Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

Nebe na Josefa Kainara dlouho nepočkalo
datum / id20.06.2017 / 479928Vytisknout |
autorkvaj
kategorieMedailonky lit. osobností
zobrazeno1678x
počet tipů7
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Nebe na Josefa Kainara dlouho nepočkalo

Český básník, textař, dramatik a překladatel, hudebník, ilustrátor, výtvarník a novinář Josef Kainar, člen umělecké skupiny 42 a literární skupiny Ohnice, by se dožil 29. června sta let. Následující text je věnován tomuto výročí.
     

     V Jiráskově ulici v Přerově, řečené „Malá kostelní“, leží u zdi starý mrtvý vrabec. A snad byl mladý. Přece však myslím, že byl starý. Byl to Kainarův vrabec – jenom trochu sazí a trochu peří, nikdo na světě mi to neuvěří – vzpomínáte? Jako mrtvý sem k nám přiletěl přes propast let a zase tu leží. Žijeme v době, kdy lidé nemají myšlenky na mrtvé vrabce. Většinou si toho chomáčku sazí a peří nikdo nevšimne a vlastně nikomu ani nepřekáží. On tam ale stejně leží, i když mi to asi nikdo neuvěří. A proč také. Jsou důležitější věci. 

     Tvůrce „starého mrtvého vrabce“, přerovský rodák Josef Kainar, byl umělec s mnohými talenty. Například byl dramaturgem, novinářem, po druhé světové válce spolupracoval s rozhlasem, filmem a divadlem, skládal hudbu, hrál na klavír, kytaru a housle na koncertní úrovni. Po roce 1947 se věnoval už pouze literatuře. Stylově vycházel především z jazzu, ten zmiňoval i ve svých básních. Začátkem 40. let otextoval písně amerických swingových klasiků (G. Gershwin, R. Rodgers, D. Ellington, H. Carmichael aj.). Za okupace to bylo pro nacisty „žido-bolševické svinstvo“, které se přesto hojně hrálo mezi mladými, například na trampských srazech. Kainar si sám některé svoje texty zhudebnil – písně Černá kára, Starý mrtvý vrabec, Blues železničního mostu... 
     

     V 50. letech opatřil Kainar českým textem s názvem „Duben, první duben“ americký šlágr Irvinga Berlina „Cheek to Cheek“. Hitem se stala i další píseň s jeho textem „Hvězdy jsou jak sedmikrásky nad Brnem“. Průlomem bylo album amerických evergreenů s Kainarovými texty, které na konci 60. let natočil orchestr Gustava Broma. Roku 1972 vydal Supraphon dvě legendární rocková alba – „Město ER“ skupiny Framus Five a Kuře v hodinkách skupiny Flamengo. Pozoruhodné bylo i průřezové album „Obelisk“ z roku 1977, které se skládá pouze z Kainarových písní nebo jeho zhudebněných básní a zpívají na něm Jiří Suchý, Eva Olmerová, Vladimír Mišík a Michal Prokop.
     

     Josef Kainar byl ale také rozpornou osobou. Jeho počínání bylo problematické hlavně po roce 1968. Tento původně existenciální, jazzový, syrový i zpěvný, skepticistický básník se nechal jmenovat předsedou ustavujícího se normalizačního Svazu českých spisovatelů. S osobním nasazením přesvědčoval autory, aby se stali členy této oficiální spisovatelské organizace, ale ještě před ustavením svazu zemřel v pouhých 54 letech. Daleko později jsem slyšel, že za tímto jeho počínáním stála prý jeho žena, ale to jsou spekulace.
     

     Nicméně je málo lidí, kteří nikdy neuhnou ze své cesty a Kainarovy texty pozornost jistě zasluhují a já je mám rád. Nejsem sám. Písně s jeho texty zpívali mnozí vynikjící zpěváci – Jiří Suchý, Karel Hála, Jiří Jelínek, Waldemar Matuška, Eva Olmerová, Vladimír Mišík, Michal Prokop... Z Kainarových swingových textů vytvořil album „Nebe počká“ písničkář Karel Plíhal, k němuž přispěla i Zuzana Navarová. Toto album chystal Plíhal přes tři roky a inspiraci k němu našel právě v Přerově, kde spolu s Jiřím Suchým, Vladimírem Mišíkem, rovněž přerovským rodákem Jaroslavem Wykrentem, Jaromírem Nohavicou a dalšími zpěváky vystoupil v pořadu „KaPr“ (Kainarův Přerov) s podtitulem „Nebe počká...“.
   

     Myšlenka udělat pořad z písní s Kainarovými texty vznikla však už někdy začátkem 80. let 20. století, ale dočkala se realizace až s příchodem třetího tisíciletí. Uvažovalo se dokonce o periodickém festivalu, ale nakonec vzniklo „jen“ Plíhalovo album, které ovšem „objevilo“ Kainara pro další generace. Aspoň tak, do jaké míry se současná česká populace zajímá o Karla Plíhala a Josefa Kainara.
     

     Říkám tedy znovu, že v přerovské Malé kostelní leží u zdi starý mrtvý vrabec. Ten Kainarův, ač mi to nikdo neuvěří. Na staré mrtvé vrabce sice není čas ani nálada. Stejně mám ale za to, že pro každého někde leží jeho mrtvý vrabec. Dokud ho neuvidí, nevadí mu. Když ho ale spatří, jen tak se ho nezbaví, neboť právě přes tyhle chomáčky sazí a peří se k nám vrací nejen Josef Kainar, ale i svět ve své syrovosti, přirozenosti i lidskosti, jaký už málem kvůli světu virtuálnímu ani neznáme. Má sílu symbolu.
   

     Josef Kainar se narodil 29. června 1917 v Přerově a zemřel 16. listopadu 1971 na Dobříši. Je pohřben na Vyšehradském hřbitově. Nebe na něj dlouho nepočkalo, „...a tři bledí páni v smokingu dál hrají pro cizí vkus... jen trochu sazí a trochu peří...“




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

11.09.2017 16:12:30dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Jo, to si říkám také.

11.09.2017 09:08:38dát kritice tipAlenakar

Netropím žádné nepřístojnosti,takže mi to za to nestojí.

07.09.2017 11:05:02dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

No a teď se nabízí otázka, zda ti taková složitá "opatření" proti sledování stojí zato.

07.09.2017 10:47:42dát kritice tipAlenakar

Jistěže by mě někdo vystopoval,kdyby chtěl. Psala jsem jen o tom,že veřejný počítač má na googlu asi velmi prapodivný profil.- Kdybych ale tak strašně stála o to být nedohledatelnou ,snad bych to nějak zvládla.

07.09.2017 10:34:30dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Myslíš, že to stačí, že by tě nikdo nevystopoval, pokud by chtěl?

07.09.2017 09:36:15dát kritice tipAlenakar

Ale nadělá. - Třeba já se napojuji na internet už jen z veřejného počítače v knihovně,na kterém se za den vystřídají možná desítky lidí. Tenhle počítač má určitě zajímavý profil na googlu. Ten profil bych tedy chtěla vidět.

05.09.2017 13:40:34dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Jistě je to tak, proti tomu ale člověk nic nenadělá. Snad jedině se nechovat kompromitujícím způsobem.

04.09.2017 09:58:15dát kritice tipAlenakar

Lidi si ale neuvědumují,že dnes je nesleduje nějaký policajt tam na druhé straně ,ale složitý program ,který je bere jako jednu z milionů položek,které sleduje a operativně vyhodnocuje zejména interakce těchto položek.

04.09.2017 09:54:18dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Ono totiž vždycky záleží na tom, jaká páky má na tebe ten, kdo tě sleduje. StB je měla, CIA je moc nemá.

04.09.2017 09:28:33dát kritice tipAlenakar

Já jsem se na toto téma bavila s více lidmi. Většině je fuk,že je někdo sleduje. A říkají : proč by se kdo zajímal právě o mě ? Vždyt' já jsem jenom obyčejný člověk.

28.08.2017 13:12:06dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Právě, že to musí vědět. A lidé, o kterých píšeš, to moc nevědí a vlastně se o to ani nesnaží.

28.08.2017 09:24:02dát kritice tipAlenakar

To tedy určitě nejsou. Člověk jen musí vědět,jak se zneviditelnit.

24.08.2017 13:20:15dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

CIA? Jistě ne jenom jí. Všechny aktivity na internetu jsou dohledatelné.

24.08.2017 09:49:37dát kritice tipAlenakar

Každý,kdo si založí profil na facebooku,poskytuje automaticky veškeré informace CIA. Mladí to většinou ani nevědí,a když ano,tak je jim to jedno.

21.08.2017 11:04:54dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Maigret ano. Za S. H. se lidé oblékali podle svého postavení a pozice jednoznačně, v Maigretově době to ještě částečně přežívalo. Nejsem si jist, jestli dnešní mladí usnadňují práci detektivům, ale že se snaží zviditelňovat tím, že jednají uniformě, v tom máš pravdu, včetně těch autorů.

21.08.2017 10:14:57dát kritice tipAlenakar

Maigret některé své případy vyřešil jen a pouze na základě psychologického profilu bud' pachatele nebo oběti. Ale i v jeho době (tak jako za S.H.) se lidé ještě chovali i oblékali decentně a tetovaní byli jen námořníci a zločinci. Člověk tehdy chtěl v rámci své společenské třídy tak nějak splynout s davem. Dnes se hlavně mladí chtějí zviditelňovat a detektivům tak usnadňují práci. Vždyt' stačí jen juknout na facebook či twitter potenciálních pachatelů ! - Já mám obavu,že řady mladých autorů se zviditelňuje psaním tak nějak podobně jako svými kérkami.

21.08.2017 09:53:27dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Ano, to máš pravdu. Ovšem to je už následné zkreslení původní Doylovy předlohy.

21.08.2017 09:31:06dát kritice tipAlenakar

Já znám S.H. spíše jen z rozhlasových her. Ted' zrovna na dvojce probíhá jakési "holmesovské léto". V těch hrách ale pozoruji,že S.H. vytváří ps. profil pachatele docela často. I když je pravda,že komisař Maigret v jiných hrách to dělal častěji.

21.08.2017 09:24:06dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

To máš pravdu, jen si nejsem jist, že to byl Sherlock Holmes, který sestavoval psychologické portréty pachatelů. Holmes používal čistě deduktivní metody, čili od premis docházel k závěrům z těchto premis vyplývajících, přičemž jeho odvozování bylo jisté, nikoli pravděpodobné. Arthur Conan Doyle stvořil právě Holmese tak, aby na jeho postupech mohl demonstrovat, co vše lze odhalit a dokázat výhradně logickou dedukcí. Četl jsem snad všechny detektivky s Holmesem, které u nás vyšly, ale o psychologii pachatele se nejednalo v žádné. :-)

21.08.2017 09:09:36dát kritice tipAlenakar

Už to,že je někdo tetovaný,o něm něco říká. Dále cosi říká to,kolik má kérek a kde a v jaké kvalitě atd atd. Sh. Holmes by dnes podle kérek mohl v létě daleko lépe vytvořit psychologický portrét té které osoby než druhdy ve staré Anglii.

17.08.2017 12:55:30dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Jako značka.

17.08.2017 09:46:44dát kritice tipAlenakar

Tetování má jistou výhodu - hned na první pohled ti říká,kdo je kdo.

14.08.2017 12:04:52dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

A dobře jim tak, takovým hlupákům. Koukám na to tak, že tetování je jeden ze způsobů, jak na sebe upozornit a udělat se zajímavým, když se jedná o člověka jinak nezajímavého, nebo prostě napodobování ostatních, čili móda, která časem pomine.

14.08.2017 09:47:10dát kritice tipAlenakar

Dnes je třeba v módě nechat si vytetovat nějaké čínské nebo japonské znaky. Vzpomínám si na scénu z jakéhosi filmu,kdy tatér - skutečný Číňan tetoval lidem na kůži nápisy jako "Jsem největší pitomec na světě" a šíleně se tím bavil.

12.08.2017 22:57:26dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Jejda, Alenko. Takové myšlenky mě napadají pokaždé, když vidím někoho s tetotováním.

10.08.2017 09:31:26dát kritice tipAlenakar

Už jsem o tom psala i v některých básničkách : co si dnešní dvacátníci počnou se svými obrázky ,až jim bude sedmdesát ?

07.08.2017 10:59:54dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Jasně, anebo také kolotočářů a vůbec světských.

07.08.2017 10:53:31dát kritice tipAlenakar

Tak v tomhle si rozumíme. I historicky bývalo tetování dlouho výsadou zločinců - viz třeba ruská mafie nebo japonská Jakuza.

07.08.2017 10:16:45dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Ta móda, kterou popisuješ, měla tu výhodu, že se dala bez následků změnit. Tetování je příšernost. Zrovna nedávno jsem byl na koupališti, tak jsem to měl stále před očima. Musel jsem se dívat například na několik žen, které měly na zádech vytetovaná andělská křídla. Bylo to odporné.

07.08.2017 09:09:38dát kritice tipAlenakar

Mně se kluci s dlouhými vlasy líbili. Někdy v sedmdesátých letech(delší vlasy,pejzy a nohavice do zvonu) by mě ani ve snu nenapadlo,že přijdou do módy holé lebky a tetování- vzhled jako z kriminálního podsvětí.

04.08.2017 13:40:19dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Jasně, vím, co myslíš.

04.08.2017 11:20:10dát kritice tipAlenakar

To ano,ale jen ti nejradikálnější tam za železnou oponou . Ti naši cosi proklamovali třeba jen tím,že měli dlouhé vlasy.

04.08.2017 10:58:47dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Máš pocit, že jsem srovnával Kryla a beatníky? Z Kryla jsem si vypůjčil jeden výrok, o kterém si myslím, že má obecnější platnost. Teď mě ale napadla jedna souvislost mezi Krylovým výrokem a hippies. A sice film Jahodová proklamace. Z toho mi vychází, že hippies také cosi proklamovali.

04.08.2017 09:23:01dát kritice tipAlenakar

Kvaji,

Kryl a beatnici,to je asi dost velký rozdíl. Kryl byl člověk velmi bojovný i když občas i velmi pokorný. Hippies prostě jen chtěli žít po svém.

01.08.2017 11:05:41dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

To říkal Kryl, že píseň je proklamativní záležitost, a když jsem o tom přemýšlel v souvislostmi s jeho písněmi, dal jsem mu za pravdu.

01.08.2017 10:58:23dát kritice tipAlenakar

S "proklamativností" bych byla trošku opatrná ,kvaji. Melodie je velmi abstraktní záležitost. Prostě chytí za srdce nebo ne. Písničky z šedesátých let měly takovou št'ávu že "berou" některé mladé i dnes.

Prostě "to berou" se vším všudy a nad nějakou ideologií hippies vůbec nepřemýšlejí.

01.08.2017 10:50:28dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Všechno je dané tím, že písně jsou až na výjimky proklamativní záležitostí a lidé se nemusejí příliš zamýšet nad jednotlivými obrazy, mnohé jim zprostředkovává melodie a rytmus. V duchu hesla, že pohyb se nejlépe dokazuje chůzí, jsem uspořádal kdysi večer své poezie, kterou doplňovaly písně mého kamaráda. Přišlo asi 250 lidí. Jenže to bylo v roce 1995, kdy internet nebyl ještě tak rozšířený.

01.08.2017 10:38:04dát kritice tipAlenakar

Mám i nemám. Nejsem už takový škarohlíd jako dřív. Beru současnou poezii jako hru. Jako dada. Dokonce do jisté míry třeba chápu,že se publikum na některých Typltových autorských čteních dobře baví a chápu i proč se dobře baví. Zároveň si ale uvědomuji,že je to asi velmi specifická skupinka osob,která se nesmírně liší od tzv "většinové populace." - V šedesátých letech byla poezie naopak součástí významné subkultury a měla masový ohlas,téměř tak velký jako hudba. - Kde jsou ty časy ?

01.08.2017 10:25:17dát kritice tipK3
redaktor prózy

Bohužel máš pravdu.

01.08.2017 09:32:19dát kritice tipAlenakar

Ale to jsi ted' vystihl velmi přesně,K3. - V šedesátých letech byla poezie součástí masoveho hnutí. Stačí si jen vzpomenout před jakými davy recitovali třeba Ginsberg nebo Gregory Corso. Dnes je poezii záležitostí hrstky velmi zvláštních a velmi specifických snobů.  Z poezie "pro lidi" zůstaly jen písňové texty.

01.08.2017 09:21:53dát kritice tipK3
redaktor prózy

Asi tak vidět být nemusí, je demokracie a mír, alespoň tady a toho oni využít umějí.

S těmi beatníky jsem to myslel jinak, myslel jsem ten bezprostřední kontakt recitujícího a posluchače. Ten mi chybí. Poslouchal kdo měl opravdu zájem. Dnes mi to příjde dost snobské. Ale třeba to tak vidím jenom já.

01.08.2017 09:02:50dát kritice tipAlenakar

Myslím K3,že beatnici byli reakcí poválečné generace na to,jak žili jejich otcové,kteří válku rozpoutali(make love not war). Jestli má generacě současných dvacátníků a třicátníků nějaký jednotný postoj ke světu,to nevím.Každopádně tato generace tak nějak není vidět.

29.07.2017 09:48:55dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Nevím, zda by na něco takového šlo v současnosti beze zbytku a efektivně navázat. V šedesátých letech nebyl internet. Třeba se to ale časem v nějaké formě a v reakci na přesycení elektronickými médii a virtuálním světem vrátí, protože potřeba se takto setkávat v lidech určitě dřímá.

29.07.2017 09:35:41dát kritice tipK3
redaktor prózy

Právě to jsem chtěl říct, beatníci. To bylo přesně ono. To byla atmosféra, bezprostřednost a to chybí. Mě se třeba nelíbí jak probíhají literární čtení. Nedávno jsem byl na Vivieghovi a vůbec se mi to nelíbilo. Byla to taková šou pro ženský. Nebo je to na druhou stranu odtažité, chybí bezprostřední kontakt se čtenářem, který právě beatníkům nechyběl.

29.07.2017 09:25:04dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Já snad ve svém textu ani v diskuzi neodsuzuji ani Kainara, ani žádný hudební žánr. Spíš jen konstatuji, že cesta, kterou nastoupil po srpnu 1968, byla zcela v rozporu s tím, co tvořil a dělal dosud. Kainar byl velký básník a umělec vůbec, proto je, myslím, legitimní otázka, jestli to měl člověk jako on zapotřebí.

Pokud jde o jazz, tak ten určitě nelze označit za jediný hudební žánr, ani jen za hudební žánr. Zahrnuje řadu různých stylů, a je to spíš životní názor a v jistém smyslu i životní folozofie. Naopak z jazzu vyrostla řada hudebních žánrů, v nichž jsou prvky "jazzové filozofie" obsaženy.

Poetické večery v parku? O něco takového se snažili v šedesátých letech 20. století američtí beatníci, zejména byla pověstná" setkání u Lawrence Ferlinghettiho, kde se právě recitovala poezie v plenéru, abych tak řekl.  

29.07.2017 08:12:52dát kritice tipK3
redaktor prózy

Začal jsem číst tvou výměnu názorů s Alenakarem, ale ani nedočetl.

Za prohřešky minulosti bych neodsuzoval ani pana Kainara, ani nikoho jiného. Museli bychom znát pohnutky, které je k tomu vedli. Teď, když může, dělá každý ramena, ale jaký byl on sám tehdy? Myslím že J. Kainara by se zastal třeba i Václav Havel.

Dělit hudbu do škatulek je nesmysl. Troufám si tvrdit, že čím víc je člověk vyhraněnější k určité její oblasti, tím je vlastně omezenější. Já mám sice nejradši Boba Dylana, ale miluju hudbu jako takovou. Napříč žánry. Neodsuzuji žádný. U nás v Týništi je tradiční swingový festival. Je to paráda a je narváno každý rok. A nebyl džez populární hudba, střední proud? Byl. Rozdíly mezi škatulkami se stírají i věkem a názorem. Stouni hráli blues, rovněž Dylan. Ten začínal lidovkami a skončil u Sinatry. V jeho repertoáru je všechno. A tak by se dalo pokračovat. A nesmí se zapomínat na žádnou hudbu ani na vážnou ani třeba na Kmocha. Pro mě to je všechno jeden mohutný střední proud, něco jako Mississippi. Ale v první řadě kvalita.

Poesii moc nerozumím, ale rád bych. Docela bych si představoval živé poetické večery někde v parku... Myslím že by lidi přišli.

29.07.2017 07:18:15dát kritice tipK3
redaktor prózy

Nějak jsem tenhle text opomenul, teprve teď jsem si ho přečetl. Hluboce si vážím toho, žes to napsal. Josefa Kainara si velmi vážím. Znám většinu zmíněných alb. Mě se nejvíc líbí Obelisk v Mišíkově podání, je z něho cítit revolta a touha po tom správném, a také zmiňovaný vrabčák. Je to symbol toho, že obyčejné věci jsou obyčejné jen zdánlivě. Jeden čas vrabčáci téměř zmizeli, hned jsem si toho všiml a chyběli mi. Tak jako mi chybí textař jakým byl Josef Kainar.

19.07.2017 08:33:08dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Díky. Název jsem volil tento, aby jako negace odpovídal výrazu "nebe počká"...

19.07.2017 06:10:27dát kritice tipWhitesnake

Pěkné, ale co je to za divný název? ... dlouho nepočkalo??? Snad ... dlouho nečekalo.

13.07.2017 11:01:48dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Ano, zajímalo. Podívám se. A díky za informace.

13.07.2017 09:58:03dát kritice tipAlenakar

No - gymnazisté měli velký zájem,dávali mi spoustu otázek a profesorky se mě pokoušely brzdit. Nemám prý dětem vykládat takové podrobnosti,protože je to nebezpečné. Učni se spíš dívali na hodinky a čekali,kdy si už konečně budou moct dát jointa.

Jsme pod Kainarem. Aleš Novák mi pod Starou adresu dal odkaz na jeden Kainarův text,který zpívá Prokop. Třeba by tě to zajímalo.

12.07.2017 00:37:30dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Bylo ti jejich vnímání a chápání světa cizí?

11.07.2017 09:43:48dát kritice tipAlenakar

Jako botanička jsem dělávala besedy o rostlinných drogách jak pro středoškoláky tak pro učně. - "Jiný vesmír",řekla bych.

11.07.2017 09:31:58dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

To je právě to. Z médií se dovídáš spíš o gaunerech, na ulici vidíš projevy partiček, což není reálný obraz. Já jsem se ale vždycky stýkal se spoustou mladých lidí (i teď) a většinou mi připadali rozumní, vnímaví, poměrně cílevědomí, žádní ignoranti...

11.07.2017 08:54:56dát kritice tipAlenakar

Jistě - každé zevšeobecňování je vlastně chybným myšlením. Pokud mluvím o ignorantské mládeži,myslím tím většinu mladých,přičemž nedokážu odhadnout,jak velká ta většina je.

10.07.2017 14:21:22dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

To asi ano. Tedy záleží na tom - kterým. Někteří se o historii zajímají. Většinově ale neví nic. Historie není moc v kurzu.

10.07.2017 11:01:26dát kritice tipAlenakar

Mně nebo tobě je Rakousko ještě dost blízko proto,že jsme o něm slyšeli vypravovat naše prababičky - očité svědkyně. Mám ale obavu,že dnešním mladým je skoro stejně vzdálené Rakousko,komunismus třicetiletá válka a Jan Hus.

10.07.2017 10:51:49dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

To máš pravdu. S tím středověkem určitě. Já možná ale trochu již chápu mentalitu lidí z posledních čtyřiceti let Rakouska, i když asi ne obecně, ale lokálně. Právě jsem dopsal knihu o historii školství v jedné obci (nyní krátkou verzi, delší verzi už mám nějakou dobu napsanou) a při pátrání v kronikách a jiných dokumentech jsem trochu snad pochopil, jak tehdy, v poslední třetině 19. století a na začátku 20. století lidé přemýšleli. Jak se stavěli k úřadům, k císaři, k dětem, k bohatým a k chudým, v čem spatřovali hodnoty atd.

10.07.2017 10:19:43dát kritice tipAlenakar

Možná,že se lidé v jistém smyslu nemění ,co se třeba povah týče,ale společenské vědomí se mění zcela zásadně. Myslím,že bychom tak docela nedokázali pochopit ani mentalitu lidí za starého Rakouska ,natožpak mentalitu lidí ve středověku.

10.07.2017 10:13:06dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Neboť lidé se nemění, mění se jen okolnosti a kulisy.

10.07.2017 10:10:16dát kritice tipAlenakar

Z dnešní pozice vypadají Máchovi kritikové jako idioti. Já ale dovedu velmi dobře pochopit jejich tezi ,že "netřeba nám anglického lorda". Takovýto postoj v jistém smyslu u některých kritiků přetrvává dodnes.

10.07.2017 10:05:26dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Myslím si, že stanovit si kriteria pro hodnocení básní je ideově (ideu ber jako myšlenku) pochybené. Je známý případ, kdy to Mácha za svou poezii schytal od Čelakovského.

10.07.2017 09:08:57dát kritice tipAlenakar

V těchto kritikách jsou ale definována hlediska,dle kterých kritici poezii hodnotí. Když zaujmeš jejich stanoviska,můžeš velmi rychle pochopit,proč některé básně(třeba ty moje) nemohou být profesionálními kritiky nikdy pozitivně přijaty.

29.06.2017 11:07:50dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Ok. Podívám se. Úvahy mě zajímají, ale ne všechny. K úvahám o poezii mám jakýsi distanci či rovnou odpor.

29.06.2017 10:59:43dát kritice tipAlenakar

Když si najdeš Lyryka,ten o NČB psal celý seriál úvah,což je žánr,který tě myslím dost zajímá. Pomalu končím a přeju hezký víkend. Začátkem července tu nějakou dobu asi nebudu.

29.06.2017 10:56:50dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Jo takhle. Já se na to zkusím podívat.

29.06.2017 10:39:51dát kritice tipAlenakar

NČB jsou "nejlepší české básně"(za určitý kalendářní rok)- populární literární ročenka. Ta zkratka se tu běžně používá,myslela jsem že ji znáš. Největším kritikem fenoménu NČB je zde Lyryk.

29.06.2017 10:24:32dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Co je to, proboha, NČB? Organizace, spolek, noviny? Snažil jsem se to najít na Google i na Seznamu, ale tyhle vyhledávače zkratku NČB neznají. Z toho mi vyplývá, že jsou to nějací samozvaní "normotvůrci" poezie, a pokud se to týká ideologie a obsahu, tak bych se na to vykašlal.

29.06.2017 09:47:20dát kritice tipAlenakar

Možná současná poezie nemá normy,co se týče třeba stavby verše ,ale rozhodně má normy,co se týče obsahu,co se týče ideologie,kterou postmoderna prezentuje. Tyto normy,tato ideologie byly v NČB nejednou pregnatně vyjeveny,když ten který arbitr objasňoval kriteria,podle kterých básně hodnotí.

26.06.2017 11:54:38dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Poezie je v krizi, protože je to jednak niterná záležitost, vyžaduje hlubší cítění a také přemýšlení. Současnost je ovšem zaměřena spíš extovertně - na efekty a stále nové vjemy. Je ovšem poněkud absurdní hovořit o kvalitě či nekvalitě současné poezie. K posouzení kvality je třeba mít nějaké měřítko, srovnávat s určitými normami. Jenže současná poezie v zásadě žádné normy nemá. Každý kritik nebo hodnotitel si pouze stanovuje (do značné míry voluntaristicky) své vlastní normy. No a pak často hodnotí vysoko věci, které jsou pro většinu čtenářů naprosto nesrozumitelné. Próza se tomu začíná zvolna přibližovat.

26.06.2017 10:54:29dát kritice tipAlenakar

Že má "poezie smůlu" si myslíš ty,já a celá řada lidí.Ale ti,kteří ji zahnali do gheta si to nemyslí,vzájemně se poplácávají po zádech a potřásají si rukou. Oni si prostě stačí sami mezi sebou. - Prakticky v každé nové ročence Nejlepších českých básní esejista polemizuje s obecným názorem,že je poezie v krizi. To mi potvrzuje,že v pozie v krizi skutečně je,protože obecný názor o NEkvalitě současné produkce musí být velmi silný,když s ním kritikové porakticky rok co rok polemizují.

26.06.2017 10:26:31dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

To je fakt, popíku se jazz co do počtu fanoušků nemůže rovnat. Existuje takový vtip, který to celé vystihuje. Jaký je rozdíl mezi rockovým a jazzovým kytaristou? Rockový kytarista hraje tři akordy a poslouchají ho tři tisíce lidí, jazzový kytarista hraje tři tisíce akordů a poslouchají ho tři lidé. A jak říkám, jazz má mnoho podob, například příznivcům, tradice, swingu a velkých bandů (orchestrů) nemusí třeba vůbec nic říkat některé projevy moderního a ultramoderního jazzu. Je ovšem zajímavé, že například na různých jam sessionech se i zcela rozdílní hudebníci a jejich příznivci dokážou shodnout.

Poezie má dnes dost velkou smůlu.

26.06.2017 09:46:44dát kritice tipAlenakar

Ano je možné,že počet fanoušků jazzu poslední dobou u nás vzrůstá. Ale v porovnání s popíkem je to pořád jen malá skupina lidí. Na druhé straně ale třeba oproti poezii má jazz obrovské množství fanoušků. My - zájemci o pozii jsme "větší menšina".

26.06.2017 08:54:12dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Také jsem napsal, že Plíhal objevil Kainara pro nové generace potud, do jaké míry je zajímá Kainar a Plíhal. S tím jazzem bych byl maličko opatrnější. Jazz je totiž mnohotvárná hudba. Dlouhá léta jsem žil v Přerově, kde se pořádá Československý jazzový festival se světovými špičkami tohoto žánru a je o něj trvale obrovský zájem. Vím to z první ruky, neboť jsem o tom festivalu často psal, několik let jsem se podílel na festivalovém zpravodaji, mluvil se spoustou jazzmenů i lidí z publika. Mnozí tam přišli náhodou a většinou byli překvapeni tou hudbou, a takovými cestami si jazz získává fanoušky. Festival sice není objektivní měřítko, ale něco se z toho vypozorovat dá.

26.06.2017 08:46:06dát kritice tipAlenakar

Já si ale myslím,kvaji,že jako básník je Kainar už nejspíš mrtev. Postmoderně by těžko měl co říct. "Žije" jen jako textař a to jednak díky Plíhalovi,který ho oživil a taky díky tomu,že jazz a blues mají svůj stálý okruh ctitelů. Je jich sice málo.ale jsou věrní a vytrvalí.

22.06.2017 14:16:11dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Ano, bylo dadaistickým zážitkem číst Kainarovy prorežimní básně. Také jsem je četl, ale v textu jsem zmínil jen jeho nejvýraznější prorežimní projev. To, co píšeš o těch kriticích, se nazývá, myslím, argumentace ad hominem. Je to velmi oblíbený argumentační faul. Tomu zařazování do škatulek se zase říká etiketizace, a opět je to nástroj z rejstříku argumentačních faulů.

22.06.2017 09:19:04dát kritice tipAlenakar

Výborné.  - Velmi jsem ocenila,že jsi Kainara pouze nechváli,ale,že jsi uvedl i jeho zápory jako úlohu v normalizačním procesu. Vždycky je nutné striktně oddělovat autora a jeho dílo. Velmi mě rozčiluje to,že dnes se to už opět neděje a že mnozí kritici(Petr Král,Jakub Chrobák) se programově nejprve ptají,jaké máš názory a pak si tě někam zařadí a nemusí tě pak vlastně ani číst,pokud se jim tvoje názory nelíbí.

Ke Kainarovi bych ještě dodala,že se prorežimně projevoval už v šedesátých letech. Řadu jeho komunistických básní jsem četla a musím říct,že mě zaujaly. Byl to velmi dadaistický zážitek.

21.06.2017 20:47:47dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Vlastně jsem napsal jen pár zmínek a řekl bych, že to spíš připomenutí Josefa Kainara. Abych ho skutečně přiblížil, musel bych to napsat podrobněji.

21.06.2017 18:55:34dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky za přiblížení Kainarovy osobnosti.

21.06.2017 17:50:47dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

To je pravda, Plíhal je skvělý. Také jsem se s ním párkrát setkal.

21.06.2017 16:06:08dát kritice tipKvětoň Zahájský

Jo jo, tak trošku se s Karlem Plíhalem znám z koncertních pódií a vždycky když jej potkám lituji, že nemám na hlavě klobouk nebo čepici, abych před ním mohl smeknout.

20.06.2017 21:55:22dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Díky. To je pravda. Plíhal je hodně precizní, i když na to na první pohled či poslech nevypadá.

20.06.2017 21:36:10dát kritice tipaleš-novák

Skvělý medailonek, díky za něj...

Plíhalovo Nebe počká je pozoruhodné nejen obsahem a vynaložených časem. Karel Plíhal dokonce používal i "dobové " kytary, aby písničky měly autentický zvuk...



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.