Iniciace

rire





V tiché účasti delegáta
vstoupil jsem na sněm zvláštní hudby
kde pluly masky vírem zlata

než obličeje pominuly

otvory očí zely létem

a my se zdáli
že když spletem
ten křivý vjem zlé sudby
do sítě která

sebe sama

zakryje sebou

světlem na Mars

bude to jiné
než bylo včera

Hráli jsme pro ně
oni pro nás
prošel jsem stínem
pronášených
a z vlny ve mně
vyšly steny
dva stehy černou nití

stvořily obraz

není zbytí

musíme prohrát
celým srdcem
přes vlnobití jejich očí


Hráli jsme pro ně
jako provaz
z mnoha žil zamotaný
když jeho jádro
z měkké slámy
napíná tíha kontinentu

Přistoupil anděl
po koncertu

každému podal
skleněný bábel ornamentů
a zmizel zase mezi svými
něco v nás zznělo

z chřípí se dýmí

a trochu hřmělo
na temeni
a v dlaních
něco bylo

První jsem prošel
podél mostu
do světa zrcadel
a jejich hostů
skleněná slova

obrátila

mé světlo vnějším směrem

pohybem rozčeřený
pokoj šelem
zašeptal rezonanci
na jejich tvářích byly dlaně

přirostlé neskutečným žárem

byli to psanci mého

sebe





Ten první shořel
vzplál
plaměnným víchem
co jeho záda neunesly
napůl jsem stál
a nebo kreslil

Zbylí se rozešli
v mínění
ticha
v mlčení bezobrazných pust
a každý vlastním břehem cesty
začal
růst

Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.