Písmák TD - Sto a jeden pokus
Trpělivost. Je to o trpělivosti. Zkoušet to znovu a znovu. Snažit se.
***
Nejlepší, co jsem vymyslela,
je tahle malá slovní cela,
ve které čekám den co den,
až jednou kolem půjdeš zase
Sto čtyřicet sekund
Ve středu za poledne
se obr zvuku zvedne.
Protivnej, vlezlej prevít.
Psi se ho snaží převýt.
S lidma je potíž
S lidma je potíž
Když nelichotíš
Všechno jim vyzní
Tak jako rozbuška
Stěhovací blues
Tuhle jsem do pořádku dával pořadače,faxoval faktury a mailoval jsem svače, když tu mě vnitřní hlásek upozornil tence, že někde selhala má přesná evidence. Začal jsem okamžitě všechno kontrolovat, podivná předtucha mě žrala jako ovád, a když jsem prsty zajel do prořídlejch vlasů, došlo mi, že jsem někde ztratil spoustu času. Už to tu vyklízim, už balim svoje krámy,nahoře velkej šéf teď jinou funkci dá mi. Doktor mi potvrdil, co beztak už jsem tušil,tak vzal jsem telefon a všechny schůzky zrušil.
Burza zkušeností - návrh
Milí spolupísmáci,
nedávno jsem smazala nepovedenou báseň „Hlasitost“ Ale to není nic zvláštního, mažeme občas všichni.
Mnohem zajímavější je, že se některým zvás stále daří dílo „najít“ přes avízo nebo přehled Aktivita, dokonce někteří zkusili napsat u něj „naslepo“ komentář, přestože ho nevidí a odkaz je zavede jen na prázdnou obrazovku. Zdá se, že takhle vypadá na novém Písmáku smazané dílo.
To je zároveň odpověď i na otázku, kterou si dnes od rána kladu (a ze zpráv zase vím, že nejen já) – proč se nedostaneme na Oldovo dílo o novém Písmáku, kde obzvlášť včera probíhala dlouhá diskuse.
Nejarní
Zas se mi po tobě zastesklo v hlavě, co točí se nazpět, jenomže můj stesk má tlusté sklo, nevidím přes něho na svět. Marně se kolem mě natřásá, volánky po zimě zplihlé, předvádí Gogha i Picassa, já mám teď zakrytý výhled. Snad až si zakopnu o nohy, vypadnu zvnitřního baru ven mezi orseje, pod hlohy, zírat a divit se jaru.
TD - Moje kamínky
Hory vmých snech jsou strmé, majestátné, nekonečně rozlehlé a vždycky bez lidí. Já jimi procházím, stoupám, sestupuju a někdy i šplhám, stále dál, stále výš, vdokonalé samotě a štěstí…
Ve skutečnosti jsem začala mít spohybem problémy už vdětství. Nebyla jsem ani tlustá bečka, ani choulostivá květinka, co se nechce zapotit. Běhat a skákat mě bavilo.
Sylabický zázrak snadno a rychle
Napiš báseň, rytmus mít nemusí,i spřešlapem jsou platné pokusy. Jen směle a nehleď na čtenáře,když se shloupou teorií páře. Ať si kulhá, jde žalovat mámě,všechno je vpořádku, byl to záměr. Nemáš-li rytmus vkrvi, tak vždyckymůžeš to nazvat verš sylabický.
Nepodceňujte stařenky!
Tramvaj byla ve špičce přecpaná, ale naštěstí jsem ještě na začátku cesty stihla volné místo. Na chvilku jsem se odpoutala od okolí, uzavřela se do sebe. Přemýšlela jsem o dárku, který chci koupit pro Nikolku. Jak jí budou zářit oči, až ho uvidí.
MIMOZEMŠŤAN - díl 8.
Oba muži zákona už jsou ve dveřích, první se hrne Bílek, za ním Kukvajc, vstříc průlomu ve vyšetřování. Vposlední vteřině – jak také jinak. – se rozdrnčí telefon. Bílek protočí oči knebi.
Večer s Baudelairem (Verše na tkaničku)
kýčově krásný večer jako zBaudelaira(„vrak slunce utonul vsvé krvi která dýmá“)chci přitulit se ale je mi ztebe zimaa přitom žádné hádky žádná nevěrapo tobě stýská se mi přestože tu sešvždyť místo polibků mi dáváš zase slovatvůj pohled skleněný je duše papírováa city - svoje city jenom cituješ
Balada o vlaku
Vjedoucím vlaku seděly dva stíny,bezcílný vedly rozhovor a líný,špinavým oknem pohlížely ven,kde krajiny se míhaly jak sen. Něco tam bylo, už je vnedohlednu. Vystoupit možná. Ale než se zvednu.
Rozhovor
Jaký máš dneska den. Čtu si zčajových lístků,že právě míříš venv převleku za turistku.
Příště už o berlích,dnes hůlky ještě stačí. Vykouzlím snimi smích,snad nepodobný pláči.
A lepší
A LEPŠÍ
Nikdy dřív bych si nepomyslel, že se dobrovolně vydám do Zóny odpadu. Mezi lidmi se o ní běžně nemluvilo, jsou věci, o kterých je lépe nepřemýšlet, ale ztoho, co se ke mně přece jen doneslo, mi bylo jasné, že tam normální člověk nemá co dělat. Jenže já už nebyl normální člověk. Byl jsem vyvrhel, který ublížil vlastnímu dítěti.
Tomíkova louže
TOMÍKOVA LOUŽE
Ta louže byla prostě zvláštní. Když o ní Tomík mnohem později přemýšlel, napadlo ho, že ho ksobě přivolala.
Tomík samozřejmě věděl, že běhat po lese při bouřce je nebezpečné. Nebyl žádný strašpytel, ale taky nebyl pitomý.