Písmák Až jednou...
Až jednou pohltíš mě celou
a já budu tančit jako Salome -
- přinesu ti na stříbrném tácu své srdce
V tu chvíli zimomriavky budou nejkrásnější plesové šaty
Torzo
Pevnou rukou mi naléváš víno
a neoblomným hlasem vysvětluješ
že se jedná o množství menší než malé
O pár hodin později
Chemikovi
Matně si pamatuji, jak jsi mě líbal
v plynové masce
a šeptal mi do ucha, že jsem žíravina,
za kterou jednou dostaneš
Pro-za(j)ic-ká
Žluté tulipány mezi fialovými,
tu pohádkovou knížku, kde jsem ze Zlatovlásky udělala rusovlasou Elvíru,
tlustého kocoura na okenním parapetu
a nekonečný klid
"?"
bloudil svou samotou
a v sametovém plášti
mu satyr slíbil
sladký sen
I.
Přišlo to náhle
Rozrazilo dveře
rychlostí blesku a silou samohonky
Pochopte.
Prosba alebo Výkrik do nikam
Vráť ma, Pane, tam,
kde som prežila najkľudnejšiu chviľu jestvovania,
Stou slovenskou cigaretou - kraťučkou ako znelka v rozhlase-
som kráčala okolo Váhu pred hotelom Jánošík,
Môj svet
Môj svet uzatvorené do hôr, radosti a teba unesené Báthorièkou na Èachtický hrad, kde v najväèších mukách jestvovania spoèinulo moje srdce. Neoslobodí ho bavorska výšivka to¾ko podobná gýèu, ktorá sa skryje na zadné dosky kníh, tie aj tak nik neprezerá. Werichov vrátnik, aj keï je najdôležitejsím elementom dobrého divadla. Jazzová trúbka, nie nepodobná cigánskemu plaèu, ktorá skôr než svojím timbrom, upúta charizmou svojho majite¾a.
Změna programu vyhrazena
Ušila oponu z křižáckých pavučin,
tak vražedně krásnou, že jí až bylo líto dnes hrát.
Sám Belzebub našeptával z pekel
při premiéře dnešního představení.
Sine nomine
S kýčovitým parapletem
kteréozdobeno fialovým květem astry trčí tu -zapomenuté -vrozklíženém věšáku
S kanálovým poklopem
jež se pyšní městským erbem
Klín je blbý název...
Se silou ničivé smrště
s bujností zrajících vín
sem přišlo období deště -
hlad, Pane, na váš klín
Opora je blbý název...
Přišla za mnou opora,
nabídla mi rámě,
celá byla z papíru,
octla jsem se v jámě.
Šarvinka
Jsem jako šarvinka.
tedy - abych to upřesnila:
Ráno jako jezinka,
co celou noc nespala
Právě teď
Jen tak tu sedím
a vyplazuju jazyk na kozáčka,
který sena mě z obálky jedné ukrajinské knihy
kření jak obchodní příručí a podstrkuje mi starodávné byliny.
Ranní momentka
Po zádech se převalilo zamrazení
jako když za zády přejede upachtěná Škoda 105
Pohled s výčitkou
odražen
Rozmočená loutna
Je falešná
Nikdy nevstřebám její zvuk
Vždy,
když má myšlenka nahmátne osudný akord
Sen o slově
Vždy jsem chtěla napsat
velkou báseň o slově.
Plnou rýmů,
duchaplných metafor,
Tak mě tak napadá...
Hlavou mi pořád valí
ten otřepaný pseudosong
jako na nekonečném autodromu
Před očima se mi točí
Bez myšlenky... jen okamžik
Na šikmé střeše gotického kostela
se jako na filmovém plátně
promítá chvat mraků a let vran
Na křehké sítnici mého oka
Padlá vločka
Štěstí.
Jo, to jsem já
zívla sněhová vločka a v rytmu tanga
klesala k zemi.
S.O.S.
Prosím, prosím, nevítě někdo o prográmku, kam když nahážete písmenka, tak vám vyběhnou slova, která z nich lze v konkrétním jednom jazyce (češtině) utvořit.
Odsměřovávání
(po 17 h)
ON: Tak jak dneska.
ONA: Jdu si dělat oběd, mám hrozný hlad.
ON: Normálně si představ. (s důrazem na každém slově) Nelítej tady pořád, nebuď v tý kuchyni, pojď si ke mně sednout, když Ti něco vykládám.
ProZřeNívání
spoře oděná
(v bílém lnu)
snové pohyby rukou
(svírala vějíř)
Namaluju beránka
Namaluju ti beránka
z jeho rouna bude sálat
vůně trávy
klid koliby
Slovo
Slovo -
Obrovský elfí nos
chladící se v lesní tůni
Rasputinova dobrá rada
Mlčení
Opovrhnuvši ubohostí zjevů,
které samy
ve své zakletosti
nikdy nevdechnou
Stará kůže
Na rukách mám suchou kůži
jako životem odkopnutá stařena.
Rýha - jedna, druhá
lákají plamen svíčky
SOUL-OŽIT nebo sl-OUŽIT
Je lepší SOUL-ožit nebo s-LOUŽIT.
V tom prvním je duše - a v druhém.
Při troše fantazie, která nebude kulhat na všechny čtyři - bude-li nějaká (. )
Tedy při špetce fantazie: lež, louže, oužení (rozuměj úzkost).
virtuální smrt
ONA: Stalo se něco.
ON: Ne.
ONA: Jsi úsečný, to není tvůj styl. -
ON: Starej se o svůj folklór.
Ztracená touha
Jemný vánek ze spánku
políbil nos červánku
Ten pak rychle vysmrkal se
oddav se své touze dlouze
Co mi způsobil vřed
Narodil se mi vřed -
nechutný jak
ohryzaná larva.
Mou hlavou lezl vpřed -
Prstýnky II.
Včera večer
seděl proti mně
za stolem
Z kapsičky u košile
Komorní zastavení nad vlastním životem...
Jako sluneční hodiny obrostlé břečtanem,
tak já právě dnes stará jsem.
Proč na to vůbec myslím.
Dým z cigarety,
Prstýnky...
Tak jsem si v návalu touhy
zapomněla prstýnky
v kapsičce košile
jednoho chlapa.
DE Z ILUZE
a jestli je krása -
ať vzlétnou všechny tráktáty o estetice
k nebi
a zatěžují případné mimo-
total blbost
když močím, cítím,
jak se mi
zmenšuje břicho
dřív se mi to nestávalo.
Prokletá slova
Lak prokletí se sám stále znovu nanáší
jeho lesk dráždí naše ambice
sytost podněcuje touhu vyslovit
neopakovatelné paradoxy každého okamžiku
Striga : fragment pohádky
Krásná paní byla,
zrcadlo své políbila:
Prozraď mi tu zrcadlo mé,
po čem tvoje oko pase
K tvému klínu
K tvemu klínu pohled můj směřuje,
jak vichr lednový touha mnou lomcuje,
Slinu svou polykám.
K tvému klínu pohled můj směřuje,
Při pohledu na záchodové okénko
Měla v očích děs a hlínu
Zasel do nich kopretinu
Kopretinu omamnou
Kdeže loňské sněhy jsou