Bolest

A bolest se vylila
jako krev,
co neprýští, jen pomalu vytéká,
aby tě ve spánku připravila o život

18. 01. 2017
11
13
632
Volné verše

Co bych dnes nejraději slyšela

Co bych dnes nejraději slyšela.
Křísnutí sirky, co zapálí svíci
a tichem probudí své světlo.
Padání sněhových vloček,

17. 01. 2017
10
12
789
Volné verše

Letní toužení

Chci se tě dotknout –
když spolštářem pod hlavou pozoruji hvězdy
a sním o jejich pádu a ohnivém zhroucení
- tvých rtů, letmo a něžně, jako vánek –

20. 11. 2017
7
3
539
Volné verše

Divoké husy

„Viděl jsem divoké husy,“ řekl chlapec.
"Táhly na jih, že. Škoda, že jsem je taky neviděl. “
„Ale jsou přece Vánoce, všude je sníh a mráz, jak je to možné.

24. 07. 2017
10
12
541
Miniatury prozaické

Velikonoční

Slunko nakouklo oknem do místnosti a pohladilo Hanku po tváři. Jako by cítila dotyk paprsků, otevřela oči, ale hned je oslněná zase zavřela. Myšlenky jí rázem připomněly, co je dnes za den; vyletěla z postele jako šipka. Kolik je hodin.

12. 05. 2017
6
20
636
Povídky

Malebný podzim

Letošní podzim je obzvlášť vyvedený. Možná proto, že tolik neprší a teploty se pořád drží daleko nad bodem mrazu. Sem tam se sice ochladí, ale ne tolik, aby mráz znehodnotil, anebo spíše zničil, tu krásu všude kolem. Souhra náhod vpočasí, které si nikdy nemůžeme poručit nebo naplánovat, vytvořila kolem nás scenérie tak úžasné, že se až tají dech.

31. 10. 2016
6
14
667
Miniatury prozaické

Vlaštovčí září

Ani jsem se nestačila rozloučit
a vlastně ani rozkoukat
pavouci zatáhli své sítě
nejen pokoutně

01. 09. 2016
5
10
579
Miniatury prozaické

On court off court pokračování

15/
Já jsem ale nedočkavá, vzala jsem si auto a jsem v klubu dřív, než je třeba. Stojím opřená o hranu terasy, a přehlížím areál, kde skoro nikdo není. Je docela horko, a vtomhle teple chodí na kurt jenom takoví blázni, jako jsem já. Možná by bylo lepší si lehnout do lehátka a opalovat se, je jich tu kolem dost.

18. 08. 2016
2
3
469
Próza na pokračování

On court off court pokračování

14/
Za několik málo hodin naplní můj byt Zuzčino známé štěbetání. Někdy bych byla radši, kdyby mlčela, ale dnes vítám její sobeckou samomluvu. Kjídlu jsem připravila kuřecí na kari a zeleninový salát a dokonce jsem upekla i jablkový koláč. Myslím, že při svých kulinářských dovednostech, jsem se vybičovala kmaximálnímu výkonu.

15. 08. 2016
2
4
450
Próza na pokračování

Déšť

Výběr

Déšť
Jak rozpustilé děti,
kapky
plácají se o zem

28. 07. 2016
12
18
1013
Miniatury, hříčky

Minipovídka

Pořád mě sleduje. Dnem i nocí. Její oči jsou jak pálivé slunce vpísečné poušti a štíhlé bělostné tělo se jí vlní velegantních pózách. Těžko se bránit.

26. 07. 2016
6
24
790
Miniatury prozaické

On court off court pokračování

12/
Jen stěží se probírám kživotu, víčka mám těžká jako balvany a slova nejsou dost silná, abych dokázala pohnout rty. Už po několikáté upadám do hlubokého spánku, kde se mi míchá skutečnost svidinami, a když se probudím, snažím se dát dohromady obraz událostí, které předcházely mé hospitalizaci. Je to únavné a často si nejsem jista, co je sen a co skutečnost. Přesto se kdesi hluboko vmém podvědomí zjevuje vedle Zuzčina ustaraného obličeje i obličej někoho jiného.

20. 07. 2016
4
6
425
Próza na pokračování

On court off court pokračování

10/
Po celý zbytek noci jsem nemohla oka zamhouřit. Plakala jsem, nadávala, křičela a prosila. S hlubokým rozhořčením jsem se bezhlavě opíjela a vztekala se na Denyho, na Roberta, ale nejvíc sama na sebe.
Má minulost mne zastihla nepřipravenou a nelítostně mi vlepila políček.

16. 06. 2016
1
8
660
Povídky

On court, off court - ztracená

Diskotéka je v plném proudu. Hlučná hudba vibruje, a tak se hned vrháme na parket. V bujarém tanci se snažím najít odreagování a taky chci zapomenout na nevítaného společníka.
„Zuzko," křiknu po chvíli na kamarádku, " jdu k baru objednat něco k pití, mám hroznou žízeň, přijď za chvilku, objednám ti taky něco.

12. 11. 2015
0
0
580
Próza na pokračování

On court, off court - ztracená - pokračování

8.
Večer je jako vymalovaný. Sluníčko se sklání k západu jen pozvolna a stále zalévá krajinu hřejivými paprsky. Očima přelétnu pozdně odpolední scenérie a přivřu balkonové dveře.

09. 11. 2015
0
2
581
Próza na pokračování

Osten osudu

Tak, a je to. Příběh je dokončen, hotovo. Ještě předat rukopis nakladateli, ale to už je otázka jednoho dne. Klára zaklapla notebook a vyšla z pracovny.

21. 09. 2015
8
13
640
Povídky

Bouřka

Sylva divoce vyskočila ze země a rozběhla se kvodě. Za zády nechala stan a vněm zdrcený výraz svého přítele. „Ty mě nebudeš furt říkat, co mám dělat. “ Nadávala a se sprostými gesty na jeho adresu doběhla na břeh.

15. 09. 2015
4
11
738
Povídky

Úvahy deštivého odpoledne

Nikdy jsem se neměla ráda. Naneštěstí jsou moje důvody zcela osobní, takže se této frustrace tak lehce nezbavím. Jen mi, prosím, neraďte návštěvu odborníka. Myslím, že jsem již dávno našla způsob, jak se se sebou vypořádat, a úspěšně to zvládám celý svůj život.

03. 05. 2015
0
6
700
Úvahy

On court, off court - ztracená

Celou cestu na letiště a potom i v letadle, namísto, abych si připravovala řeč na jednání nebo řešila, jak se vhodně obléci, jen smutně koukám do temné noční oblohy a brodím se ve vzpomínkách na Roberta. Nadcházející schůzka, která byla pro mě dlouhé měsíce smrtelně důležitá, mi vůbec netíží hlavu. Ani po ní nevzdechnu. Ani moji kolegové, kteří se vedle mě vesele baví, nedokážou rozptýlit moje mlčení.

29. 01. 2015
0
0
581
Próza na pokračování

On court, off court - ztracená

6.
Romano, počkejte, prosím,“ ozve se za mými zády Robertův hlas. Zastaví se mi nohy i srdce zároveň. A je to tady.

27. 01. 2015
0
4
559
Próza na pokračování

On court, off court - ztracená

Je už hodně po desáté, když taxík zastavuje u tenisového klubu. Cestou mě napadlo, že ve společenských šatech tady budu vypadat jako pěst na oko, ale na převlékání už není čas. Přesto, že tohle místo tak důvěrně znám, ve chvíli, kdy beru zvenčí za kliku, provází mě tréma, jakou jsem dlouho nezažila.
Tady jsem totiž chtěla celý večer být.

26. 01. 2015
0
0
578
Próza na pokračování

On court, off court - ztracená

V půl osmé večer sedím u decentně prostřeného stolu vnejlepší restauraci ve městě. Naproti mně vybírá můj hostitel jídlo a potěšeně sleduje, jak víno, které zvolil, mizí vmých útrobách jedna sklenka za druhou.
Je to docela pohledný muž, říkám si, když se tak na něj koukám skrz skleničku, ale něco mu chybí vtěch jeho pichlavých očích. Jsou bledé snad až příliš, v ténevinně vyhlížející tváři, s jemným nosíkem uprostřed.

25. 01. 2015
1
2
549
Próza na pokračování

On court, off court - ztracená

Má to být normální trénink. Fyzická námaha, která vyčistí mozek. Ale najednou je z toho něco úplně jiného. Najednou je důležité, jak budu vypadat, ne jak budu hrát.

22. 01. 2015
1
2
573
Próza na pokračování

On court, off court - ztracená

Zhluboka dýchám, až se mi křiví obličej. Vnohách mám křečovité napětí, ale pohled na vítězný míček je mi dostatečnou satisfakcí za vynaloženou námahu. Výhrou 2:0 na sety si dnes připisuji další bod do pomyslné statistiky proti své nejlepší kamarádce. Zuzanka mi súsměvem podává ruku, ale trošku se i šklebí, protože by už jednou chtěla taky vyhrát.

20. 01. 2015
4
10
725
Próza na pokračování

Mám to říct?

Mám to říct.
Hlasem vzrušeným,
srdcem tlukoucím,
bolestí přečkanou.

18. 07. 2013
9
14
1033
Volné verše

A přišlo mi líto...

Chtěla jsem
do bolesti, plytkého dechu
a pokřivené tváře
vykřičet,

16. 07. 2013
13
23
1180
Volné verše

O čem ženy nemluví

Robert zírá před sebe a přemýšlí, v čem je mu situace nepříjemná.
Romana mu ničím ani nenaznačila, že by mezi nimi mohlo jít o něco víc, než jen o partnerství ve hře; Jana se spokojeně usmívá, tak jak je u ní běžně zvykem. Bez obtíží se však nedokáže bavit ani s jednou z nich.
Hlavou mu víří myšlenky na události posledních několika hodin, které strávil s Romanou přípravou na utkání a potom společně s ní na kurtu.

18. 05. 2013
2
4
1198
Próza na pokračování

Vrba

Zpod ustřižených kalhot utíkají tenké vyzáblé nohy. Nesou na sobě oděrky způtek, zadřenou škváru zpouličního fotbalu i blednoucí modřiny znespočetných pádů a nárazů. Utíkají horempádem klesu. Pak rychle přes potok a po stezce zdatnosti prudce vzhůru.

09. 05. 2013
5
6
999
Miniatury prozaické

Osudová

Marně se snažíš chod věcí zvrátit,
vše plyne, jako když po schodech dolů jdeš.
I když víš, co přijde, můžeš se sebevíc bránit,
svému osudu neujdeš.

29. 04. 2013
5
7
1261
Miniatury, hříčky

Tobě, tebe, ti...

Chtěla jsem zapomenout.
Na změť útržků vzpomínek,
na otisk tvé tváře vmyšlenkách.
Na volnost ptáků vletu a na jejich stísněnost vkleci -

15. 01. 2013
17
24
1460
Volné verše

Poslední přání

Na nebi slunko do mraků napršené,
choulím je zmáčené do peřin.
Paprsek ve tváři bolestí pokřivené,
laská se s květy kateřin.

03. 09. 2012
7
9
1148
Vázané verše

Vůně medu

Pečlivá ruka ohne tvůj hřbet
pak zvedne košili,
co ledabyle pohozená sklouzla na zem.
Tiché, ach jo, do spících uší,

29. 03. 2012
8
11
1220
Volné verše

Já vím

Já vím,
že marně svou hlavu k tůni skláním
a hledám obraz, který jsem před lety vní viděla.
Však úvahám svým se směji a laškuji s myšlenkou,

24. 11. 2011
7
23
1650
Vázané verše

Bez domova

Ze změti papírů a novin pomačkaných
kde lidská důstojnost kzvířecí se točí
Zcárů smradlavých, ložem královským
hledí dvě krvavé oči

02. 11. 2011
11
16
1594
Vázané verše

Jen na chvíli snít

Na temné noční ulici se kroky starého muže udivením zastavily. Uprostřed široké cesty v parku se mezi stromy míhaly jakési postavy. Chvatně se podíval na hodinky. Byla již půlnoc.

23. 09. 2011
5
9
1334
Miniatury prozaické

Bezstarostný život

Chtěla bych jen tak stebou ležet vtrávě,
nad sebou modré nebe a mraky, co sem tam slunce zacloní…
Bylo by hezké zůstat uvězněna vtom stavu beztíže,
kdy bolest nebolí a radost netěší,

19. 09. 2011
7
11
1816
Volné verše

0zvěnou na duši raněná

Z kopců a luk
do luhů ztracených
volám tvé jméno.
Ozvěnou přes hory vrací se pohlazením,

06. 09. 2011
7
14
1662
Volné verše

Stesk

Tam za duhou poslední,
s kým jsi.
Za vlnkou ztracenou,
marně se ptám.

14. 01. 2011
4
7
1229
Miniatury, hříčky

Poslední sbohem zimě

Ples končí,
krásko ufoukaná,
nastal čas flirtů mezi okvětními lístky.
Ples končí,

20. 03. 2010
12
20
1685
Miniatury, hříčky

Milovaná

Vočích máš vůni
fialek natrhaných,
na rtech tvých maliny pojídám.
Ve tváři výraz panen nezadaných,

14. 03. 2010
6
19
1670
Smíšené verše

Kniha

Dávno již tomu, snad tisíce už let
co dal jsem ti život
a ukázal ti hned
jak tajemství uchovat.

14. 02. 2010
7
9
1481
Smíšené verše

Na víčkách vzkaz naivní touhy

Chybíš mi ráno při snídani v chuti máslových sušenek jež rozplývají se samotou jak hořká amara chybíš ptákům jimž smutně zpívám do touhy z listí opadaného na zem pozdním zoufáním chybíš mi na procházce v parku na lavičce starých doufání i v krocích mi chybíš jež nikam nevedou chybíš mi v notách, co harfu rozeznějí zvukem lásky slavičích trylků a skřivánčího štěbetání chybíš mi na nebi když hvězdy střídá žhavý terč prohry a naivních snů najednou nejsi ani v dešťových kapkách v té rose naplněné touhy bláznivých nadějí a upoceného čela chybíš mi i v místech, kams nikdy nevkročil v sněhových závějích, co přikrývají zemi a nikdy neschovají střepy zlomeného srdce zvonky na louce zpívají tvůj hlas pavoučí sítě zachytí vášeň utkanou z hedvábí tvých dotyků na pobledlých skráních tvé kudrny posbírám jak vlnky na hladině chybíš mi v peřinách na tváři popel a marný vzdor skrývám jen stíny ulehnou na víčka přivřená já přilepím si lístek to kdybys náhodou přišel Chybíš mi.

25. 10. 2009
14
28
2389
Volné verše

Láska není jen slovo

Jak slavík v oblacích
chtěla bych se vznášet a být
a přitom vázána jsem silou
mocnější než hřích

23. 09. 2009
9
11
2409
Volné verše

Dokud bude svítit slunce na nebi aneb o čem ženy nemluví 2. část

„Romano, počkejte, prosím,“ ozval se z nenadání za mými zády Robertův hlas. Zastavily se mi nohy i srdce zároveň. A je to tady. Tohle už neustojím.

16. 03. 2009
2
3
2082
Povídky

Dokud bude svítit slunce na nebi aneb o čem ženy nemluví 1. část

Seděly jsme se Zuzkou na zahrádce před budovou našeho oblíbeného tenisového klubu, a protože jsme měly za sebou hodinku na kurtu, odpočívaly jsme a užívaly si krásné letní odpoledne. Zuzanka Mrázková je moje nejlepší kamarádka, moje vrba, do které šeptám svoje trable, a s ní se taky dělím o svoje úspěchy a radosti. Hlavně je taky skvělá partnerka na tenis, což ji v žebříčku řadí před všechny ostatní. Chodíme si sem vyčistit mozek, teda hlavně já, protože ona je v pohodě pořád a pomáhá mi dávat dohromady můj roztěkaný život.

29. 01. 2009
1
2
1606
Povídky

Láska

Nenaplněná láska je jako jed, který člověka rozežírá přímo od srdce, leptá jeho duši, až zněj nezbude, než prázdná schránka plná nicoty.

21. 01. 2009
10
27
3499
Miniatury, hříčky

Souznění spánkem

Až pozdě vnoci jsem si uvědomila, že vedle mne ležíš. Ach, jak moc jsem si vždycky přála vedle tebe usínat a vstávat. A teď když to mám, přijímám to jako samozřejmost, nehledám vtom už žádné kouzlo a přitom ten okamžik zůstává stále stejný. Ulehnout, zavřít oči a spát.

13. 01. 2009
4
3
1591
Ostatní nezařaditelné

Ech, mám to pech, že žiju na Zemi a ne na Marsu

"Hele mladej, my žijeme každej někde jinde“, zařvala na mne bytná po ránu. „Vidíte, madam, a já si celou dobu myslel, že oba dva žijeme na Zemi. “ „Tak to sice jo, ale každej někde jinde. “ „A co s tím teda uděláme.

29. 11. 2008
1
4
1663
Blbůstky

Rosa jsou slzy zoufalých milenců

Bůh ví, proč si myslela, že setkání vhotelovém pokoji bude zavánět romantikou. Cítila zklamání. Vše bylo sice připraveno tak, jak si představovala, ale když poslíček odešel, zmocnil se jí pocit neskutečné bezmoci a samoty. Ležela na krásně ustlané posteli a tlumená světla ji hladila po tváři.

23. 11. 2008
3
3
1603
Povídky

Stařec a strom

Ostrá čepel nože se zařízla do bělostně šedivé kůry starého buku. Stářím již roztřesená ruka však ztratila svou jistotu, nůž se smeknul a zajel hluboko do masa. Podvědomě si prst vstrčil do pusy a tiše zaklel. Bezmocně opřel stařičkou tvář o kmen stromu až jeho vrásky splývaly s rýhami; pomalu pokračoval ve svém díle a jizvami v kůře proudila jeho krev smísená se slzami.

18. 05. 2008
4
9
2026
Povídky

Bez odezvy

Bez odezvy
Bláhový snílek je neznámý poetakdyž myslí si, že snadné je zakřičet do světasrdce mám na dlania duši svou vám dáma doufat, že ozvěnouse obdiv odrazívšak v mocném tichujen v zádech zamrazíSrdce bijeDuše je obnaženaA ozvěna mlčí.

20. 03. 2008
6
8
1849
Smíšené verše

Dám ti všechny svoje dny

" Mamí,“ ozvalo seráno z dětského pokoje, „ mě bolí v krku,“ zaprosil tenký dětský hlásek. „Kruci kluku,“ pomyslela si Zuzana v duchu, „ty si to umíš taky načasovat, máš jet se školou na výlet a zase budeš nemocný. “Jako by to neznala. Vždyť za těch deset let života jejich syna se žádná dovolená ani plánovaný výlet neobešly bez toho, aby Filip těsně před odjezdem neonemocněl.

18. 03. 2008
2
4
2026
Povídky

Dilema zhrzené lásky

-Prší. Monotónní zvuk dopadajících kapek naruší ostré staccato kroků, prořezávající noční déšť. Je tak ostré, že tě vytrhává z letargie a ty divoce přiskočíš koknu. Pozdě.

17. 03. 2008
1
3
2134
Úvahy

Nejlepší přítel člověka

Paní Blažena byla vždycky hospodyně, kterou by mohli dávat vzorem.
Jenže. Byla doba, na kterou i ona už dnes jenom vzpomíná, kdy se jí věci jaksi vymknuly zrukou. Dovolte mi, abych vám její příběh vylíčila tak, jak mi jej před časem ona sama vyprávěla.

08. 03. 2008
1
7
2021
Povídky

Ještě včera

Ještě včera
Ještě včera jsem se pýchou dmulA barevným listem ptáky krylJeště včera byla krása mých větví zahalenazlatočerveným rouchem-královským hermelínem co pyšná moc se v něm odrážíDnes pokořen jsem byl Šel tudy staříkmrazivý měl dechv patách mu víla s bílým závojemteď u nohou mi ležízlatavý hermelínJeště včeraa stačilo tak málomá koruna je obnažena a nahé větve trčí jak memento vstříc zimnímu slunci a stačilo tak máloJeště včera jste i vy byli jiní Ještě včera jste byli šťastníJeště včera jste milovaliJeště včera jste žiliVšak stačilo tak máloA dnes je zítra i včera zároveňCo bude dál.

06. 03. 2008
16
29
2992
Volné verše

Vzpomínka

Chodím po zahradě sem a tam a s každýmkrokem spadne na zem jedna kapka krve. Vytváří za mnou tenké rudé cestičky. A já přestochodím dál, sem a tam, dívám se do korun stromů a krvavé slzy stékají po mém těle k zemi. Nikdo se neptá, nikdo nevolá o pomoc ani on, a to ví, co mi je.

25. 02. 2008
2
8
1831
Miniatury, hříčky

O hledání lva zapsaného do seznamu UNESCO

Jestli je u nás nějaké místo, kam se ráda vracím, tak je to určitě zámecký park v Lednici. Proto, když mi kamarádi nabídli, abychom se tam jen tak vypravili, nezaváhala jsem ani na okamžik. Nebyla jsem tu již dlouhou řadu let, nic se tu však nezměnilo. Lednice jako město sama o sobě není nijak přívětivá, ale já jsem shovívavá.

12. 02. 2008
3
6
2067
Povídky

Život oblázkový

Rybářská bárka přirazila ke břehu a tiše zavrzala, jak se její dřevo zabořilo do jemných oblázků. „ Au , nemohl byste najíždět trošku opatrněji. “ ozvalo se odkudsi zdola. Vrásčitá tvář starého rybáře se zamračila.

07. 02. 2008
3
3
1698
Povídky

To víš, že tě mám rád

Ach ano, ten pokoj. Jeho strop, stěny, dveře i okenní rámy, vše v tónu jedné sterilní barvy - bílé. Pod oknem stará železná postel, vrzající při sebemenším pohybu. A dál už nic.

05. 02. 2008
1
2
1973
Povídky

Nelaskavá láska

Tereza nastoupila do tramvaje a rukou pevně sevřela bezpečnostní tyč. Zůstala stát poblíž dveří, na zemi položenou malou cestovní tašku. Její hluboké hnědé oči zíraly z drobného obličeje kamsi do prázdna. Dívaly se daleko za obzor, jako by již všechno viděly.

26. 01. 2008
6
9
1918
Povídky

Josefína

Otevřely se dveře a do pokoje vstoupil lékař. „Paní Josefíno, máte návštěvu,“ přistoupil tiše k sedící osobě, která se choulila v křesla a ani náznakem nepřipomínala vznešenou hraběnku z Valoire. Uchopil ji za ramena ,aby si byl jist, že jej vnímá a zopakoval proč přišel. Nehnula ani brvou a dál tupě zírala ven do zahrady.

25. 01. 2008
3
9
1938
Povídky
Nahoru