Přemítám nad posledním dvojverším, zda není navíc, jestliže v předešlém textu plném expresivních obrazů (jsou na místě) je natolik zdůrazněna potřeba vyjádřit se, mluvit. Zda tím nehovoříš i o nutkavosti žít, tedy mít sny.

Norsko "i" ne, bylo by hodně dopovídající.

Druhé haiku výtečné, velmi dobře vygradované ke skoku, první se bude líbit svým lyrickým náběhem,  ale na rozdíl od kočky je zde zřetelná stylizace a dva v podstatě ne nutně související vrcholy, či dokonce tři, vůně, kostel, půlnoc a ty dva následné nic dalšího nerozvíjí. Třetí naopak je také dobře postavená, kompletně vypovídající, jen si nejsem jistý slovem "hučí", vnímám ho záporně a tak se mi nehodí ani k dětem, ani k lípám. Co třeba ...slyšet... lípy.

Tak tleskám a hodně tleskám. Bože, jak dovede ta naša ostravština byť lahodna. Ta básnička nemá chybu, vtipná a ve své vulgaritě, pokud ji tam někdo už vidí, tak laskavá až lyrická.

Lidi, netrapte se facebookem, zda ho máte či ne a zda tam chcete nebo nikoliv. Je to jen alternativa, velmi prozatimní a také dobře míněná, pro případné nedočkavce, než se nový web spustí a současný by byl totálně mimo. Nic víc a nic méně.  K novému Písmáku ho jistě potřebovat nebudete. Ale skutečností je, že jeho správci tam pro potěchu návštěvníku zařazují dobré texty, a s ohledem na prozatimní status facebookou není třeba hnát jejich zařazovatele před všelidový soud, jak si bez nás mohli dovolit.

Janina6: Janičko, nyní len laické vnímání toho, co Zbora na fcb napsal. Zcela bez jakékoliv pochyby neměl v úmyslu nic zlého, než jen s ohledem na skutečně málo přehledné čtení na fcb umožnit setkávání "přeživších" autorů, naopak podpořit psaní věcných kritik, a o nic víc mu nešlo. Jestli tomu rozumím, jak jsem to tam četl, tak naopak výběr další básně má právo kdokoliv, v žádném případě jen či vůbec redaktor, a sice ten, jehož kritiky byly nejvíc lajkovány, což je dobrý nápad.  Zatím je skutečností, že tam zéměř nikdo nechodí a zejména nelajkuje a ani nepíše kritiky. Ale to je druhá věc. Podstatná je dobrá vůle. A co si budeme nalhávat, pokud by se i tam měla spustit zde oblíbená polemika, pak by to právě v tom nešikovném fcb formátu zabilo i tu drobnou snahu občas připomenout dobré texty z Písmáka. O nic víc nejde. A opravdu si snahy Zbory a Gory važme.

Janina6 - Janičko, jde z tvé strany o nedorozumění a vůči Zborovi nespravedlivé. Zbora je stále vedoucím redakce Písmáka a pokud je mi známo, se spolu s Gorou (vedoucí redakce prózy) angažují, aby Písmák měl pokračovatele. Navíc podnikl ze své iniciativy krok, který nemohu komentovat a který vyžadoval docela značné úsilí, ale je ku prospěchu všech uživatelů pro případ, kdyby veškeré snahy selhaly. Facebooková verze je myšlena jako přechodná možnost, aby, pokud by nový Písmák nebyl z jakýchkoliv důvodů včas spuštěn po uzavření tohoto, existovala možnost jakéhosi minimálního kontaktu pro zdejší komunitu. Verše Písmáka na facebooku má značná omezení, mi osobně přijde obtížně přehledná, ale možnost to je a zasluhuje spíše poděkování, nemluvě o tom, že existuje už řadu měsíců. Nikomu nic neurčuje, naopak se mi líbí, že iniciuje k hodnocení komentářů, které v posledních letech jsou velkou slabinou Písmáka, byť se zde několik šikovných a hlavně věcných kritiků objevuje.

Nový Písmák vytváří nový majitel a je jeho výsostným právem, jak a s kým komunikuje a je jen logické, že se obrací na lidi spojené s redakcí. Za sebe mohu potvrdit, že ač jsem novým potenciálním majitelem nebyl osloven, sám jsem poslal řadu námětů, v čem by měl být nový Písmák jiný a po nějakém čase mi bylo odpovězeno, že zatím sbírá podněty, že se již vyjádřilo více lidí a zatím je jeho zájmem zprovoznit Písmáka alespoň v nějaké podobě a další bude probíhat postupně.

Jinými slovy, máš stejnou možnost jakou jsem využil já a ne jen já, a vynechme poznámky, zda někdo někomu něco určuje či zakazuje, pokud nemají věcný základ.

Dobře komunikuješ se čtenářem, navíc oproti předoslední tvé básni zde je stylově odlišná, což potvrzuje tvou lehkost bytí.

Schválně jsem vyhledal tvou zde nejstarší báseň, už před 4 léty je zřetelný cit pro rytmus, uvolněné a naprosto civilní vyjadřování.

Pro mne text, který, představím-li si, že je součástí podobně psaných básní ve sbírce, je čtivý s chutí. Subjektivně mi připomíná při mé omezené sečtělosti způsob psaní Václava Hraběte. Autotorka tak nějak nahazuje drobné popisy, o kterých ví, že jsou banální, ale nemůže je minout, protože dotváří či spíše vytváří její myšlení. Navíc báseň obsahově významně graduje, je zjevně přemýšlivá a přesto se vyvaruje poučování, filozofování, jen zřetelně nadhazuje otázky jako by sobě samotné, ale jako čtenář si je automaticky kladu. A parádní vyústění kdy zdánlivý rozpor - byla jsem ti dostatečně dobrá ... a ... byla jsem ti já... vlastně sjednocuje do přesvědčení, že být sám sebou je tou nejlepší službou sobě samému a potažmo i Bohu, chcete-li.

Vracím se po 18 letech a zjišťuji, že jsi tehdy zájmena, nadbytečná zájmena nepotřebovala. A ačkoliv jsem tehdy napsal, že by textu slušel mikropovídkový formát, musím napsat, že dnes mi sedí i ten veršovaný. Nástup do básně, první tři sloky, je moc hezký i v jednom místě laskavě humorný, asociace archanděl a čert, ty další pak svádí k onomu povídkovému formátu, ale to je formální stránka, podstatnější je obsahová a ta nutně a oprávněně zaujme a vypovídá něco hezkého o autorce samé. A za sebe jsem rád, že oslovuje.

Arthurs, děkuji, už poněkolikáté, za odkazy na verše M. Czeslawa. Jsou svébytné a pro mne, i díky věku velmi, velmi vypovídající a dokonce i mírně motivující, mírně proto, protože svou zkoprnělost vnímám podobně, i když alespoň chvílemi se z ní snažím uniknout. 

V diskusi k básni Printa jsi byl nekompromisně kritický a kupodivu, alespoň já spatřuji jistou podobnost nazírání u něj jako u Czeslawa, a sice v tom smyslu, že i byť na zdánlivě zůženém půdorysu intimní zpovědi se navzdory okolnímu světu snaží být svůj, nepromarnit.

Disrespectly, dík za ozřejmění - starotvary  - ale myslím, že to není důležité, zda staro či novo, jejich využitím v soudobém jazyce tak působí, a to je na tom pozitivní, co jsem měl na mysli především. Tím spíše, že jsou srozumitelné.

Viz. Zajíc-Březňák ve smyslu, že jde o hezký šleh do těch, co si pletou vlast s národovectvím, ale to je hlubší téma, které se víc týká Okamurů, Konečných, Burešů než těch, co třeba až tolik chudí duchem nutně nejsou, ale cítí se doma jako chudí příbuzní.

Rozhodně hezký text. Stává se mi zde občas, že má zpětná vazba bývá vnímána jako nepochopení nebo zásah do autorských práv, ale čtu-li hezký text a subjektivně vidím, že by šlo něco zlepšit, pak to napíšu rád těm, kteří mne v dobrém pochopí, byť nesouhlasí. A tak mne napadlo v první sloce upravit předposlední veršnmísto ...ale... napsat pouhé ...a... Ve druhé sloce bych skončil popelčiným střevíčkem. Zde se mi líbí první verš s náhlou, ale působivou a dobře srozumitelnou změnou osob ...ona...já... a ještě vych vyzdvihl krásnou obraznost celé první sloky a první verš s dětskou šlí obzvláště.

Když někde narazím na vázaný verš, čtu ho od počátku podezíravě, kolik že tak bude rytmických a rýmových vycpávek a do jaké míry se rytmický kolovrátek bude točit tak rychle, že nestačím vnímat. Zde mne sice také, ale mírně, zasáhl onen kolovratkový spád díky snad většímu počtu slok, ale opravdu jen mírně, nebotˇ jsem nenacházel žádné vycpávky, vše mi dávalo smysl, včetně novotvarů - ženimě a ohnusa. První tři sloky mi metaforicky přijdou hodně nabité. 

disrespectly díky za vskutku hezký komentář, jakkoliv s ním souzním jen částečně, neb mám za to, že poezie je prostředím, kde se má na krásu jazyka včetně jeho smyslnosti a působení dbát nejvíce. Já také mám rád, když mne někdo za ruku dovede na důležité místo, protože bych ho jinak mohl minout, větší radost však mám, když ta místa objevuji sám.

Text zajímavý především svými obrazy, zvláště první, druhá a třetí sloka, za které tip.  Verš ...zkus jemně rozkrájet ticho... je v kontextu velmi výstižný.

Druhá sloka hezká, za sebe bych odstranil zájmena ...své... a ...ti..., byla by zvukově čistší i naléhavější. Také bych napsal ..mají rádi....

Třetí sloka snad nejhezčí až na tvou tradiční slabost se zájmeny ...to.

Zbývající verše mi přijdou navíc, jakkoliv prádné nejsou, verš se slepeckou holí navíc sám o sobě výtečný, ale tak nšjak vedou čtenáře za ručičku, přičemž první tři hezké sloky jsou naprosto výmluvné.

Tady bych ocenil poslední a už podruhé si všímám i jakési významové hry se slovy. Sveřep jako travina, která má ambice nástupiště dobýt, ale kdyby tam třeba byly trsy chrp nebo vlčí máky, i to by, možná ještě lépe kolidovalo v rámci tohoto haiku.

Taková staromilská formou, ale hezky plynulá, potěšující, my, kteří něco pamatujeme, tak tento typ básniček nám jasně vymezoval poezii. A poslední sloka výmluvná.

Philogin, jsi redaktorka, měla bys ocenit, když někomu někdo dává důkladnější zpětnou vazbu a ne opakovaně žehrat, že to už není on autor. O to přece vůbec nejde, nikdo nechce, aby třeba můj pohled někdo vzal za svůj, navíc, jak by ti nemělo uniknout, nedodávám nic svého, všechno, obsah i motiv je původní, jen se zamýšlím na formou a ukazuji, jak může působit i jinak. Jsi velmi upřímná, velmi dobře píšeš, neumíš být zaujatá jen proto, že tě někdo naštve, jen tvé rekace jsou někdy, byť myšleny poctivě, buďto nepřesně zformulované nebo vlastně nesystémové. To, co ty nazýváš hlazením, já vnímám jako broušení.

Podívej, já když jsem tu před 19 léty začínal, tajsem sice zaujal poměrně brzy, ale neuměl jsem tolik, jako ty dnes, je pravda, žetehdy to tu žilo, běžně 100 a více příspěvků denně, spousta šikovných komentátorů, apod. Později mne řada nových uživatelů tady až nekriticky vzývala a pak mne zvali na své knižní premiéry a minimálně tři z nich jsou dnes respektovanými autory. A mi trvalo 18 let, než se našlo nakladatelství, které mi nezištně vydalo sbírku a hned byla nominována, byť neúspěšně jako jedna ze dvou poetik za rok 2024 na krajskou cenu Jantar. Právě zkušeností a kritikami jsem se dobral současného projevu a i tam patřím jen mezi širokou škálu autorů.  Spíše jsem pronikl mezi širší haikařskou současnou komunitu. Takže čti, přepisuj, dávej i od napsaného pár dnů odstup a pak se k nim vrať.

Jako báseň po fomální stránce nic moc, ani jako báseň v próze, především proto, že je tam řečeno všechno po lopadě, že tomu schází obraznost, metafora, pokud ovšem úvodní verše s vězením nejsou metaforou nějakého nevydařeného vztahu. Ale s ohledem na závěrečné verše nejspíše ne. Také pojem svobody má vyšší platnost než pouhý pobyt tzv. na svobodě. 

Na druhou stranu mne napadlo, že autor má nějakou osobní zkušenost s výkonem trestu, nebo zná velmi blízce někoho takového. Svědčí o tom již zmíněné závěrečné verše, které poměrně přesně kladou otázky vyjadřující opravdové pocity po propuštění a mají opodstatněný apel na nás ostatní. Také v první části textu nadsázka, že ho pustili, protože jaksi pobyt za mřížemi už nevnímal jako trest je obsažen velmi přesný pocit, který je příčinou recidivy.

Nereagoval bych na tvé texty, kdybych je považoval za hloupě napsané nebo prázdné, a také vždy vítám dobře míněnou kritiku, byť zpočátku poškádlí mé ego, ale nejednou jsem to ocenil. Např. takoví borci, jakoými jso zde třeba Můra73 (vůdčí osobnost současného českého haiku), nebo Zbora (vícenásobný knižní autor) s píšeme naprosto nekompromisní kritiky, ale je za nimi cítit slušnost a respekt, a to pak i to ego velmi snadno snáší. Hlavně jde o věcot, konkrétnost, ne to tupé ve stylu ...není to Skácel, nebo nic neříkající ...pěkné.  Takže i pro tebe platí, určitě víš co chceš napsat a nechceš klouzat po povrchu, a rozumět ti lze. Jde spíše o vycídění stříbra. Nic víc.

Ještě mně napdlo, že bych Halloven použil jako název a pokračoval v textu ž bez něj.

Jen zase převedu do volného verše, aniž bude cokoliv mého, opět pro zpětnou vazbu. Ten závěr ...vše zlé je pryč... je dopovídání a také rozmělnění toho hezkého verše ...listy jako symbol života, nebo listy padajícíjako odchod... a otisk dlaně... jako připomínka, že tu kdosi skutečně byl.

Duch!
            - držte duše!

Halloween.
Ještě se máme, tělo. 
Tak svíčku zapálit
pro smutek v okně. 
Na sklo se lepí listy
a otisk dlaně

Nemyslím, že text je sám o sobě průšvih, jen není dokončený, je na hrubo, toť vše. Posílám upravenou verzi, aniž bych použil jediné své slovo, pouze otesá, pro přestavu, a myslím, že báseň bude mít stejnou vypovídající hodnotua víc otazníků pro čtenáře, ale otazníků, na které snadno nalezne odpověd.

taková doba_a pořád si nevěřím

i když

možná mi křivdíš

snad za vše můžu sama

jen nevím jak to dělám

pravda - lež - pravda        a čí?

nevím kde začít

Nebýt svá první oběť

jak odjistit granát

ale jen předpisově

a pak se složit k pláči

pod stuhou ..předci sobě

Možná jen dělám drama

nedat se tichu celá

tak třískám kamenama

Arthurs, báseň Vyznání je srovnatelnější s Křikem na Pia, ale i tak obě míří jinam. Rozumím z tvých oblíbených textů, že oceňuješ právem verše, které obestírají velký kus našeho světa a provokují myšlení, a nabízelo by se argumentovat, že Print je "jen" na amatérském webu a neměl šanci, dík i svému předčasnému skonu i skromnosti, jeho jedinou sbírku za něj iniciovali jeho přátelé, proniknout do širokého povědomí a tím v něm i hlouběji uvíznout, což, usnadňuje takovým autorům i lépe porozumět, ale v této konkrétní básni si myslím, že ve formě i síle sdělení nijak nezaostává, že tam nejsou vůbec slabá místa, že jde opravdu o intimní lyriku, která si neklade za cíl deklarovat obecné pravdy, ale spontánní emoce v co nejpřesvědčivější a přitom kultivované formě. A tento typ poezie je prostě důležitý, protože když už není na předčítání z veřejných tribun, je přinejmenším demonstrací hezkého jazyka i obhajoby potřebnosti lásky.

Takové detektivky nemám rád, ale to děvčátko je nadobyčej  bystré, otázka, abys řekla, co ti neřekla je velmi výmluvná, i její argument, že nejsi malá a nikdy nebudeš, a přes to tank nejede.

Opět mi potvrzuješ, že máš co říct, že máš cit pro rytmus a zde i ta provázanost prospívá. Tolik jeho přednosti . Co se mi nezdá, jsou verše o městě pod bombama a střelách, tak nějak přespříliš zesilují tvé sebevnímání, zatímco třískání s kameny sedí, a také bych vypustil poslední dva řádky. Je vidět, že dáváš přednost nekompromisnímu průchodu vlastních emocí, zatímco jejich přizpůsobení realitě, vnitřní i vnější, by bylo přesvědčivější, protože by se v nich nalézalo více čtenářů.

U tohoto textíku, který nepostrádá myšlenku i metaforu, přemýšlím, jaký by byl, kdyby opustil snahu o vázaný verš, který, zdá se mi, na tak malé ploše, působí účelově, nebo díky právě té malé ploše víc tak účelnost ční.

Arthurs... Díky za tento hezký text s eočekávaným vyjádřením ústřední myšlenky, je to opravdu skvělá báseň, ještě jednou děkuji. Ptáš-li se, zda vidím rozdíl, pak odpovídám, že vidím. Nikoliv však ve formě, zpracování v neprospěch žádné z nich, obě jsou výtečné. Nelze srovnávat, každá má naprosto jiná východiska, motiv, shodují se však v jistém dopadu na myšlení čtenářů a to, řekl bych, značného počtu čtenářů. 

Janina6... Janičko, nic takového ve vztahu k tobě jsem nenapsal, vznesl jsem k obě dotaz, protože ta formulace s násilným působením si ho zasloužila, vysvětlilas a tím to skončilo. Kritizuji přitákání jiných tvé původní poznámce. Proč myslíš, že v závorce uvádím, cituji: (tím spíše, že Janinou6 bylo následně objasněno).

Souhlasím se Zborou, některým prostě nedošlo, ač jsem záměr vysvětlil, že podstatná je báseň samotná a snaha na ni upoutat. Dobře, asi bychom se u všech textů měli především zamýšlet, zda písmenka jsou dost velká, typ písma vyhovující, umístění vhodné, atd. Už pouhý fakt, že se jedná o poezii vámi všemi vzývaného Printa, který už tu bohužel není, a jednu z posledních příležitostí, jak na něj upozornit, jste měli především hodnotit báseň. A můj přednes není v žádném případě průšvih, i když ano, Lukavský nejsem. A ještě vznášet jedovaté poznámky (Marcela.K) o omezení práva vyjadřovat názor, nebo přitakání zmínce o násilním působení (tím spíše, že Janinou6 bylo následně objasněno) ublížilo této dobře míněné snaze, tedy naštěstí jen v očích, jak to nazval Zbora, prudičů. 

Janina6 - zeptám se přímo. Je moje interpretace, tedy přednes nebo Zborova projekce pro tebe násilím?

Zde se mi nejvíce líbí prostřední s papouškem, opět vtipné vyjádření s přenosem do širších asociací, kdo je pánem, je nahoře, my dole můžeme nanejvýš poštěkávat. Ostatně i volba výrazu ...psík... namísto třeba pes je citlivě vybraný termín.

Tak to jsou skvělá haiku, všechna tři, zvláště pak první, která má potenciál širokých asociací (domov, bezpečí) a přitom je tak nenálané, nevtíravé. Třetí zase má vtip, ale takový nenásilný, bystrý a trochu i neočekávatelný.

Po mnoha létech, na sklonku Písmáka připomínám jedinečného autora Printa, který byl jiným bývalých výtečným autorem Fouckaultem označen za šlechtice mezi zdejšími autory. Print už léta není a i kdybych nevěřil, že Bůh existuje (jako že věřím), ale i kdybych nevěřil, pak pro něj existuje určitě a těší se ze své blízkosti. Přenádherné a bušící verše, fantasitický dialog Printa s Bohem, sebou a námi, protože chtěl být vidět.

Už dlouho jsem tě nečetl, jako by ses někde ztratila. ten text je hodně o tobě, velmi uvěřitelný, až tolik uvěřitelný, že se nesluší k tomu napsat víc.

Já jen, že ta báseň je zde v rámci mého profilu už více než 10 let a její videoprojekce také dlouho souběžně s její původní psanou formou. Takže je tu nyní navíc.

Marcela.K *** Marcelko, ano přednes je můj,když už tedy Lukavský není k dispozici, a dokonce jsem text pro videoprojekci vybral a požádal Zboru o jeho ztvárnění právě proto, že Print je fenomén Písmáka a oba jsme ho chtěli dříve, než se Písmák úplně ztratí, připomenout tuto osobnost ostatním. Vydal jen jednu sbírku, a pokud si pamatuji na jeho slova, vydali mu ji přátelé v omezeném nákladu a není absolutně nikde k dispozici, a současní uživatelé Písmáka z posledních let z neznalosti o jeho texty zde nejspíše nezavadí. To na vysvětlenou.

Skutečnost, že mnohým, nejspíše velké většině je bližší četba z knih, je jasné a patřím mezi ně. Ale to není důvod ke zpochybnění této videoiniciativy. A že se Zbora obrazovým vyjádřením minul? Na to je jediná odpověď. Láska je univerzální.  Ostatně Print byl člověk nesmírně tolerantní ve věcech světských i zde v posuzování ostatních.

A zda jsem porozuměl obsahu a dokázal jsem ho vyjádřit. Porozuměl určitě a snažil se co nejvíce, byť tam spatřuji intonační chybičky v první půl minutě. Už proto, že jsem mu chtěl vzdát poctu, nejen připomenout. Troufám si říci, že v posledních létech Printova života jsem si s ním psal možná nejintenzívněji ze všech, kteří zde v té době působili. Jednak jsme se podporovali v redakci, navzájem se ctili a také si psali o věcech, které ho sužovaly. Kdyby tu dnes Print byl, poděkoval by tobě, Philogině, Zborovi i mně. A ne jen proto, že byl slušný, ale proto, že by nám všem rozuměl. A nejvíce ze všeho by se zarděl.

Goře děkuji za výběr. Nedává ho zdaleka jen za samotné videozpracování.

Philoginy, poprosím ...co nemáš ráda? Jinak Díky Honzovi Zbořilovi za toto připomenutí, to, že to uvádím, je jen a jen projev mé úcty k tomuto autorovi, který po léta byl možná vůbec nejrespektovanějším zde, a to nejen kvůli nádherným veršům, ale stejně tak kvůli nádhernému chování, kdy nikdy nebyl lhostejný ke všemu, co se zde dělo a činil tak s noblesou a uvěřitelností.

Phill, podtruhuji, co napsala lawenderr. Kdo zkusil, a o poezii to platí dvojnásob, získat vydavatele, tak by mohl vyprávět. Jen KOSMAS ve svém interním žebříčku nejprodávanějších knih poezie za rok 2024 uvádí 1000 titulů, a to je jen jeden knihkupecký řetězec, a třeba takové jméno jako Vít Slíva se tam objevuje až v nějké osmé desítce a nejčastější výmluvy nakladatelů jsou, že poezii nikdo nekupuje a knihy jim leží skladem. Nelézt nezištné nakladatelství, aniž by po tobě chtělo finanční spoluúčast a tys neměla zavedené jméno, znamená oslovit minimálně 10, ale spíše 20 nakladatelů, z nichž ti polovina ani neodpoví.

Autor Letnice tu žádnou přízemní reklamu nedělal a úspěch v nejvýznamnější literární soutěži u nás má nespornou vypovídající hodnotu, a je jen dobře, už kvůli častému podceňování literárních serverů, věděli jiní, že krom převažujících autorů píšících třeba jen pro radost nebo začínajících doufajících v úspěch, jsou zde i další, kteří zaslouží respekt.

Řekl bych, že volný verš, pokud jde o tvé verše zde, přesahuje vázaný, protože se v něm více rozletíš a máš širší náruč pojmout všechny ty záchvěvy, které tě nenechávají v klidu. Nepostrádá řadu tvrdých obrazů, ale i lyrických doušek, jako např, s babičkou a andělem, nebo podvodníčky, a pak nenápadně vsuneš zmínku o bezvýznamných vzájemných pozicích planet. Možná tam měla báseň skončit. Poslední sloka, byť s Bruttem není bezobsažná, možná víc vyžaduje naději než vypovídá o realitě, ale na druhou stranu chápu úděl básníka.

Připojuji se ke gratulantům. O situaci v udělování cen Magnesia Literra se vedou už po několik let diskuse, a nejen v této přehlídce literatury. Jestliže ji však získá debutant, jestliže vůbec přesvědčí exkluzivní nakladatelství Paseka, aby mu knihu vydali, pak nezbývá než důvěřovat a mít radost, že je zde naděje pro všechny, kteří píšou za sebe a jen a jen ze sebe. Knihu si nepochybně koupím.

Milý Karle,

nabídl jsem spolupráci a jsem připraven přispět především při ustanovování jeho funkcí, neb jsem byl aktivním účastníkem snad všech nepřehledných diskusí za posledních 20 let zde. Nevím, co přesně máš na mysli ...převzít zodpovědnost za "určitou část chodu" Písmáka. Z hlediska technického porozumění možnostem, jak funkce nastavit, jsem naprostý laik. Doporučuji s ohledem na tvé možnosti vést jakýkoliv vzájemný dialog nejlépe přes telefon nebo skype, případně do zpráv. Už nyní mám dotaz, který se zde vznášel již opakovaně v minulých létech, a prý to je problém, nastavit evidenci klikání tak, aby se pod jednotlivými díly, diskusemi, atd. zobrazoval jeden jediný klik od jednoho uživatele, či jak se říká, z jedné adresy, Pokud by to bylo možné, nabízí se mnohem objektivnější možnosti pro případná hodnocení. 

Moc fajn, máš skvělý cit pro rytmus jak ve vázaném verši, tak volném, ve které jako by se ti i lépe dýchalo, obsažný text, spád, prostě o něčem.

Alegna, je mi líto, už bez komentáře.

Alegna, vím, že patříš k nejsvědomitějším jak autorům, tak čtenářům, rozhodně tebe jako osobu nezlehčuji ani náhodou, ale objektivně jde o zanedbatelnou skupinu, protože mnozí z těch, kteří se nezůčastnili, protože, podobně jako já to netušili, a jak už jsem uvedl, anketa nebyla nijak viditelná, pro Písmák udělali také mnoho a dovolím si poznamenat, že k nim patřím. Ale nepředhánějme se, kdo udělal víc, to je směšné, snažme se společně, aby budoucí Písmák byl literárním serverem, který nebude budit despekt již svým názvem. A přece nejde o nic víc, než vyřešit naprosto zanedbatelný problém. 

Irenko, skvělý nápad.

Noráčku, děkuji, měl jsem na mysli roky 2006 a další, holt, už něco pamatuji a demenci nezastavíš. Ale děkuji.

Janičko, mám na mysli obecně jakékoliv krátkodobé diskuse bez reálného výsledku i do budoucna, nevím, jak dlouho byla k dispozici tato anketa, navštěvuji web několikrát týdně a nezaznamenal jsem ji, ale to je můj problém. Za ukvapené považuji i to, že se jí účastnilo velmi málo lidí, mohla být k dispozici buďto delší dobu a nebo se mohla objevit ve výběru děl, aby přišla na oči více lidem. Ale zdůrazňuji celou dobu, že anketa má sloužit jen jako poradní hlas, jestliže objektivně svědčí o vůli zlomku účastníků.

Dovolte mi ještě jednu poznámku. Písmák by neměl být skanzenem pro nostalgiky, ke kterým se také řadím. V létech přibližně 1966-1970 měl Písmák denně mezi 1100 až 1400 uživateli a byly dny, kdy se zde objevovalo až 100 příspěvků denně, tedy 8x více než dnes. Jistě, doba se změnila, současá zmrzačená verze, která té původní z funkčního hlediska nesahá ani po kolena, k tomu jistě velmi přispěla, ale těch faktorů je objektivně více. Jestliže se našel člověk, který je ochoten nést břímě nového serveru, ponechme na jeho vůli a odpovědnosti, co postupně udělá a neubližujme webu ukvapenými názory.

Alegna, rozumím tomu, že mnozí svůj vztah k Písmáku chtěli nějak zachovat, ale za cenu až takové zkomoleniny na literárním serveru? Byly tam i inteligentnější názvy, např. Písmák.2025, mohl by být i Písmák.25, nebo Pomerančová navrhla Písmoň, jde sice také o jistý novotvar, ale blížící se svým pojetím hantýrce mladší generace, atd., atd. A pak, a to je pro mne směrodatné, je to nehodné literárního serveru a vůle naprosto zanedbatelné skupiny uživatelů, takže, pokud majitel vyjde z jiné, vlastní úvahy, jistě to přijmou, nebo to bude iritovat max. 13 lidí, či spíše jen 8, pro které tento název byl prioritní od počátku.

Aru, a ještě jedna skutečnost. Pro krkolomně znějící (pro literární web obzvlástě pikantní) název Písmákové se v nějaké míře vyjádřilo POUHÝCH 13 uživatelů, a když budu hodně optimistický, tak nanejvýš 5% skutečných, byť jen občasných autorů či čtenářů. A podobné to bylo u všech všelijakých anket v minulosti. Toto rozhodně není ani náhodou reprezentativní vzorek a proto jsem navrhl jen nezávazný orientační podnět ankety pro majitele. A že jsem zde těch diskusí a anket zažil mnoho, a nikdy, zdůrazňuji nikdy, ankety nepřinesly výsledek, o který se bylo možné opřít jako alespoň o zřetelně reprezentativní. Takže si sice můžeme hrát na demokracii do doby, než skončí Písmaxitem, který je už několik posledních let, bohužel, i tak viditelný navzdory poctivé práci jednotlivců, jakými jsou např. Gora, a pak i několika dalších, kteří zde i jako neredaktoři poskytují věcné zpětné vazby, např. Janina6, Lewander a ještě několik dalších.

Milý Aru, jednak jsi se nevyjádřil k samotné podstatě mého příspěvku, a ta je důležitější než zda 2 měsíce po funuse, takže mám snahu jednat v zájmu Písmáka, a jednak nemusíš vůbec zpochybňovat, že nectím vlastnictví Písmáka, jak jsem ostatně dal najevo, že anketa má být pro majitele či připravovatele jen orientační a ne závazná. Tvou optikou vnímání se mohu domnívat, že věcnost je ke škodě a řešení spočívá v založení vlastního webu. A také ti uniklo, že nabízím spolupráci.

Jdu s křížkem po funuse a tak mohu jen vydádřit svůj názor. Písmákové je podle mne přímo strašný název, jednak si myslím, že se v něm láme český jazyk a jednak zesiluje amatérský zvuk serveru, který ač amatérský je, nemusí to dávat okázale najevo tím spíše, že sem psali a píšou autoři, které bych si za Písmáky dovolil označit, ale množné číslo výrazu zní lámaně.  Možná by měla tato anketa tvůrcům nového webu sloužit jako nezávazná inspirace a to se všemi návrhy, případně ještě na něco někdo přijde, a ponechat na nich závěrečné rozhodnutí.

Jinak nabízím svou zkušenost z mnohaleté práce ve zdejší redakci i při jejím vedení.  Nápady by se měly tříbit v málo početné skupině zkušených dlouhodobých uživatelů. V minulosti veřejné diskuse se stávaly vždy nepřehledné a nebyly se schopny alespoň výraznější částí účastníků shodnout.

Ostatně tato dobře míněná anketa má jen 22 účastníků, což představuje možná desetinu těch, kteří alespoň čas od času zde zavítají.

A Karlovi Koleckému a dalším, kdo už přikládají ruku k dílu také mé poděkování.

Danny, jenže to není vůbec snadné. Jakkoliv rozumově chápu, že je třeba uvěřit sím sobě, že je zejména opravdu si vážit toho, co máme, tak světská pozlátka mají silnou přitažlivost, hodně silnou. Ale není bezpečnější vesmír než ten snad ani ne v mysli, jako v srdci, byť se erupcím neubrání pokaždé. A pokud se podaří uvěřit, pak snad napojení na ty univerzální probíhá automaticky.

Hanko, objevuji až dnes a je mi to líto, protože, ač nevím asi, o koho jde, ale schází nejspíše nejen tobě. Pkud to byla i zdejší autorka, pošli mi prosím její nick, případně občanské jméno a datum úmrtí či alespoň rok. Zařadím ji do svého zdejšího vzpomínkového textu. Děkuji.

Per-zay, Kočkodan, Arturs, Zbora, Vesuvanka... děkuji

Janičko, pokud míníš komentářem ...Jirko, gratuluji,  to je krásná poezie :-)))., Tip..., tak se zobrazuje. A děkuji moc.

Honzíku, je to jako naschvál, ty tvůrce tolika poutavých a řekl bych že i velmi hezkých videoprojekcí pojmeš tu svou jako tvrdou reklamu, jak k tomu svádí rychle mihající se sekvence. Ale nepochybně, jak lze usoudit z těch několika málo ukázek, ale také z haiku, která vyjdou v letošním výběru českého a slovenského haiku a jsou i součástí knihy, půjde o poutavou záležitost, navíc bohatě ilustrovanou. A vezmu-li do úvahy, že ve své tvorbě obecně máš cit pro hloubku všedního okamžiku, nemám na vybranou, než si ji koupit.

Nami, vždy mne spolehlivě rozesměješ, tvůj smysl pro humor je nekonečný.

V zhudebnělé verzi se to moc hezky poslouchá, pochválím i zpěv samotný, příjemná folková barva hlasu.

Na první pohled zajímavý text i zdá se, že dobře napsaný i obsažný, ale současně tak trochu neumím posoudit souvztažnost historizujících parael, ale jak tě znám, je to spíše výsledek tvé záliby v historii než snaha o efekt. Rozhodně oceňuji rytmus, spád a obraznost, která text staví na pomezí prózy a poezie, ale třeba i nenásilný náznak erotiky i přechod mezi vzpomínáním a jsoucnem.

Marcelko, mířilas do svého prostředí, ale tak šikovně, že je čitelná i mimo něj, nějak se ti ruce rozpažují samy a to je veliké plus.

Tebe je těžko rozebírat, tím hůře hodnotit, protože k tvým textům automaticky přistupuji s otázkou ...co si zas na nás vymyslela... Na druhou stranu to mám snadnější, že už předem nemám ambici posuzovat formu. Ale, nevím, zda jsem se v textu zachytil, ale určitě našel. Je nabita od prvního verše významy, každý si umím vyložit, třeba dvě jara, dva přístupy k životu a jejich prolínání, další verš životní linka, na konci zvíře, kousek vlastního já s potenciálem růst, atd., atd. Jestli mohu pochválit čistě za sebe, pak za to, že jsi mi umožnila číst, byť jen po svém. Chvíli jsem přemítal nad posledním veršem, zda není nadbytečný, doslovný.  Není, je protikladem verši předchozímu, či s ním souvisí, ale neříká totéž, ale, přiznám se, ve verší ...něco z tebe přežije... je i tak sarkasmu dostatek.

Hezký text, osobně bych ho vyčistil asi od tří či čtyř zájmen, ale je bez zbytečného balastu, jde po myšlence, jistá si myšlenkou vyjádřenou posledním veršem. Vymyká se zde běžným básničkám o lásce, které úpí buď romantismem nebo bolestí, tato je všímavá,  nabádá, abych si to hezké v životě hlídali, nezlenivěli, když se nám zdá, že to "klape" jak má, aniž nás napadne, že písek do soukolí může přijít i ze Sahary (myšleno, že často prolínají do vztahu i úplně vnější okolnosti, které způsobují úplně jiní a nám se dlouho zdá, že se nás to netýká).

Všechna haiku jsou hezká, první a poslední ještě hezčí, to poslední zcela mimořádné, protože zatímco první je působivé, ale i trochu snadno čitelné, poslední má poezii opřenou o jemné předivo přírody a dítětě. Obě mohou působit samostatně, samostatně působí i třetí, ale s tím zpěvem ptáků to utíká do cílené myšlenky.  Krásná práce, krásná práce i s obrazem a zvukem, až na to mňouknutí kočičky, to tam pro mne nemělo být.

Gábinko, a u rčitě ti už žádná nezbyla, viď?

Janry, děkuji za hezkou odpověď, píšu-li hezkou, tedy poctivou a vcelku se s ní mohu ztotožnit. Oživila ve mne otázku, zda má smysl vyjadřovat se k textům jiných, byť jsou smysluplné, jsem za ta léta zde tím už nějak zasažený. Ano, tvůj text mne oslovil, proto jsem pokládal k němu otazníky. A pokud to máš, jak píšeš ...stáva sa mi tiež , že text ktorý čítam od iného autora celkom nepochopím ...ale to ma netrápi, pretože viem , že text je výnimočný- pre mňa...čosi mi to napovedá z mojej hĺbky..., pak mi nezbývá, než ti možná i závidět.

Gábinko, děkuji za přiblížení, mám pocit, že jsi svého času snad dávala dohromady  svou knížku. Zrealizovala jsi to?

Gábinko, prostě vždy obdivuji tvůj jazyk, jak dokážeš využít přímou řeč, jak ji dokážeš dát spád, jak dovedeš zdramatizovat všední okamžik. Kdo je Petra? Ač jsem od tebe toho přečetl hodně, ale ne vše a nějaký čas nic, tak se ztrácím a maminka už není, tu bych určitě nepřehlédl.

Philogyny, nějak jsem tvou odpověď nepochopil ve vztahu k mé otázce. Ale nevadí. Hlavně, že nejsem nablízku. A co budík?

Omylem jsem to označil jako vážnou kritiku, vážně myslím jen to, že jsi mne potěšila.

Gábinko, tak jsem zase zavítal a zase se potěšil.  Pokaždé mi udělá radost, když vypozoruju nebo prožiju nevyžádanou vstřícnost. Nedávnu ve frontě u pokladny si paní přede mnou s plným vozíkem všimla, že mám v ručním košíčku tři věci a nabídla mi, ať ji předeženu. Poděkoval jsem a dal ji hašlerku. Usmáli jsme se na sebe. Jindy zase seděl jsem v tramvaji na dvojsedadle. Přistoupila maminka, na místo vedle mne posadila asi 5 letého chlapečka a sama si sedla na volné místo před námi. Po krátké chvíli jsem ji oslovil a místa si vyměnili, a za odměnu jsem se mohl chviličku s tím chlapečkem bavit.

Philogyny, pokud tvá poznámka ...taky si do toho nenechávám kecat... míří na mne, pak by to už bylo podruhé, a nezbývá mi než se zeptat, zda psát kritiky, poskytovat zpětnou vazbu, slušně se vyjadřovat přímo k textu je výsadou redaktorů? Jako mnohaletý bývalý člen redakce a její mluvčí jsme vítali a doporučovali komentáře od čtenářů. Pokud jsem jen vztahovačný, omlouvám se.

Janičko, asi vím, co chceš říct a není to ani trochu hloupé, pokud by tato reakce přišla záhy, ale přišla po dlouhé a místy z obou stran věcné diskusi, ale podle mne, jak to cítím, Arthursovi primárně původně vůbec nešlo o tvrzení, že vázaný verš před volným neobstojí, jako spíše, že tato konkrétní báseň, zvláště uvozena Bukowským v jeho očích neobstála a měl za to, že volný verš, minimálně u Bukowského lépe vyjádřil obsah. Pak to bohužel sklouzlo do akademických diskusí, co je lepší, volný nebo vázaný verš. Napadlo mne, že tak jako Arthurs občas v minulosti reagoval nejen v básních Aššurbalit a nikdy jsem to nespojoval s jeho velkým sebevědomím, ale s přesvědčením, že v dané chvíli a věci má pravdu. Já se nechci dále vracet k celé diskusi, je rozsáhlá, Safián v dobré víře svedl diskusi jinam, mimo samotnou báseň a pak se už vše tak nějak rozpíjelo. Ale jsem rád, že ti mohu odpovědět, protože, a to mi věř, jsem odpoledne měl výčitky, že jsem tě v jedné své replice v diskusi nezmínil spolus Atkij a Zuzulinkou jako básnířku, která svým vázaným veršem určitě zaujme a trochu na rozdíl od jiných i humorem. Ukončil bych to tím, že Arthurs na báseň reagoval zpočátku či postupně také docela nevybíravě a pak dokázal napsat naprosto přesvědčivou omluvu, kde sice neslevil ze svého názoru, ale prokázal empatii k pocitům autorky. Janičko, asi bych měl za tebou do knihovny někdy zajít, štve mně, že jsi hodnější než já.

Chci se zeptat - slovo ...dočiahne... je tvůj novotvar nahrazující ...dosáhne... s důrazem na úlohu očí?  Četl jsem 3x, napoprvé jsem se až na poslední tři řádky, které jako obraz vyznívá jako doprovod k něčemu hezky, ale nějak se mi nepodařilo přečíst kontext s předešlým. Spíš ho vnímám jako lyrickou tečku, ale bezobsažnou, když se mi nedaří nalézt propojení na předešlé verše. Možná za to může ten strmý vpád prvních veršů, kde jsem se nechytil, zatímco čtvrtý, pátý a šestý řádek jsou plné skvělých obrazů, umím si je představit i jako samostatnou miniaturu, nějak zápasím s deštěm z oka, obsahově má opodstatnění, ale nějak cítím, že by se to mělo říct jinak, že by vyznělo lépe třeba prosté ...sú vlhké z očí..., ale tys chtěl nejspíš říct něco jiného. Nenapsal bych toho tolik, kdyby mne tvůj text nezaujal, jen zápasím, do jaké míry už neumím vnímat.

Kdyby z každé sloky zmizel poslední verš ...je mi po tobě smutno... i s budíkem, báseň by získala, protože verše ...zdá se mi o tobě... a ...neotášíš se... jsou daleko výmluvnější, ač rozumím, proč jsi je napsala tak, jak napsala, ale věz, že někdy mlčení, v tomto případě méně, burcuje mnohem víc.

Gora... Irenko, nemyslím si, že jak Safián, tak Arthurs zpochybnili své kredity slušnosti, Safián, velký příznivec poezie vůbec dal průběh svému vášnivému zaujetí problémem, obvykle je trpělivější, Arthurs svou omluvou Umbratice mne o své slušnosti naprosto přesvědčil, a pokud jde o Safiána, bezpochyby psát, co napsal, nemusel, ale on v dané chvíli prostě musel poté, co Safián argumentoval důkazy, které jsou ztěží měřitelné či v krátkém časovém prostoru diskuse prokazatelné. Nevnímám za Arthursovým vyjádřením cílenou hrubost, např. Umbraticca mne sepusula daleko víc a bez sebemenšího podkladu než subjektivního pocitu a nezoufám si. Někdy se to tak přihodí. Všichni tři něco umí, všichni tři jsou nepochybně i sečtělí a všichni tři jsou jenom lidé. Jsem si jistý, že ani Safián v Arthursově výpadu nevidí nic podpásového než emotivně nezvládnutý, subjektivně pochopitelný nesouhlasný projev. Závěrem chci napsat, že by se to stávat nemělo, že je správné se vůči zlovolným urážkám ozvat. ale nevynášejme kategorické soudy ...že se někdo odkopal..., nešlo o zlomyslnost, jaké jsme tu čas od času svědky.

Umbratico, nebudu na tvé podrážděné reakce dál reagovat, jsi tím pověstná a velmi bojovná.  Také zde napadat Arthurse, který se se svou kritičností vypořádal zde nebývalým způsobem, je poněkud mimo. Připomínám jen, že jsem v minulosti ne jednou, ne dvakrát tvou poezii ocenil. A ještě faktická poznámka k opětovnému vydávání klasiků poezie, např. Máchy, Skácela, apod. Ano, vydávají se i ve vyšších, nikterak však jako v minulosti, jen díky státním grantům, a je to v pořádku. Navíc v lidech stále vězí, protože je znají ze školních let. Stačí si zajít do běžné obecní či městské knihovny a zeptat se na výpůjčky poezie. Odpoví ti, že chodí téměř výhradně školáci a studenti v návaznosti na zadanou školní četbu. Bohužel. Jinak ti přeji jen radost, umíš i víš.

géčko, za připomínku filmu děkuji, viděl jsem dvakrát, skvělý.

Safián - Ahoj Toníku, já si opravdu netroufám na polemiku ve věci vázaného verše, vycházím ze své zkušenosti jak s tvorbou, tak četbou, a ta mi říká, že volný verš mi lépe umožňuje vyjádřit se a také čtu-li Skácela, např., tak stále mám pocit, že volný verš je sdělnější, pestřejší. Snad s výjimkou Holana, tam velmi smekám, ten je naprostá extratřída, Skácel velmi zpěvný, Seifert, co vím, utekl také k volnému verši, ale hlavně nejsem sečtělý, abych si dovolil svůj názor hájit za každou cenu. Takže vycházím, jak jsem už uvedl, z osobní zkušenosti. Četl jsem samozřejmě více autorů vázaného verše, ale nijak mi neutkvěli, ale to je spíše vinou mé mizerné paměti. Také zde na Písmáku podle mne, co se týče kvality, lze nalézt významně více autorů volného verše než vázaného, byť třeba taková Atkij, Zuzulinka mají můj obdiv. 

Snad bude lépe, mám nepotvrzenou informaci, že povolaní nejsou lhostejní a třeba, kéž by, Písmák či něco obdobného, získá bývalé kontury, protože ten současný s výjimkou grafiky funkčně nesahá tomu starému ani po paty. I to je příčina značného odlivu uživatelů, byť ne jediná.

Staničko, já vím, jsou to tak nějak naše děti, potažmo už vnoučátka.  20 let, to už je kus života, ale i radosti, kterou nikdo nevymaže.

Krátký text, jak už jsem napsal pod jinou tvou básní, výrazný akcent sebereflexe, tentokrát, byť široce platný, ale adresný dovnitř. 

Rozhodně smysluplná báseň, vždy se ti daří gradovat závěr, ale viděno mou unavenou mysli staršího člověka, mám pocit (už podruhé u tvé tvorby), že jakmile se pustíš do rozsáhlejšího textu, působí, je to z něj cítit, káravost, byť pojata formou sebereflexe. Je to možná dáno podle mne i tou nadbytečnou "ukecaností", takže jsem měl, a zde znovu připomínám své unavené vnímání, problém vstřebat pointu napoprvé, protože tím množstvím obrázků jsem byl rozptýlen, stále jsem čekal, kdy to přijde. Tvé krátké texty, ale četl jsem jich zde jen asi pět, dávají vyniknout tvé schopnosti sdělit i citlivým obrazům. Ale závěr je skutečně výtečný.

Skvělá a nádherná, citlivá současně, ta poetika je rámována chlapstvím, posílena vnitřním dialogem a přibližuje tě jako člověka.

Schválně, protože jsem tě jako autora dosud neznal, jsem si vybral tvou první báseň zde. Čekal jsem něco filozofizujícího, a ejhle, nádherná lyrika, chtělo by se říct až dětsky naivní, ale to by tam nesměla být třetí sloka, která životní zkušeností nešetří, ale je dobrým kompromisem mezi mudrováním a poetickým ztvárněním, tvořícím s oběma předešlými přirozený celek. Báse%n sama o sobě je jedinou metaforou.

Arthurs. poděkování 2x. Za zde na Písmáku tolik potřebný projev slušnosti. A za odkaz na verše nobelisty M. Czeslawa, nádherné, zřetelné a více než po 80 let aktuální.

géčko, myslím, že obojí je stejně důležité, jinak by už nešlo o poezii, která má ten půvab, že sděluje podstatné způsobem, který ulpí, přesvědčí nebo alespoň povede k zamyšlení či jen potěší. Kdybychom cokoliv upřednostnili, pak by to znamenalo např. ve fotbale, že můžeme dávat góly i po předchozím faulu. 

Agátka, stále je mi nedostižnou inspirací, jak si vážila svého života a věřím, že i sebe sama, minimálně by to bylo opodstatněné.

Také ve své tvorbě místy dosahuji rytmického či přesněji akustického rýmu a potvrzuji, že se tak děje, aniž bych jakkoliv o to cíleně usiloval. Prostě mi to přijde a pak jsem při zpětném čtení mile překvapen. Naopak se necítím diskutovat o vázaném verši z pohledu nějakých zákonitostí, ač jsem se svého času snažil pochopit nějaké termíny, tak se mi to prostě nepovedlo a opravdu by mne zajímalo, zda třeba Skácel či dřívější Seifert se vědomě drželi jakýchkoliv pravidel. Safián je naopak velmi sečtělý a snadno se orientuje ve vývoji poezie v širším časovém kontextu, a tak by mne zajímalo, jak to ti Skácelpvé a další měli.

Janičko, já určitě nesrovnávám, že by snad Umbratica zvolila stejný námět jako Bukowski, ačkoliv, když jeho báseň uvede v  preambuli, tak to svádí k porovnání, ale já jsem hodnotil její báseň, porovnával jsem formu. A díky Arthursovi jsem byl donucen zamyslet se, do jaké míry se nechávám u volného verše ukonejšit třeba kvalitní provázanosti a třeba i nápaditými obrazy a do jaké míry mi pak uniká její nesdělení, plochost. U volného verše podle mého vnímání je povrchnost, plochost daleko zřetelnější. Tam, tím, že obsah jaksi musí příměji vyjádřit motiv, hůř pak skrývá, obaluje nedostaky. Takže Umbratica, jindy velice šikovná, právě zde nenaplnila mé očekávání, navíc i ten staročeský jazyk na pozadí zmínek o současné Americe zní zvláštně.

Arthurs se dle mého zlobí oprávněně. Tedy nyní nechci hodnotit, zda vázaný verš už nemá místo,  v akademické diskusi bych neuměl argumentovat, myslím si však, že vázaný verš obecně, tedy když není prázdný, poskytuje potěchu z psaného slova.

Arthurs má však pravdu, že volný verš umožňuje více sdělit, má širší možnosti obrazové i metaforické, ale i grafické a rytmické. Arthurs však podle mého soudu reagoval především na Umratčinu snahu vyjádřit inspiraci Bukovského verši.  A řekl bych, že s jeho rozčarováním naprosto souhlasím. Zatímco Bukovský napsal svou báseň tak, že má v podstatě neohraničený dosah pro leckterou dobu i situaci, aniž ji přímo situuje a dává tak čtenáři spontánně nabízenou rovnici obsadit vlastními čísly, Umbratica píše prvoplánově, jednoznačně se vymezuje a to až agitačním tónem a navíc některé verše svým tónem působí staromilsky, jako bychom prožívali národní obrození.

Souhlasím s verzí Umbtaicy, představte si. že mi vůbec nedošlo, že jde o PET líhve, já si myslel, že je to nějaká luční květina. Omlouvám se.

Kočkodane, když čtu tvou mini o žihadle, nemohu jinak (už ze staré známosti) tě pozvat ke svému zdejšímu poslednímu textu "V rovnoběžkách času". Je tam kousek, jako bych opisoval od tebe, začíná ...Křičíš, jako by tě na nože brali". Ale myslím, že jsi opisoval ode mně.

Hezký text a  posledním veršem se ve mne zachytil, protože vše před tím soubor akcentů života, až by se jeden zbláznil a pojednou něco, co to obejme, vysvětlí a přijme. A ještě jedna maličkost. Zachytil jsem jen velmi, velmi povrchně tvou polemiku s Umbraticou ohledně vázaného verše a nyní, když jsem četl poprvé, říkám si, vďyť on také píše vázaným veršem, ač k němu má odmítavý? postoj. A ono se zatím jedná o výtečný rytmický rým.

Moc hezké haiku, ten třetí verš je skvělý hned ze dvou důvodů, jednak že jde svým způsobem o metaforu a v kontextu o skutečnost, ale i o hravou barvu verše, který tak dobře ladí k veršům předcházejícím a ke všemu zaskočí čtenáře mého typu otázkou, jak může culík skákat společně s beruškou přes švihadlo, abych si vzápětí uvědomil, že má šedá kůra mozková opravdu odumíra. Zatímco by to mělo být k pláči, zasměju se sám sobě a 4 minuty života získávám navíc.