Nahá

Cítím se jak had svléknutý z kůže,Daná na pospas svému osudu,Zjizvená duše a nic už nepomůže,Život či smrt-budu či nebudu. Opuštěná vrba na konci života,Nemá nikoho, kdo by se jí svěřil,Koloběh světa-smutek, strádání, samota…V zrcadle laguny život se zmařil. Bílá jak vločka, svíjí se v objetí,Vody co nikde nekončí,Pohlcena paprsky v opojném zajetí,Krása, co kolem mě kruhy obtančí.

12. 05. 2009
1
9
898
Vázané verše

Země

Azurové oči oceánu,Bílé vrcholky hor z porcelánuDo hlubin noříš svoje vlasyLesknou se a studí mořské řasyStejně jak snítky křišťálových parČekáš zmrzlá na hřejivý milodarHrdost a pýchu do potočních žilZ modrého džbánku oblohy tam vlilPro majáky z mrtvého kamenípro skály kde slzy štěstí prameníZ písečných dun a pusté pouštěNavléknu korálky z kapiček deštěPro prostotu a jedinečnou krásu bytíA pro zelenost trávy a barevnost kvítí.

12. 05. 2009
1
10
907
Vázané verše
Nahoru