Jak řekl Václav Černý ...zrušili všechno, i gramatiku.

Význam jistě, to nepopírám. Ale to není totéž, co poezie. Ta nemusí všechno dopovědět.

Milí Písmáci děkuji všem, kteří projevili zájem a nabídli pomoc nebo účast. Z veřejných i soukromých komentářů jsem dospěl k názoru, že soudržnost Písmáků není taková, aby byla zárukou potřebné spolupráce. Proto jsem se rozhodl od projektu upustit. Kdyby v něm chtěl někdo pokračovat, rád mu pomohu. 

Práce, která je vzhledem ke svému rozsahu v některých částech příliš stručná až nedostatečná. Už problém čarodějství je, zvláště když zabíhá až do antiky, vysvětlen až příliš schematicky. Totéž se týká knihy Kladivo na čarodějnice - dovoluji si předpokládat, že ji autor zná pouze z doslechu. Možná by také bylo vhodné podotknout, že tento hon na čarodějnice se sice odehrál na "našem" území, ale v části osídlené německým obyvatelstvem. A Němci byli, ať katolíci nebo protestanti, upalováním doslova posedlí. Podařilo se jim téměř vylidnit celá území. Také hodnocení režiséra Vávry není zcela bez chyby. Slušelo by se přinejmenším připomenout, že těsně před válkou získal cenu na festivalu v Benátkách, kterou mohl odpovídajícím způsobem převzít až po více než padesáti letech. Atd, atd. Práce mohla být stručnější a více soustředěná na hlavní téma.

Jiný řidič jiné střevíce

stará známost kdesi zapadla

jako když se zavře stavidlo

Čas je to co nám chybí

trpělivost až na hranici

dokud ptáci nevzlétnou

Bouřkové mraky 

připloují  

Zůstává nám jenom nahota

Z proudu vydělí se

pastózní paprsky

Tak stéká kresba snu

prostorovým deštěm

doluje ze stěn

sílu jako na lanu

Stala se chyba. Škrtl bych i má mysl je zase matná

Jáí bych to četl takto:

Zatímco proudy páry

za letadly drží tvar

má mysl je zase matná

Je den a přesto Měsíc

visí nad špičkami domů

bílý jako perla z lastury

Ta se mi líbí. I když, jako vyznavač stručnosti, bych tři verše škrtl.

Proč to tak asi je?

Pane Litartsi, o tom, co a jak se chystá, víte prd.  Jen, aby řeč nestála, žvaníte.

Pane Litartsi, prohlašte, že projekt Písmák 2024 chcete převzít a já vám ho přenechám, veřejně to tu prohlásím a autorsky se nezúčastním. Budu ale od vás chtít hodnověrnou záruku, že vaše prohlášení není jen tahem, který má projekt zničit. Nejlépe nějakou částku uloženou v notářské úschově, která by v případě, že projekt nedovedete do cíle, propadla ve prospěch vydání knihy jednoho z Písmáků. Víc pro vás ani pro poesii udělat nemohu. 

Je možné zvážit i formát knihy, Já jse schopen zvládnout obálku do formátu B6. Pro formát A5 by ji musel navrhnout někdo jiný. Ilustracím se nebráním. Měly by být z cenových důvodů černobílé. šedá je součástí černobílé škály. Totéž se týká obálky.

Janina6 - Gora mi poslal 2 tvoje nahrané básně. A ty jsou, z mého hlediska, velmi dobré.

Dobrá zpráva

Díky sponzorským darům se v této chvíli podařilo pokrýt cca 28 desetistránkových podílů.  To znamená, že se můžeme pokusit naplnit plánovaný obsah almanachu. Z uvedených podílů je13 pokryto příslibem a 1 závazkem účasti. 14 podílů je volných. Část z nich může být použita na dvoustránkové podíly, čímž může počet účastníků podstatně vzrůst. Tyto podíly umožní publikovat díla zemřelých a nabídnout zvlášť významným osobnostem Písmáka bezplatnou účast. Z praktických důvodů předpokládám omezení počtu účastníků na padesát. Podmínkou sponzorských darů je, že bude dbáno o co nejvyšší kvalitu příspěvků. To může vést k omezení rozsahu některých příspěvků. Protože je dary pokryta možnost publikace významných a zemřelých autorů, prosím a2a2, zda by se tohoto úkolu neujal. Dále prosím Snake_01 a Můru, zda by se mohli ujmout teorie haiku a výběru ukázek. Otevřena by tak zůstala jen otázka prózy.

Upozorňuji všechny zájemce, že všechny podíly musí být uhrazeny po definitivním schválení programu, a to před započetím práce na sazbě, na účet, který bude k tomuto účelu zřízen.

Dobrá zpráva

Dobrá zpráva

Pane Litartsi, tak se rovnou přiznejte, že jste  Poznámky k poezii Aloise Marhoula nečetl nebo že jste jim neporozuměl. Tam je Haráka tři habaděje. Jak jsem řekl. Modlím se za vás.

Snake_ 01, a2a2 - pokračování (nevím, proč mi vždy, když chci zůraznit nějakou část, skočí příspěvek rovnou do názorů).

Já tam žádný názor, který by mohl vést k dehonestaci Písmáka nevidím. Rovněž tam nevidím nic, co by bránilo jakékoliv spolupráci. Tím spíše, že přinejmenším snake_01 ví, že nikdy nebudu psát něco k teorii haiku a vybírat ukázky. Nejen proto, že haiku se neshoduje s mým pojetím poezie, ale zejména proto, že tu máme snad největší pýchu Písmáka - lidi, kteří se  haiku zabývají velmi důkladně a s důsledností, která není v české lajdácké kotlině běžná. Jak by mohl bez nich almanach vůbec vzniknout? Jiní zase vědí, že dlouhá léta nečtu žádnou prózu (přesto se na Písmáku občas přinutím). Jak bych mohl redaktorovat prózu? A nejsou tu snad dlouhodobí redaktoři, kteří na rozdíl ode mne znají různé osobnosti Písmáka a byli by schopni přispět k jejich účasti či vzpomince na ně? Nikdo z Písmáků potřebných k realizaci tohoto programu se nepřihlásil. Jen 10 básníků (s z jejich přihlášení stejně nelze vzhledem k podmínkám realizace nic vyvodit). A to je opravdu málo.                                                                                                            Proč jsem se rozhodl k presentovanému postupu? Ze dvou předpokladů: 1. Že o almanach, zejména ze strany zavedených autorů, nebude zájem. To se potvrzuje. Možná tu hraje roli i animozita vůči mě, ale s tím nic nenadělám. 2. Že jsou na Písmáku, zejména mezi mladými, finančně slabší jedinci, kteří nemohou obětovat ani malou částku. A mezi nimi i ti, kteří by v almanachu měli být v každém případě.                                                                                              Snaku, nevím, jestli by platil obecně předpoklad, že by si lidi rádi připlatili. Možná to vidíš z pozice haiku, která se jediná z poezie prodávají (nebo ještě nedávno prodávala). Tebou sázená kniha haiku byla vytištěna ofsetem. Mluvil jsem s několika ofsetovými tiskárnami. Jsou mnohem dražší a aby se jim tisk vůbec vyplatil, požadují také z hlediska poezie nerealistický náklad. Tedy, buď se haiku opravdu dobře prodávají nebo mezi vydavatelem a tiskárnou existují nadstandardní vztahy. Ty se mých možností netýkají. Přesto si myslím, že ani moje realistická nabídka není k zahození. Možná byste podobnou těžko hledali.                                                                                 Závěrem musím říci, že mi nevadí, že se nezúčastníte. Almanach prostě nebude. Ale přece jen mi trochu vadí, že se na mě vymlouváte.                                                                                                  

Snake_01, a2a2, 

Dámy a pánové, myslím, že jsem se k obsahu almanachu vyjádřil jasně. Cituji ze dvou svých komentů:

Almanach by měl být reprezentativní, měl by ukázat Písmáka pokud možno ve velké šíři stylů, forem, žánrů atd. a jejich reprezentantů.  Samozřejmě je možné uvažovat i o těch, kteří už na serveru z různých důvodů nejsou. To se může stát různě. Ukázkami nebo stránkou, kde budou významní Písmáci připomenuti. Zastoupena by měla být poezie včetně epiky a haiku i krátká próza všeho druhu.  Případné i teoretické práce, pokud budou pojaty čtenářsky srozumitelně.  To samozřejmě předpokládá účastnickou toleranci k jiným názorům. Pokud jste této myšlence nakloněni, prosím abyste se pro ni pokusili získat i ostatní.

Ke kvalitě textů řeknu jen to, že kniha by měla Písmáka representovat, ne jej poškozovat. Bez účasti významných Písmáků, přinejmenším těch současných, to nebude možné. Rovněž tak nevím, proč by nemohli být, třeba každý jednou básničkou, připomenuti zemřelí. Ale i tady je to otázka financí.  Názor, že by si jimi dnešní chabí autoři nezaslouženě vylepšovali svůj obraz, je směšná.

lawender, ty automaticky předpokládáš, že když někdo vydá knížku, může ji automaticky prodávat. Já si tím nejsem jistý. Možná ano, ale asi to bude za nějakých právních a daňových podmínek. Čili, je tu nutná konzultace s právníkem. Ta ale stojí peníze. Takže - zvýšení nákladů. Šlo by to jistě přes prostředníka, ale ten to také neudělá zadarmo. Takže: opět zvýšení nákladů. Tentokrát docela podstatné. Takže by k tomu musel být pádný důvod. Navíc by si prostředník určil cenu, není vyloučeno, že by 1 výtisk mohl stát 400 Kč. A takový zájem určitě nebude, aby se to vypatilo. To ti raději dám, pokud se almanach uskuteční, a já podle reakcí soudím, že ne, svůj výtisk zadarmo.

Pane Litartsi, vidíte, že si to pamatujete. Tuto charakteristiku sdílíme všichni, kteří M. básně známe. Vy zřejmě budete patřit, aniž asi znáte víc než to, co jsem dal na Písmáka, k jeho odpůrcům. Já je, na rozdíl od vás, osobně znám. Asi vám, podobně jako jim, vadí, když si někdo utahuje z toho, co je vám svaté. Chápu to. A co? Máte jiný názor. Ten váš ovšem, jak je to v Česku v poslední době v oblibě, ztotožňuje názory kritika na něčí dílo s jeho vlastním pohledem na svět. Asi jste si nevšiml, že, jak Harák, tak já, charakterisujeme svět Marhoulových básní na pozadí ztv. velké poezie. Vy prostě nepravdivě nálepkujete. Podívejte se do historie, kam podobný začátek nakonec vedl. A to je to, co mě na  vás  překvapuje a proč se za vás modlím. Tento článek ovšem není ani o panu Marhoulovi ani o mně. Je o almanachu. Když už chcete tlachat, mluvte alespoň k věci.

Pane Litartsi, vy byste se měl vrátit do školy a naučit se číst. Písmenka asi znáte, ale souvislosti vám unikají. Nebo jen uplatňujete politický talent v překrucování? Nebo vás už zlobí paměť? Vy jste se mě v souvislosti s článkem o A. Marhoulovi a ukázkami jeho básní ptal, kde jsou hodnoty a já vám odpověděl, že jsou zpochybněny. A to je fakt, o kterém píše i dr. Harák v doslovu k jedné z Marhoulových sbírek, který jsem použil jako východisko svého článku. Potřeba lhát a pomlouvat je novým prvkem ve vašem arzenálu. Dosud jste se mnou hrál hru, na kterou mi nesedí žádný vzorec. Možná je to jedna z forem hry na "Ano,ale". To by lépe věděl pan Voříšek. Mně nezbývá, než se za vás modlit.

Omlouvám se. Neuvědomil jsem si, že můj požadavek může být nesrozumitelný. Stačí, když mi pošlete vnitřní poštou (ale klidně i tady do diskuse) kolik stránek si chcete reservovat.

Když jsem psal svůj komentář, neznal jsem příspěvek od a2a2. Proto přidávám svůj. Nevím, jestli jsem se dříve vyjádřil srozumitelně. Začínám u financí, protože vím, že pro někoho mohou být problémem. Vím třeba, že i příspěvek 1000 Kč je pro někoho moc. Proto jsem připravil model, kde je možné upsat se už od 4 stran, výjimečně už od 2 (cca od 90 resp. 180 Kč) až po 10 za cca 450 Kč. A ani těch 10 nemusí být konečných. I když ani počet 180 stran není svatý, známe jeho reálnou cenu a je na něm možné dobře ukázat celý problém. Upíšou-li se všichni k 10 stranám, bude 17 účastníků a každý dostane 4 knihy, každou v obchodní ceně min 350 Kč. Když se všichni upíšou ke 2 stranám, bude k pořízení knihy potřeba 85 účastníků a každý tak dostane 1 knihu.  Druhá možnost asi nebude reálná. Možnost koupě dalších výtisků je podmíněna tím, komu zákon umožňuje a v jakém rozsahu prodávat.

Ke kvalitě textů řeknu jen to, že kniha by měla Písmáka representovat, ne jej poškozovat. Bez účasti významných Písmáků, přinejmenším těch současných, to nebude možné. Rovněž tak nevím, proč by nemohli být, třeba každý jednou básničkou, připomenuti zemřelí. Ale i tady je to otázka financí.  Názor, že by si jimi dnešní chabí autoři nezaslouženě vylepšovali svůj obraz, je směšná.

Vážení Písmáci, vaše debata trochu předbíhá. V této chvíli jde o to, je-li vydání almanachu vůbec možné. Zatím  projevilo platonický zájem 12 lidí. Skutečný zájem, podepřený rezervací podle nabídky, v této chvíli samozřejmě předběžnou, neprojevil nikdo. Protože nevidím žádný smysl v přešlapování a planých diskusích, stanovil jsem termín k jejímu podání na 6. duben. Po 6. dubnu se uvidí, má-li smysl v projektu pokračovat nebo ne. 

Písmák je v podstatě časopisem. Almanach by měl být výborem z tohoto časopisu. Tedy, doba vzniku příspěvku není nijak omezena. Rozmanitost příspěvků je vítána. Představení významných postav Písmáka, ať žijících nebo zemřelých, a talentů je vítáno. To samozřejmě s sebou nese řadu potíží a překážek, které budou řešeny, až na ně přijde čas.                                                                                                                                       

Byl by to i pěkný úvod k delší básni.

Zeanddrichu E, když cítíš potřebu pořádat ankety a někoho pod záminkou kolektivního znechucení vylučovat, nikdo ti v tom nemůže bránit. A nikdo jiný než pořadatel takového hlasování, předpokládám, že to budeš ty, se nemůže stát heroldem jeho výsledku.  Načasování takového sdělení je ve stejných rukou. Ale i kdybys doložil potvrzení certifikované organizace, že pro vyloučení hlasovala většina lidí registrovaných na Písmáku, náklady samozřejmě poneseš sám, nebude to mít žádný vliv. Jde totiž o soukromou akci. Je těžké pochopit, jak jsi na takovou blbost přišel. Čekal jsem, že se někdo pokusí, ve snaze ponořit věc, jak je zde zvykem, do jaloviny kontroverzní diskuze. Ale že to budeš ty?  

aleš-novák , ty jsi vydavatel nebo dokonce nakladatel?

Okolnosti vzniku nejsou důležité. Někdy může jejich pravda škodit pravdě básně, protože jsou to dvě odlišné věci.

K otázce jmen, pod kterými budou práce uveřejněny. Vždycky se publikovalo i pod pseudonymy. Protože v knížce bude uveden i copyright všech autorů, je otázka, může-li být i ten pro pseudonym. Bývalo to tak. V tom případě by měl znát jména vydavatel. Je to právní otázka. A bude jich víc.

Možnost prodeje je samostatnou otázkou. Pokud by byl o něj zájem, musel by se, zejména při představě prodeje v kamenných domech se vyřešit mimo jiné i právní rámec. To by zřejmě vedlo ke zvýšení ceny pro účastníky. Možná by byla cesta přes sponzorský příspěvek.

Almanach by měl být reprezentativní, měl by ukázat Písmáka pokud možno ve velké šíři stylů, forem, žánrů atd. a jejich reprezentantů.  Samozřejmě je možné uvažovat i o těch, kteří už na serveru z různých důvodů nejsou. To se může stát různě. Ukázkami nebo stránkou, kde budou významní Písmáci připomenuti. Zastoupena by měla být poezie včetně epiky a haiku i krátká próza všeho druhu.  Případné i teoretické práce, pokud budou pojaty čtenářsky srozumitelně.  To samozřejmě předpokládá účastnickou toleranci k jiným názorům. Pokud jste této myšlence nakloněni, prosím abyste se pro ni pokusili získat i ostatní.

Je třeba uvažovat i o finančních mantinelech. Základní odhad rozsahu a ceny skutečné knihy bude možné stanovit až na základě předběžných přihlášek a jejich rozsahu (4, 6, 8 ,10, případně více stran). Prosím tedy, abyste tyto nezávazné přihlášky podali do 5. dubna.

Opravdu pěkná hříčka. Chvíli jsem si za vždy dosazoval někdy, možná, přece atd., protože vždy mi vzhledem k okolí připadalo příliš absolutní.

Pěkný, řekl bych šansonový, text. Ten zpěv si dovedu představit.

Dylan Thomas- jeden z mých oblíbených. Přesto tuto báseň neznám. Kdo ji přeložil?

Pane Litartsi, hodnoty jsou všechny zpochybněny. Zůstává jen život sám o sobě.

Norsko 1 - Od koho? Od tebe? Nebo od jiného soudruha?

Když to čtu, tak mám pocit, že ta knížka bude zbytečně drahá. Kolik bude výtisků a kde se bude prodávat?

Lepší je hrát než poslouchat.

Slu ka - Na tvou báseň jsem zrovna nemyslel. Jen na obecný neduh podobného stylu.

Pavel Daneš - V čem je ta nedokonalost?

"ty" ve 3. verši je navíc. Jinak skvělý kousek.

Skvělá tříšť bez vnější souvislosti.

Tato báseň se mi zdá nejpřesvědčivější z básní podobného stylu, které se tu občas objeví. Právě ta přesvědčivost, schopnost proniknout k běžnému čtenáři, je jeho slabinou. I když ji v prvním plánu ponecháme stranou, objeví se v podtextu otázek, které směrem k ní můžeme klást. Zmíním tu jen její extenzivnost. V porovnání se staletí uznávanou charakteristickou hodnotou poezie, stručností, možná až rozbředlost. Bohužel věcná debata nebyla dosud z mnoha důvodů možná. 

Na mě je toho moc najednou. Tak jsem přečetl jen něco. Nejvíc se mi líbila 03. Snad proto, že je to hutná báseň v próze. Krásná a přesvědčivá.

To se ti opravdu povedlo.

Říkám si. Kdysi by nějaký mladík vtělil podobné téma do vázaných veršů a přidal muziku. Takových písní přece je!  Podobné básně ve volném verši mě stále znovu vrací k otázce, kterou se zabývám řadu let. Je možné se stejně přesvědčivě a se stejným spádem vyjádřit ve volném verši? Někdy se mi zdá, že by to šlo a že krátký verš je tou cestou. Ale čtenářské ohlasy, které při stejné poetice dávají přednost vázanému verši, mi to vyvracejí. Podobně úspěchy písničkářů.

Zvláštní úvaha. To by mě nikdy nenapadlo.

Já to měl za jednu báseň a přemýšlel, jestli by nebylo lepší prohodit druhou a třetí strofu. Ta první je ovšem skvělá. K haiku se neumím vyjádřit.

Nevím, co je vódzka.

Podle mě lze keby přeložit jako když nebo jestli ve smyslu kdyby. Nerozumím dobře slovenštině, tak to nemohu tvrdit s určitostí, ale zdá se mi, že autor neudržel vysoký dech, který nasadil a báseň nakonec "nějak" rozvinul. To se v takových případech stává.

Přemýšlím, jestli ten konec je náhlým projevem zoufalství nebo vzpoury.

Anfádis, tvoje báseň je jako poupě, které v sobě tají krásu. Dává však o ní vědět jen prvním rozpukem. Možná je pesimistická, ale díky rozkolísanému podání má v sobě zvláštní, skrytý, všelijak přetínaný a rytmem, který se vynoří z hloubi a zase v ní zmizí živený, pocit naděje.  Na první pohled se zdá, že jsi ještě nenašla úplně správná slova. Ale možná právě ta neohrabanost je zdrojem jejího půvabu. Báseň je krásně stupňovaná.

Chtělo by to proškrtat. Nechat jen tažné verše.

Autor je zřejmě vyvolený, který sedá Bohu na klíně, a tak zná všechny jeho úradky. Proto také ví, co bylo a co nebylo. To mu závidím, já nevím nic. Ale to, že je Země placatá, vím jistě už více než 50 let.

Báseň se mi líbí pro svůj styl. Díky němu ji mohu brát i obecně.

Tento způsob komunikace tu proslavil jf.julián. Ten taky vedle autorského příspěvku stačil zaplnit, obvykle sám, i komenty.

Pěkná básnická próza. Podobenství, jak řekl Březňák.

Popsal jsi to názorně, jako prozaik. Určitě by to chtělo proškrtat.

Ta se ti povedla. Všechno sedí.

Moc pěkné písně. Přesně takové jaké mají písně být. 

Verše nejsou slabičné, ale sylabotónické, jambické, se skvěle drženým metrem. Předpoklad, že budou stejně dlouhé je dán tím, že jsou všechny rýmovány žensky. Básník jako Marian slabiky počítat nemusí.

Um, ty se už nepotřebuješ nikam přiklánět, ty prostě jsi součástí onoho podivného, v Česku ale tradičního zvyku dehonestovat ty, kterým se podařilo něčím přispět. Říkám podařilo, protože ten úspěch není samozřejmý. V dějinách bylo daleko více těch, jejichž talent byl zmařen. A v tom je asi ten zakopaný pes. Zdůrazňováním a zveličováním morálních selhání a nadřazováním vlastních morálních hodnot v oblastech, kde nehrají zásadní roli (i z dobového pohledu nemravní lidé mohou být autory mravných děl) si říkají o uznání ti, jejichž talent byl (možná) zmařen. Nic proti tomu. Ať jsou uctíváni podle toho, čím přispěli. Tedy jako mučedníci, ne jako tvůrci. V národě, který místo lepších věcí slaví chvíle, kdy ho někdo kopnul do p ..., by se pár dalších plaček ztratilo. Ale oni nechtějí být plačkami, nestačí jim uznání, kterého se jim dostalo. Domnělí obři v nich se snaží srazit ty skutečné. Angažuj se podle libosti. Ale mě do toho nezatahuj.

Jinou věcí je podled na dílo jako takové. Tady si můžeme vyměňovat názory. V názoru na to Nezvalovo se shoduji s básníkem, který mi kdysi řekl: Nezval? Ten už neexistuje. Byl tak přístupný a oblíbený, že ho jeho epigoni rozmetali jako hnůj kolem dokola. Ale dodnes inspiruje populární umění. A když to trvá už 100 let ... A to je to. Ta inspirace , která zůstává a nemusí na sebe nutně vzít nezvalovskou formu. Hned na začátku ho dobře ohodnotili tehdejší profesoři."Vypadá jako dacan, ale zpívá jako slavík" nebo "Nezval naučil českou poezii zpívat." To se ti zdá málo?

Egile, díky že ses zastavil. Potěšil mě i obsah tvého příspěvku.

Alenakar, Radovan Jiří Voříšek - Vaši připomínku beru vážně. Na druhou stranu vím, že se vyhýbáte složitější poezii, takže vám může chybět vhled. Ale, v každém případě, hlas lidu, hlas boží.

Janina6 - to je čirá představa, co by se mohlo ze všeho vyvinout.

Janina6, Rhodesie - Ještě pár věcí k vojně. I když to pro báseň samu nemá žádný význam. Myslím, že reakce na lampasácké "voják taky potřebuje krásu" je dostatečně odůvodněna předchozím textem. Je tu však další rozměr, kterým je snaha, motivovaná zřejmě odměnami, kultivovat vojenské prostředí. Měla samozřejmě mnoho poloh. V básni je zobrazena cvičná neoplocená louka uprostřed vojenského újezdu posázená bez viditelného pořádku množstvím apatrních, v minimalistickém slohu navržených a vzorně, včetně pěkného písma, provedených detailů. Takové brány a poutače by mohly klidně fungovat na mezinarodním veletrhu nebo na výstavbě Flora Olomouc. Nepatřičnosti tohoto řešení, vždyť úlohu by splnilo něco méně okázalého nebo dokonce takřka nenápadného, si všimli autoři pavézy a svou bránu k bránám vyvedli jako parodii. Naštěstí si toho vojáci nevšimli. Venca dokonce pronesl pochvalu."Je to účelné, jedoduché a hezké. Jste machři ... Všichni kolem měli co dělat, aby zadrželi smích, dokud neodešel.                       Zmínka o vojáku v pasti mostu naráží na skutečnou událost. Tehdy se stavěly přihradové mosty, které se z dílů montovaly na rovině a vysouvaly postupně přes překážku . Nováčci ho stavěli přes dvě hodiny, jednotka, kde k události došlo, za rekordních 21 minut. Měli to neustálým nácvikem tak zautomatizované, že možná ztratili bdělost a zapomenutou nohu včas nezaznamenali. Jestli existoval numerus clausus přípustných ztrát, nevím. Myslím, že to byla spíš statistika podobná té o silničních nehodách. Za mého působení byla snaha vymýtit šikanu a omezit mimořádné události . Motivací měla být finanční  ztráta pro lampasáky. Ta je ale spíše motivovala k tomu mimořádky zatloukat. Jednu krásnou jsem zažil. Voják ve snaze stihnout večerku ukradl v městě autobus. Neuměl ho zastavit, tak sjel u kasáren na přilehlou louku a autobus převrhl. Deset minut poté co přelezl plot, přišla policie. Druhý den byl asi hodinový nástup s projevy. Pravý ráj pro vojáka neposlouchat a představovat si všechno možné. Velitel jej zakončil stylově: "Nejde ani tak o vás, vojáky základní služby, jako o nás, vojáky z povolámí, kteří tímto přijdeme o zaslouženou finanční odměnu." Zažil jsem také, jak jeden starší nováček chtěl jet po několika dnech domů na návštěvu a když mu nechtěli vyhovět povidá " Koukej mě pustit nebo tě podříznu.Vždyť víš, za co jsem seděl!" Vylákali ho na ošetřovnu, tam mu píchli oblbováka a drželi ho mimo, dokud se nevyřešily papíry a nešoupli ho do civilu. Také se stalo, že se voják vytahoval před holkama, uprostřed velkého rybníka skočil do vody a přitom zapomněl, že neumí plavat. ŠEl rovnou ke dnu. Také byly rvačky na tancovačkách, někdy i na nože. Lampasáci pouštěli na vycházky pod záminkou bojové pohotovosti a ze strachu, aby k něčemu nedošlo, minimum vojáků. Do armády se zkrátka z civilu přelilo všechno včetně kriminality. Před několika dny jsem četl, že mezi léty 48- 89 zahynulo během základní služby kolem 2000 vojáků, prý hlavně sebevraždami a mimořádkami při střelbách.

Janina6- Obraz s výbuchem. Odhodlání něco lampasákovi povědět zůstalo jen uvnitř. Jen tam to bouchlo.

Janina, Rhodesie - Vnější děj je celkem prostý. Nesvobodného člověka (protože voják není ani v míru svobodný) přivezou na místo, které si má prohlédnout a odvést na něm designerskou práci. Vyslechne zadání (postavit bránu), netrpělivé popohánění (nemám na vás celý den), vidí cvičící vojáky (od jakoby práskl po seš mrtvej), vyslechne apel vojenské kultury (voják taky potřebuje krásu), pobídku k odjezdu (máte všechno?). Všechno ostatní, až na závěr, jsou jeho vnitřní (němé) reakce. Teprve zmínka o hře hrdliček je potměšilou hlasitou reakcí. Závěr jen dovypráví příběh.      Není na tom nic nepřirozeného. Představte si, co všechno se vám semele v hlavě při obyčejné cestě na nákup: vnější podněty všeho druhu, jejich zaznamenání (přinejmenším), úvahy o předmětech vašeho zájmu atd atd.

Vážení návštěvníci, z hlediska nakladatelského průzkumu jsou výsledky následující. Vezmu -li tip za hlas pro koupi případné knihy, koupilo by si ji 1,9 % diskutujících. I když vezmu v úvahu opakované návštěvy a snížím návštěvnost 3x, vyjde pouhých 6%. Ani to není výsledek svědčící pro vydání. U dalších básní to bude pravděpodobně stejné. Z toho jasně plyne: pan Litarts má pravdu, nestojí to za to.

Um, ve svém příspěvku- otázce na Nezvala - ses přiklonila na stranu těch, kteří v mediích pomlouvají zasloužilé postavy našich dějin, např. Kunderu, Haška, Zátopka atd atd, lidi, kteří nás ve světě proslavili. Zřejmě máš zato, že by bylo lepší, kdyby nás místo Zátopka reprezentoval někdo, kdo by sice skončil poslední, ale byl (podle tebe a tobě podobných) morálně vyspělý (já nevím, co to je). Mohla bys třeba říkat, že poslední skončil proto, že ostatní, vyhrůzované jeho morální silou, hnal před sebou a oni zahlcení děsem dopovali a vyvinuli nadlidské úsilí. Podle tebe nechodí lidi na koncerty proto, aby si poslechli pěkný zpěv, na tom nezáleží, zpěvák nemusí umět zpívat, lidé chtějí ocenit jeho morální kvality. V poslední době se bourají "ohavné" stavby "socialistické" architektury. Co na tom, že to jsou stavby, které se socialismem mají společnou jenom dobu vzniku, jinak jsou to ukázky západní kultury, které jejich autoři vydupali ze země za velkých obětí. Jak jsem již řekl, ve své žumpě se koupej sama, mě do toho nezatahuj. Také tu byla k diskusi jiná témata, než poetika pana Litartse.

Um, ve své žumpě se koupej sama. Mě do toho nezatahuj.

Pane Litartsi, olouvám se, že moje poznámka o těch, kteří nepochopili, byla formulována tak nešťastně, že ve vás vzbudila dojem, že je adresována vám. Není. Před časem jsem tu zveřejnil delší báseň, u které obsažná diskuze ukázala, že z těch, kteří diskutovali, ji nepochopil vůbec nikdo. Ani ti, kteří ji hájili a oceňovali. Všichni v ní nacházeli to, co tam nebylo. Někteří z příznivců mi potom psali, že se v ní, a nejen v ní, ztráceli. Právě jim byla má poznámka určena. Zároveň vám chci poděkovat za podnětný příspěvek o vaší poetice a vašem rýmování.

Janina6 - námět jsi vystihla to velmi dobře. Díky. Ještě se k tomu vrátím.

Ještě jednou dík všem diskutujícím. Potěšily mě i příspěvky těch, kteří neporozuměli textu.

Lawender, tvůj výběr mě potěšil. To je víceznačná věc, která má několik výkladů.

Děkuji všem, kdo se zastavili.

Děkuji všem, kdo se zastavili.

Abakua - tvé poznámce nerozumím.

lawender, místo "čas mu useknul ruku", by se dalo říci "stářím mu upadla ruka". V obou případech je takový stav sochy inspirací, aby jí někdo nějakou tu ránu přidal. Zvláště v 50. letech 20. století soše Jana Nepomuckého. Verš se dá ale přeložit i takto: nepříznivá doba vzala člověku možnost se bránit a navíc ho ještě poplivala. Druhá strofa je holá skutečnost. To se opravdu stalo. Práská se i dnes - je to náš národní sport. Za Protektorátu tu bylo údajně 400 000 práskačů a za první války, když Rakušané pochopili tuto naši zálibu, zavedli odměny za prásknutí případných dezertérů. A češi prý práskali a rakušani popravovali.

To je moc pěkné. Poezie svého druhu.

Radovane, děkuji za tvou poznámku. Čekal jsem ji spíše od někoho jiného, než od zkušeného holanisty zvyklého na méně přímočaré texty. Že ses ztratil až po tom pajšlu ti nevěřím. Muselo to být o hodně dřív.

výborné

Nevím, jak mi tato báseň mohl uniknout. Je výtečná.

No jak myslíš. 

Alenakar, možná už špatně vidím, ale z mé obrazovky zmizela původní Pusíkova připomínka o tvé a egilově poezii. Zřejmě se umí dostat do systému.

Protisonetové hnutí začali kdysi Kolář a spol., kteří peskovali Zábranu, že píše sonety. Přitom ve stejné době se pěstovaly i sonety ve volném verši a já si dobře pamatuji na pochvalu, kterou Seifert adresoval jednomu z takových autorů Eduardu Petiškovi. Dnes se i o největších básnících (třeba Mallarmém) mluví jako o "udržovatelích" sonetu. Když ti leží na srdci, co říkají profláklí bafuňáři, pošli do Hosta pár sonetů a uvidíš.

Lili, máš pravdu. Ono to tak ve skutečnosti je. Rozdíl je v tom, že básníci lovící poezii přímo z nebe ovládají na potřebné úrovni ty protivné zásady, přinejmenším ty, které vyžaduje jejich styl, netápou, ale staví na nich. Někteří se jich zmocnili intuicí. Těch je dokonce většina, ale špičkových jako šafránu. Zbytek studiem, se špičkou je to stejné.  Ti druzí také loví z nebe, ale více řízeně. Někdy i vědomě nahazují udici. Bývají také univerzálnější . Jak v chápání druhých, tak ve vlastní tvorbě.

Dnes se ovšem situace mění. Technické prostředky umožnili velkou demokratizaci poezie, po které volal už Nezval. "Každý básníkem". Básníků na sítích je skutečně mnoho. Ale mezi nimi, zdá se, žádný Nezval. 

snake_01 - Pro mě překvapivá myšlenka, protože se zenem jsem nikdy nic neměl. Ale, když tak o tom přemýšlím, něco na tom je. Dokonce to vidím jako bezděčný princip většiny svých básní. Zřejmě jsem se přiblížil z druhé strany. Občas přemýšlím, jak přesvědčivě zobrazit zvláštní jevy "z boží ruky". Viděl jsem třeba hořet velký topol. Byl v jednom ohni. Teprve po chvíli jsem si uvědomil, že neslyším žádný zvuk a že z nejbližších domů nikdo nevybíhá. Byl to optický klam. Neviditelné slunce za obzorem "podpalovalo" chvějící se listy. Nebo obraz , na který naráží úvod Daru. Javorová alej tak postavená vůči zapadajícímu slunci, že to vypadalo, jako by v rozsochách zářily rozžhavené uhlíky. Nebo krvavé slunce kutálející se po soumračné krajině. Lidé tyto "boží výtvory" označují za kýče, protože člověk přece kráse rozumí lépe než Bůh. Tyto jevy sloužily kdysi jako inspirace pro architekty, jak můžeme vidět třeba  v lucernách kupolí chrámů. Duch svatý v podobě holuba na stropě lucerny se vznáší na světelném oblaku (vyvolaném paprsky prostupujícími okny lucerny)  nad věřícími, atd. To je ale asi na debatu na jiné platformě.

Není podobná obhajoba sonetu zbytečná?

Děkuji všem, kteří tuto báseň navštívili nebo navštíví. Zvláště pak těm, kteří přispěli do diskuse.

Pěkný nápad i zpracování. Přesto si myslím, že bys z toho mohl dostat víc. V naléhavosti a zvuku.

Poslední verš mi přijde cizí, z jiného těsta. Ale poskytl mi zábavu hledat něco spřízněnějšího.

Dokonalá jako vždy.

V podstatě osobitá podoba sonetu, ke které ukázal cestu Skácel. Inovace ve stavbě. Líbí se mi.

Přece jen něco. Rozhovory sám se sebou tu v rubrice pro čtenáře kdysi vedl j.f. Julián. Ty jsi zatím střídmý, ale kdo ví ... Za bolševika se říkalo: Oni mu tleskají. On jim tleská, že oni mu tleskají. Oni mu tleskají, že on jim tleská, že oni mu tleskají. atd. Ale stejně člověk nevěděl, bylo li dříve vejce nebo slepice.

Na diagnozu je brzy. Nejdřív je potřeba odstaranit clony.

To by se asi nedalo napsat lépe.

Pěkná báseň ve stylu, který používá třeba Alenakar.Toto civilnější pojetí odkazuje na kořeny někde před 60 lety. Jako taková je přijatelná i ve stávající délce. Ale kdyby se škrtly 3, 5 a 6 strofa, nic by se nestalo. A možná upravila 4, aby socha nerozpínala křídla nad náměstím, ale nad milenci. Na druhou stranu ony popisné strofy dobře připravují závěr, který by v obraznějším stylu vyšel chudě.

Pane Litartsi, nestačí jen plivnout. Vysvětlete, v čem je podle vás ten kolaps. Vždy´t všechny verše až na onen předložkový rým jsou v excelentním českém jambu. Jak se na onu schválnost dívat,  jsem vysvětlil. Vsvětlete tedy vy, proč to tak není. Ale i tak mě nutíte zopakovat slib, že se za vás pomodlím.