Koříš se svému Bohu
jenž možná na nebesích dlí
a možná v každém z nás
nebo i ve větru
v židli peřině i suché snítce kapradí
balady sjíždíš bez sedla
v prstech propletené hřívy
prsten řádu
pod kutnou tklivost
a lidské srdce
jen tak
tluče v žebroví
jizvy a šrámy
obyčejné touhy
tajemství
to jsi ty