Písmák Malý městský chlapec
Opuštěný, kránu
Se vším, co ještě dlužíš
Vmalé krabičce
Držíš
všichni na jih, já na sever
Tak se Vám sešel den se dnem a já Vás na několik týdnů opustím.
Všichni odlétají na jih k moři na dovolenou, tak jsem se rozhodl, že udělám výjimku a vydávám se odhalit záhadu Lochnessky do Skotské vysočiny.
Držte mi palce.
Odlétám.
Půlnoční vítání jara
Jarní noc sesedla na hřejivou tvář večerní krajiny,
Její čas se zapsal sametově černou tuží na oblohu,
Měsíc se chlubí svým zářivým vítězstvím,
Polibky větru nesou tichou píseň kmým uším,
Galaktický efekt X
Prolog
Dobyvatelé se vrátili zpět do Říma,
Kočovníci postavili své domovy,
Křižáci se obrátili kpohanství,
Je čas vrátit se zpět
Jsme promoklí a nasákli kyselostí
Padajících hroznů vyhrůžek
Slyšíme dozvuky křídel
Dekadentních slov útěchy
Jak Špuntík doprovázel přítele na cesty
Není to tak dávno, co můj nejlepší přítel odjížděl po Vánocích strávených ve svém rodném městě zpět do věčně podmračeného Skotska za prací. Nic by na tom nebylo, kdyby se nenabídla jeho mamka, že jej odveze svým „novým“ autem, které dostala od svého přítele pod stromeček. Měla přijet ve tři čtvrtě na sedm ráno. Odlet GO Praha – Londýn v9:40 zpražského letiště na Ruzyni.
Vyčerpaný
Možná já jsem člověk stou mýtickou dvojí hlavou
Jedna tvář zaražena pohledem do země nikoho
Druhá směrem zpět,
Ale nevím, kdo jsem
Zimní návraty
Barvy naplnily listy padající ze stromů
A svlékly stromy ze své krásy
Padají mezi slábnoucí květiny
Vrytmu, co vítr nese krajinou.
Havran a růže
Ten jediný vyvolený září jako slunce,
Čistý vsrdci, vočích divoký,
Nádherně zpívá, zpívá své sonety
Zlatá dívka při nich tančí.
Havrani nezpívají
Tak odlož mír
Aspoň o minutu
Krev je tak spanilá
Na duších
Před stropem
(Život)
Toužím po dnech jako je tento
Mé srdce se rozbuší
Když jsi tak blízko
Ztracený poklad
Zapomněl jsijižcítit,
když jsi milován.
Pamatuješ si jak cítit,
když jsi obdivovaný.
Nesmím tě dýchat
Jsem jen stín
Zahalený temnotou
Bez tebe jsem neviditelný
Pouhý odraz
Je pozdě
Ve dnech, kdy po mne zatoužíš
i v chladných nocích šedi
(Poslouchej mě)
Ptám se, zda mi odpustíš
Bod krvácejícího srdce
Kolikrát jsem před tebou klesl na kolena
Jak dlouho to bude pokračovat
Pokusy postavit se na vlastní nohy
Pokusy rozehrát onu hru zas a znova
Klidná obhajoba následujícího dne
Zlomený
V duši, těle, lásce
Navždy chladný ve víře v život
Má matko Noci, dýchni na mne
Obrázky s věnováním II.
Láska je jako zrození,
tak se neustále rodím a umírám,
mnohem zamilovanější,
mnohem zranitelnější.
Kde jsi dnes v noci?
Kde jsi dnes vnoci.
Polní kvítí vozářeném nebi
Hvězdami okouzlí za letu
Posedlostí nad nevítanou svobodou.
Obrázky s věnováním I.
Sbormistr se nedostavil
A ptáci ve větvích
Tak dnes jen umírají.
Publikum
Mám se jen tiše na tebe dívat.
Ne.
Sedíš tu schoulený
A život ti utíká,
Takhle se pohřbívá láska?
Hlavou položenou
na levé paži
pozoruji řasu
co nehybně
Fotky z topinkování na kampě
http://webuser. katedrala. cz/pocitace_a_internet/skacel/0308kam. html
Plamínky něžných nadějí
Bez známky pohybu
V průletu hvězdokupou not
Bojuji s pocity
Tak divoce hořícími
Tak jsi tady...
Tak jsi tady,
Nezval jsem tě,
Do svého života,
Do svého bytu,
Zabijte královnu
Zlomený, obnažený, opuštěný,
bez smlouvy se smutkem a jeho hvězdami,
bez myšlenek na zítřejší den
bez jízdenky k jejímu srdci,
Báječný den zemřít
I.
Jakmile tlak stoupal
A vblankytné modři oblohy
Se prohnala smrtka
Linka č. 13, odj. 5:02
Hlas ranního rádia
Tne optimistickými zprávami
Do ještě chladných a spících žil
Dech noci se stále převaluje
Ale s tebou?
Daleko vhlubinách mlčení a ticha
Vlny nesou od skal myšlenky
Aby snimi za pár vteřin
Opět o skály udeřily.
V pasáži mokrých těl
Narozena do oslnivého třpytu smyslů
Cívka skutečnosti vnovém údobí
V náručí spokojenosti
Které se jen tak nezbavíme.
A chci ti pomoci
Vidět je skoro Víra
Nechci ale znát
Ani nemohu jít
Stváří sklopenou
Je snad nějaká myšlenka, co může zešílet?
Je nějaká myšlenka,
Co může zešílet.
Rozběhnuvší proti všemu,
Co jsem nechtěl,
Obavy
Jak tlak narůstá
A city nabývají rozměrů
Stopu za stopou
Díru za dírou
Lefkada milostná
Milostná křídla
Prolétla nad pevností Santa Maura
Vstříc vlnkám
Lefkadského přístavu.
Vlnění
Vústraní mořských pěn
Polehávám vpísku pláže Egremni
Vlny mají dnes své představení
A já jsem tichý a zamlklý divák
Klubové otázky část. 1
Jak se vyvarovat zbytečným žárlivým scénám.
Je nutné si stanovit určitá pravidla pro schůzky s bývalými přítelkyněmi či přítely.
Když Vám již partner něco vyčítá a důvodem je jeho žárlivost, jak se zachovat.
Snažím se splynout
Na sklonku prohnilého pařezu
Se ve snech zmítá mé tělo,
Snad i duše.
Jak se skaždým douškem
Uběhané souznění
Hledám vlukách,
Za každým kamenem,
Za každým květem,
Hledám jen jediný květ
Uprostřed Bosporu
Do istanbulských vod
Vplula orchidej tvých rukou
A já plný touhy
Zahleděný do vod Bosporu
Vertikální nesoučinnost
Probdělé úsečky
Se povznesly nad rámce součtů
Všech slzavých sinusoid
V okamžiku objevení
Zvěstování popraskaných vln
Na korálech se zmítají
Paprsky vysluněných skvrn
Jež zasunují ultrafialové tyče
Do jednoduchých vazeb příboje.
Kartágo
Do paprsků Kartága
Vpluly trojské koně
Plné básníků.
Do oken Kartága
S filozofií světa
Civilizace –
Ta apokalypsa lidského úspěchu.
Moc –
Ta války plná láska všech malomocných.
Dozvuky
Oblé stíny rušných ulic
Vpluly na divadelní prkna
Kde v tanci sní blankytné poryvy.
Přes břehy asfaltových řek
Jen tak slovem po Evropě
Na Karlově mostě,
To naposledy si povzdechnu,
To naposledy si vzpomenu,
Na Čechy krásné, Čechy mé.
Ach, příteli...
Řekni příteli,
Proč se mi v duši
Pohybují jen duny písku.
Řekni příteli,
Vyvolávač deště
Nebesa tyrkysová
zahalte se
zšedlou maskou
lítosti.
Odmítnutý anděl
Na pomníku
Odmítnutých slov
Tisíce orbitalů pírek
Miliony lechtivých slov.
První jarní polibek
Nad krajinou
Prolétl jen malinký
Vzdech
Země roztavila
Prvojarní
Na tom nejčernějším koberci,
Co přibit je na stropě věčnosti,
Znovu se rozesely
Drobky od vesmírných večeří,
Špuntík mezi obrazy
Dne 17. března 2001 se v Kostelci nad Černými Lesy ve vzdálenosti přibližně 35km od Prahy, dosažitelné místo i MHD hl. m. Prahy, koná vernisáž prodejní výstavy chomutovského malířského společenství.
Chvalozpěv opuštění
Pln radosti
je ten,
kdo slyší hlas.
Odolný lítosti
Sklánění
Způsob,
jak se ta vrba
sklání nad rybníkem,
jako truchlící,
Tvé dítě
Tehdy si zavřela
Za sebou dveře,
V těch chvílích
Jsem tě stále
Modré zvony
Přistoupil jsem tak blízko,
jak jen to bylo možné,
tak blizoučko,
div jsem nevypadl ze své mušle.
Dotyk
Procházel jsem mlhou,
Necítil jsem její pach,
Ba ani nezábla mne na rukou.
Šel jsem tiše,
Smutečník
Kořeny plné živin
Živí šedí probdělé dny.
Míza lepkavá
Živí jednotvárnost hodin.
Tři minuty po lásce
Roztříštěná okna
Vzájemného porozumění.
Zbytky lepidla
Na stěnách
Čekání
Myšlenky sněhobíle
Poletují
V křišťálové kouli světa
Dopadají
Zachraňte labutě
Tak povstaňte proti odvrženým myšlenkám,
vyzvedněte z bláta zapomenuté pomníky
a s lehkostí vánku
obvažte jim křídla,
Na konci světa
Po letech na moři
zmítaném bouřkami osudu
přistál jsem na konci světa
u ostrova mých nadějí.
Propast
Krutý, ospalý kříž mé duše
se spokojeně objímá
s žijící propastí.
A na dně
My Black Sun
Proplouváš
mýma rukama
jako žhavá láva
in order to
Sexualita
V ukonejšení propůjčím laskavý sluch tvému vzlykání,
nějak sexuální,
ta pomoc přichází k mému poprsí,
všechno mé potěšení pro tvou samotu přináší,
Polibek na rozloučenou
Otevři se mi
vypij mou duši
líbej mne
líbej mne
Večer se smrtí v ruce
V šedivé kůře mozkové
dnešního večera
olizují jazyky mlhy
rohy navlhlých domů
Smetiště obnažených kostí
Krása je křehká a čas ji požírá,
vášeň si pohrává s pohasínajícím úsilím,
smetiště časem obnažených kostí,
lesknoucí se kůže času umírá,
Na druhé straně
Na druhé straně mé duše
přestávám cítit svá chodidla,
spěchám za svými sny
oděn svou touhou
Poslední den
Slunce umírá
v tuhletu nádhernou noc,
kvůli nám,
dny jsou sečteny
Dealer štěstí
Dral jsem se
rozbahněnou ulicí
k rohu,
kde stál.
Odešla si brzy
Čas vynáší
smutek
k nepravidelnému odběru
s transplantací
U kulatého stolu
Probral jsem se
k rannímu zívání
a s ospalky
v očích přisedl jsem
Moje...
Má krev
Se naučila strachu,
Má kůže
Si připnula šílenství,
U jezera
V naprosté tichosti
Se k jezeru
přiblížil večer,
hrál jsem si slovy
Surrealistický obraz krajiny
Slunce svítí do závějů…….
……. a rozprostírá klid
Kůže voní…….
…….
Opravdové slzy
V ocelové tříšti krystalizujících světel
problýskávají výboje uplynulých dnů
co proběhly mimo mé vědomí.
V mlžném oparu ionizujících slz
Srdce noci
Připoután ke stínu minulosti
putuje po dráze života,
sledující stále rozmach budoucnosti,
jako duch, hloupý milenec,
Pro mého padajícího anděla
Jakmile naposledy vydechnu
a stříbrem zalijí se mé oči,
budu se s ní líbat
a ona mne nikdy již nespatří
S boží nemilostí
Bože,
sešli mi anděla,
ať vím,
jak hoří andělská křídla.
Absolutně bez inspirace
Sedím tu nad bílým papírem,
Co svítí mi do očí
Jak lustr postavený na hlavu,
Čmárám své nápady
Katedrála hříchů
Všichni jsou tu
vítáni
na oslavě ráje,
vstupte máte-li
Mrazivé roucho
Hledím oknem na svět ležící pod mrazivým rouchem,
v smutném otupění cítím oheň zářících očí temnem,
odsouzen od světa ve snivém vidění,
možná znám důvod pro následující agónii, čekající,
Něha
Ležíš tu rozprostřeně jak jahoda plovoucí,
tak smyslně prcháš, vzduch štknoucí,
neodolatelně poodhalená,
jak sklenka šampaňského v koutku schoulená.
Cokoli zraní
Čímkoli si byl zraněn,
mazlavými plány znechucen,
valí se po schodech rozdrtit tvou vůli.
Voňavé tyčinky zapíchnuty do kopečků roků,
V krajině lidské
Na tenkých vláscích měsíčních paprsků
Létají akordy mých vracejících se kroků.
Po zkapalněných hvězdách paprskovitých vln
Běhají paragrafy mých zkroucených myšlenek.
Muž s květinou
Chodím každým dnem
Stejnou ulicí,
Stejným snem.
Svou květinu
Stíny
Jsme jen zrnko v přesýpacích hodinách,
jsme jen pouhé mrknutí oka,
jsme jen snem pro slepotu,
jsem jen umírajícího mozku iluze
Na výsluní noci
Suším svou hvězdu,
Co vrhá stín
Na snubní prsten
Co dusí mou aortu.
Opíjení
Já sním sen
Mozek plný korálů
V ústech ustřicovitých
Pach rodících se mořských koníků.
Dianae
Dianae, mé myšlenky,
Dianae, má samota,
uvnitř stěn mých žil.
Dianae, má láska,
Karneval....
Pyramida cigaretových krabiček,
Bowlingová dráha jednohubek,
Zelené továrny šampaňského,
Troleje kytarových strun,
Kříže slov
Co hojí naše duše,
co hojí naše srdce,
naše sněhově nečitelné unavení oči,
když všechny hvězdy
Snídaně (s láskou)
V ospalosti ranní mlhy
přisedli jsme ke stolu
ranních nálad,
abychom si naservírovali
Nad ránem
Držel jsem v náručí
její umírající tělo
a tiskl ho k sobě,
vůně ranní rosy
Půlnoc noční směny
V ušmoulaném světle
průmyslových lamp
zní blues noční směny
vzduchem nese se
Ostrov
Ostrov
bělostně zářící
pluje po hladině moře,
navždy,
Cesta k dětství
Když vpadne
mi stín do tváře,
smutek prožívá
svou slast,
Monolog jedné ztracené lásky
Odešla si se slibem, že se vrátíš, utíkaly hodiny, uběhly dny, proběhly týdny, a dnes už to jsou měsíce. V těchto dnech, každý rok, vykašlal jsem se na školu a namísto toho si to namířil na vlak směrem do Karlových Varů. Věděl jsem, že tam někde za vločkami, které ještě než u nás dopadly byly šedé popelem je má touha, mé hnědé oči milostných slov, mé černé vlasy, mé polibky planoucí lásky, že si tam ty. Teď, ale vím, že tam nejsi.
Pro tvé potěšení
Vymazat fotky z mé mysli
vypustit přítomnost tvé laskavosti
uvolnit smyčcové nástroje instinktu
rozpadnout se v žahavá chapadla touhy
Karpaty
Velký ozdobný svícen
s ohořelými knoty
oběť - zmizelá silueta,
soumrak v náručí
Vysněný Bůh
Tam v osamělé poušti
na vrcholu hory
čekají poutníci
na znamení
Brána něžnosti snů
Letící ticho
miluje se s letním vánkem
nad hladinou mé duše.
Sen rozložil
Roucho
Když se jen
na chvilku otočím
a vyběhnu
ze svého života,
Sebekrvelačnost
Mlátím do kolejnice vědomí
kladivem mé urputné svědomí.
Tahám za zvony snů
zvukem tisíce nočních můr.
I příroda mi odpovídá...
Posílám tvé jméno
k nebesům
a vítr mi ho
sfoukává zpět
Překrásná země
O překrásná země,
Jak dlouho jsi útrpně mlčela,
Dotkni se mne ještě jednou,
I když jsi tak chladná.
Sen letního odpoledne
Ležím na slunce prohřátém písku,
oblohou prohání se jen obrazy mého snu,
vítr odpočívá opodál, znaven letním sluncem
a pár kluků honících se za kulatým nesmyslem,
Jako socha v zahradě
Za listovím dubů a javorů
vidím tvou tvář,
tak naplněnou bolestí.
Tvé ruce,
Píseň slunci
Usínej s nemocí,
v horečkách,
vyplakej svou duši
Bohu,
(Ne)podobná smrti
Ukrutný spánek
napříč naší zemí
vše uvadá
a chýlí se ke konci,
Skrytý svět
Žádný bonbónově barevný ráj
žádná černočerná hvězda
žádné sladkobolné sny o věčnosti
přes řeřavé uhlí pouze tma sestoupí
Mohli bychom....
Mohli bychom putovat v zahradě ráje,
lásko,
mohli bychom dělat i něco jiného dnes v noci,
možná,
Noční záření
Noční záření
I.
Má vášeň stoupá ke hvězdám se soumrakem závodí,
pusté světlo temné noci v mých očích.
Picassem duše
Cokoli zraní
Čímkoli si byl zraněn,
mazlavými plány znechucen,
strach ze skličujících zdí
Milostné motivy I.
Smetiště obnažených kostí
Krása je křehká a čas ji požírá,
vášeň si pohrává s pohasínajícím úsilím,
smetiště časem obnažených kostí,
Systematický obraz zjizvené duše
Tvá duše spí
v unavené nevinnosti
Čas proseb
v bezpečí mdlého objetí
Zamyšlení nad programem NA
Národní aliance rázně odmítá parlamentní demokracii, tedy systém založený na zvůli politických stran i další možnou existencí těchto vyloženě škodlivých až destruktivních instituci.
Národní aliance tedy tímto chce nejspíše naznačit, že vzhledem k tomu, že se chce stát v nejbližší době také politickou stranou, že si jí absolutně nemusíme všímat, protože když ji zvolíme, tak se sama zruší, takže její program je hned v prvopočátku destruktivní.
Jako alternativu vůči soudobé neproduktivní parlamentní demokracii prosazujeme demokracii stavovskou.
Lidově řečeno, ba anarchisticky či komunisticky (.
Jamsession s Václavem Hrabětem
Láska je jako večernice
plující černou oblohou
Zavřete dveře na petlice.
Zhasněte v domě všechny svíce
Klaunova zpověď
Prosím chyť mne za ruku
a podívej se
na mou unavenou tvář,
vím, že se ztrácím,
Básně z popela
Noc
Jedině láska je tak opojná, jak tato nádherná noc,
jakou má vůbec člověk nad světem či nad sebou moc.
Za zčernalým oknem noc, za ní stával kdysi, byl šedivý,
V rozbřesku
V rozbřesku ranních smutků
problýskávají mi po tváři
tvé zapomenuté úsměvy.
V rozbřesku ranních smutků
2100
Zmrtvýchvstání
Sněden myšlenkami předurčeného dneška
byla mu dána šance
znovu najít svůj život,
Květinová
Morrisonova hlava
válí se ve slunečnicích
zavěšených na uších
dlouhého hada,
Město duchů
Zabloudil jsem
za svými víčky
do pustin
tak zšedlých
Usínám...
Uspávající šepot
šarlatových polí,
spánek mne volá,
a sny
Jedenáctkrát Špuntík
Proslov
To, co teď budete číst, jsou moje povídky, které jsem doposud
zveřejnil na Písmákovi. Bylo jich přesně jedenáct. Rozhodl jsem
se, že těch jedenáct minipovídek, které jsem napsal pro zpestření