Písmák Víla s růží
Za stínem závoje, ukryla tajemství malá víla. Protančit příboje na květech radosti čistá a bílá… Zasadit růži, byt‘ černou z oceli procitne celá… Za chvíli přerostla nezbyla síla a umřela víla… Pochmurně na lůžku hledám tu vílu, kde je ta růže … dávno ví se… Na stole v pouzdře na tužky, kde láska jí dokvetla.
Růže, ta první...
Našel jsem růži
povadlou, smutnou
bez trnů,
bezbrannou.
Tak jinak
Srdcebije v mou hruďpřecejsi jako rtuťtak ahoja bůh nás pak suďsmůlaskončila pouť.
Klid před bouříoči mi mhouříanebobouře před klidem. čas je mi osudemnaposledy si vypijem'zítřek nám stejně nalijerozdílných šálků.
Kočka
Mysl trávísousto tučnélidi nečtu,je to hlučné. jen sedět nejdehlava brníprázdnou duší,hledá myšinastavuji uši. nikdo nejde. ,aha to jen kočkapřeběhla naší střechuhledá myši.
Tma
Dotek řasychladný jak smrtprotíná vlasyláska je škrt.
Chytni se stéblanauč se rvátco tíha zlomilažal nesmí ti brát.
Povstaň ty padlýoklepej špínulásku ti ukradlizalez pod hlínu.
Terezce Tadeášce
Doprostřed srdcelásky klín vraženvytvrzen měkcebázlivě střežen.
Ohýbán rovnězpříma je stáčendrží jak volnějsem tebou omráčen.
Strach
Rozsypané v hlavě
kameny tě tíží
odstup z před té hlavně,
co na tebe míří.
5:49
Otevírám okno,
mlha stromy ovívá,
už není mi smutno
v srdci mém se nestmívá.
Nejistota
Milovat tebe
je jako být zvon
občas se děsím,
zda právě já jsem ten „on“.
Ptáček
Sedím si takhle v práci a je asi kolem 3. hodiny ranní. Protože je venku celkem teplo, mám v kanceláři otevřená okna dokořán. A najednou z ničeho nic, vletí dovnitř takový malý ptáček.
Vilda
Pravdu nesa
ve svém mozku,
však nikomu jí nedaje
on častokrát bil
Prasátko
Kdysi, přišlo za mnou prasátko řeklo, milujte mě pane, aspoň nakrátko. Lidé by mě pořad žrali, cpali se a ládovali, a jedno je jim, že chci si hrát. Povídám mu tedy Čunďo milý, utíkej, co stačí síly stejně sežerem tě v cíli… takoví jsme holt my, vřelí a milí. Uprostřed vzlykotu mě požádalo o můj kapesní nůž, co mi čouhal z kapsy, že prý raději samo podřízne si krk… …prase jedno pitomý.
Pro Nicku
Mám moc rád nic - z ničeho nic - a nic z ničehO.
Mám moc rád nic - a nechci víc než nic - a nic víc nechcI.
Mám moc rád nic - někdy to stoji za nic - ondy za nic nestojÍ.
Mám moc rád nic - nic od nic pojde - a dobrým je ten, komu to projdE.
Unikáme si?
Ó, nachytal mě měsíc
kouřícího v okně
a zeptal se, co dělám
v tom podivném domě.
Poklona ženám ve mně
Tak si tak sedím a civím.
Pozorovatel by řekl, že civím před sebe, ale já moc dobře vím, že před sebe necivím. Dívám se totiž do sebe a nacházím v sobě srdce všech dívek a žen,
které prošly mým životem, nebo spíše srdcem. Domnívám se totiž, že život se žije v srdci nebo lépe - srdcem.
Je temná
Je tak záhadně temná,
že nedohlédnu na její dno.
Zkouším se na ni zadívat,
sžírá mě touha, usínat.
DEN
…a tak přišel
ten den,
nechám ho v sobě být,
snad někdo pochopí,
Každej to dělá jinak
Jeden se odhaluje psaním,
jinej zas na něj si hraním,
třetí na to všechno sraním,
kdosi nepíše vůbec a je mu to jedno.
Zdalipak
Zdalipak mám se
prát se svou duší,
zvláště když nevím,
jestli mi sluší.
Dítě ve mně
V mysli tma
venku světlo
kam si dítě
ve mně uteklo.
Věž
Krásný čas tam venku
právě teď běží
alespoň chvilinku
chtěl bych být věží,
Jen jeden
Jen Jeden
Pokud jeden znamená dva
Pak dva též jedno jsou
A i když slunce zapadá
Pokaždé
Pokaždé, když spolu,
čas víc se krátí,
pak já sám u stolu
věřím, že úsměv Tvůj
Tobě
Přes den jen chvilku
Pak celou noc sám,
Přesto jsem šťastný,
Že já tebe mám.
Touha
Když nožka Tvá spočinula
dnes na mé pravé noze
má mysl se zastavila,
a stála pak ještě dlouze.
Chci!!! – Chceš?
Chci Ti líbat paty,
nebo trhat šaty.
Chci Tě nahou vidět,
nebo červenat a stydět.