Můj hrdina

Neříkej mi,že tvůj život není jenom samá párty.
Neříkej mi, že tvůj život není jenom lehkost,
láska a tanec ve větru.
Neříkej mi, že taky děláš práci za peníze,

25. 04. 2023
0
0
33
Volné verše

Vůně cigaret a nostalgie

Doma. To je místo, kde hned po cestě z nádraží potkáš známou tvář.
Vždycky to tady trochu hřeje u srdce a zároveň je tu i trochu smutno. Osobní vlak byl natřískán živě se bavícími skupinkami dospívajících jedoucích ze školy nebo tlupami brunátných chlapů nastupujících u východu z železáren se svědomitě nachystaným pivem nebo placatkou v ruce.

24. 11. 2017
1
4
414
Povídky

Kapky vody

Cos tam tak dlouho dělala. Dvacet minut. Víš kolik to je vody. A té páry.

16. 06. 2014
5
9
616
Miniatury prozaické

Sestra

Můj bratr pozřel svoje ruce
a všichni mu to žrali.
Taky jsem chtěla být hustá
tak jsem hlavou prorazila zeď

29. 01. 2013
0
2
373
Miniatury, hříčky

Květina

Několik let zalévala květinu
A zbavovala ji plevele
Ta pak narostla do gigantických rozměrů
A ukousla jí hlavu

28. 01. 2013
1
4
322
Miniatury, hříčky

Malířka

Moje pastelka se mi směje
Myslí si, že ji naučím tancovat po papíře
A těžko jí vysvětlit,
že moje ruce vyznávají pogo

27. 01. 2013
0
2
351
Miniatury, hříčky

Insomnie

Včera v noci mi měsíc pozřel duši
ráno jsem ji našla
vyvrácenou na balkóně
asi mu moc nechutnala

26. 01. 2013
0
2
540
Miniatury, hříčky

Den D

Vzbudilo ji otravné pípání budíku a paprsky slunce. Nevadilo jí to. Dnes ne. Dnes se vzbudila s úsměvem.

02. 10. 2011
7
12
1821
Miniatury prozaické

Nápad

Bože, dneska v noci jdu na záchod už asi po třetí. Chce se mi spát. Otevřu dveře od toalet a vejdu. Je to prostorná místnost.

11. 08. 2011
10
22
3337
Povídky

Trip

Jdeme do kopce a máme fajn výhled do krajiny. Jdeme a připozdívá se. Už je to nějaká ta chvíle a my čekáme až to najede. Ty a já.

15. 03. 2010
5
9
2143
Miniatury prozaické

Zadupali psa

Zadupali psa
Úplně do hlíny
Nelíbilo se jim, že trochu štěkal
Tak ho krapet pohřbili

23. 01. 2010
8
13
1359
Smíšené verše

Vypnout

Už jsi o tom přemýšlela někdy dřív.
Ne, nikdy.
Co tě k tomu tedy vedlo.
Bála jsem se ho.

17. 12. 2009
16
16
1567
Povídky

Jen slova

naslouchám tvým slovům jako hluchý rajské hudbě a ony vesele opuští tvé rty jako mýdlové bubliny foukneš – odletí dotkneš se – prasknou jako chlebem házíme po sobě sliby abychom ucpali díry našich duší jež se nesluší nosit nezakryty však dobře víme že vůle šla spát a nepřijde ten kdo vzbudí ji polibkem neboť ten má schůzku s nešvarem nikoli s odvahou a tak jako můj anděl co vyhýbá se nebi střežím se i já tvých slov jako pták který byl zrazen oblohou neboť nevidím jejich stín

08. 09. 2009
5
6
1033
Volné verše
Nahoru