Sestra

1950
Jemný sluneční paprsek ji pošimral na tváři. Jaké je vlastně roční období. Pomalu otevřela oči a posadila se. Zírala do tmy, která se za zamřížovaným oknem proměňovala vden.

28. 08. 2023
12
19
353
Povídky

Proces 5

10 dní do procesu
Ne, dnes za ním rozhodně nepůjde. Vyspala se do růžova, potřebovala to. Poslední dny pro ni byly náročné. Dopřála si pořádnou snídani a pak se rozhodla si zajít do města.

04. 11. 2022
1
2
180
Povídky

Proces 4

11 dní do procesu
„Tak jak to jde. “ zeptala se Ginny a posadila se vedle ní na gauč vobývacím pokoji. Bylo příjemné listopadové ráno. Chladné, ale hezké.

25. 10. 2022
1
2
163
Povídky

Proces 3

13 dní do procesu
Další den ráno si vyřídila potřebné dokumenty ktomu, aby jí byla dovolena delší návštěva a aby profesorovi mohla přinést něco kjídlu. Jeho na kost vyzáblá postava jí dělala starosti. Vězeňská služba ji znovu provedla stejným procesem jako včera, až se konečně ocitla vjeho cele.
„Dobré ráno, profesore,“ pozdravila ode dveří.

24. 09. 2022
1
1
158
Povídky

Proces 2

14 dní do procesu
Hermiona rychle kráčela ve svém černém podzimním kabátu po kostkách před vstupní branou do azkabanské pevnosti. Podpatky jí klapaly po rozpraskané dlažbě. Kabát jí vlál kolem kotníků vsilném větru. Zabouchala starodávným klepadlem a po dveřích se rozlily kouzelné vibrující vlny.

31. 07. 2022
1
1
176
Povídky

Proces 1

Poslední měsíce byly naprosto šílené. Po jejich vítězství si chtěla jen někam zalézt a po zbytek života spát. Ničím jiným se vůbec nezabývat. Utéct od toho všeho.

08. 07. 2022
2
5
237
Povídky

Protože to není a nebylo OK

Zas je to tady, rok co rok,
ulicí chodil ruský mlok,
sovětský k nám přijel blok.
Varšavský pakt dupal krok sun krok.

21. 08. 2021
5
4
291
Miniatury, hříčky

Na perutích holubů

Vzpomínal na ni. Vzpomínal na sluneční paprsky dopadající na její tvář, když za ranní rosy vycházela zdomu. Na její útlé kotníky, které zahlédl pod dlouhou nabíranou sukní, když si ji vyhrnula, aby si mohla kleknout a pohladit věrnou kočku uhelné barvy. Dívčiny bílé paže a ruce rozhazující hrách ptákům slétávajícím se znedalekého holubníku.

08. 04. 2021
1
1
236
Povídky

Noční nebe

Třpytivé hvězdičky na černém sametu
drobečky z komety koštětem zametu
každným dnem přibývá více a více,
aby Tě zasáhla slečna Vlasatice.

08. 03. 2021
1
9
488
Vázané verše

D.A.V.

Už ji vedou. Zrádkyni. Ale je to matka. Pověste ji.

31. 05. 2018
6
7
716
Miniatury prozaické

Pouta války - 2. část

Po válce se vrátil zpátky do Anglie. Vše bylo jinak. Mnoho let se potloukal po špitálech po celém Spojeném království. Vždycky bylo co dělat.

30. 12. 2017
1
1
402
Povídky

Pouta války - 1. část

Konec roku 1916, západní fronta
Ypry, Verdun, řeka Marna, Tannenberg a Mazurská jezera, řeka Somna. Ty názvy mu vhlavě probleskávaly jako padající hvězdy za bezesných nocí. Pro něj to nebyla jen bojiště. Byla to místa, kde zemřelo tolik mladých mužů, mnoho znich teprve plnoletých.

29. 12. 2017
1
2
462
Povídky

Navždy věrní - 1. část

Semper fidelis
1. část
1943
Černá, temná místnost bez oken. Vzduch byl prosycen nasládlou vůní krve.

06. 08. 2017
0
1
505
Próza na pokračování

Snesitelná těžkost bytí

Otázky. Jen další otázky. Zeď naproti němu byla stále stejně zajímavá. Jen kdyby nemusel odpovídat na ty otravné otázky.

28. 10. 2016
1
7
678
Povídky

Všechno, anebo nic

Vjídelně bylo dusno. Všichni už zoběda odešli zase do práce. I její manžel fáral na Jáchymově.
„A je vůbec něco, co by vám mohlo ublížit.

23. 04. 2016
3
10
779
Povídky

Plná beznaděje

Pršelo. Kapky líně dopadávaly na okenní tabule a pomalu klouzaly směrem dolů kparapetu. Blesky v dálce bičovaly oblohu, hromy burácely na znamení blížícího se konce světa. Tíživá myšlenka otřásla, jak jejím tělem, tak myslí.

11. 12. 2015
3
7
639
Miniatury prozaické

Nepředstavitelná

Burácivý zpěv neutichal
Bělostné pírko se snášelo na trávu posetou kapkami krve
Hrom bil tóny zvonkohry
Bál se, aby zjeho úst nevyšel dávivý šepot

31. 10. 2015
4
5
886
Volné verše

Silná až do konce

„A jaká byla moje babička. " zeptala se jednou mladá dívka své matky.
„Vždyť už jsem ti o ní vyprávěla," usmála se na ni žena, avšak její oči byly smutné. Tolik se podobala své matce.

05. 04. 2015
4
24
1428
Povídky

Navždy věrní - 3. část

Toulaly se po Karlově mostě, Marii vždy fascinoval, musela se na chvíli zastavit a zadívat se na pocukrované střechy domů na Malé straně.
„Až budeme na druhé straně na břehu, něco ti ukážu,“ oslovila Marie svou přítelkyni. Prošly Staroměstskou mosteckou branou a zamířily kpravému břehu. „Podívej se,“ ukázala doktorka filosofie kdruhému pilíři mostu.

16. 02. 2018
0
0
480
Próza na pokračování

Z Pankrácké romance

Ledově chladná dlaň
Se dotkla jeho zakrvácené košile
Hodinky odtikávaly ztracený čas
„Ostatky nevydávat. “

08. 10. 2017
2
3
521
Volné verše

Navždy věrní - 2. část

Únor 1948, Praha, ČSR
Eliška chytila škaredou chřipku. Její matka s ní zůstala pár týdnů doma. Předtím to zvládala Eliščina babička, ale když se její stav nezlepšoval, vzala si Marie vpráci volno. Už skoro týden měla Eliška zvýšenou teplotu a čtrnáct dní ležela se suchým kašlem a rýmou.

21. 09. 2017
0
2
442
Próza na pokračování

Už nechci

Jdi pryč od mých dveří
Já už vtebe nikdy neuvěřím
Nečekej na mě na tramvajové zastávce
Nevystoupím, když tě tam uvidím

16. 02. 2017
1
6
613
Volné verše

Slepice v ruksaku

Ráno u nás na dvorku,
kvoká naše kvočna.
Máme z toho ponorku,
snídaně snad počká.

31. 07. 2016
3
6
792
Jen tak pro radost

Prchavý okamžik

Nad ránem
Šli opilými ulicemi
Nevěděli, kde je vpravo a kde vlevo
Kde je nebe a kde peklo

06. 11. 2015
3
7
839
Volné verše

Chobotnice

Druhý muž
Po tyranovi
Znelíbil se
Podlehl

30. 10. 2015
1
0
886
Miniatury, hříčky

Nepotlačený samet

Mládí
Šlo sametovými ulicemi
Pokoušeli se
potlačit

10. 10. 2015
3
1
873
Volné verše

Jeho Olga, její Václav

1966, pár desítek metrů od sídla Havlů
Jeli na návštěvu kVáclavovým rodičům. Vrádiu zpívala Marta Kubišová, která měla být za dva roky zakázána. To ale ani jeden zmanželů Havlových nevěděl. A ani to, že brzy přijedou ruské tanky, o tom, že vsadí Václava do vězení ani nemluvě.

09. 07. 2015
0
7
983
Povídky

Naděje z popela

1946
Zaprášený boulevard periférie Paříže nebyl pro osamělou dívku nejbezpečnější. Kdokoli ji mohl zastavit a jen z afektu nařknout ze spolupráce s Němci nebo za Němku samotnou. Následné lynčování náhodným davem by se dostavilo během několika okamžiků. Věděla o tom a také jí bylo jasné, že její světlé vlasy a modré oči by její nevině nepomohly, ba ani dokonalý francouzský přízvuk.

05. 10. 2014
0
2
930
Povídky

Nedopitá sklenka vína

Seděla v houpacím křesle se skleničkou bílého vína v ruce a snohama na stole. Zase. Snažila se zapomenout. Opět.

10. 09. 2014
0
4
857
Povídky
Nahoru