Poháry na duhu

Věřím tomu, že někde ve vesmíru se veškeré představy zhmotní. Potom chaos se promění vduhu, která dá všemu řád. A tak započalo plnění pohárů duhou, od prvé chvíle času stvoření.
Vy lásky mé ve sladkých obrazech
dám barvám zlatý třpyt
i vůni květin veškerých pro nová zrození

28. 05. 2020
0
2
433
Volné verše

Oslíci v černých fracích

Nová noc a po ní den, den po noci probdělé, do kterého mě zamotá spánek, aby mi tloukl rezivé hřeby do hlavy. Je to stejně podivné, spát ve dne a třást se zimou ve vyhřáté mísnosti do níž svítí slunce východní. Tak začínají sny.
Sny podivné, které probuzeným hlava nebere.

29. 01. 2015
1
2
310
Volné verše

Měsíční chléb

Jen černé oči
ztůní zamrkají
aby otevřely nebe stejně tmavé.
A Ty víš a znáš

01. 07. 2010
1
11
1362
Volné verše

Stavitel hrobů psích

Odkládáš mrtvé psy
ač ozvěnou v dáli jejich vytí zní
na rudý samet omšelý
neboť víš

13. 02. 2010
1
1
934
Volné verše

Síň rubínů

V síni rubínů je věčný chlad a přeci čas od času vejde teplo hřejivé v podobě dechu milenců, kteří se sice tiše míjejí, ale sny je již svázaly navěky. Je to místo jejich zkamenělých slz i moudrých sov, které vylétnou v nočním tichu, aby proměnily muže v řeku a ženu v jezero. Jen odlesk stříbra vln odráží jejich těla splynulá. Řeka s jezerem splynulaaby v tichých vodáchnaše těla našla klidpřed večeremve kterém moudré sovyroztrhají duši mou i tvou.

20. 09. 2009
6
5
883
Volné verše

Výkřik polosnů

Ještě zmrzlé jaropohladilo stínem námrazy tvář. Obrys fauna vyšeldo šepotu prvních včelzmateně v místa tave kterých vytušil obraz vílydlaní průsvitných. A takterá již dávno nenízpívala smutnému stále dokolapíseň o smrti nevinného bláznaze Zvonokos. Cesta se rozplynulav noci černých klaunůskrytých v temnu oblohyneboť osiřelý měsícrozdrtil hvězdy na prášek nicotný.

12. 12. 2008
3
5
1147
Volné verše

O rovných hadech

Včera přišla má žena a vyprávěla mi příhodu o přítelkyni její kolegyně z práce. Ta měla doma anakondu, která spala s ní v její posteli. Jednou had přestal žrát a tak se šla poradit ke zvěrolékaři. Ten se jí zeptal, jestli spí natažená, nebo stočená a ona odpověděla, že natažená.

07. 12. 2008
5
7
1295
Volné verše

Virtuóz noci

Nová nocpřed ránem písní drozdůmá předehrujednoho tónuco rezonuje nekonečnem představa mrazem v obratlích. Tak temna večernínaplní osudyjizvami na srdcíchneboť z můry spadne stínaby přikryl touhy a snyúšklebkem smrtihlava. Nemocný vítr ulehnetiše na opuštěný práhneb umanul simraky zastavitv podobě milencůměsíčních sochkteří splynou ve světle měsíčním. V té chvíliještě jednou zazní strunačistým tónem starého křišťálua i můrasvětlem znavenáusne navěky.

28. 11. 2008
2
3
895
Volné verše

Povzdech z temna

Výběr

Ty víšže v místech těchvždy umírají ptácia tak to je a budeasi napořádneboť se snyza obzorem ztrácítěm kteří čekajínež se rozplynou. Je jedno kdya v kterou roční dobuse peří větrem rozfoukásetřeš si slzya vypiješ je s čajemvždyť jedno jekdo se kolemve tmě potloukásvojí chůzíkulhavého ďáblakterý věřilže očaruje duši tvouteď ví že svítáv místechkde umírají ptácia tak to je a budeasi napořádneboť slzyse v očích tvých dnes ztrácía doznívajípísní ztracenou.

05. 11. 2008
5
4
1209
Volné verše

Proud extáze

Až přimknou se děti
těla mého
ke tvým rtům
vté chvíli zachvěje se zem

17. 10. 2007
3
5
1070
Volné verše

Postava bez domova

Jsou námi vídáni, zrakem sklopeným, neboť se bojíme pohlédnout do očí těm, kteří jsou již mimo náš svět zde na světě. A přeci někdy v hloubi duše zatrne, když vidíme, že potkalo je to samé, co i nás jednou očekává. Oblaka bílých tchořůpolila stínem svýmstarého pána s plíškamaa onunaven žáremslunce mrzutéhousedlna kámen skrytých svižníků. Vítr černých rtůvyvanul ze rtů funebrákůaby osvěžilstarého pána s plíškamakterý usnulvěčnou nehybnostína kamenu skrytých svižníků.

17. 09. 2007
4
3
1211
Volné verše

Tympánová hora

V den posledního května, když noc se chýlí k času půlnočnímu, v tu dobu opouštějí duše zamilovaných těla znavená a odlétají na tympánovou horu, aby se nadechly syrových rytmů, kterými fauni zběsile doprovází příchozí tanečníky. Hromy bouře tuto nocrozpoltí temno nebeaby za obzorem zazářilas mohutným duněnímtympánová hora. To je ten časkdy těla usnou bez duší svýcha zůstanou opuštěnado času ranního. Hejna modrých labutíse z oblohy náhle vyloupnouaby každá labuťkřikem přivolalasvého pocestného.

14. 06. 2007
2
2
1150
Volné verše

Neklidná ukolébavka

Má vílo dlaní průsvitných
polož dnes hlavu
do mechu
a sni

20. 05. 2007
6
8
1788
Volné verše

Epitaf úsměvný

Přijďte mi na hrobpřečíst pár veršů mých. Chlapy po zádechbodře poplácáma ženám klíny pohladím.

09. 03. 2007
6
10
1668
Volné verše

Osamělé světlo

Hrnek černé kávyvydal vůni do šeraaby doplnil ten večer šedivýve kterém stařec žmoulá slovaslova marnosti ztracené již dávno. Dům usnul jižjen jedno světlo svítído noci můrkteré hladově čekajíaž usednou na hruďunaveného starce. Zatím vzal z talířemeruňky barvy liščích tlamičeka jednu po druhénechal vůní medovourozplynout ve rtech svýchpro pocit představy vzdálené. Oknem otevřenýmnapadali noční sršni za světlem půlnočnímté noci milosrdnípřenechali starce můrám.

03. 03. 2007
2
5
1515
Volné verše

Jitřenka s páskou na očích

Nad stínemkdyž se v slunce nořízní teskné zpěvy andělůkteří nám klesnouhroby ozdobitaž ukončí strážu duší přidělených. Duhou pstruhůozdobím stříbro zčernalévpité do štítu probitéhostřelouvyslanou belhavým střelcemdnes bez křídelkterého probudilyhlasy zprvu nesměléale v tom tichusytě znějící. Do srdcezatnuty jsou ostrvehradby se pod nimi chvějía vřelá krevse stává nápojempro dvě hrdla vyprahlá.

21. 01. 2007
1
1
1452
Volné verše

Marné lákání?

Až vnoříme se spolu nazído vody průzračnésmutku můjtak zaženeme stíny ke břehůmaby vytvořilyoponu pro zvědavé oči andělů. Až spojíme se spoluv jedno tělosmutku můjtu stíny u břehůse v smuteční vrby proměníspolykají naše činya budou mlčet na věky. Až viola nás ukolíbáhlubokým hlasem ke spánkutehdy promění se šat nášv listy co vítr odvanetu my vyjdeme z probuzení čistívíce než nebe na nebismutku můj.

15. 01. 2007
2
8
1574
Volné verše

Malíř bez očí

Den v hodinách přesýpacíchse obrátil k noci. Co zrnko pískuto jeden malý senkterý odmyká dveře obrazárens obrazy těchkteří potkali malíře básní. On ponořil štětecdo barev věčného kýčea z očí mých vytvořil oblohu. Ta byla prvá kterou uvidělto nebe modré bez stínůs řekou nekonečnou jak moře samoano tou řekou bez břehůslanou ze smutku mého.

26. 12. 2006
3
10
2012
Volné verše

Pohár pro osud

Dívka s pohárem bezednýmk večeru pod červánkysbírala do úmoru vosí slzydenním tancem stvořené. Hadí šum a hadí dechzpíval o tom žemají sny svá ránav kterých končí dena z jeho stínu vykročíteno kterém se nemluví. Ta dívka dálvybírala slzy vosz první noční rosyjak Popelka hrášek z popelua vědělaže slzy nesmí promísitani kapkou rosy a ani slzou svou. Když poslední červánek dočernalpobodaný prvními hvězdamirozhrnul nebe teno kterém se nemluvía hltavě vypil pohárpracně naplněný svým osudem.

05. 12. 2006
9
14
2502
Volné verše

Poslední den včelího pána

Pro vůni medupro zpěv včel vykročil skřítek z chladné skályzkřehlýse srdcem kamenným. U dutého stromudošlo k setkánís posledním živým včelím pánemkterý čekal na svůj časpo dni kdy stal se bohem královnyač byl zavrženKmen zvučel písní svatebnínevěsta s družičkamitančila radostí z životaač slzy v očícha na rukách krev. A ženichzraněný v chvíli té již bez domovausínal spánkem trvalýmve vůni nejsladšího medu. z poslední večeřekdy ještě byl milován.

02. 12. 2006
9
9
1813
Volné verše

Kůň dívka a bytosti

Ve vrbách stálav místech bez mašlíneboť ten dense vodník oběsil na stuzez leknínu utkané. Černý kůň jí nozdrydo nahého klína položiločarovántím tělem napnutým. Za hřívu trhlave výskokua nohy bosé do slabin zaťalapro radostz bolestného zaržáníchvějícího hřebce. Tak vítr hrálna flétny z rákosíty divné tóny pro prokletékteří na cestě oči sklopilipřed obrazem koně a dívkypřed jízdou u pramene počatoubez cíle a beze slov.

29. 11. 2006
15
16
2316
Volné verše

Návrat snů

Do lesa tmavéhoodvedu duši tvoudo ticha méhokde spoutám ji čtyřmi provazyuprostřed mýtinykteré se ještě noha nedotklaa ani nedotkne. Tam nahotu tvoji odhalímpro výdech nedočkavý. Tvé tělo spatříoči méaž dotknou se studu tvéhopohledemco setře červeň tváříneboť kousek po kouskutvou duši bezbrannouvypijí rty pamětihltavě a nenasytně. Mech ochladía ztiší slastv splynutí dvou těl.

24. 11. 2006
2
8
1837
Volné verše

Metabolizmus duše

Výběr

Tamkam vkročí podivínidodoutná oheňve zbytcích dubu staletéhoa v pláči koní Achillovýchzčerná tichem hvízdavýmnebe krvavéaby sametem zakrylotěla pokroucená křečí smíchu andělůkteří udeřenibiči bezvěrcůse snesli v prachu na jejich tváře. Já stojím udivense svící pokroucenoua vycházím zvolna ze skrýšetiché úvahyopařen voskem mrtvých včelulehám z klekudo trávyabych se rosou zbavil prachu.

22. 11. 2006
6
18
2561
Volné verše

Koncert stínů

Výběr

Někdy nastane den hluchého publika, které sál provoní uleželým romadúrem. Muzikant se zaposlouchá do písně hlediště, a tak se stane jediným divákem bez práva projevu. Je mu povoleno zahrát poslední tón. Sedmá struna na kytaře znív stupnici ajolsképro tajemno příchozího jitraneboť virtuosjiž cestu započalaby vykročil mimo tento svět.

09. 11. 2006
10
3
2179
Volné verše

Jsou děti bez šance

Výběr

Jeden dendokáže rozvonět růžemnoha barevs nebem modrým takže čas až zešílí tou průzračnostídané chvíleve které varhany zakvílípod prsty varhaníka. Ten osudný denprovoní chrámdřevo lipovéze kterého kolébky vyřezány bylyrukou tohokdo uviděl nekonečný houfdětí zavrhnutýchtěmico v čase onom byli rozumní. Tak nezrození spíspánkem trpělivým, bezesnýms očima otevřenýmav kolébkách svýchneboť víže každý projde chrámemve stejné pokoře zástupů předešlých. V ten vyvolený denvyjde ze rtů píseň nesladšíkterá dítěti oči zavře a vrátí snyaby splynulo v rodné náručia kolébku uvolnilopro další nezrozené.

08. 11. 2006
9
1
1671
Volné verše

Když vykročíme z ráje

Čas, čas, čas
co straší každým dnem
a dává moudrost těm
kteří mají strach

04. 03. 2006
3
0
1909
Volné verše

Z temnoty srdeční

Mám malý uzlíček
slovíčky naplněný
pro chvilky kouzla hvězd
které mi černý kočár ozdobí

25. 01. 2006
2
1
1455
Volné verše

Lov na nebi

Hory namodralé
mlhou deštných stínů
hladí nebe
svým hřbetem hadím

20. 01. 2006
1
0
1811
Volné verše

Polibek slzy

Dnes slza políbí tvou tvář
ty tomu nezabráníš
Rosu slanou
odpařím zřas očí sklopených

15. 01. 2006
6
1
1771
Volné verše

O sovích snech

Výběr

Vstromoví
kde klíčí ticho lesa
sní sova
spánkem moudrých

06. 11. 2005
18
8
3190
Volné verše

Léto co hrdla stahuje

A opět vábí
louky vůní sena
vbzukotu včel
a září slunce pálivého

28. 08. 2005
3
0
2384
Volné verše

Když vymizí i stín

Chladný led
rosí sklenice drinků líných veder
jen vpocitu nudy
že ztuhnou rty

26. 06. 2005
5
0
1816
Volné verše

Chvilka něžných ostnů

Chvilka něžných ostnův záblesku tichého mrakuse snesla k smutným topolůmaby z nich slzy vymámila. Uspala průvod jdoucíchstříbřivě lesklých střevlíkůco kráčeli zdobit rubášzčernalých bílých vran. Chvilka něžných ostnůzdusila uhlíky očí bez pláčea nechala je dýmatv modravém kouři laciných cigaret. Zabila mámu motýlíta rozpadla se v prach malých drobečkůbloudících nyní světem dušíbez cíle sem a tam.

06. 06. 2005
4
1
2192
Volné verše

Svatební noc měsíce a duhy

Svatební noc měsíce a duhy
(Jan Urban , 20. 9. 2004 , Básně)
Stál smíchuprostřed nádražía smál se žlutým žilkám,paprskům sluncekteré vyprávěloo lásce měsícejenž snoubil ses hebkou duhou. V modrém oparubílých obláčkůz alambitu svéhohvězdičky vonný olej přinášelyby své věčné světlodo noci temné posilnily.

22. 05. 2005
2
0
2308
Volné verše

Průlet černou chmurou

Jdu ulicí zmodralou vlhkem slimáčím
a za krk mně dýchá
dvorný lipicán
osedlaný unavenou smrtí

16. 05. 2005
1
0
2016
Volné verše

Vteřinky procitnutí

Návraty mazlivých vjemů
jdou
pohádkou podvečerní záře
krvavého nebe

09. 05. 2005
4
1
1838
Volné verše

Černé skvrny na slunci

Všechno to bylo strašné
mně bylo ztoho kzalknutí
tlukot srdcí byl příšerný
i šumot ptačích perutí.

07. 05. 2005
1
2
3691
Volné verše

Drápy bouře

Výběr

Bělaví psi zuřiví
jdou mračnou oblohou
a jejich břicha zčernalá šedí modrých cest
se plazí po skalách

02. 05. 2005
5
1
1918
Volné verše

Když mluvím

Začalo jarobosých mrzáků,když začali honitžebračky po krajina fuksíchliščí barvy. Bili je šňůrkamisvázaných mincía smáli se,když slavík zešílelz výškya začal krákathlasem havrana. K večeru začal turnajo úsměvživé tulačkys jediným zubem žlutým. Pak třeskly berles vozíkya na zem spadly zvratkya střepy rozbitých bažantůprobodaly dušea uvedly jezdcedo smyku,když udeřily.

28. 04. 2005
3
1
2113
Volné verše

Andílek strážný

Den znaven usíná,znaven černou nocí,které zmaten sedljiž k ránu na vějičku. Mě spáti se chce s ním. Tak hlídej spánek můj,můj maličký andělíčku. Už ozval se ten čas,co tady straší nása provází jej zvonů hlas,zvouc nás s sebou na chviličku.

16. 04. 2005
2
2
2039
Volné verše

Chodec

Chodecs klíčem jde ulicía pevně tiskne kroužek,co spojuje ho s odmykačem bran. Může si otevřítvchodů ad libitum,k nahlédnutíza oponu šedých zdí,v jeviště rodini řečníků,hrajících pasiánsv tichém monologu. Nevnímá chodecvrčící ulici,kráčí krok za krokem,malátně znavenšedí stejných příběhůa jen líně proudív jeho žilách krev. Chodecs petrklíčemprochází branou luk,křížem,krážema brouká si tichou melodiicinkavých modrých zvonečků,zvonících Ave Mariave vůni rdesnaa v taktu skloněného chrastavce.

09. 04. 2005
8
2
2189
Volné verše

Pohled

Poslyš.
Když se díváš,
musí se stmívat nad řekou.
Utopil se leknín

20. 08. 2004
4
2
2410
Volné verše

Evokace lásky

Tiché kolapsy
rozpustilých kvítků větrosnubných
stahují svaly
ve tvářích milenců jarní doby

19. 08. 2004
10
8
3407
Volné verše
Nahoru