Život běží jak ten jelen byvši....střelen. 3

LEDEN - ÚNOR 1993
Klučík se zotavoval a my se chystali na oslavu jeho prvních narozenin. Měl je začátkem února.
Mladší dcera slavila své čtrnáctiny jen o pár dnů dříve a ta starší je bude mít jako blíženec v červnu.
Já jsem si jaksi odvykla u svých narozenin dělat nějakou slávu.

03. 07. 2011
1
0
1235
Próza na pokračování

Život běží jak ten jelen byvši....střelen. 2

Karlík po sobotách a nedělích opravoval chaloupku a bylo na něm znát jak ho to těší.
Betonoval základy na garáž,kde si chtěl vybudovat dílnu a vyrábět si tam meče a dýky.
Byl to jeho velký koníček a opravdu v tom byl dobrý.
Vyráběl je na zakázku,nebo kamarádům k narozeninám a některé jeho zbraně byly použity i ve filmu.

27. 06. 2011
1
0
1155
Próza na pokračování

POŘÁD JEN VZHŮRU

POŘÁD JEN VZHŮRU
Pořád jen vzhůru , vylétnout nad mraky,
chytat tam srdce zardělá rozpaky.
Načechrat křídla , pustit je po větru,

26. 06. 2011
4
10
1215
Volné verše

Život běží jak ten jelen byvši....střelen.

Jednoho dne ve mně uzrálo přesvědčení,že zkrátka ve Městě nemůžu už dál žít.
Zrálo dlouho.
Mnoho let.
Nebylo to ani tak přesvědčení jako spíše celoživotní sen .

26. 06. 2011
1
3
1435
Próza na pokračování

Opět se rok s rokem sešel

Den za dnem kráčíma sotva sobě stačím,nevím jak vysvětlím,že se tu objevím a zase zmizim. Teda ne že by to někomu vadilo,vadí. mněkvůli času,co někdy ztrácímzbytečně. Honím se jak pesza ocasema pořád to nemá konce,kruci,proč.

02. 12. 2008
0
4
1351
Volné verše

Odišiel si

Bol si mojím svetom, teraz len tichou spomienkou,mojou láskou,nezábudnutělnou. Odišiel si navždy. tmavou nocou a nechal si ma so srdcom rozodraným.

17. 02. 2007
2
10
1340
Volné verše

Tohle tedy opravdu nevymyslíš

Kromě toho,že jsem ošetřovatelka,máma a babča na plný úvazek,začala jsem ještě na částečný úvazek pracovat. Včera jsem měla zrovna službu. Vypravila jsem se i s tou nejmladší,že ji zavezu k mojí mámě a pofičím do práce. Jako obvykle naknap.

10. 02. 2007
2
9
1768
Dramata, scénáře

DO TŘETICE

DO TŘETICE.
TO JSEM SI ZASE JEDNOU DALA. On je ten prosinec,pravda. A Vánoce za dveřmi.

12. 12. 2006
0
0
1742
Fejetony

Nenadávejte svému psovi..nikdy nevíte kdo vás uslyší...

Dveře se otevřely a vystartoval z nich Bobika jako střela blízkého doletu.
Ovšem za ním vystartovala Laboška,třicetikilová fenka labradora. To že Bobika vždycky strhne Labošku ssebou je důvod proč chodím na procházku s každým zvlášť.
Jenže Bobika se mi protáhl mezi nohama jako úhoř .

31. 08. 2006
0
1
1780
Fejetony

Má lásko ,voníš nocí

Připravovala jsem večeři . Malý Karlík se mi batolil u nohou a žvatlal si ty svoje neuvěřitelně cizí slova znichž jsem rozuměla jen několika. Rádio si broukalo nějakou melodii a do toho začal mudrovat Večerníček vtelevizi. “Karlíku,Večerníček“jukla jsem na synka a on se hned uvelebil na pohovce a vážně jsem o něm asi tak deset minut ani nevěděla.

22. 08. 2006
8
6
2392
Dramata, scénáře

Jak se pokouším psát ...fejeton

Sedím u počítače a přemýšlím co dnešní den přinese. Otevřeným oknem ke mně ze zahrady doléhá cvrlikání ptáků,kteří jako já, si užívají toho neobyčejně kouzelného podzimu jaký jsem už dlouho nezažila. Taky si někdy říkám,že by to tak mohlo vydržet až do Vánoc ,a pak by se mohlo zase oteplit. Jenže moje dcera má na to úplně jiný názor.

13. 08. 2006
1
0
2449
Fejetony

Příběh 2001-Dopisy pro Bedřišku

Příběh 2001-Dopisy pro Bedřišku
Milá Bedřiško,píši ti protože se vážně nemám komu svěřit a ty jsi jediný nestranný člověk,který by mě mohl vyslechnout bez nějaké hrůzy v očích či zlehčování situace. Stala se mi taková věc,hodně vážná. až neskutečná,dalo by se říct. Víš,že jsme se nedávno odstěhovali na chalupu a já si malovala jak začneme znovu v klidu žít a chajdaloupku pomaloučku spravovat .

31. 07. 2006
2
1
2044
Próza na pokračování

Příběh 2001-Dopisy pro Bedřišku 2

Drahá Bedřiško,
vím,že jsem se dlouho neozvala,ale jsem zase tady. Bohužel nemám dobré zprávy. Celý měsíc pro mne byl hotové utrpení-něco jako očistec,nebo tak. Menstruace se nedostavila ani po injekci a protože jsem neměla sílu déle čekat zavolala jsem do Centra pro léčbu rakoviny prsu a vysvětlila co mě trápí.

31. 07. 2006
3
0
2480
Próza na pokračování

Kocourek

Kocour leze ze sklepa,
ten náš malý popleta, myšku nese v tlamičce ukázat své paničce. .

23. 03. 2006
2
0
3852
Písmáci dětem

Pro Terezku

Chobot jako hrom
a vyloup se tu slon, protože je chlapeček říkají mu dáreček.

23. 03. 2006
0
0
2103
Písmáci dětem

Dětství

Když jsem byla malá holka tak jsme bydleli u babičky v malém domku se zahrádkou a dvorkem. Co si pamatuju tak babička chovala králíky,slepice a kočku,které jsme říkali Beruška. Byla to nádherná čtyřbarevná micka a dožila se požehnaného věku čtrnácti let. Už nikdy jsme takovou micku neměli.

12. 01. 2006
3
0
2027
Próza na pokračování

Sedmička

To snad ani není možné. Tak jsem se včera nachomejtla u Sedmičky na Nově. přiznám se,že tak úplně náhoda to nebyla neb vím,že naši pánové politici vytáhli do předvolebního boje a ať člověk chce nebo ne ,tak stejně se v tom jejich bahně musí máchat s nimi, vtažen každodenními peripetiemi na úřadech,obchodech a vůbec celkově všedním životě tohoto státu. Nemusíte se zajímat o plitiku,stejně na vás kouká z každého kouta a přidělává slabším osobnostem břichabol a těm silnějším energii pro případný "pěstní"zaápas.

12. 12. 2005
1
1
1870
Úvahy

Život

Ležím na zádech a oči mám zavřené. Cítím žár. Hruď se mi dme něčím divokým,nedefinovatelným co mě nutí přemýšlet-zda už není pozdě,jestli to stihnu-dokážu.
Pořád cítím ten žár a představuji si nad hlavou jeho příčinu-kulatou,vroubkovanou,s rudým šípem-jako pruhované slunce s duhovými paprsky rozmetanými všude kolem.

28. 11. 2005
6
0
2894
Povídky

Vzpomínka na jednu zimní neděli

Je neděle. A,přiznám se,jako skoro každou neděli jdeme do kostela. No -jdeme ,teda jestli se Skřítek konečně obleče a neujede nám trolejbus. "Skřítku,oblékej se"pokřikuju s koupelny na tu naši žábu.

20. 11. 2005
4
6
3068
Miniatury, hříčky

Kam až........?

Svinstvo kde se podíváš
prohnilá doba
zbytečného klišé,
tunelů víc než

05. 08. 2005
3
0
1856
Volné verše

Nejsi sama,nikdo není sám.

Ven s tím co nám sedí na prsou,
ven s tím a stiskněme do dlaní
to naše zoufání,všechny nářky světa
všechen smutek a beznaděj,

04. 08. 2005
6
0
2205
Volné verše

Umírání

Takový věchýtek k nepoznání,
zmatený pohled modrých očí,
v nich němá otázka:
"Kde to jsem. "

03. 08. 2005
1
0
1905
Volné verše

Co s tím

Tak tady sedím a přemýšlím o životě. Pánové na pomyslném Olympu se nám perou o koryta zatím co mnozí z nás se perou o slušný život. Ještě jim to nestačí-dohadují se zda tomu dát zlaté koryto-tomu stříbrné a jinému bronzové. Jak jste všichni pochopili o plechová koryta zájem není-v těch i ty nejlepší pomeje vypadají jak zahnívající obilí,které se s nedostatku zájmu hází do kotle na topení.

27. 07. 2005
6
0
2739
Úvahy

??????

Lásko,no tak
miláčku ,
slyšíš mě.
haló,broučku

05. 07. 2005
6
0
2383
Blbůstky

Zimní romance

Hvězdy se rozprsklypo tmavnoucí oblozea bledý mládenec Měsíc je počítal a sháněl do houfu jako nezbedné ovečky,které se rozběhly po louce a ne a ne se vrátit do stáda.
Mrazivý vzduch kouzlil bílé obláčky lidem u úst a nutil je tak zdvihat límce a skrývat tváře do měkkoučkých šál.
Malé dvouleté děvčátko skotačilo kolem Mámy,zaducané do
běloučkého kožíšku,vláskybarvy čokoládynezbedně vykukovaly z

19. 05. 2005
8
0
3724
Próza na pokračování

Stáří

Hodně času
a dočkáme se - jak husa klasu.
Na lavičku nesedat
ať stihneš všechno udělat.

02. 05. 2005
1
1
2284
Blbůstky

Recenze

Vytáčím vařečkou víry
ve voňavé omáčce,
cítím tu dráždivou vůni
koření.

30. 04. 2005
5
0
4966
Blbůstky

Mamograf

Výběr

Sedím tu na chodbě,
čekám
až mě zavolají,
střípky života

29. 04. 2005
20
2
9561
Volné verše

Životní zkušenost

Už když jsem se narodila byl to ohromný zážitek.
Vzpomínám si,že z teploučkého a bezpečného pelíšku mě začala pudit jakási síla,která se vemlouvala do mé podivně vzrušené dušičky sladkým,ale naléhavým hlasem:"No tak děvčátko nespi,je konec sladkého lenošení",a ten hlas nabýval na intenzitě, právě tak jako mé rozrušení ,když jsem nastoupila cestu za světlem,které jsem náhle zahlédla někde v dálce před sebou:"Spěchej,musíš do světa. Čeká tě život a věř mi nebude to procházka růžovým sadem. Jen tvrdá škola a práce a dost často i pár facek,a nejen od života",kulím oči a námaha mi svazuje ruce,já se snad ven nedostanu,ten hlas mi pořád hučí v uších,"neboj bude v tom i ta trocha štěstí a lásky.

28. 04. 2005
5
0
3461
Próza na pokračování
Nahoru