K ránu

Noc si z nebe ukrajuje
kousíčky modrého blankytu
vždycky, když mě budí smutno,
uklidní mě, že jsi tu,

30. 09. 2016
0
0
396
Volné verše

Meluzení

Hučí meluzíny
ze zimy
ze strachu
hluboko do prachu

24. 09. 2014
1
0
577
Indispozice

Bojím

Nejít spát sama
Bojím
Bojím se tmy
a všech hloupých stvoření.

05. 11. 2013
3
0
742
Indispozice

Poezie vlaků

Jedna vlaková cesta z tisíce
absolvovaných takovýchhle cest,
nutí přemýšlet, vzhlížet k osudu,
poznat a projít na stovky měst.

06. 11. 2012
2
0
593
Indispozice

B.

Lepší než jedna kapička rosy
co na tvářích se tříští
než drátem do oka
bubeník bez paličky

30. 05. 2010
3
0
1117
Indispozice

Buď jak buď, nebo radši ne

Léta. jsem dělala ohněm morseovkuabych nebyla moc podezřelá. Včera. začala jsem odemykat svoji kleca teď už můžu dýchat.

29. 11. 2009
3
0
1270
Indispozice

Bezenergično

Prázdný sliby načichlý tvojí náladoukdyž všechny naděje někam utekly. naše čistý city najednou rozkradou. hnusný jabka z ráje. shnilý, rozměklý.

18. 10. 2009
2
0
1289
Indispozice

.

Pálím světlo zokapů
Denně vstávám jinou barvou
Když jim šeptám, nešlapu.
Pálím tvoje dotyky

22. 07. 2008
9
17
2093
Ostatní nezařaditelné

Pohádka..

Lukáš prochází potemnělou ulicí šedivýho města. :
Vidí slečnu se sichrama ve vlasech. Růžová sukně téměř nezakrývá ani to, co by sukně skrýt měla. Černý korzet.

05. 06. 2008
8
12
2059
Ostatní nezařaditelné

Pyšně volajíc smrti...

Je to trochu příjemný, ale. mívám z toho strach. život polyká cukr a moje duha se topí ve slaný vodě. Visím nad propastí ve zlatých klecích mýho vězení.

15. 01. 2008
18
33
3560
Ostatní nezařaditelné

Veverka a její malý krematorium...

Bylo mi pár let a kousek…hrávala jsem si na chodbách vnemocnici a snažila se chytit poletující tečky…když se jich někdo dotkne, zmizí jim na tom místě barva…možná to tenkrát nebyly tečky, ale motýli…možná to tenkrát koneckonců nebyli ani motýli……protože co by dělali vnemocničních pokojích. napadá mě jen touha je vybarvit…prosvětlit a oživit… nudný, bílý, šedý, a nažloutlý zdi…. vyhnat pach desinfekce…byla to moje nemocnice… můj svět…můj, a nikdo mi ho nikdy nevezme…v těchhle bílošedožlutejch místnostech pořád někdo brečel…ani nevím, jestli to byla pravda, nebo jen sen…ale já se smála…smála se a měla sem radost…radost, že tam jsou ty barevný tečky, nebo motýli…nebo tečky, ze kterých se ti motýli skládají…radost, že tam jsou se mnou…že tam jsou pro mě…skákaly zoken a sedívaly na židlích…moje armáda teček…všude vmojí nemocnici píchaly injekční stříkačky a malý kulatý prášky se samovolně rozpouštěly včaji…v čaji, co smrděl jak ponožky…byly vtom čaji…proto sem nepila.
A taky sem vídala ve dveřích toho kluka…a nikdo nic nevěděl…budu mu říkat Marek, protože Marek je šedivý jméno…a ten kluk byl tak barevnej.

12. 12. 2007
15
0
1812
Indispozice
Nahoru