Krásná báseň, hned napoprvé mne upoutala, ale přečetl jsem si ještě jednou, pozorněji a nemám, co bych, i kdybych chtěl, vytknout. Píšeš, že se o metafory nepokoušíš, ale kočičí souběžný příběh se jako ucelená metafora nabízí, alespoň já ji tak čtu. Zatímco kočka tak nějak nevědouc, ale pravdivě předznamenává náš osud, my si ho připouštíme jen pod tlakem životaběhu.

Na 5-7-5 se nutně nehraje, není podmínkou kvalitního haiku, ale sluší kvalitnímu haiku. Pro mne druhé zvonící. U oranžové křižovatky je nehaikovský první verš, protože nevyjadřuje daný moment, tam by postačilo třeba ...ještě bliká..., přístroje unikají mému pochopení, modrá obloha má ve svém opakování vtípek (pokud jde o slunečnou oblohu), ale žádný přesah.

Hezký text, snad až na poslední sloku, kde by víc než dost sluší jen poslední verš, dokonce bych vypustil poslední sloku úplně. Báseň by tak byla otevřenější a jako čtenář bych neměl pocit, že mne vedeš za ručičku až do konce. Pokud je v rybě na prahu nějaký symbol, zůstal mi utajen a tak mi přišel jako nadbytečné stupňování, podobně ...mlčky odejít..., ono i hlučné odejíti by bylo zbytečné.

Líbí se mi především pro svůj  přesah i přírodní rám. Možná bych první verš upravil ...zafoukal větřík... lépe vystihuje daný okamžik, není tolik podmíněný slůvkem ...jen.

Lukáši,  v povídkách jeden stejný rys jako v poezii. Nedůslednost, nepozornost, lajdáckost, jako bys to napsal jedním tahem a zveřejnil. Četl jsem proto, že v poezii máš opravdu lehké pero, a i zde se zdá, že máš cit pro spád. Obsah spíše banální, ale forma, i když neukázněná, se mi líbí. Jen se těším, až se v některém tvém textu nesetkám s cigaretou nebo chlastem. K té lajdáckosti, ona na druhou stranu není úplně k zahození, neubírá na spontánnosti tvým nápadů a vdechuje textům život.

Znovu šikovný projev, ale dvě dvě básničky v jedné. Ta první tam vůbec nepatří, a poslední verš také ne. Ten už je soukromou omluvenkou a tupí verš předchozí, který je mnohem otevřenější. Určitě, až budeš důslednější, nabídneš mnohem víc. Čteš se však dobře.

Delfíne, na Saspi jsem nepůsobil, redaktoroval jsem pouze zde, asi 15 let vč. doby, kdy jsem byl mluvčím redakce. Pokud jde o vydání společné sbírky, je to úkol spíše pro někoho jednak mladšího, než jsem já, ale jednak člověka energického, protože to vyžaduje čas, takt i organizační schopnosti. Za tu dobu, co zde  působím, se zejména v oblasti haiku díky osvícenským aktivitám, jak s oblibou, ale i podle pravdy říkám profesorů - autorů Můry 73 a Sneake_01 vykristalizovala skupina autorů, která spolupracuje již několik let, vstřebala i další autory mimo Písmáka, má za sebou již dva sborníky a třetí chystá. Samozřejmě tato skupina patří k tomu nejlepšímu, co aktuálně v naší zemi lze v haiku nalézt, ale není striktně uzavřena. Oba její ideoví vůdci stále sledují všechny autory haiku i zde na Písmáku, a pokud má co nabídnout, jsou osloveni a pozváni.

V diskusi se zde objevili jednotlici, krom tebe třeba Marian67, možná Lukáš Prokletý, kteří, když se dáte dohromady třeba vy tři a promyslíte koncept sbírky, dosáhnete na ni. Je to jedna z cest nejen k vlastnímu zadostiučinění, ale i ke zviditelnění. Pokud budete o to stát, podobně jako Safián i já jsem ochotný s vámi konzultovat váš záměr. 

Vzpomínám si, že asi v roce 2006 jsme zde měli podobnou snahu, ze které nakonec sešlo. Přitom ze skupiny asi sedmi lidí určitě nejméně tři mají za sebou již vlastní knižní debuty. Chci tím jen říct, že ač myšlenka dojde realizace či ne, ti vytrvalí cestu najdou.

Theuško, ptám se, ta tvá manželská krize je natolik neřešitelná, že hledáš únik v jiné manželské krizi? A ke všemu po barech? Pokud nezapomenu, zastavím se, ale Plzák nejsem.

e.eucrow - Vím, že tvůj povzdech povzdech není, protože dobře vnímáš, kdo tě hodnotí a čte. 

Ahede, děkuji, možná si Printa pamatuješ, jak pluje mládím, v posledních letech vynikal šlechetnou empatii a nebyl lhostejný k žabomyším půtkám, kdy se stavěl vždy na stranu oběti. A v soukromé poště vynikal zdvořilostí, přejícností a pokorou.

Lami, to je v pořádku, zpověď to být má při dodržení ostatních forem haiku a nepochybně to zpověď je. Můj pohled je poznamenán mou mnohaletou zkušeností z psaní poezie, kdy se snažím svou zpověď zprostředkovat co nejvíce nenápadně, aby čtenář měl prostor pro vlastní asociace, ve chvíli, kdy vnímám nějaký bolestivý osten, jsem ve střehu. Pravdou je, že v haiku při jeho zejména textovém omezení je to nadmíru těžké, to tvé haiku v podstatě vše splňuje, je to jen o mém vnímání.

Lami, s tím mobilem a chlebem to haiku není, když píšeš, že ho drží jak krajíc cleba, pak je to hodnocení. A ještě ...mluví do věci... to je také nesrozumitelné, já jsem to chápal, že kecá do něčeho, po čem mu nic není.

Pokud jde o toho zemřelého, nepodezírám tě, ani na okamžik, že bys chtěl vydírat, ale působí to jako citový nátlak. Také tam je zase jakési hodnocení, srovnání.

Opět přesvědčils nikoliv rádoby vtipem, ale vtipem.

Říkal jsem si, že v mém dobrém a poctivém okolí by se mne každý zeptal, proč by to měla být báseň. A já bych s pochopením konstatoval, že jediné jistoty máme tam, kde si je můžeme vzít do ruky, že obzor se přiblížil až k nám a ta modravá prosvitající skulinka je k dispozici snům. Možná hodně obrazů, vesměs vvýmluvných a soiučasně neotřelých, snad s výjimkou předposlední sloky, která je najednou hodně adresná, ale když ti to stálo zato napsat, mohu si o trochu víc namlouvat, že řeka ještě neodtekla.

Celkově mohu říci, že pro haiku máš cit, třebaže se to ve všech neprojevilo. Nevadí mi i členění do dvou řádků, protože jde z mého pohledu jen o formální tvar. Ale řekl bych, že už zde jsi nabídl hodně a v tom množství (je chybou, pokud očekáváš zpětnou vazbu, toho tolik najednou poslat, trvalo mi 45 minut, než jsem je vyhodnotil) jsi něco málo neuhlídal. Doufám, že zde zavítají profesoři Můra73 a Sneake_01. Oba čtou lépe než já.

1) moc hezké.

2) vadí dopovězenost, ale v zásadě je blízko.

3) neurčité, první verš zabíhá do hodnocení, ale dá se přijmout, slůvka jedna jsou navíc.

4) moc hezké.

5) dopovězené a hodnotící - Odpolední vlak / v oknech se míhají / znavené tváře.

6) moc hezké.

7) v pořádku, snad, že vedle předešlé nepůsobí už tolik.

8) moc hezké, zvláště neočekávaný kontrast - neslyšné - a sovy, navíc lyrické.

9) v pořádku, jen, že mi tam schází větší přesah.

10) nepovedené, první verš hodnotící i subjektivní, i téma je mnohokrát popsané.

11) nepovedené, jen vyjádření subjektivního a očekávatelného pocitu, bez přesahu.

12) zde si nejsem jistý, i pocit je vjem okamžiku, byť zachytává, co teprve přijde, ale v kombinaci se sluncem mi to přijde vykonstruované, má to blíže k miniatuře.

13) nepovedené, nekonkrétní a hodnotící, určitě nezachycuje daný okamžik, možná pocit.

14) zde hodnotící slovo - pyšní. Ale jinak hezké, pěkný kontrast a tím i přesah. Skalní město / a každá / strom.

15) moc hezké, lyrické a kontrastní v očekávání.

16) moc hezké.

17) hodnotící slovo ...ladně..., má to sice v sobě satiru, ale minimální přesah.

18) nepovedené, velmi perzonifikované, jen běžný pocit bez přesahu.

19) nepovedené, hodnotící  (odměřuje) a násilně sugestivní.

20) moc hezké, ale v porovnání s předešlou, kde ptichu odcházíš, mírně zaostává, ale hezká.

21) jen běžný okamžik s minimálním přesahem, ale mnohým se bude určitě líbit.

22) naprosto špatně, nelze věřit, že bys viděl více než jednu babku, jak krade vázu, tím slovem ...navzájem... pouze spekuluješ.

23) nepovedené, pouhý očekávatelný vjem bez přesahu. Někdo by sice v tom mohl vnímat kritiku, že jen 2. listopadu, ale život má své omezené možnosti.

24) vtipné, povedené, ten přesah sice není, ale to vtipné pojmenování ho vlastně tak nějak předpokládá, ale dává mu svěžest i kontrast při pomyšlení na skutečný obsah slov zloděj a komplic. Výtečné.

25) Moc hezké, lyrické, nádherné, vtipný poukaz na houknutí vlaku před příjezdem.

26) Moc hezké, lyrcké, ale až po úpravě ...pozorují... s krátkým ...i... S dlouhým í je to metafora, s krátkým i je to tvůj vlastní vjem, který ti umožňují ohlé vrby.

27) Nepovedené, hodnotící, je to spíše miniatura.

28) Nesrozumitelné, veršem ...drží jak krajíc chleba... tomu dáváš  výraz metafory i hodnocení, ale hlavně je to nesrozumitelné.

29) nepovedené, spíše aforismus, plný hodnocení, žádný vjem okamžiku.

30) nepovedené, příliš sugestivní, citově vydírající, pokud ho ovšem nepropustili do domácí péče, ale i pak by mi tam scházel přesah.

31) Spíše miniatura, ten lyrický nádech se sluncem působí trochu omšele.

Přečetl jsem si všechny tvé zde uvedené básně. Líbí se mi lehkost, nadhled tvých veršů, rytmická plynulost, civilní jazyk. Připomíná mi to Václava Hraběte, byť ten byl poněkud zadumanější, nebo zdejšího autora (už zde léta nepíše) Pablo Honey.  Možná, ale jen na několika málo místech by se daly verše očistit  od nějakých slůvek navíc, např. v jedné básni píšeš o lavičce na střeše a truhlíku s rajčaty a pažitkou, ale nutno dodat, že nepřekáží. Ještě mne napadlo, jestli toho chlastu a kouření není příliš, osobně mi to přijde jako forma pózy, před dvaceti léty v poezii často používána a dnes mi přijde jako laciná. Ne, že by zmínky neměly být, jde spíše o míru. Teď to vypadá, že se mi básně nelíbí. Není tomu tak, volíš např. i duchaplné názvy textů, a přestože se básně tváří, jako že jen tak, že vše je jaksi normální, že to tak chodí, dávají znát, že by to mohlo či mělo být i jinak, ale bez dramatických výkřičníků.

Mi se moc líbí, jde o sen a současně je natolik výmluvný, že jde daleko více o skutečnost, poslední sloka překvapí a současně poskytuje vrstevnatost. Pravda, četl jsem dvakrát či třikrát, protože se mi od počátku zdálo, že ten jakoby ledabylý záznam tu není pro nic za nic.

Delfíne, a pokud jde o haiku, tak si troufám říct, že právě z Písmáka se rekrutují z docela značné části nejlepší čeští soudobí haikaři, jak dokumentuje knížka Šálek dál hřeje dlaně (zpracovaný editorsky i autorsky Můrou73 a Snaekem_01, a letos vycházející další sborník, kde najdeš nejméně 7 místních autorů, možná i více, nemám přesné informace. A jsi-li milovník haiku, pak zodpovědně doporučuji nedávno vydanou knížečku Sýkorník, dvojsbírka autorů, Češky Můry73 a Slováka Karpatského knihomola. Pozoruhodný kontrast češtiny a slovenštiny špičkových autorů a navíc s nádhernými a četnými ilustracemi, které knížečku dotváří jako krásný artefakt.

Delfíne, tvé představy se výrazně liší od záměru Safiána, který chtěl především dokázat, že i na internetových serverech lze najít dobrou i skvělou poezii a to i napříč jeho historií, ze které vzešla hned řada publikujících básníků, námatkou Egil, Zbora, Elizabeta, Atkij, Tartaro, Markéta, Son Of Saturn (S.R.O.), Ašurballit, Tkadlec a jistě další. Tvá představa zase vychází vstříc přirozenému zájmu širšího spektra a také dbá na kvalitu, byť soutěžemi v relativně krátkém časovém úseku se jí docílit nedá, nemluvě o tom, že zdejší hodnocení velmi významně podléhá osobním vazbám. Ale tvůj nápad smysl má, může leckoho povzbudit a hlavně potěšit a to není málo.

LITARTS: A dodám, nejde o příspěvky, ale autory, kteří, pokud by měli zájem, si sami rozhodnou, čím by přispěli. 

Pane Litartsi, jestliže vám Safián neodpověděl, neočekávejte, že to za něj učiním, krom toho, že je to naprosto irelevantní a s ohledem na vaše vystupování spíše kontraproduktivní.

Pane Litarts, kritizoval jste subjektivismus safiána při výběru. Vždy existuje jistá míra subjektivismu, dokonce v redakcích vydavatelství daleko výraznější než v daném případě. Pokud vím, šlo o dva až tři autory, kteří se zde stále čas od času objevují, a na kterých byla shoda. Nešlo tedy o to, že by Safián sám rozhodl. Tito autoři projevili z různých důvodů zdrženlivost k vlastní autorské účasti, za příklad mohou sloužit důvody, které uvedla Janina6, ale současně byli připraveni podílet se na výběru textů, nabídli, pokud o to zúčastnění budou stát, pomoci s případnými úpravami i zpracování odborného úvodu ke knize. Jinými slovy, podporují Safiánův záměr. Je jen přirozené, že má-li Safián stát za svým projektem, usiluje o to njlepší, a současně dává prostor zájemcům. Těm navíc jasně dal vzkaz, že pokud se vydání knihy sami ujmou, že rád pomůže. Jistě, není a nebyl žádný problém, aby si jakákoliv skupina autorů dohodla společné vydání knihy. 

Pane Litarts, protože jsem byl zasvěcen do projektu Almanachu, mohu snadno vyvrátit vaše nepdložená a, bohužel, lživá slova. 

Safián výslovně i zde uvádí ve svém záměru, že účast na knize bude dostupná i části současných zájemců, deklaruje zájem, aby Písmák odrážel skutečnost vč. nedostatků a současně píše, že oslovil hned několik Písmáků, kteří mu slíbili pomoc. Ta měla spočívat krom jiného i ve výběru vhodných příspěvků. Jinými slovy, Safián předem počítal, že výběr nebude dílem jednoho, ale hned několika lidí, v této věci vím o šesti lidech, což je zřetelně víc, než se u podobných almanachů děje. Dokonce tento výběr chtěl delegovat na ostatní spolupracovníky s poukazem, že pokud jde o tzv. historickou část, nemá úplný přehled o dávnější minulosti Písmáka. Navíc byla dohoda, že almanach se nebude tvářit jako reprezentant Písmáka, ten měl být uváděn jako jakýsi společný jmenovatel. Mohu také potvrdit, že v diskusi, kterou jsem s ním vedl, byla zřetelná jeho empatická snaha poskytnout prostor současným zájemcům. 

Janina6, podezírám tě, že uvozovkami u slova "reprezentativní" máš na mysli něco jiného, neboť jsi jedna z těch, která by Písmák repezentovala nadmíru reprezentativně a navíc níc nebrání v tom, abys zařadila i verše, které jsou součástí tvé skvělé sbírky.

Tvé mnohé texty by získaly ještě víc, kdybys v nich nezanechával nečistoty v podobě otrockých slov.

chtěl jsem přes řeku Jordán

stavět most z rumu a pralinek,

most ze západního 

na východní břeh,

zbylo pár oblouků

a pouličních lamp,

položil jsem prkna,

díval na kalný proud,

místo světců dolů házel 

jezeďáky,

sjely se delegace z Východu,

vodil jsem je na svůj most

a snažil se prodat

pravdu mezi řádky,

jenže jsem pokaždé nakoupil

více než prodal,

vlekl se po svém mostě

jako vykupitel

obtížený nákupními taškami,

na počátku bylo Slovo,

logo na konci

Čtu s odstupem, dobrý text, jen mne dnas napadlo, kdyby z poslední sloky zůstaly dva poslední verše, prospělo by to. Obsah poslední sloky vyplývá již z předchozí.

Opět hezká báseň, ale z mého pohledu cítím tvou potřebu nějak rádoby text dokončit a přitom k horšímu. Kdybys končil veršem pod všemi zdmi mlčí nářek, je báseň výrazně otevřenější, bez téměř doslovného dopovězení až návodu, navíc zřetelně poznamenaného snahou o rým, která vévodí a současně svírá předcjozí obsah. Škoda, protože umíš skvěle rozvinout myšlenku, ale nedůvěřuješ čtenáři. Že by profesní zkušenost?

Kdyby nebyla poslední "prašná sloka", báseň by získala veršem o chatrných tělech jak pointu, tak lehkost, která je daná předchozím textem, byť se tváří vážně, ale má současně i jakousi samozřejmost.

Haiku s motýlem zpod hrnce je nádherné.

Safiáne, mohu-li poprosit, zavolej mi, nebo mi pošli do SMS telefon, já jsem si nedopatřením tvé číslo neuložil. Dále dávám na zváženou, zda knihu nepojat výhradně jako básnickou. Jednak próza, povídky zejména ve formátu B6 zaberou docela hodně stránek a fakticky umožní autorům prezentaci jedné, nejvýše dvou textů, jednak jsou zde šikovní autoři, kteří by rádi prezentovali poezii i prózu, také próza je náročná na gramatické opravy, ale ideální by bylo, kdyby prozaici spojili síly a vydali si, podobně jako před léty samostatnou knihu, která by jim umožnila širší prezentaci. 

Pane Littars, svým způsobem mi občas byla sympatická úporná obhajoba vašich názorů na vázaný a volný verš s ohledem na to, že zde nemáte mnoho zastánců, jakkoliv s vaším pohledem na volný verš nesouhlasím.

Nicméně vaše replika zde na adresu Safiána je veskrze zlá, v ničem ani za mák pravdivá, a citát, který použil Safián, a vy ho zde zpochybňujete, aniž bych ho vztahoval k Marhoulovým sbírkám, je velmi, velmi živý,

Philogyny, jestli, když máš ráda tu Karkulčinu babičku, by ses neměla nechat na chvíli sežrat, samozřejmě po předchozí domluvě s myslivcem. V té tmě by se ti na chvíli  ulevilo. Ale jinak mi připomínáš B. Smetanu. Ten, když přišel o sluch, psal možná nejhezčí hudbu. Jak jinak si zdůvodnit, že špatně vidíš a přitom píšeš, jako bys byla Bystrozraký.

Lukáši, jde o tvůj spontánní a v zásadě sympatický projev a docela dobře se četlo. Dovolil jsem si vzít tvůj text a jen ho proškrtat o nadbytečná slova, které tak trochu obsah utápějí, byť ta linka je zřetelná. Také jsem tím, že jsem ...Nechám tě odejít... vymezil jako samostatnou větičku, podobně poslední verš, jsem trochu pozměnil rytmus a dal jí důraz. Nejméně jsem měnil druhou sloku, je nejlepší a nejcivilnější. Jen pro inspiraci.

Nechci kolem chodit bez povšimnutí, než zapomenu, co jsi
znamenala, i kdybych ti dal k nohám všechny poklady světa,
všechny motýly, stejně nebudu věřit. Nechám tě odejít.

Jsme spolu v kině, nedokážu nic tak laciného, jako osahávat tě,
ani když se líbáme, v tom líbání je jistá rafinovanost, možná i 
hlad, co už mělo dávno přijít. Měl jsem tě nechat odejít.
O té doby nemám rád  autobusové nádraží v krajském městě.
 
Vlastně každé nádraží, jedno zda vlakové nebo autobusové,
někdy je těžké na ta místa vzpomínat, nechce se mezi lidi.
Jen doma, jen bydlet. 

Rozumím tvé inspiraci, vždy, když čtu v tomto duchu nějakou, i nepovedenou báseň, mám pocit, že autor je mi blízko. A tak se omlouvám když se dotknu i formální stránky, obsahová je mi milá, vypustil bych verš s krůpejí na růži. Už ta duha tak trochu zavání kýčem, ale má souvislost s dalším obsahem. Chválím. 

Dovolte mi pár poznámek. Hned úvodem oceňuji Safiána, tuto myšlenku v sobě nosí už dlouho, sám je skvělý autor i literární historik a znalec (On to samozřejmě popře), a zejména upřímný podporovatel literárního úsilí.

Jde o nápad, který, podle mého soudu, potřebuje další korekce. Mexanta zde leccos naznačila a myslím, že ví, co říká. Neznamená to však, že tento nápad není realizovatelný. Je třeba však vzít do úvahy, pokud by jste almanach chtěli prezentovat jako almanach autorů Písmáka, že pokud se zanedbá výběr, ublíží se pověsti Písmáka. Již tak, byť jde o nejznámější amatérský literární web, je v povědomí nakladatelů podceňován a nebo vůbec není znám. Stejnou pravdou je, že většina autorů, která dokázala v nějaké míře proniknout na knižní literární trh, více či méně z Písmáku odešla.

Písmáka, jako společný jmenovatel, lze zmínit v rámci doslovu, kde by měl být věnován i prostor s poukázáním na jména autorů, byť se autorsky v knížce neprojeví, ale stojí zapozornost. Tam lze odkázat i na tak skvělé jedince, jako jsou agáta5, Baronka, Berg, Print, případně s citacemi z jejich tvorby.

Cenová nabídka s 10 stranami je velmi lukrativní.

Myslím, že by bylo moudré, aby šanci přihlásit se dostal každý, že by neměl být překročen počet 17 autorů, 180 stran je maximum na sbírku. Současně by bylo dobré, aby Safián jako nositel myšlenky vytvořil redakční skupinku nejvýše 5 lidí, o kterých ví, že jsou schopni posouzení a ti by měli provést výběr autorů z přihlášených. Samozřejmě, že pokud se najde hodně zájemců a hodně textů, lze nastavit pravidla pro výběr, třeba, že se texty rozdělí mezi redaktory almanochu, a ti budou nominovat z každé skupiny požadovaný počet.

Pořadí autorů v knize by mělo být abecední pod občanskými jmény, nicky mohou být zmíněny v medajloncích.

Možná by stálo za úvahu, aby se nestálo striktně na systému 1 autor/10 stran, ale aby, zejména tam, kde se najde u autora méně vhodných textů, bylo možné zveřejnit třeba jen 6 stránek jako minimum, a naopak u jiných max. 12 stránek s tím, že by si připlatil.

U knihy se nepočítá zjevně kvůli nákladům s ilustracemi. Zde dávám do úvahy oslovit nějakého ilustrátora, který by ilustroval vždy vstupní stránku autora. Tak jako já vím o jednom, kdo by tak učinil rád a nezištně, víte i vy o jiných. Náklady by se sice zvýšily, ale patrně, a o tom jsem přesvědčen, že i kdyby se cena zvýšila za 10 stran textu ze 450 Kč na 600 Kč, bylo by to velmi přijatelné.

Safián uvedl, že 5 výtisků. Nicméně po uzavření okruhu autorů a zpracování knihy by autoři měli možnost koupit knih více za další peníze, protože někteří budou mít potřebu potěšit rodinu, přátelé, apod. 

Tolik pár myšlenek, samozřejmě jen a jen k diskusi. Na název by mohla být vypsána mezi vybranými autory anketa, a o vátězi by se hlasovalo mezi autory s tím, že každý může doporučit tři z uvedených nápadů a počet hlasů by rozhodl. Toto by třeba zajistil, zorganizoval některý z redaktorů knihy.

Pobavil jsem se jak tvým textem tak i příspěvky jiných, A tak také přispěji.

Netvrďte už nikdy více,

že jsem jako jalovice.

Nechci budit pohoršení

ale co má ona, to tam není,

a navíc jsem panic.

Je mi z toho nanic.

Aru, hodně zdaru,

jednou to přijde, že ti to vyjde

a svět ti padne k nohám.

Jen dodám, že až tě pozvou do Stockholmu,

nepodlehni, prosím, dojmu,

že když budeš světový, dáš Písmáku kulový.

K3, souhlasím, už proto, že přinesla autorům zadostiučinění a jejich přátelům radost-

Benetka, díky za reakci, zkus si ty jmenované přečíst, nepsali dlouhé texty, obzvláště Print, a agátka, ta snad jen opisovala vlastní srdíčko.

aleš-novák, najdeš-li prostor, jak bych mohl být užitečný, pomohu. Ta holka mne dnes znovu dostala. Schválně jsem četl některé texty úplně z jejich počátků, jistě by se tam dalo něco, ale opravdu jen velmi málo, vytříbit, ta její schopnost klást obrazy tak, aby byly neotřelé a spontánně vplývaly, byla úžasná. I v rúzných místních "válkách" si udržovala nadhled a byla respektována. 

Moc hezky ztvárněno, je to tím nasazením dialogu živé, navíc právě on korunuje první část, ve které bych vypustil va verše o totální nudě a válce. Zbytečně rozmělňují vtipný verš o stejné rétorice a jen měnících se postavách. A pak s tím parným létem. Ačkoliv tento  mírně odlehčuje předchozí a zas tolik nevadí, ale ubírá na brisknosti předchozího dialogu. A třeba ocenit i hezké obrazy, první tři řádky, pak i ten o sazích a klubíčkách vlny, tak nějak poklidně vplývají do jinak zřetelného děje, který zlyričťují a současně napínají mozek.

Zeanddrich E, Rhodesie, Atkij

Také vám poděkování za návštěvu, názory i ocenění. Těší mne, že Holub je tak dobře srozumitelný, toto téma jsem zakotvil i v básni Ostravě, která snad vyjde do poloviny roku, a je odrazem mého zážitku z bývalého zaměstnání. Osobně si hodně cením i té poslední, kde je vlastně metafora, ale vypadá jako skutečnost. A také si cením empatie těch čtenářů, kteří porozuměli prvním dvěma.

Atkij, svou poznámkou o výrazové statičnosti jsi pojmenovala velké úskalí haiku. Pravidla vyžadující přítomnost vjemu, stručnost, pokud možno bez přídavných jmen, přesah, překvapení, kontrast (dosud jsem si neosvojil terminologii haiku, podvědomě se všude, nejen v haiku bráním nečeským výrazům, anglismy vyslovuji psanou podobou např., vždy se zardím, ale nestydím, navíc mi mí profesoři Můra a Snake vždy vše přeloží), dávají haiku jedinečnost, ale nemohlo by se řadit k poezii, kdyby zůstalo jen technicky naplněné. Když už se nepodaří vložit slůvko lyriky, pak je nutné vsadit na přesah, nikoliv jen čitelný obsah, jakoby vlastně haiku bylo metaforou něčeho dalšího, širšího.

Mám zde kolegu? Určitě nejvtipnější je hod koulí do dálky, u obrázku č. 2 o svobodě je mnohem lepší první, žlutá verze, je natolik ve své stručnosti výmluvná, že ta druhá upovídanější ten původní fór rozmělňuje. Vlastně i poslední má něco do sebe, pokud první část dialogi žíkají dozrci. Pokud ano, pak je to skvělý černý humor. Osvěžující, když zde někdo kreslí vtípky. Tip

Já nejsem Slovák, ale pořád mi přijde, že by mělo být napsáno ...kedy sa neutopíš... Ty tři tečky tomu jistě prospějí. Dobrý nápad.

Mohu jen pochválit, krom jiného i relativně úsporné, provzdušněné vyjadřování, ve kterém sem tam pohozený detail prostředí zazáří a hlavně nechává proudit mezi řádky.

A ještě něco, co s povídkou nesouvisí. Nejméně dva z komentátorů už mezi námi nejsou. Tak trochu se mi znásobil čas.

Četl jsem opakovaně, hned upoutáš skvělou první slokou, ale i dál působivé obrazy. Zpočátku jsem text četl jako milostnou báseň, později jako text s širokým apelem, kde vedeš jakýsi subjektivní dialog se svým bohem.  Poslední dvě sloky na mne působí tak, že by mohly či měly být součástí samostatné básně. Proč?  Ze dvou důvodů. První čtyři mají obecnější rozměr a jsou nabity obrazností, hodně vypovídající. Další dvě sice navazují, ale zdá se mi, že mají už výrazně subjektivní rozměr, což sice není na překážku, ale tak nějak sílu prvních čtyř slok rozmělňují. Poprosím o objasnění jako neSlovákovi, zda je v pořádku formulace ...Nespomeniem si už v izbe na vypínač, keby sa neutopíš... Tam si nevím rady v daném kontextu se slůvkem ...keby... Děkuji. Tip.

To je v pohodě. Já se snažím v hodnocení vždy zohlednit i osobní aspekt, nasazení, a myslím, že jsem to i učinil, ale přece jen jsme na literárním serveru a lidí, kteří poskytují zpětnou, řekněme technickou vazbu o formě, je zde hodně málo, ale stejně jako ty ctím osobní rozměr, je důležitější.

APV, ono zde i jinde na sociálních sítích jeden nikdy neví, zda někdo způsobem, jakým píšeš neprovokuje, třeba proto, aby testoval empatii čtenářů pro skutečného,ale též předstíraného disgrafika. Lastgasp má pravdu v tom, že tvůj styl odrazuje od čtení i poskytntí zpětné vazby. Pokud by se mělo jednat o těžkou disgrafii, pak to, bohužel platí stejně, pokud nenabídneš trpělivému čtenáři obsah, který zaujme. Možná by bylo dobře uvést na profilu, že se s disgrafií potýkáš. Chci tím říct, že i disgrafik může nabídnout zajímavý příběh, ačkoliv jako laik neumím posoudit, zda z hlediska formulování textu mu to umožňuje. Ale zajímavý být určitě může.

Jinys, co myslíš, o čem svědčí tvá slova ...všeználka... a ...všepochopa...? 

Jinys, nevadí, to co jsi napsal, není haiku formálně proto, že poslední verš je vlastně dvojverš, ale to je jedno. Podstata vězí, že se v nás probouzí vzpomínky a ještě více, že jsme něco prožili, co je evokuje.

Tomáškovi Tip. Jen jsem se bál, že snědly hodně hrachu a to je motivovalo k úspěšnému návratu. Ale to by se přihodilo spíše nám dospělým.

Omlouvám se za rozstřílené haiku, pro jistotu ho napíšu znovu.

Rozhlédl se

a pak ji pohladil - 

školní zeď

Díky za tuto vzpomínku,ale i za toho muže u plotu. Chodil jsem tehdy do 5. třídy Národní školy, byl vzorným žákem a pan ředitel mne poslal někde něco vyřídit. Když jsem se vracel, místní pouliční rozhlas přebíral vysílání stanice Praha. Okamžitě jsem se rozběhl zpátky do školy a křičel. Kosmonaut, kosmonaut. Tehdy jsem se už hodně zajímal o politiku, samozřejmě v intencích Rudého práva a měl intenzívní pocit, že s tím Sovětským svazem jsme na správné straně světa. Píšu to proto, že se mi po tom idealismu, nikoliv Sovětském svazu stýská. A ten muž u plotu? Jak já ti rozumím. Pro tebe haiku, které je už starší, ale vhodné.

Rozhlédl se                                                                                                                                                             a pak ji pohladil –                                                                                                                                           školní zeď 

Četl jsem tvůj druhý text, co tady máš o špatné noci, ten mi přijde jen jako zápis, byť tam ta lehká ruka je znát. Ale pod dojmem toho druhého textu chci doplnit, že jak jsem vyhodnotil tento text nahoře, může víc odpovídat mému vnímání než skutečnosti.

Jsem naštvaný na sebe, protože text se mi líbí a současně nevím, jak ho označit.  Působí rozházaně, nesouvisle, ale stejně tak mi něco říká, že cíleně, že se jedná o volný verš, že věrně vyjadřuješ vlastní emoce. Možná je to mou úchylkou, že za verši hledám a nacházím meziřádky, ale od pátého verše s parfémem mi to dává smysl. Ta zdánlivá rozházenost, nesouvislost je spíše projevem lehkosti, s jakou označuješ patníky své cesty, okamžiku.

Kategorizace slinných projevů:

1) nejméně častá    - básnická slina

2) častější                - onemocnění, např. slintavka

3) častá                    - projevy lásky, přátelství, kolegiality, včetně předstíraných

4) nejčastější            - zvané též. slinty - projevy v parlamentu

Výborná metafora, která by prošla i za tuhé cenzury, i postesknutí v posledním verši. Občas jsem si u tvých nenucených textů říkal, že máš tendenci dopovídat i to, co není třeba, podobně zdánlivě působí i poslední verš nyní, ale je tak důrazný, že v té stydlivé grafické podobě říká víc.

Jinys, od své první reakce pod těmito haiku ses odchýlil od hodnocení textů k vyjádření sého vztahu k tzv. glorifikaci odsouzených. Ihned jsem odmítl zdání, že by se mělo jednat o jakoukoliv glorifikaci, ve třech textech ani z jednoho procenta, přesně naopak na pozadí důsledků, které skutečnost výkonu trestu má na lidi okolo odsouzených, v jednom, tom "holubím" jsem se zaměřil přímo na psychologii vězně.

Snake_01 reagoval ve smyslu, že je zapotřebí přistupovat ke snížení kriminální recidivy jinak, a já, opřen o svou dvacetiletou praxi jsem s ním vřele souhlasil a myslím, že i zdůvodnil. I on mluvil o patologii lidských vztahů, jednání. Ty jsi následně svou otázkou svedl na konkrétní příklad, který jistě reprenentuje část odsouzených, ale v měřítku, o kterém jsi psal, ve výrazně malém procentu. Podstatné je, že Snake ani náznakem nezlehčoval či jakkoliv omlouval jakékoliv nepřípustné chování, naopak ty jsi se pokoušel zde zavést diskusi, která nemá na tomto místě co dělat. Snake_01 správně vycítil, že jsi v dané chvíli v zajetí své emoce, své konkrétní zkušenosti, a nelze ti to vyčítat, naopak je sympatické, že nejsi lhostejný. Oba jste mluvili o zcela něčem jiném, a zatímco ty si počínáš sice verbálně slušně, ale agresívně, a hlavně to zde nepatří, Snake_01 reagoval také slušně, ale empaticky vůči tvému momentálnímu rozpoložení, ale i s daleko větším respektem k faktu, že rozvíjet podobnou diskusi, která zde místo nemá, by bylo opravdu mimo účel posuzování tvorby jako takové. Mohu-li tě poprosit, nepokračuj v tom. Mám zájem, aby se čtenáři, chtějí-li, vyjadřovali k tvorbě samotné, a třeba i jak působí, což jsi sice učinil zpočátku i ty. Odpověděl jsem ti, myslím že pravdivě, a zde by to mohlo skončit. Případně, máš-li zájem o vězních, zločincích diskutovat, pak tam, kam to patří, případně soukromě do zpráv. Děkuji.

Nevím, jak to eventuálně posoudí profesoři, mi se to jako senrjú či haiku nejeví. Všechny jsou tak nějak dopovězené do konce, schází mi tam jakýkoliv přesah s výjimkou pána s bílou holí, ta je výtečná, a první s deštníky, je sice dopovězená, ale má vtip. Tip.

Pán Bůh má zjevně hodně starostí, a pak Měsíc, Slunce a Větrník, když už nemusí pomáhat se zachraňováním princezen, si dělají co chtějí. Meruňky, nedejte se.

Ptám se, a naprosto důrazně, administrátoři, smazat. Především proto, že to zde na literární server nepatří. A také proto, že podobné příspěvky odvádí potřebnou pornost od textů, pro které je tento server určen. Tolik věcná rovina.

Osobní rovina? Přečetl jsem asi 10 řádků. Autor se baví, a kvůli naším reakcím, velkolepě. Odměnou mi budiž, že za ztracený čas mám díky reakcím Písmáků pocit, že jsem v dobré společnosti. Ještě ten Fico a bude zase dobře.

Dadíková, Můra73 - Staničko a paní profesorko, děkuji.

Snake_01, Pavle, je velmi vzácné, jestliže názor, který prezentuješ, vysloví takříkajíc laik, protože v nejrůznějších diskusích snad úplně všichni, včetně mnohým zaměstnanců VS ČR doporučují v lepším případě delší tresty, kamenolomy, v horším doživotí i trest smrti (neodsuzuji je za to, jsou ovlivněni emocemi a neznalostí). VS ČR neustále hledá nové přístupy, učí se v Evropě, Anglii, spoustu věcí zavedla, neustále školí zaměstnance, ale výsledek minimální. Recidiva stále činí asi 60%, za totality byla asi 80% při nesrovnatelně tvrdších podmínkách pro odsouzené. Právě zde se nabízí argument, že kamenolomy apod. nejsou řešením. Bohužel, základní článek ve věznicích pro práci s odsouzenými, vychovatelé a spec. pedagogové jsou naprosto zavaleni administrativou, psycholgové, zpravidla jeden na 150 odsouzených řeší jen naléhavé krizové situace a vstupní anamnézy. Vše spočívá v nedostatku financování, v často šílené administrativě a výrazném nedostatku pracovních příležitostí pro odsouzené, které jsou z třetiny poloviční i třetinové za mizerné výdělky, někde dokonce vydávají za práci účast na vzdělávacích kurzech, a reálně 40% práci nemá.

Neoznačuješ to jako haiku, jako miniatura to obstojí určitě, ale mi se hodně líbí ten soulad a současně protiklad druhého a třetího verše, a kdyby se první verš nějak vymyslel jinak, je hodnotící, pak by to bylo výtečné haiku. Teď mne napadlo např.:

Kus cesty

ke kvetoucí skalce - 

s ortézou

Gábinko, právě před chvíli jsem na jiném, neliterárním, ale tvořivém serveru psal něco v tom smylu, že někdy je třeba poděkovat (mám na mysli tobě) za posílení, povzbuzení vlastního (mého) pocitu, vědomí, že někde, jakkoliv daleko, žije citlivá, vřelá duše, jakkoliv mnohdy ona křehkost prohrává s hrubostí a zlobou. 

Jinys, poukaz na válečné zločince, a nyní nesoudím, zda jde o glorifikaci či historickou paměť, je přece jen něco jiného. Bohužel, nemusíme chodit daleko do minulosti. Z dvojnásobného vraha Kájinka udělal celebritu nejprve tisk a posléze prezident země. Takže souhlasím s tebou, že existuje reálné nebezpečí, které zmiňuješ. Na druhou stranu existuje i opačný trend. V Brně je v odvolacím řízení souzen ukrajinský mladík za usmrcení romského mladíka. Nejprve vždy vševědoucí skupinky samozvaných soudců či nily nájezdy na další Ukrajince, aby pak zjistili, že se onen Ukrajinec choval příkladněji než lhostejní Češi. Takže i tady se potvrzuje tvá oprávněná obava.

Odsouzení v českých a myslím, že i v dalších vyspělých zemích, představují širokou škálu jak co do závažnosti provinění, tak zejména co do snahy vypořádat se s vlastním Kainovým znamením. Určitě je v českých věznicích doslova několik málo tisíc odsouzených (celkově okolo 20 000 včetně vazebně stíhaných), kteří mají vůli věci napravit či alespoň zmírnit. Mluvím z mnohaleté zkušenosti.

Janičko, no jak ty jsi spustla, ani ses mne nezeptala, jestli  tu první polovinu poslední sloky o mně můžeš zveřejnit. Ale hezké, ze života, o životě, text, který nezaniká s melodií.

Autentické, ale Bůh ví, že jsem to napsat nechtěl.

V Komenského sadech

spadané listí.

V kořenech kolébka,

letokruzích cesta,

korunách černí ptáci

a žádné sny.

Velmi obsažná a také dobře vyjádřena první slokam zejména první dvojverší, nápaditý je i verš ...kolik očí spánek má...., tam jsem jen nepochytil kontext se zimou, bez ní naopak.

Šikovné slovní hříčky, parádní je pak třetí, je víc než hříčkou, zrcadlí.

Přátelé, nejprve poděkování za výběr, tipy, komentáře. Dále pak omluva, dal jsem si tip, sice omylem, ale nepřekáží mi. A nyní ke komentářům.

Radovan Jiří Voříšek - tobě nemusí nic vysvětlovat, protože i díky profesi dobře víš, že i kriminálníci mají, co máme my ostatní.

Gora - děkuji za vytrvalou přízeň, navíc jako hajkařka víš.

Markel - díky, že mi rozumíš už nejméně 18 let.

Marian67 - čteš dobře, prože navíc víš.

lawenderr - krom toho, že vnímáš i parametry haiku, nezapřeš srdíčko.

Nami 99 - král šprýmářů a hle, empatický, což ovšem nutně patří k tvé autorské výbavě.

snake_01 - pane profesore, jak jinak, odlišil jsi ty, ve kterých není přesah na lopatce.

Jinys - rozumím, jen dodám, že žádný z textů ani na okamžik neglorifikuje odsouzené.

Nádherná blbůstka, poslední verš je geniálně vtipný, znovu, už pokolikáté si říkám, že kdyby ses spojil s nějakým nakladatelstvím a známým humoristou, který by tě doporučil a udělali z tvých snad už stovek blbůstek výběr, byl by to besceler. Velká většina tvých textíků, nejméně dvě třetiny a spíše víc, má opravdu vtip, žádné tlačení na pilu, sranda pro srandu. A jsou, třeba jako tato, sice košilaté, ale tím vtipem tak snadno akceptovatelné.

Anfádis, děláš dobře, dokud v tobě něco samo nedozraje, poslouchej srdíčko, a až se srdíčko rozkouká, samo tě navede.

Nádražní rozhlas: Pozor, pozor! Ztratila se k...a z Boženky. Oprava: Bunda z koženky.

Degenerační je perla, cvičky ale také rozesmějí, ostatně i pilnost má něco do sebe.

Mohu potvrdit naprostou oddanost Aloise Marhoula poezii, a to nejen v autorském slova smyslu (ostatně 15 vydaných sbírek je výmluvných), ale, a v tom je jedinečný, v jeho obrovské a nezištné péči o průnik poezie (nejen své) na veřejnost, v dnešní době tak potřebný a současně velmi obtížný. Neúnavný organizátor poetických večerů, setkání a zejména motivační jakési soutěže o "Mobelovu cenu", kde na rozdíl od četných literárních soutěží, poskytujících prostor jen pro zlomek (tedy ne až tolik vypovídající) tvorby, musí autoři obstát ve výrazně širším, a tedy i objektivnějším měřítku.

Safiáne, chválím jednak hezký jazyk, ale zejména pohled na tvorbu A. Marhoula v kontextu doby, její potřeby a jejího místa. Dovolím si však i přání, kdybys text ozřejmil i několika ukázkami, případně úryvky.

Gábinko moje milá, děkuji, tím pádem ta první sloka získává úplně jinou dimenzi a musím ji pochválit, a tobě poděkovat.

Tvé vnímání ...odhlásit... v kontextu s rutinou sedí. Já mám vždy tendenci, když čtu autora, od kterého něco už očekávám, spatřovat, že objímají celý svět, což je pochvala.

Milá Markel, když jsem dnes zaznamenal tvou přítomnost pod mými haiku, prolétla mnou, jak s oblibou říkám, vůně starých časů, a tak mi to nedalo, abych nezašel na návštěvu, a ejhle, zastihl jsem tě v tom mi nejmilejším čase.

Dávám jen k zamyšlení mnou upravený tvůj text, který jsem hodně očesal, aniž bych cokoliv změnil, včetně obsahu. 

S tebou na Kampě

Vůně předjaří
magie barev, tvarů,
chvějivé napětí
jak uchopit představy,myšlenky
rub a líc

Vnímání ryje brázdy
v povrchu paměti
_______________________________

Pokusím se zdůvodnit. Vlastní název básně je její součástí, jeho opakování v závěru je zbytečné. ...Vůně... předjaří samo o sobě navozuje asociaci vůně, navíc ho evokuješ i verši ...magie tvarů a barev... ...Miluji... ...jak uchopit.... ...jejich podstatu..., opět nadbytečné verše, je třeba počítat s čtenářovou myslí a považovat si, že ti rozumí i bez doplňků, že spontánně vnímá tvé sdělení. Totéž platí pro slovo ...Vnímání..., v této sloce přemítám i o slovu ...plastickém... v kontextu s vyrytými prázdami. Trochu si to, ale jen trochu, protiřečí, spíše bych uvažoval o něčem ve smyslu, když už plastický, tak spíš prohlubují, naplňují, apod.

Pro mne text mezi vymezeným prostorem a prázdným prostorem. Osobně jsem ho četl s asociací na Písmák, kde ve mne zápasí hodnoty času, významu, seberealizace a ješitnosti. Zamýšlím se nad slovem ...odhlásit... Mám zato, že pokud by bylo nahrazeno ve smyslu ...ukončit..., že by text získal větší dimenzi. 

Určitě zaujala. Za sebe nerozumím pojmu naničhodník, pokud je to sovní hříčka ve smyslu ...chodník na nic..., pak bych napsal raději na nič chodník..., mám zato, že slovní hříčky, které svým hraním nemají obsah, spíše ruší, protože se čtenář zadrhne, přemýšlí a pokud nic neobjeví, tak je to zbytečné. Ale třeba to slovo znamená něco smysluplného, prostě nevím.

Ve druhé sloce vnímám poněkud neučesaně závěrečné dvojverší, ...sice škrčelo to... pro mne vyznívá jako zbytečná vsuvka, a zájmeno ...to... v kontextu působí nepoeticky, hovorově. Také poslední sovo ...veru... je nadbytečné a vnucuje pocit, jako by chtěl autor rýmovat.

Poslední sloka naopak celá hezká, jen bych potřeboval přeložit slovo ...mandľa. Přesto hezký text právě kladením otázek i obrazností. 

Umbratica, tvou poznámku o tom, kdo může o haiku diskutovat bych označil jakou umbratickou. A protože se skláním nejen před tvým tvůrčím uměním ve volném i vázaném verši, ale i diskusní vytrvalostí, vyhlašuji se předem za poraženého a "zápas" za ukončený.

Umbratica, jednak nejsem pohým čtenářek haiku na Písmáku, občas něco přečtu i jinde, ale jsem i jejich autorem, a docela mi stačí "večerní univerzita s paní prof. Můrou a panem prof. Snakeym." 

Chrám plný květů jsem nečetl, nečetl jsem žádnou kultovní knihu, nepožívám žádné odborné termíny, vše, co jsem se naučil, naučil jsem se od Můry a Snakeho, kteří mne svou trpělivostí několik let provázeli labyrintem haiku, a nepopírám emoce při motivaci, zamýšlím se nad jejich subjektivitou a do jaké míry posouvají, pokud jsou více či méně napřímo vyjádřeny, haiku k prosté miniauře a haiku tak zbavují svébytnosti a že, pokud nejsou vyjádřeny tak, že si je čtenáš samovolně vybaví, mají tendeni vyjádřit jakési subjektivní hodnocení.

Pavle, jsem rád, že zde prezentuješ moderní, ale spíše věcný a haiku prospěšný přístup, pokud jde o kigo, a to velmi srozumitelně, až na maličkost. A zde tě překvapím. Bylo by dobře některé výrazy stále překládat do češtiny, neb i já jsem mu nerozuměl. Stále to zde čte řada méně obeznámených, a přesto vděčných příznivců haiku.

Pokud jde o otázku "odetnout myšlení", to je myslím, další podnětná připomínka, zde mne už vícekrát napadlo, do jaké míry právě prezentace vntřních emocí v haiku, byť se vyhne hodnocení či obraznosti, nevhání text do subjektivního vnímání a nepřímo vnímanou skutečnost hodnotí. Někdy mám pocit, že se tomuto pojetí nevyhnou i velmi respektovaní autoři. A protože ty spolu s Můrou platíte aktuálně za jedny z největších, ne-li největší z českých (nejen písmackých) autorit, uvítal bych váš přístup.

Litarts, to tvé plivnutí nakonec je opravdu tvoje neodolatelná potřeba?

Craerassy, chci tě pozvat na své stránky, nikoliv na své básničky či povídky, uvědomil jsem si, že jsem tu poslední tady dal po 7 letech, ale na dva texty ...Vzpomínka... jakási kondolenční kniha na již nenávratné Písmáky, a Zemřel Print..., na toho, protože, alespoň pro mne byl tou nejhodnější duší zde a navíc ojedinělý básník.

Craerassy, dobré holubice se vrací. 15 let a ani vidu, ani slechu, ale okamžitě, aniž jsem se podíval na tvůj profil, tušil jsem, že za nickem se skrývá půvabná blondýnka (to mimochodem), ale zejména skvělá básnířka volného i vázaného verše. Děkuji. Písmák se za tu dobu značně proměnil, technicky se nedá srovnat s předchozím, na úkor grafiky zmizela řada užitečných funkcí, a největší propad je jak v aktivitě zde, tak kvalitě. Já jsem zde něco dal pod dvou či třech letech, protože jsem měl potřebu uctít kamarádku. Ale stále se zde lze dočíst hezkých veršů.

Takový, řekněme tuctoý příběh, ale když se dobře podá, a to se povedlo, zaujme a navíc ve všednosti spočívají i naše kotvy a kotvičky. Text je dobře členěný, přímá řeč je přirozená a bez nadbytečných doplňků, typu ...řekla žena.... , a má věrohodnou atmosféru, to znamená, že popis nadbytečně neartikuluje. Určitě milá povídečka, která snadno zakotví v mysli čtenáře.

A nyní drobné připomínky. Možná bych vypustil celou poslední vět. Už předchozí končí hapiendem ...prohlížení hračky... a poslední věta, zejména zmínka o sakuře je zbyte (nadsázka).čně zkrášlující přirozenost celého textu. Zřejmě jde o překlep ...Máme doma podobnou sestru... Mělo by být ...Mám... Proč? Mám je daleko vztahově přesnější, jde-li o kohokoliv blízkého, protože dávám najevo sepětí, my dvě, já a ty. Napíšu-li ...máme sestru..., tak to by se dalo přijat, jestliže dvě sestry vypráví o další, ale takto to působí trochu odtažitě v kontextu, jako něco ve smyslu ...my všichni ostatní máme jednu černou ovci... (nadsázka). V textu se nikde nepíše, že si chlapec sedl nebo lehl, píše se až o tom, že ho bylo třeba postavit na nohy. Známý projev trucovitosti, kdy si dítě lehne nebo sedne, je typický. A pak ještě jedna věc ...držel se látky... asi nohy, nebo mělo být napsáno držel ji za nohavici, kabát, sukni, apod. Tak tolik pár drobných zmínek. Rozhodně Tip.

Pravidla nikdo nezná

a přitom je píše každý.

Svět je nepotřebuje.

První tři sloky se mi hodně líbí obsahově, jde spíše o aforismy než poezii v pravém slova smyslu. Poslední sloku vnímám jinak, v posledním verši se shodneme. Právě za to, že ses uměl neotřele vyjádřit tip. A nadpis Skorohaiku sice text k formě haiku nepřibližuje, a přesto má z haiku to nejdůležitější - přesah.

Kolikrát si říkám, že bych jednou rád napsal dlouhou báseň, ale mám prostě jiný způsob vyjádření. A ty si jen tak letíš, jako by se nechumelilo a přitom se chumelí. 

Ještě malý dodatek. Doporučuji vyhledat psychoterapeuta. Něco to stojí, ale po počínajících individuálních konzultacích lze absolvovat konzultace společné a okamžitá zětná vazba poskytována nastavováním zrcadla, nikoliv "dobrými radami" může být osvobozující.

Děkuji za příběh. Děkuji o to více, že ve svém okolí znám obdobnou situaci, a podobný příběh zasáhl i do mého života. Oceňuji způsob napsání. Nemá literární podobu, jde o vyprávění a jako takové dobře provedené. Je rozsáhlé, čtivé a graficky příjemně členěné.

Co však oceňuji mimořádně, je velmi poctivá snaha být objektivní ve výkladu, třebaže autora podezírám z mírného příklonu k postojům Aleny a Pavla a jistého nesouhlasu s počínáním nové manželky Karla. Dokonce si myslím, že je autor významným způsobem zainteresován. Soudím tak z prosakující citlivosti a současně úzkostlivosti, s jakou usiloval o nestranost. Pokud se nemýlím, pak rozumím, jak těžké je věci popsat, a jak poctivě jsi vše vyjádřil.

K příběhu samotnému. Alena s Pavlem i Karlem udělali chybu, jestliže situaci řešili adopcí. Věc se dala řešit pěstounstvím, které by navíc rodině přineslo finanční odměnu, kterou mohli Marušce ukládat, ale děvčátko by se snadno od narození adaptovalo na oslovení teto a strýčku a nijak by to neohrozilo citovou vazbu. Absenci tatínka mohli vysvětlit nemocí a později, že tatínek musí pracovat, podobně se vysvětluje situace dětem, majících rodiče ve výkonu trestu. Také osvojitelé měli situaci včas konzultovat s dětským psychologem i Karlovým psychiatrem. Ve vyprávění není zmíněna žádná role psychologa. Pokud vím, psychologické šetření je jednou z podmínek pro adopci i pěstounství. Karel od doby, kdy byl zdráv, mohl jako otec, kterého by tak Maruška vnímala, brát ji o víkendech na výlety či nějaké akce, nejen se mazlit v bytě osvojitelů. Děvčátko by společnou formu nažívání snadno přijalo a fungovalo by to i v době, kdy Karel žije s novou manželkou a dětmi. Malé děti jsou velmi adaptabilní, pokud nejsou stavěny před potřebu úniku a necítí absenci lásky. Takto by to mohlo vydržet i do deseti, jedenácti let věku, než s nástupem puberty jako období zjitřené citlivosti a snahy prosadit se, bude schopno své potřeby lépe posoudit. A pokud je láska Aleny a Pavla stejně nezištná jako láska Karla, kterého navíc sužovaly výčitky, že když už nezabránil tragédii manželky, měl převzít zodpovědnost za dceru, pak i kdyby Maruška přešla do faktické péče otce, zcela bez pochyb by vyhledávala Alenu a Pavla i nadále. A když by to řešili bydlením v dostupné blízkosti, tak by to prospívalo všem. A pokud by Maruška chtěla zůstat u dosavadních osvojitelů, pak Karlovi ulehčí v tom, že jako třeba desetileté, jedenáctileté dítě se vědomě rozhodlo samo, že se nemusí obávat jejich výčitek.

Je to ovšem vždy spletité a složité, protože vyhodnotit, co je důležtější, zda vlastní city či potřeby dítěte snadné není a nelze člověka odsoudit za jistou míru egoismu. A přitom je to jednoduché. Pokusit se uvěřit, že láska k dítěti, je-li nezištná (za zištnost lze považovat uspokojování vlastních citových potřeb a jejich kladení na stejnou úroveň jako obdobné potřeby bezbranného tvora) je nejsilnější, a kdo to dokáže, pláče,  ne dlouho, pokud je běžnou osobností, ale má čisté svědomí. A následně hledá a najde způsob, jak dál být nablízku.

Závěrem jen poděkuji autorovi za příležitost potkat se s člověkem, mužem, který netají vlastní srdce. Vím, o čem jsem psal, když jsem odpovídal. A děkuji ostatním komentátorům, je příjemné vědět, v jaké jsem společnosti.

Skvělé, opravdu. Mám dojem, že mi tvá reportáž řekla víc než mnohé televizní. Měli by ji číst ti početní, chtěl jsem napsat ...pitomci..., ale napíšu neznalí, co dnes a denně na sociální sítích řeší, jak stát doplácí na uprchlíky. Samozřejmě, je to pro čtení na monitoru dlouhé, i graficky by to chtělo lépe rozčlenit, ale to jsou otázky formální. Jsem rád, že ač pokročilý penzista jsem v těch týdnech nebyl stranou, kdysi jsem byl excelentní tlumočník ruštiny, a když nyní potkávám tak empatického člověka, autorku, je mi prostě lépe. A je sympatické a milé, že tvá reportáž zde byla přijata s naprosto vřelým oceněním, především tebe samotné. Děkuji za napsané, za tvou práci a za tebe.

Začetl jsem se do prvních dvou minipříběhů a už jsem ti chtěl dát tip za to, žes ta byla, pomáhala, vnímala. A protože je to dlouhé, nechci čekat auž ho dám a budu pokračovat ve čtení. Zatím za tuto reportáž děkuji a děkuji i za tebe.

Můj pohled na formu, provázanost, ber jen jako mé hodně subjektivní vnímání, protože já psát vázaným veršem neumím a proto ani nemohu dobře zhodnotit.

Osobně na mne způsob provázání působí říkankovitě, zvuk, který mi připomíná školní čítanky, snad je to již tím klasický ...My našli, aniž hledali... Na druhou stranu se mi líbí její obsahová celistvost a pak dva krásné verše ...i bezedné je u dna... a závěrečné dvojverší, zejména ...krásná kdyby... které ovšem zmíněné dvojverší korunují.

Už kdysi jsem se vyjádřil v r, 2018, jsem rád, že jsem tě úplně nezasklil, tato báseň mne spíše oslovila tvou motivací. Je mi blízká.

Schválně jsem si přečetl tvou první báseň zde, je znát, že je první, ale, možná se mi to jen zdá, psaná se zápalem. A už tehdy jsi nechtěl plácat do prázdna.

Pěký text, lehký ve vyjádření, bystrý v obsahu a dnes hlavně potěšení, když zde objevím "starousedlíka", nahlédnu a vzpomenu na staré, bohaté časy, byť rok 2011 byl už rokem písmáckého útlumu, ale stále mnohe živějšího, než dnes. Bohužel.

Pane Litars, už toho nechám, jen vás poprosím, zda byste mi mohl poslat odkazy aspoň na dvě básně ve volném verši zde na Písmáku, které se vám líbily. Docela by mne to zajímalo. Děkuji.