Zablokování haijina není žádný rozmar. Má to velmi vážné důvody a je na něm, aby zpětně zreflektovat svoje chování a slušně po čase požádal o odblokování. Věřím, že mu Olda po určité době vyhoví. Už méně jsem si jistý haijinovou schopností sebereflexe, která jediná by mohla něco takového umožnit.

Z mého pohledu, a nejen z mého, jde o velmi vážné projevy chování, trvajíácí měsíce a zaměřené především na a2a2a a Goru.  Tyto projevy měly stupňující se tendenci. Od a2a2a vím, že sledoval každou jeho reakci či tip, aby pak po dílo vstoupil a šel po něm (nemluvě o desítkách desítkách zpráv). V poslední fázi už jej explicitně častoval výrazy jako ubožák a podobně. A to není zdaleka všechno, některá podezření jsou stále prošetřována. 

Vzorce chování, popsané napadenými lidmi, nesou všechny znaky stalkingu a kyberšikany. Nad tím se nedá jen tak mávnout rukou a vykřiknout FREE HAIJIN!" Protože to není haijin, kdo je zde Tibetem.  Jsou to poškození uživatelé. 

Takže důvody zablokování: plně prokázaný stalking, kyberšikana.

Tohle je prostě taková "net-poetry"... Kýč jak bitch. Omleté motivy, absence jediného objevného obrazu. Nejiskří, nevyzvání. Zdraví egil z exilu(?) ;-) 

"Autor si nepřeje, abyste přidával komentáře"... :-)

(tolik k absenci "AVI")

Pěkný pokus, jak upozornit na svůj ptákopysk. Ano, odmítl jsem tvou žádost o přijetí do klubu "TVAR ze sítí". A teď jenom vidím, že jsem dobře udělal. Jsi prostě troll.

S přáním pěkné neděle -

egil

též se cítím diskriminován!...

a vůbec, proč se kupř. Orten nedožil alespoň šestatřiceti? :-)

S většinou z toho, co píšeš v posledním příspěvku, vlastně celkem souhlasím. Aby ne, jsou to takové obecné "pravdy". (Nadzdvihla mě především poslední věta tvé předchozí reakce, která byla zavádějící i v rámci kontextu)....

Nicméně Řehák mě nenapadl náhodou - tam se ty posuny a přesahy poetiky "jinam" vesměs nedějí v rámci jednotlivých básní, ale teprve v rámci celku. Jde o cestu poetiky (která mi v podstatě splývá s lyr. subjektem Brigity)  - první část je vyloženě tradičně instantní, druhá reflektuje přítomnost, rozvíjejíc ji různými aluzemi apod., třetí je vyzváním na cestu...  Proto nesouhlasím s takhle striktním souzením jednotlivin. Jasně, ty tam dosazuješ kontext toho, že máš Jarmilu údajně načtenou.

To mně ale k rozhodnutí o podstatnosti její tvorby nestačí. Snad kdyby usebrala odvahu sestavit nějaký celek, teprve pak by se lámal chleba a dalo by se hovořit o smysluplnosti (a patřičnosti) použitých nástrojů jazyka. Jde totiž právě o celek poetiky, o to vštípit mu nějaké podstatný směr, byť třeba sekundárně... Že je v poezii něco překonané - to je hodně striktní tvrzení. Poezie není věda, žádné "opouštět staré pro nové"j, poezie může - ne, musí - těžit ze své tradice, vracet se k ní, aktualizovat ji. Možná i trochu navzdory technickému myšlení, protože od průmyslové revoluce koresponduje vývoj společenského diskursu s vývojem techniky (v širším slova smyslu, zahrnujícím i vědu)... Věda opouští staré pro nové. V poezii může vše pěkně koexistovat. Klíčové slovo je zde aktualizace. Ale k ní je možno přistoupit různými cestami; a je celkem fajn se zdržet podobných schematických soudů, jaké jsem vyčetl z tvé první reakce.

A dekonstrukci starých tvůrčích principů by měla předcházet konstrukce. Vždycky si vzpomenu na Eliota a jeho inspirativní eseje. V těch je to skvěle tematizováno. Jarmila je v jisté fázi. Je v ní už pár let (což není zas tak mnoho,  ono se to - třeba, a třeba ne - někde přelomí, poetika začne v jisté fázi být požírána svými vlastními tvůrčími principy, začne ji žrát hlad)...

Nevěřím totiž, že je Jarmiliným hlavním cílem prostě napsat "pěknou", "správnou", instantní báseň... Co vím - kdysi jsem s ní o tom mluvil -, zachycuje nějaké hluboce utkvělé vjemy, souvislosti... To, jaký si tyto vjemy samy vymiňují výraz, může vytvářet zavádějící dojem. Sovy nemusí být, čím se zdají být.

Teda, Honzo, musím říct, že mi tahle tvá věta přijde lehce zvrácená:-)

: "Jenže skutečnost, že si poctivě drží svou lajnu, mezitím co se vývoj žene dopředu je sice sympatické, ale není to taknějak všechno."

Mně přijde, že právě proto, že se všechno tak módně odchyluje k nějaké lit. agitce a spotřebě, právě z toho důvodu, víc než kdy dříve, je nutné stát si za svým a nepodřizovat se jiným nárokům, než svým vlastním. A ano, ptát se třeba i po smyslu poetiky dotyčného autora (jako celku) - např.: zprostředkovává nám jen vjemy? otevírá časové kapsle? a stačí to?

např. Řehák je v Pasti na B. tolik (i mnou) ceněný ne proto, že tak skvěle překonal tradiční prostředky avantgardy. Ne. On jejich prostřednictvím vykonal dlouhou cestu od začátku ke konci knihy, aby je v dynamickém finále přesáhl (k něčemu budoucímu, ale přesto autor stále v tradici pevně vězí, protože žije poezií a poezie žije v něm; a tak se nepodbízí). Takové to programové vymezování proti metaforám apod. - jsem proti němu z principu nedůvěřivý a mám k tomu celkem rozumné důvody.

__

Víš, jak se z nezávislého filmu stal mainstream?

Ale ne, to bylo jen takové (mé) kejhání potrefené husy... Na to moc nedej. A to ostatní je věcí roviny intepretace - totiž roviny, na níž se nikdy nepotkáme.

Ale ne, to bylo jen takové (mé) kejhání potrefené husy... Na to moc nedej. A to ostatní je věcí roviny intepretace, na níž se nikdy nepotkáme.

...nevykoupená (ne dostatečně) snadnost.

KlubkoRedaktorůS.:

"Není důležitá forma, ale člověk za textem, nebo vážná potřeba k člověku-lidem před textem. To je to co by mělo být na prvním místě."

To platí možná pro kněze nebo folkové písničkáře. Jsi úplně mimo.

Já tu - oproti leckterým jiným - náznakovitost oceňuji. Proč být polopatický. Máš jistě dar (pro mě je základem skutečné básnické tvorby) několika větami otevřít plastický prostor.

Tak jo, máš pozorovací talent, vnitřní básnické zření (při transsubstancializaci empirie do slov), ale

přijde mi škoda, abys zůstal u téhle oduševnělé krajinomalby. Otevíráš prostor, fajn, v textech se něco děje, skvělé, ale chybí mi průvodce (autor-parťák), který by mě v tom prostoru - kam mě dokáže vtáhnout - prolomil vnímání někam, kde uvidím něco skutečně podstatného.

Možná se mýlím, ale přijde mi, že (si) těmito přírodně-lyrickými básněmi hlavně zachytáváš a fixuješ - krajiny a nálady hodné uchování.

Za sebe bych ocenil, kdyby tohle byla matérie, od níž se odpíchneš a nějak scelíš vnímání (svého) světa - že nahoře uvidím plody, dole dopátrám kořeny a prostor mezi bude vonět metafyzikou. Ale to si žádá celek vyššího řádu, než je jedna báseň. Chce to dát básně k sobě, do nějakého celku a začít v nich pátrat. Je zjevné, že píšeš intuitivně (i když, třeba se pletu), s radostí - teď by to chtělo tu druhou fázi, trochu detektivní. Propátrat vztahy a vazby mezi podezřelými, rozvěsit si je někam na tabuli, nakreslit si k nim šipky - vyloženě nadbytečné vyškrtat, nebo je umístit někam na okraj, a zaměřit se na klíčové svědky a spolupachatele. Ne konci chytit hlavního pachatele (jeho jméno dát do titulu spisu) - protože to bude ten, který bude mít vazby ke všem obětem, svědkům, kumpánům a nepřímo i k podezřelým...

Ale

tohle je věc, do níž se v rámci jednoho textu nedá nutit. Nejde si naordinovat - "teď budu psát tak nebo onak". Jediné správné je, pokud člověk píše tak, jak musí/chce. Posune tě až sbírka, kde se začneš proškrtávat k nějakému podstatnému tvaru. Je zbytečné vyčítat děcku, že by nezvládlo uživit rodinu (apod.). Anebo taky neposune - každopádně tam se zlomí chleba.

Do té doby bych si do toho moc nenechal kecat (a potom už vůbec ne); a dál psal, jak - tady a teď - musíš. Ale to jistě víš a děláš. To jen já jsem zas "chytrej jak rádio". A jistě už jsi zjistil, že publikování na webech ti dá jednostrannou zpětnou vazbu - ocení "to hezké"... Méně pak už "to podstatné". Ale je to právě "to podstatné", co nakonec rozliší: básničky/tvorba.

Já tu - oproti leckterým jiným - náznakovitost oceňuji. Proč být polopatický. Máš jistě dar (pro mě je základem skutečné básnické tvorby) několika větami otevřít plastický prostor.

Tak jo, máš pozorovací talent, vnitřní básnické zření (při transsubstancializaci empirie do slov), ale

přijde mi škoda, abys zůstal u téhle oduševnělé krajinomalby. Otevíráš prostor, fajn, v textech se něco děje, skvělé, ale chybí mi průvodce (autor-parťák), který by mě v tom prostoru - kam mě dokáže vtáhnout - prolomil vnímání někam, kde uvidím něco skutečně podstatného.

Možná se mýlím, ale přijde mi, že (si) těmito přírodně-lyrickými básněmi hlavně zachytáváš a fixuješ - krajiny a nálady hodné uchování.

Za sebe bych ocenil, kdyby tohle byla matérie, od níž se odpíchneš a nějak scelíš vnímání (svého) světa - že nahoře uvidím plody, dole dopátrám kořeny a prostor mezi bude vonět metafyzikou. Ale to si žádá celek vyššího řádu, než je jedna báseň. Chce to dát básně k sobě, do nějakého celku a začít v nich pátrat. Je zjevné, že píšeš intuitivně (i když, třeba se pletu), s radostí - teď by to chtělo tu druhou fázi, trochu detektivní. Propátrat vztahy a vazby mezi podezřelými, rozvěsit si je někam na tabuli, nakreslit si k nim šipky - vyloženě nadbytečné vyškrtat, nebo je umístit někam na okraj, a zaměřit se na klíčové svědky a spolupachatele. Ne konci chytit hlavního pachatele (jeho jméno dát do titulu spisu) - protože to bude ten, který bude mít vazby ke všem obětem, svědkům, kumpánům a nepřímo i k podezřelým...

Ale

tohle je věc, do níž se v rámci jednoho textu nedá nutit. Nejde si naordinovat - "teď budu psát tak nebo onak". Jediné správné je, pokud člověk píše tak, jak musí/chce. Posune tě až sbírka, kde se začneš proškrtávat k nějakému podstatnému tvaru. Je zbytečné vyčítat děcku, že by nezvládlo uživit rodinu (apod.). Anebo taky neposune - každopádně tam se zlomí chleba.

Do té doby bych si do toho moc nenechal kecat (a potom už vůbec ne); a dál psal, jak - tady a teď - musíš. Ale to jistě víš a děláš. To jen já jsem zas "chytrej jak rádio". A jistě už jsi zjistil, že publikování na webech ti dá jednostrannou zpětnou vazbu - ocení "to hezké"... Méně pak už "to podstatné". Ale je to právě "to podstatné", co nakonec rozliší: básničky/tvorba.

Nevím, tyhle tvoje "recenze" čtení na mě působí servilně, rektálně alpinisticky. Nelíbí se mi.

kdo říká, že je egil smazaný.

Je dobré začít od píky - první roky čtení na Totemu, to bylo - kdo co přinese, to může přečíst & nějaký ten redakční věběr textů, Vzpomínáš na Salmovskou? Téma Voda, téma Jak jsme začínali s psaním... To byly dobré, živé akce...

Co celopísmácké čtení v Notabene? Mám v plánu tam křtít Neosvitly, tak kdyby to klaplo, šlo by se při té příležitosti (pokusit) tam domluvit nějakou pravidelnou spolupráci - ta zadní prostora je rozměrná a dobrá....

*

Takový výkřik to je - trochu cár, uvítal bych nějaký rám/ec... Větší propojenost strof...

Aby ten motiv první (Já je někdo jiný) byl víc využit...

možná i ty bys pak měla z textu lepší pocit, kdyby se ti povedlo něco skutečně podstatného fixovat. TOHLE poznání je takové unikavé.... Ale úplně, naprosto, totálně marný text to není.

Ano, v některých případech je takové tlačítko nejen dobré, ale pro smysluplnou diskusi v podstatě nezbytné. Jen jsem se o tom potřeboval ujistit. Plochu je třeba čistit od spamerů a stalkerů. Jestli to někdo využívá, aby se zbavil nepohodlných kritik svých děl - jeho věc. Napříště už mu jednoduše kritiku nanapíšu. Zas tolik pravidelně publikujících tu není - a ti co znám a čtu... nemyslím si, že mají zapotřebí se k něčemu takovému uchylovat. Howgh.

Ano, v některých případech je takové tlačítko nejen dobré, ale pro smysluplnou diskusi v podstatě nezbytné. Jen jsem se o tom potřeboval ujistit. Plochu je třeba čistit od spamerů a stalkerů. Jestli to někdo využívá, aby se zbavil nepohodlných kritik jeho děl - jeho věc. Napříště už mu jednoduše kritiku nanapíšu. Zas tolik pravidelně publikujících tu není - a z ti co znám a čtu... nemyslím si, že mají zapotřebí se k něčemu takovému uchylovat. Howgh.

"Jen prostí lidé nehledají štěstí."

Opravdu mě zajímalo, kam text (který mě od začátku celkem chytl) dovedeš. Dovedls jej domů.

*

A stačilo.

Božíčku, tak že bych to tlačítko přeci jen taky zkusil?

Ale ne... Je to vlastně docela pěkná ilustrace k tomu, co píší výše některé nicky...

Leviathan, Šachista, Agripa, John J. (pod touto identitou jsem tě, milý Leviathane, včera - když jsem namátkově ohodnotil pěkně v řadě cca 15 toho dne opublikovaných textů - skutečně nepoznal, protože věta, jíž jsi mě včera častoval, byla pro tebe netypická - a nebudu rozvádět proč;;  kdybych poznal, vyhnul bych se ti obloukem)...... Stále jeden a týž.

Je pěkné, jak toto tlačítko zneužívá právě jeden z těch, kvůli nimž bylo toto opatření zavedeno.

vkl,

já myslím, že ten poměr (básníci / ti, kteří prostě jen píší) se nijak podstatně nemění. Ale celek se dá vidět až z odstupu - něco přetrvá, jiné ne (navzdory všem soudobým zdáním, velkým básnickým gestům, navzdory tomu, jak je kdo v dané době plodný a ve fóru)... Do minulosti to lze krásně sledovat i na příkladech různých autorů (třeba Florian, Pištora atd. atd. - kdo si na ně dnes vzpomene).

Ale nenech se mýlit, papír pořád svou váhu má - i pro jistou svou závaznost. Tady na lit.-serveru může kdokoli cokoli a prakticky bez následků, mnohdy zcela anonymně. Internet je průtočné médium. Nemá - oproti potištěnému papíru - nijak podstatnou paměť.

Jojo, máš recht, jen mě to lehce překvapilo. Nicméně už jsem se od důvěryhodného zdroje v mezičase dozvěděl, kdo se skrývá za alternickem Johny Joint - a vše je mi jasné a jsem (tudíž) už zcela klidný.  A  přenechávám píseček duchaplým komentářům typu "oran"(?) - tedy reakcím, jaké se po čase začnou objevovat v každém fóru těsně předtím, než jde do kytek.

jasně..

Prosim tě, a ty pracuje v nějaké PR agentuře? :-) To by celkem i objasňovalo břitkost tvého vhledu (no jasně... jde tu - mrkmrk - o "negativní reklamu" pro výrobce....)..

Sakryš, stejně to Nescafé Gold chutná nejlép takhle navečer, kolem osmé před modrým displejem... To aroma...

Hezký večer!

Díky za odpověď, Dero.

Za sebe jsem zvědav....;

a je dobrá zpráva, že budou změny - k lepšímu.

Jinak tahle "ofensivní defensiva", o níž píšeš, ta je opravdu velmi častá. A velmi neestetická, ale především - lidsky neuvěřitelně nízká.

Ono to může být leckdy až absurdní -

kdysi jsem komusi napsal, že ta básnička o babi je šílený kýč (báseň se jmenovala Babičko moje nejdražší)... A ostře jsem to schytal - že babička před týdnem zemřela apod.. no prostě jsem si připadal, jako bych snad babičce plivl na hrobeček či co.

*

taková "pravda", no. někdy to třeba i stačí.

Text se první strofou otevírá relativně slibně, žel se pak - v textu a s textem - už nic moc podstatnějšího neděje..

ale i tak. *

na venek "angažované", ale v té podstatné angažovanosti - stát si vnitřně na svém (je-li na čem) - textu zrovna dvakrát nevěřím. Jasně, moje škoda.

Ten fyzikální paradox v závěru (ne právě z nejduchaplnějších) se mi nejeví jako nešťastnější vyústění básně. Ale co, je to tvůj text. Já jen procházím - a míjím.

Ta parabola v závěru (oproti té v první strofě):

Ježiš... jak to psal ten V. S. - "Milý básníku, toto se dá i stejně dobře vyonanovat. Netřeba rovnou psát.. " :-) Nic ve zlém.

Sonet. Typu vzít nebo nechat být. Tak, nebo tak.

Pro mě trochu silácká macha, která mě od textu spíš odrazuje.

Není to úplně zlý sonet, ale vlastně ani nijak zvlášť dobrý.

Len mama na mňa hľadí s obavami
staršej už mamy.

velmi.

*

Nejez už ten život...

Suchá voda je strašné klišé...

Básnická satira... Proč ne.... Ale jak tak čtu tvou... báseň, mám pocit, že krátký úderný aforismus by v tomto případě látce slušel víc. Vtip tu nekřeše, verše se sunou moc humpolácky. Pointa není nebo nefunguje.

oči/točí, čeká/leká........

na tvém místě bych byl opatrný s těmito rýmovými automaty - které si tak nějak spontánně (banálně) směrují význam..

Končí tam, kde bych uvítal, aby text začal...

obrázek, sklíčko (z vitráže, kterou neznám, i když to jedno sklíčko je průhledné).

Jistý potenciál snad ano, ale snadné, příliš snadné.

- tvé povznesené "zdejší básníci".... co k tomu... je to namyšlené, že by ti člověk vlepil virtuální políček. I ty jsi "zdejší autor", dokonce tu máš i pár básnických textů.

A básnický obraz.... ty asi nevíš, viď... ale sestávají z nich i tvoje texty (blik), vlastně skoro každý básnický text,,,,,

Nechytrý, zbytečný pamflet.

náladovka, akvarel...

nic víc ani míň

*

Je velmi těžké napsat písničku, kterou si bude broukat každý - a ona přitom nebude ani hlpupá ani kýčovitá ani triviální. Ty tohle umění ovládáš takřka dokonale. Což repsketuji (a do jisté míry obdivuji)..

*

Líbí se mi ta metamorfóza motivu ryby; a subjekt, jak je postupně "skládaný" z motivů krajiny (ze součástek příběhu), až ryba jedno srdce... Zaujalo mě, jak text nakládá s časem, jak jej rafinovaně hněte spolu s prostorem do výsledku, který není lineární ani jednoduše cyklický. Je fyzický. Odtud pak působnost celku. Jehož části by možná stálo za to nepatrně zahustit, ale co už... je to tvůj text. A mě zaujal.

*

*

a jako možnost, ovšem celkem logická:

uživatelsky nejvýběrovanější díla by měla samostatný výpis na hlavní stránce pod výběry redakce.

Mně se taková možnost líbí.

Bylo by to fér vůči nám řadovým uživatelům.

Jak už to tak bývá, čím jednodušší řešení, tím lepší -  a o to je i vyšší pravděpodobnost, že bude realizováno (resp. realizovatelné)... Zanášením detailů do diskuse, různých drobných dilemat, dílčích otázek apod. se diskuse nakonec rozplizne do ničeho

Za sebe bych to viděl takto:

Základem by bylo třístupňové hodnocení, jak navrhuje Whitesnake. Nyní je pouze dvojstupňové, přičemž druhý stupeň je výhradně v kompetenci redakce. Zasazoval bych se za možnost mezi první a druhý stupeň vklínit ještě jeden, uživatelský, fungující na principu uživatelských výběrů.

V podstatě by to bylo na trochu podobném principu, jako když si někdo uloží dílo do oblíbených - až na to, že by se zde jména zobrazovala a změnil by se název - třeba: uživatelský výběr udělil: šílená_květinka, lesíček, brouk_pytlík

počet uživatelských výběrů by se následně zobrazoval - jako číslovka v samostatném sloupci i v hlavním výpise děl.

Každý by měl limitovaný počet výběrů na den, třeba dva(?) - při počtu příspěvků, které se tu den co den objevují, by si pak musel sakra dobře rozmyslet, jakým dílům udělí své dva výběry. Tipů by i nadále mohl denně udělovat libovolné množství. Vytvořil by se tak další nástroj selekce (a uživatelské orientace), který by byl průběžný, nikoli občasný či nahodilý (jak by tomu bylo v případě, kdyby uživatel směl udělit jen - dejme tomu - tři výběry do měsíce)...

____

Co se týče alternicků, to bych nechal v kompetenci správce a majitele serveru. Ten má v moci alternicky odhalit. Při zavádění uživatelských výběrů by nemožnost výběrovat (se) prostřednictvím alternicků mohl zavést jako striktní pravidlo. Zákon. Pokud by taková nečistá forma výběrování byla u někoho správcem odhalena, následoval by okamžitý měsíční(?) ban.

____

a dero, k třetímu bodu, který uvádíš - neviděl bych to (za sebe) jako "narušení kontinuity", ale jako vývoj.

Mně se taková možnost líbí.

Bylo by to fér vůči nám řadovým uživatelům.

Jak už to tak bývá, čím jednodušší řešení, tím lepší -  a o to je i vyšší pravděpodobnost, že bude realizováno (resp. realizovatelné)... Zanášením detailů do diskuse, různých drobných dilemat, dílčích otázek apod. se diskuse nakonec rozplizne do ničeho

Za sebe bych to viděl takto:

Základem by bylo třístupňové hodnocení, jak navrhuje Whitesnake. Nyní je pouze dvojstupňové, přičemž druhý stupeň je výhradně v kompetenci redakce. Zasazoval bych se za možnost mezi první a druhý stupeň vklínit ještě jeden, uživatelský, fungující na principu uživatelských výběrů.

V podstatě by to bylo na trochu podobném principu, jako když si někdo uloží dílo do oblíbených - až na to, že by se zde jména zobrazovala a změnil by se název - třeba: uživatelský výběr udělil: šílená_květinka, lesíček, brouk_pytlík

počet uživatelských výběrů by se následně zobrazoval - jako číslovka v samostatném sloupci i v hlavním výpise děl.

Každý by měl limitovaný počet výběrů na den, třeba dva(?) - při počtu příspěvků, které se tu den co den objevují, by si pak musel sakra dobře rozmyslet, jakým dílům udělí své dva výběry. Tipů by i nadále mohl denně udělovat libovolné množství. Vytvořil by se tak další nástroj selekce (a uživatelské orientace), který by byl průběžný, nikoli občasný či nahodilý (jak by tomu bylo v případě, kdyby uživatel směl udělit jen - dejme tomu - tři výběry do měsíce)...

____

Co se týče alternicků, to bych nechal v kompetenci správce a majitele serveru. Ten má v moci alternicky odhalit. Při zavádění uživatelských výběrů by nemožnost výběrovat (se) prostřednictvím alternicků mohl zavést jako striktní pravidlo. Zákon. Pokud by taková nečistá forma výběrování byla u někoho správcem odhalena, následoval by okamžitý měsíční(?) ban.

____

a dero, k třetímu bodu, který uvádíš - neviděl bych to (za sebe) jako "narušení kontinuity", ale jako vývoj.

Mně se taková možnost líbí.

Bylo by to fér vůči nám řadovým uživatelům.

Jak už to tak bývá, čím jednodušší řešení, tím lepší -  a o to je i vyšší pravděpodobnost, že bude realizováno (resp. realizovatelné)... Zanášením detailů do diskuse, různých drobných dilemat, dílčích otázek apod. se diskuse nakonec rozplizne do ničeho

Za sebe bych to viděl takto:

Základem by bylo třístupňové hodnocení, jak navrhuje Whitesnake. Nyní je pouze dvojstupňové, přičemž druhý stupeň je výhradně v kompetenci redakce. Zasazoval bych se za možnost mezi první a druhý stupeň vklínit ještě jeden, uživatelský, fungující na principu uživatelských výběrů.

V podstatě by to bylo na trochu podobném principu, jako když si někdo uloží dílo do oblíbených - až na to, že by se zde jména zobrazovala a změnil by se název - třeba: uživatelský výběr udělil: šílená_květinka, lesíček, brouk_pytlík

počet uživatelských výběrů by se následně zobrazoval - jako číslovka v samostatném sloupci i v hlavním výpise děl.

Každý by měl limitovaný počet výběrů na den, třeba dva(?) - při počtu příspěvků, které se tu den co den objevují, by si pak musel sakra dobře rozmyslet, jakým dílům udělí své dva výběry. Tipů by i nadále mohl denně udělovat libovolné množství. Vytvořil by se tak další nástroj selekce (a uživatelské orientace), který by byl průběžný, nikoli občasný či nahodilý (jak by tomu bylo v případě, kdyby uživatel směl udělit jen - dejme tomu - tři výběry do měsíce)...

____

Co se týče alternicků, to bych nechal v kompetenci správce a majitele serveru. Ten má v moci alternicky odhalit. Při zavádění uživatelských výběrů by nemožnost výběrovat (se) prostřednictvím alternicků mohl zavést jako striktní pravidlo. Zákon. Pokud by taková nečistá forma výběrování byla u někoho správcem odhalena, následoval by okamžitý měsíční(?) ban.

____

a dero, k třetímu bodu, který uvádíš - neviděl bych to (za sebe) jako "narušení kontinuity", ale jako vývoj.

a jako možnost, ovšem celkem logická:

čtenářsky nejvýběrovanější díla by měla samostatný výpis na hlavní stránce pod výběry redakce.

Mně se taková možnost líbí.

Bylo by to fér vůči nám řadovým uživatelům.

Jak už to tak bývá, čím jednodušší řešení, tím lepší -  a o to je i vyšší pravděpodobnost, že bude realizováno (resp. realizovatelné)... Zanášením detailů do diskuse, různých drobných dilemat, dílčích otázek apod. se diskuse nakonec rozplizne do ničeho

Za sebe bych to viděl takto:

Základem by bylo třístupňové hodnocení, jak navrhuje Whitesnake. Nyní je pouze dvojstupňové, přičemž druhý stupeň je výhradně v kompetenci redakce. Zasazoval bych se za možnost mezi první a druhý stupeň vklínit ještě jeden, uživatelský, fungující na principu uživatelských výběrů.

V podstatě by to bylo na trochu podobném principu, jako když si někdo uloží dílo do oblíbených - až na to, že by se zde jména zobrazovala a změnil by se název - třeba: uživatelský výběr udělil: šílená_květinka, lesíček, brouk_pytlík

počet uživatelských výběrů by se následně zobrazoval - jako číslovka v samostatném sloupci i v hlavním výpise děl.

Každý by měl limitovaný počet výběrů na den, třeba dva(?) - při počtu příspěvků, které se tu den co den objevují, by si pak musel sakra dobře rozmyslet, jakému dílu udělí své výběry. Vytvořil by se tak další nástroj selekce (a uživatelské orientace), který by byl průběžný, nikoli občasný či nahodilý (jak by tomu bylo v případě, kdyby uživatel směl udělit jen - dejme tomu - tři výběry do měsíce)...

____

Co se týče alternicků, to bych nechal v kompetenci správce a majitele serveru. Ten má v moci alternicky odhalit. Při zavádění uživatelských výběrů by nemožnost výběrovat (se) prostřednictvím alternicků mohl zavést jako striktní pravidlo. Zákon. Pokud by taková nečistá forma výběrování byla u někoho správcem odhalena, následoval by okamžitý měsíční(?) ban.

____

a dero, k třetímu bodu, který uvádíš - neviděl bych to (za sebe) jako "narušení kontinuity", ale jako vývoj.

Dlouho nad textem (jako celkem) váhám. Vnímám silně stylizovaný příběh (jak bych si mohl nevzpomenout na Holana... třeba Martin z Orle řečený suchoruký nebo Smrt si jde pro básníka....)....

Ve svém průběhu je násilně i nenásilně prošpikovaný paradoxy (namísto metafor, jichž je, zjevně záměrně, minimum; a když už tropy, tak častěji příměry), viděný  ironií, nadhledem. Vnímám alegorickou rovinu. Spění...; vzpomněl jsem si na tvou báseň Obvyklé hrinství. Jen mám trochu problém, něco ve mně se příčí: bez výhrad přijmout archaicky stylizovaný jazyk některých pasáží, především v první čtvrti (vyjma prologu, ten mě potěšil velmi). Místy mi to přijde jako taková "rétorika", tuším účel, ale nejsem si jistý jak(ostí)

Příběh je vedený pevným autorským záměrem, což mně, čtenáři, na jedné straně přidává na klidu (báseň nepřetéká nahodilostí), na druhou stranu si ten záměr chvílemi žere svůj vlastní ocas (přijde mi), naštěstí v takový moment text osvěžíš nějakým úchvatným obrazem:

dnes, kdy o dobrý vtip nezavadíš –
nemusíš si pamatovat jména, ale účesy

A vůbec, poměr záměr/mimozáměr je pozoruhodně tematizovaný i v samotném motivu "hrdinství" - a já, ani nevím proč, v tom hledám paralely (extrapolace) ke kde čemu, mmj. i k tvorbě; a hle - nacházím.

Text mě do sebe definitivně zavinul až od strofy začínající "Dost na tom, že občas..", tam to začíná jiskřit.

Jako celek je text zajímavý už jenom tím, jak provokuje. Je v něm vyčleněný rozlehlý prostor pro jistý druh "divadýlka" (i zde jistá souvislost s Holanovými příběhy). Ale ty na to jdeš jinudy než V.H., práv přes zmíněnou absurditu...

Lyrický subjekt, mluvčí (...) si oblékají masky - a vše je zakomponováno do zvláštní hry. Vysoké hry.

*

Dlouho nad textem (jako celkem) váhám. Vnímám silně stylizovaný příběh (jak bych si mohl nevzpomenout na Holana... třeba Martin z Orle řečený suchoruký nebo Smrt si jde pro básníka....)....

Ve svém průběhu je násilně i nenásilně prošpikovaný paradoxy (namísto metafor, jichž je, zjevně záměrně, minimum; a když už tropy, tak častěji příměry), viděný  ironií, nadhledem. Vnímám alegorickou rovinu. Spění...; vzpomněl jsem si na tvou báseň Obvyklé hrinství. Jen mám trochu problém, něco ve mně se příčí: bez výhrad přijmout archaicky stylizovaný jazyk některých pasáží, především v první čtvrti (vyjma prologu, ten mě potěšil velmi). Místy mi to přijde jako taková "rétorika", tuším účel, ale nejsem si jistý jak(ostí)

Příběh je vedený pevným autorským záměrem, což mně, čtenáři, na jedné straně přidává na klidu (báseň nepřetéká nahodilostí), na druhou stranu si ten záměr chvílemi žere svůj vlastné ocas (přijde mi), naštěstí v takový moment text osvěžíš nějakým úžasným obrazem:

dnes, kdy o dobrý vtip nezavadíš –
nemusíš si pamatovat jména, ale účesy

A vůbec, poměr záměr/mimozáměr je pozoruhodně tematizovaný i v samotném motivu "hrdinství" - a já, ani nevím proč, v tom hledám paralely (extrapolace) ke kde čemu, mmj. i k tvorbě; a hle - nacházím.

Text mě do sebe definitivně zavinul až od strofy začínající "Dost na tom, že občas..", tam to začíná jiskřit.

Jako celek je text zajímavý už jenom tím, jak provokuje. Je v něm vyčleněný rozlehlý prostor pro jistý druh "divadýlka" (i zde jistá souvislost s Holanovými příběhy). Ale ty na to jdeš jinudy než V.H., práv přes zmíněnou absurditu...

Lyrický subjekt, mluvčí (...) si oblékají masky - a vše je zakomponováno do zvláštní hry. Vysoké hry.

*

...to je dlouhá, dávná a velmi složitá historie, ("...milý Jene, verše psáti, není, čím můžete národu svému prospěti. Odložte pero a chopte se přísné vědy!" kdo to řekl... hm? :-)

...to je dlouhá, dávná a velmi složitá historie, milý Jene ("....verše psáti není, čím můžete národu svému prospěti. Odložte pero a chopte se přísné vědy!" kdo to řekl... :-)

*