hlas nakonec slábl přes moruše
Na samém dnu lesa kradou krkavci vranám
křik
(čtyřspřeží lučních koníků se závojem)
vrána je rána
zapsáno při poslechu Declaration
Některé lidi miluju skrze jejich hudbu
/bolí/ čistou dokonalostí
až ji musím plakat dovnitř svého
nedokonalého těla
mám tě nejraději ze všech těch divných zvířat
Jsou věci ve skříňkách z kamene
věci ve skříňkách s jiřiččím peřím
věci ve skořápkách nimetických vajec
jsou věci, kterým věřím
jedno ristretto, prosím
Byla jsem nemocná
---
I den byl natřen proti své vůli:
špinavě bílou větou v posvátném odstínu Ibis
autoportrét září 25092019 z profilu
Vyber jednu noc : jen jednu jedinou
bude to jedle s temnou hladinou vím to
napíšu pro ni oset pcháč a
naše dítě
má vítr ruce?
Listy podzimu
nastlat pod zimu
—- jak je nemůžeme chytit a přitom šustí
pod nohama
epitaf pro taneční pohyb deště
Klidová zóna tvého já
mží v ní jemně zeleně
doteky jako prsteny se závojem
nechávám v nich ruce
věnováno Z
Po dešti vítr přehraje smyčcem kosti
pláč do lítosti
do trumpety smích
/kůže se suší na šňůře spejskem a kočičkou/
v lomu myšlenek
Někdy jsem zvíře
zvíře lapené do želez
do želez lesa
řve uvnitř mě
toulám se
Ranní vzduch už je studený
/zapsala si/
pod hrdlem slivovice podzim marně svírá léto
víc dech
27. 7. 2024
Klid lesních studánek vyvěrá na povrch
dechem k odvráceným stromům
chodí tě pít vlci
mlčíš
než tě zastřelím
Musela toho dne vyházet všechny bezejmenné luční koníky ze starých knih
vlastně to byly jen záložky
vlastně pokaždé stejný obličej
/pak mohla vejít/
po bouřce
Je po bouřce
ozón svázal zvýšky stromů plicní sklípky bezinkami
zalykáš se
kam až
rakvárna smutku
Stýskáš si do kapes plují tam rakve bez oblohy s nálevním pultem
skleněný smích vody po první celé notě
zasaď pod ořešák
saky na raky koše na ryby Anna už jde
přijeď
Chci jít domů
přijeď
bolí mě tma zachycená ve sklech brýlí
má obnažené kosti
pod obojí večera
Slunce tajně prosívá za oparem zlaté mušky
do větru hlad
kocour se ušklíb
v očích se pohnul smaragdový pták.
20. 5. 2024
V noci vraždila sršně typruhované vězně své moci
urvaná hnízda snášela do trávy tichopršelov očích
17. 5. 2024 a sprosté nadávky
Chmýří chytá vítr za bíloujednou se s tím možná smíříš
tma je dýl v panenkách amluví potichu
Ležela na louce,v břiše srnčata, co se nestačila narodit, někdo jí uřízl hlavu a plec, ležela křehcečernou krvíjináotiskem zkurvysyna
nevolej mi brzy ráno
Nevolej mi brzy ráno
když zem zpívá sdeštěm spím
vbřiše rybníček kouře
a noc hrne ze snu švestková povidla
nevím jestli ještě žiješ
Chodili jsme zhospody pěšky tmou zRožnova do Vidče a zkremačního komínu vylétaly potichu vlaštovky. Jedna za druhou, poskládané nad koleny skládané sukně znovinového papíru
pršel znich versálkami vítr
a saze
padaly na zem
černobílý film oběšený na prádelní šňůře
Když odkvétají stromysněží sny plynových lamp jsi chvilku něžný---------tehdy spí za dveřmiuškubnutým límcem upíjí z mý krve chlorofyl
otisky myšlenek v kamenech co o ně zakopávám ve tvých kapsách nálet nálet náletvítr se tmou natlačený v nebi nad jazykem.
ještě nevím
Láska potajmu otevíraná nožem rybičkou pod pnutím ránaodešla bučinou tam kde jsem kdysi řvala vysoko nad zemí zaklínadla a za zády místo dveříjen vítr snažil se podebrat můj hlas
-------------------------------------
urvat a stlouct nedělní máslo do dřevěných formiček odraz lesních kaluží co nikdy nevysychá pýcha výšky stromů ušitá ze všech těch ptačích domů nečeká s teplou večeříó ty můj malý bloudeuž ti nevěřím
někdy dýl
Smyčec dětských houslí tahám za zády
někdy dýl
za sad kdivoké jabloni
pokaždé si mě osedlá
v pekle se vždycky svítí
V pekle se vždycky svítí
plné demižóny chlastu a stůl pro kanastu
křik vychází ze zdvižených paží nemusíš se snažit řeka utíká přes hrudní koš a ryj divočáka se pořád rychleji smráká za odraz pocínovaných lamp a pouličních příborů
na kabát ti kape mastnota bramborových placek
všichni ježci jsou mrtví
Nenávidíme se
snažíš se mi očima roztrhat blůzku
já tobě hlas
---
4:00
Nad ránem sis posbírala věci
do nůše
do nůše svéhlavě do nůše opeřené do nůše s popruhy
do nůše plné křiku dětí a všeho co kope letí a uhýbá šaškovskýma ušima
skořápky
Nosíš vsobě gravitaci černých děr
tam potajmu zpívám halí belí a Je ťaime ---
---
ne Bůh a ráj ale toužebný smutek nekonečna vysoustružil figurky Adama a Evy
eroze způsobu podávání předkrmového příboru
Až tam u větrolamu zjistilajak stromy lámou vejpůl vítr vítr ten pravěký rytíř ve zbroji jel na koních bral kmenům koruny smály se mu uraženými větvemia vítr tančil ve vírech bral živým dech i krevní skupinu/eroze vytáhla předkrmový příbor/pro pět hvězd a měsíc/pojď se mnou/---smály sesmály se až k zemitiskly na hruď jeho chvění až vyklubal se vánekzalévaný deštěm ze dvou jezer a jedné hrázezalévaný rozmělněnýmzalévaný mýma očima
stůňu a předčítám I.
Smrt v jarním potoku
píská si do kroku
z kamene vytluče
hnáty a obruče
TD - Čikin
z mlhy přicházejí hodní psi a nesou naše smutky.
Seděli jsme na lavičce pod stromem. Vnučka houpala to své nebe, peklo, ráj až knebi a zpátky, vlasy vlály za ní a můj přízemní strach taky.
ale pak je tu ještě ta tma
Ten večer měl zvláštní barvu procitající bouřky do louží padal pylsložené oči včelnakonec staré ptačí hnízdoněkdo v něm smíchal vítr smích síru a peří plavalo na hladině nechtělo se potopit a někdo pořád zpíval věř mi pojď na pivo---a tyužínals potajmu z mého psaní louku bršlicí krmil zakrslé králíčky
někdy i ty zdánlivě obyčejné věci mají myšlenky slepené smůlou a dřevem /voní o ní/
ale pak je tu ještě ta tmahranostaj atajemstvítvrdý neleštěný eben.
rohatý kaviár aneb otevřít ticho
Stromům padá jehličí
dubům za každým pupenem jeden list
svý vlasy už nekřičím
pavučiny opouštěné sekáči taky nepláčou kde domov můj
nelze nebýt
Když motýl na broži listu zpívá nektar
sám čelem k nebi
nelze nebýt
nelze nebýt
nikdy jsi neřekl miluji tě
Nikdy jsi neřekl miluji těta naše láska byla němána rukou nesla do peří tišekdyž sněhu bylo nad kolena
nikdy jsi neřekl miluji těopřel ses o všechny mé v(n)adyta touha byla pořád stejnájako koš jablek ze zahrady
nikdy jsem neřekla miluji tějen svítila kouzelnou lampouna malý svět i křídla dětía v očích četla to věčné chci (tě)
slova přec nejsou důležitáopřít se o sebe zády a vědětkde květinu vzít ze zahradyhlavní co v nás spí. láska skrytá.
prší už i do slisované slámy
Díváš se do kalužena své tělo zdemolované chlastemna chvilku uvěříšže by se mohla vrátit---hodíš do odrazu kámenzhasnešvšechny ty oči do svých---když se probudíšpolštářem prorůstá les
nedestilovaná chuťpo blechách a šampaňském .
ježek a přidružená slova
Ježek má rád piškoty
pečou mu je vOpavii
já se míjím sjeho miskou
co ji vnoci do dna vyjí
někdy
Někdy chodím do starého kostelaklečím v lavici se svým nečitelným obličejem arozbitými vitrážkami prolétají volnost ptácipak z nočního nebe padají všichni svatí ti bez křestního jména------To hnízdo našla v křtitelnici/ztrácíš se mi za rozbitým sklem/pak je měsíc orloj/ lojová koule past pro křídla/a slunce talíř ze slámy a lýčí/snídáš z něj mraky s urousaným lemem mý spodničky/zpíváš dlaní/Je ť aime//comme la vague irrésoluekřičím tě a nikdo to neslyší, zvláštníTo hnízdo bylo opuštěnéstigmata myšlenektvůj sten ručně kovaný čtyřhranný hřeb v černém kmeni dubu svlečeného bleskemUroboros. Ježíš. Jak daleko do luk sahá bosá voda potoka aby se v ní mohlo vykoupat kousek nebe. ebenne nebeebennebeeben nebe eben nebe eben nebe eben nebe eben nebe eben nebe eben nebe eben nebe ebennebe.
tohle není platný výběr
Nechtěl ses mi zdát.
Vrátila jsem stromům jablka a oni přiletěli.
Ptáci vjarmulkách.
Ňadra kopců jsou na svém místě tam i tam
a tak jdem
Čas vzlíná polovinou oblohy
tam kde nekvetou hvězdy tma hladí víc a dýl řekla bych
urputněji nutí ulehnout ksmrti
smrt je hlína ze které vzlíná život
ukaž mi ten dům
Ukaž mi ten dům
vzduch patří sekáčům a prachu
za dveřmi s okem Kyklopa ručně kovaný hřeb ve větvi dubu ---
---
13
Spala jsem vtobě
po dlouhé době převalovaly mraky úplněk
rožínal a zhasínal nebe
andílci táhli hlínou nápis happy birthday to you
nechci se ti zdát
Ježek se probudil má žízeň víc než hlad
teplo už klíčí nažkou pod kabát a za vsí se modlí vítr s čerty
spánek uléhá do uší vrby
vplétá havranům do křiku stuhy
a oni / zpívají / no
Když se rozednívá
zpívají křídly dýl
utajenou březost lesa
dunění podzemních bubnů co mění obličej na chiméru a hřích ---
newim
Vnoci pozoruju nebe
klid mrkajících hvězd a mrtvých ptáků
pak přichází
klepátko na dveřích svážnou tváří ebene
den zapadaný větrem
List na větvi podává svůj stín zemi
ta tma má klín
věř mi to
---
ježečku
ježečku
Ježečku můj malý
ke spánku jsi zralý
vykrmím tě do zimy
po ptačím
Pomalu se rozednívá
po skle hladíš mrazem sypané ráno
zkřehlí malí probouzí se
nakukují co dnes v míse
slajd 0
Po mlýnském náhonu běhají myši
jen já vím o jejich skrýši
po pítku táhne hlad kočky
pod hrdlem psi
aby šelma neviděla
Mlha stoupá z ohanbí potokaovine kolem dokolaovine kolem dokola mléko z prsu deštěpapírovým vlaštovkámco rozbíjí si mlhou vlasy o okna
Jednou tě vyvrátíplaná jabloň co v ní usínáš do houně svítání tou ovce nepřeženešzvíře zvířené kalem dna prastarou silou vody
svůj kat
slajd
Atlas listopaduútržky stop a pádu---řehtal jsi palci u nohou klokočíhoupal lok oblohy do očíbyls kočí mrakůco bičem vzpínal bouřku do zázrakupod klíční kostí jsem propíchla svou kůžiblíž peklu dál k muži
dlaněmi pod vsídlaněmi pod všímpo psím vínu nůž a housle---.
listy si ustlaly
Liliovník obnažený podzimem
Lilith
had zhasne louč
napůl oči bez víček: sníh kolem obličeje
stín sovy slovil myš
Když se směješ pod štěkotem psů
zakousnou tě
Suším šípky jablka
smutek zkroucený vlnou klubíčka
none
Hluboko do břicha básní
napsat smích jiker a mlíčí
a pak zas všechno vyrvat
uplavat samotu v záchranné vestě
den dokořán proti okenicím
Lehneš si pod dub
zem už je studená
les šumí prastará zaklínadla
v keři pohnul tichem pták
myší reje
Posed plný myší
pod ušima slyším
jak mi žerou svačinu: plch přichycen při činu
dával si i slivovici teď tu na něj marně křičím
pátý pád zaříkání
Když se v mřížích větví setmí
tence pláčou sovy
podřežou jim hlas
jednou ti to povím
pýr dál
Letošní nebe odneslo stěhovavé ptáky
/ pýr dál /
Osedlal jsi hříbě větru
uplet mrakům alpakový svetr
a až ti odejdu
Máš oči stroškou šedé oblohy
když se zlobí
pod nohy mi lopatkou hází mlhu
a až ti odejdu
poslední rok do pěti___
Jsi hluboká bílá postel
krčíš se z levé strany
tu pravou zastýlají pod matraci
zároveň s noční košilí
Ta
Ukázala jsem ti svoji bibli
dopisy pírka sušený blín
(možná to byla smetánka)
Už nemáme žádná tajemství
logaritmické pravítko smutku
Někdy přemýšlím
jestli jde nafotit lásku
kterou stranou čichu svléknout chuť
---
19. 9. 2023
Život je hluboká hlína za nehtama a
mělké hroby myšlenek
Nad troubením jelenů se vznáší ranní opar
krompáč se pomalu zakusuje do hrdla hlíny
zase zpívám ukolébavku
A vidím hory
ty pravěké vzpínající se tvory zakleté v kameni: srázy oblečené strázní na půl cesty čelem ke hvězdám
utnu horolezecké lano
hou hou hou
tatra
Ráno jsem se probudila a otevřela oči. Žiju. Koukám na anděla se svým obličejem, co mi jednou doletěl vbalíčku poštou… A mami, zítra se ti zase narodím. Dala jsi mi svoje jméno po všech těch prokletých svatých a umíněnou paličatost lomu.
už mi nepiš
návštěvám odkládám teplo do šatní skříně
když odchází
přehodím přes ramena
říjen
10. 9.
Slunce obkreslilo tělo tančící dívky
celou
zlatých trav
---
nultá
Vložíš si do herbáře čimčarání vrabčáků
nešlo a nešlo vlepit
(tak jako sentimentalita toho rána)
utíkalo
v němých dnech
v němých dnech
Bosé nohy šlapou do pěšin stesk břízy dlouhým stínem
lišky jedna za druhou
podpálí oheň v krbu tvoji úzkost její obličej.
indicie
Pohladila obraz ptáka tančícího scénický tanecpod barvou nahmatala peříkde se tam vzalo. každý den zřetelněji vystupovalo na povrch a měnilo se v teplo začala mu věřit
noční dravci nosí v hlasu smrttvoji lásku---tajemství o jívách nosila pod pasem jako koltaž nedopla opasekzadělala těsto na vánočku ze dvou copů ustřihla do fěrtůšku jméno
jako by na tom záleželo
V těch nocích ožívajívlčí mákysukně dokola akolem dokola---v záchytných pavučinách úplněk víří prachřekni mi kolik chroustů chybí v zápalkových krabičkách a já podám ti svoje oči---hlínoumyšskřek ptáka s kořistístín houslí protnul žíní strachtouhu v níž smrákádo žízně smích
přehodil mi přes ramena svetr z vařené vlny
někdy někdy v nocijemně kouše do lícních kostíčlověčinou
pak nespím
poslední
Tu noc jsem provedla zlatý řez chřípím tmy
podvedla jsem ji i sebe
píšu tužkou celou tu noc se srostlým obočím havranů / vždycky mám u sebe nůž / nakonec utíkal /
pták Klaun
pro září
Smeť vítr na lopatku rozesměj švestky: ten nektar sršňů vos včel a věčněopilých opilých motýlů.
25. 8. 2023
Noční lijáki pod nepromokavou bundou nahmatáš zvýšenou hladinu ptačího letusevřenými křídly rozbít siluetu strašáka---Nahřátý kámen na kraji lesa potajmu křesá oheň/ pro nevidomé /stéká déšť po pokoseném strništi s bodáky /do myších nor zlatý chléb pšenice /rozedrané boty obličej i rty senprsten lesa co nejde stáhnout z pokřiveného prostředníčku
nakonec se v něm utopíš.
kdo by dnes vkleče sbíral lásku
Někdy ze mě vypadávají zvířata položená na sametu dárkových krabiček
ta nepláču
jen utáhnu sametku do větší hloubky
---
po vlčím
Na tmu připínám zicherhajzkou světlušky.
Klouže po nich ranní světlo.
Pak umíraj.
Tos nevěděl, že.
Princ a Král
Je ráno. V batůžku na zádech neseme posbíraná jablíčka. Jdeme za Princem. Na pěšině, vedoucí k lomu, ucítím vůni kouře.
Princi
Po dlouhé době jdu do lomu. Vlastně jsem tam přestala chodit, co umřel Princ. A pak ta liška. Měla nahoře noru.
Sylvia
Slunce upíjí z očí vodoměrek srpen prší do obilí
za chvíli odletí čápi
je srpen
pěnice zpívá v křoví nekonečnost touhy zpívá tak až zmlknou všechny potoční žáby
---
Ztrácím se ve tvých myšlenkových pochodech
zadržuješ dech
a jemně vyťukáváš melodii
tehdy tě cítím přicházet
první
Někdy v noci když v něm spímvstává s němým mlha k mýmu obličejipak se mi chce plakatvšechna ta smrtelnost střídmě jen pod oblaka
ten zvláštní smutek jív
růženec v prstech vlkodlaka.
Vášeň
Dveře se otevřely a závan větru vnesl do místnosti vůni, již vzápětí přehlušil pozdrav.
Tak už je tady, nová kolegyně. Vstanu, pozdravím a podávám ruku. Pohled mi automaticky sjel od obřího dmoucího se výstřihu na tu její, kde na každém prstu, snad kromě palce, trůnil poctivý prsten.
pro Martina
pro Martina
A nad hlavou mrak
ve tvaru draka
za chvilku vyklopí zkřídel bouřku
když dva dělají to samé a stejně je všechno jinak
Ke krmišti přicházejí divočáci. Slyším praskání větví, náletem prosákne kvičení pruháčů, ještě neví. Matka má plnou náruč práce snázvem, jak přežít. Zasloužilá a zocelená matka je vedoucí bachna .
čekárna na sen
Vstoupila do čekárny na sen
sklepním okýnkem
/ v regálu ležela kočka se zlatýma očima / v regálu ležela chcíplá kočka s černýma očima
bez vzpomínek //
jablka co tence pouští kůru pro štrúdl
K Bolesti Holanav žilách lán varhanní hudbydechem skloněné ticho bránice:to všechno vytištěno černobílou tiskárnou Epson
jinak nicco by dovedlo vysvětlit jeho náhle hmatatelnou přítomnost
do rána přes bosé nohykohoutí ostruhy na exbolestnachovým hřebínkem
a tak jsem napsala
Má tolik vad, že ji nemůžu nechat uchovnit, řekl porotce a začal jmenovat jednu po druhé.
Bože, o takových jsem ani neslyšela. Proč má můj pes kapří hřbet, sraženou záď, krátké tělo, široký krk, proč má úzkou mordu,
velkou mozkovnu, špatný počet zubů a kulhavou nohu. Nepravidelný krok.
vlastní úvrať se skleněnými kameny
Na polích háčkujou klasy
obzor
přechází přemnožení divočáci
obilí zraje koukolem
misky s reliéfem
Utrhla vzahradě dva listy vavřínu
vložila do černý kameninový misky a podpálila
vešla do skříně soblečením
otevřela zadní dveře
chodíš mi nad hlavou a houpáš větrem
Dech pavučiny
aréna tkaná sluncem
třepetá křídly
Nedotknutelnost
slunce vychází z deště
Řekl mi: slunce vychází z deště pokaždé jinak
mění barvu kamenů všimla sis
Oči těžknou podél řeky
uchytí se stenem v trávě
0 nultá
Když pláču
prosáknou měkké tkáně lesa
usedneš myšlenkou na větev
milujem se
čárování
Liška čáruje tmu muž se jí dotýká čelem je sám
roztrhá ho až uhne očima
vlastní strach
čárování.
kompas podvědomí
Světlušky padají z čisté tmydo dlaní zhasnou světla lanípřivřela okamžik do puškylásku co neuměla zabít.
státnice
Arboretum rododendrony hortenzie vzduch plný vůně a větru
studentská karta na volný průchod
ještě ano
/při zpáteční cestě se budou snažit přelézt plot
pod střechou deště
Kuna krmí mladékuna krmí u nás: krví třešní každý příští denopíšeš němýma stopyna půdě stodolydiagnóza mysli s něžnýma očima smutkukuna co visí ve tvém vzduchu
odpočítávám vodu
Vždycky když na tebe myslímcítím síru---zapálím prskavkypřivolám zpátky Vánoce ve kterých umřel tátaabych mohla plakat mráz
Odpočítávám voduopřela jsem si o ni čelonad hladinoubudoucnost lidstva leží ve všem tom rozmetaném hnojiv polích řádí divočácidivočáci jako kýl lodi ztrácí hlavy v obilídivočáci co je potajmu miluješ: do mozku ukládáš každý jejich pohyb
je to láska řeklsvý tři promile v krvi šel po kolenoumával svobodným ptákem a žádal o mou ruku
ukousla jsem tužce dřeňnabarvila bílou na antracitbyl na okamžik Řím, aréna zalitá cínem krve, býk, jezdec co urve šílenství z roztrhaný košile a otevře ptačí zpěv, faun i farizej
smyčka
Stará smyčka na trámu stodoly
všimneš si jí
budeš se na ni dívat
budeš se dívat
dotek chaosu
Zadumané traviny mokřadu ----------
vždycky jí pořezaly nohy tou zvláštní bolestí, kterou neuměla pojmenovat
bubliny vystoupí na povrch až potom, co se bude snažit doskočit -----------------
----------------------- existuje jen vjejí hlavě
pořád věřím že budu ze studny tahat déšť
Ticho stodoly pod střechou převaluje horkost po žebříku
má oči po břidlici řekla bych
ticho čnící po kočce co ztratila dech mezi druhým a pátým krčním obratlem
kuna pak do rána krmila mladé čímsi zpěvem
30. 5. 2013
Ptáci odmykají hnízda před čtvrtou ráno
jiřičky pod střechou choulí tmu dřív
zpěv vsákne ranou
nakrmené ptáče uvnitř zmlkne
list krajka
Zvedneš ze země loňský list, opatrně vložíš do náprsní kapsy. Je křehký krajkovím žil.
Žilek. Měníme se.
list krajka
Zvedneš ze země loňský list, opatrně vložíš do náprsní kapsy. Je křehký krajkovím žil.
Žilek. Měníme se.
A sen. Máte ho?
Dvacátého čtvrtého vosm ráno Hedvábník
šedesát deka brambor, dvě velké špetky soli, polohrubá mouka, vajíčko
bosý nohy vláčený po strništi bolíš
hrnčířskou hlínou
to všechno
Březí laň sklání hlavu ke krmišti
zastřelíš mývala
zastřelíš mývala
zastřelíš lišku
v krvi měla dvě promile smíchu
Volavky staví hnízda u vodyničím nezastřený hlad mění tvar i způsob jak udržet pohyb rybnež uloví tě urousaný azyl tví psi
Sklo padá do vody oblečené v zádušním rubáši pořežemokro deštěúnik tmypak švy spodního prádla prosáknou dlaní šílíš v ní a nic s tím nenaděláš
Napsal mi: ty krávo jedna, jdi někam---řeka tekla to svý circlešla jsem pastvou mezi kravincipršelopršelocelou loukousvítily žampiony a mi konečně došlojak velký jsi kokot
sběratel barevného prachu
Vchladných ránech
zvoní kosa
o rosu dýl
vyčesává slzy
třídirna rzi a dechu
Koupila sis batoh z hověziny
zbytek zimy protáhla žíní do tajícího sněhu
/štupuješ mu potajmu paty/
ach ty uličníku co po chodníku natahuješ pasti kaluží
slepé oči krejčovských panen
Počítám tě
pořád dokola znávětrné strany
mezi kmeny probleskují světla zvířat tma a já tě měním svýma očima
---
někdy
Cinká
v truhlíku za oknem
není to tvůj obličej ani jméno
možná klíč k dešti
něha neumírá to jenom my
Jaro táhne z lesů hloh
do lánů daňky
nůž kterým ses pořezal
ano
sny
Každou noc skáčeš do řeky
oblečený
pořád tou stejnou vodou
podáváš zlatou rybku
zápisky deště
Spouštíš výš řeku
Smutek vrytý do ticha stodoly souměrností pořezaných špalků
vzpomínky v naškrobených cíškách rozbíjí tenkými konci řinkot skla
pak proskočíš
slovo voda
Vraždíš mý hrdličky
za krčky
po tuctu věšíš na řeznický hák
pod víčky kahanem opálíš peříčka
milostné dopisy
Nebe je poseté hvězdami
za každého srnce
cesta přes noc delší
---
pokus o requiem I.
Vrozbitém obličeji se odrážely truhlíky sčervenými muškáty
odvážné myšlenky: ano
začalo prostupovat žilkování ostře pálených cihel a jednotlivé svaly dýchacího ústrojí zbavené omítky
vstřebávaly déšť
bez názvu
Naříkala jsem přes tekoucí vodu
každou kapkou zvlášť
pak přestalo pršet / do krevního oběhu / lhal jsi mi / ptačí dům / ve větru schody křičela jsem
až popadaly kmeny
pták baňka
Spíš
smyslně krásná sčistými liniemi větví
v pupenech větvíš své nekonečné jaro
rouháním do vlasů orgován
to pták hrál hlad na střevíc
Vbásni prázdno vbásnivíc
to pták hrál hlad na střevíc
touhu dlouze
bez překladu
mýdlo krade z rukou otisky prstů
V temném lese někde tam
pod kozím hřbetem
kvetou na lomových kamenech
zvláštní bílou
víš to
Kdyby šel přeposlat smutek vbalíku
---
nechtěl se nechat zvážit
taková malá krabička snad pro prsten zvláštní
sníh co rozpouští dlaně
Na rozporce na široko rozestřené prase snad přes celé nebe
vchlévě sele okousané na kost
pneumatiky na hraní
dětské míče:
zálomek loňské vzpomínky
A stromy voboře černé parožím daňků jsou náhle bílé sněhem. Jeli jsme pozdě vnoci po cestě zLichnova do Zátoru. Najednou manžel dupl na brzdu.
Procházeli mříže plotu.
/zůstaň/
A do kapes říční perly místo nábojů
aby hvězdy nebolel střelný prach
ráže winchester dvě stě sedmdesát šest
---
přepisuju si tě potajmu do bot
Přepisuju si tě potajmu do bot
pod prsty mlhou zluk:
tká babí léto / aby nás nenašli /
vykrádáš mi ze slov oči
stádo řeka zvonec mrak
Stádo černých ovcí běží
jako jeden velký mrak
nesou bouřku do oblak
ráno bude sněžit peří.
TD - A pak ho odčarovala
Vzala do ruky kouzelnou hůlku Harryho Pottera. Setmělo se, začal padat sníh. Tyhle tiché chvilky mezi dnem a nocí milovala. Oblékla si krajkový korzet spodvazky, co stál majlant a černé punčochy se švem.
Les zavírá větrem listí
Les zavírá větrem listí
pak už jen tma, no
Nutíš mě pít pít pít zpítek ptáků dlaněmi
ty tmo všelijaká němá
jen říjen s motýlkem
Říjen. ten všivák poťouchlý
poťouchlý
rozkvetl v sobě blatouchy
blatouchy
deštníky s hromosvodem bouřky
Budu tě urážet tak dlouho
dokud mě neopustíš
_________________________________________
abych mohla plakat
Co bylo nejlepší? Ten, co přijde.
Před horou není úniku, vykamení do všech světových stran poezie
smete ukazatel směru
hora je muž, žena, dítě, štít co ochrání tě a pak zabije, hora oře pluhem zem
světlo mění vzapouzdřených kamenech
měsíc
Měsíc zvedá příliv tebe chodíš po nocích
těsně pod okrajem nebe ráno najdu tě
A někde za domem houká náměsíčný sýc.
ty vlevo zalívám jinak odtažitě
To ráno se rozbíhalo vodou do luk
Pod oknem uklouzla po úzkém kočičím hladu
Břidlice překreslila deštěm
mapu tvého obličeje
ticho kouří Lípy
Pochodují chrobáci
pískají si po práci
pochodují o hrob dál
na podzim víc umíraj
přidej si džem, já dostala povidla
Je tma
měkká že moh bys ždímat potok ze dna
vodou pozpátku
jestřáb prolne zvukem kérku i kov okolo koukole
ještě nevím
Někdy přemýšlím, kde začíná stáří ženy. Ztrátou muže. Miláčka. Jesení.
reedice
Zlomila se někde mezi srdcem a větví
bolest praská
a najednou jako když se setmí
mízou teče láska
Dívej se pravým okem
Otevřela oči a začala číst.
Četla pořád a všude i pod lavicí.
A pak psala dlouhé tresty.
Stokrát.
máš ráda scénický tanec___
Máš ráda scénický tanec
---
Zkroutím se bolestí
do žlutých očí sov
bdění je ztráta čichu
Hadi se rodí zvoru převozníků
vmžiku oka bez víček
uštknou rozeklanou vteřinou
jsi zas blíž
odejdi ano
Vaše poezie mi nic neříká
Pane
budu vám raději vykat nebo onikat
nad smrtí není nikdy dost hlíny / oni kat /
mezi čtyřma očima
Čárky za slovy dělám tam,
kde cítím, že to ještě dokážu unést.
A když se moji čistokrevní psi
vyserou mimo plenu,
tábání III.
Odešel jsi pod svou strangulační rýhou
cestou nevyzul boty: o ty
teď čníš
/ a já deštěm šílená /
nebudu rušit___
Už neustoupím. Nebudu kovat zámky proti rzi a dešti
vánek se celou dobu tvářil jako bezvětří / očima k vichřici /
chci ti říct
kříž co mě někdy sere tou svou nesmrtelností a stejně přinutí přinutí sáhnout po bibli
až sa prebudíš (LitBor)
Až sa prebudíš za každým slovom nájdeš krikneskôrvíchor pribuchne tvoju
samotu
horkost neba zbledla do úsvitu
si tu
nenázev
Na pokraji byly lužní lesy
vážky
v kostelních vitrážkách meč a oheň bez přísahy
/ sníš to svý hyjé /
poslední záznam EKG
čirá radost psa
navětří pach volnosti
všech divných zvířat
můžeš mi ublížit tak daleko jak blízko tě pustím ke stínům
mraky co opouští déšť
Hloubku nehledej
z pohybu vodoměrky
vypluje slunce
Večer po dešti ožily skuliny ptačího smíchu
genius loci
Stojíš proti tomu všemu večernímu slunci
obnažilo ticho plané růže
laně. láska.
život zatím zpráskal potulného psa
podavač citů
podavač citů
koláž a černá tuš
ano
Tvýma rukama prochází vůně prastarého dřeva
čas se loudal
Našla jsem tě
smrti
s jedním očním důlkem pod parožím
byla jsi krásná tichem
jsi ráda sama, víš to
Ptáci spí proti dešti ryby v soutoku
okem hada protekl měsíc sýc mžik a myš
věští z pravých dlaní náhle prosvícené tmy
je úplněk bdíš z dálky se žene bouřka
obloha se stmívá
Obloha se stmívá
hořkou barvou bouřky
věřím že se díváš
máš zelené oči
nemusíš se přezouvat
Ach ty můj Smutku s pomačkaným obličejem snu
vítej
nemusíš se přezouvat
psi taky nemusí
budu se opakovat
Krása přírody žije v jemně uchopené nedokonalosti fantazie
sama ničím pod vysokými kmeny
/nechce se mi psát o válce/
jen o tmě
ostříhala sis vypadaný vlasy
Nikdy jsem si nemyslela, že bys moh být až tak ubohý.
Ohýbaný třikrát páleným větrem. Ohýbaný pamětí, mámou, co odešla dveřmi, kterými nejde projít.
Pozor, vyletí moudivláček ---
neříkej sýr.
zaříkání
Znám smyčce s neznámými prsty
zvedají ze stromů vítr
/tvý rty v mý úzkosti/ tiše sněží do vánice
tiše sněží na prapodivná místa času
točitý moment pravdy
Pořád usínám
když se chci probudit
je mi zima
ruce sepnutý pod prsy
panoptikum ne_bezpečných myšlenek
Evokuješ ve mně barvu kamene
jako když okamžik změní
všechna ta ránem probuzená slunce
---
a
A až se doopravdy dotkneš nočních stromů
těch co ční
těch na obzoru
stromů ve tmě no
touha člověka spočívá v tom samém
Sen
Všichni malí pruháči
s maminkou si skotačí
jsou pečlivě hlídaní
nesmrtelnost letokruhů
Interiér
co rodí dřevěné vázy
s vypsaným
rodným listem
je to jako pozorovat zvuky Braillovým písmem
Princ
po ránu po ránu
ukrojíš křik
havranů
cezeno přes čeřen fantazie
Slyším jak nasáváš vzduch
pro tmu
mezi kmeny
měníš se
rozpočítávka
Jaro brouzdá šedou oblohou
/jen matně nasvíceno silou vůle/
hloub a hloub
houpám na šibenici deště
eutanázie pro klopýtání mraků
nevstupuj do rozvodněné říčky
zurčí utíká tůní
sebere hloubkou kotníčky
chuť ptačího zpěvu na jazyku
pro všechny anděly___
Mlčíš
jen do ticha
dýcháš opatrně ústy
a zkřehlými prsty
když___
padala jsem
padala jsem kolmo dolů
po slunovratu postele
s tělem Panny Marie
svět Heligón
Máš nos heligón
vypouštíš z topeniště nozder přebytečnou páru:
mamuty kyje morové hlízy
psa co biješ holí a
19. 2. 2021
Smět nabrat do rukou jarní tok tetřevů
/pro Lilith v mý hlavě/
tokajskou révu ze slabin jara
/hada a ráj/
lhal mi___
Křičela jsem
hlas zabalený ve svatebních podvazcích
sahal do mezer mezi knihami
lhal mi
venkovní teplota: mínus deset
Venkovní teplota: mínus deset
/milovala jsem tě/
byl jsi neprůchodný: ostružiny stříbrné lišejníky
někdy jsem měla strach
Chandrasekharova mez
Zkroutíš se
potichu zvracíš hořkou žluč
nahoře září pořád ty samé hvězdy
jednou se promění v bílé trpaslíky
definitiva zimní horké čokolády
naslouchej bloude na chvilku
kolenem lučních koníků
podvečerní ticho otav
čirou radost ze života
je leden, lišky kaňkují bílý sníh
Po porodu jsi ochrnula
diagnóza: paréza pánevních končetin
i moje tělo ochrnulo
ležíme vedle sebe
Jen pomalu se stmívá za šílenství bříz
Láska je tma
bosé nohy shebkými lučními koníky
v nehybnosti jíní
budeme jiní.
čas odbíjí stíny___
Na kmenech bučiny
už jen ptačí budky
unikáš skrze mě
vysoko do větví stáčíš úplněk
do jablka zimu___
Mor cínu odkapává do jablka zimu
všechna shnijou
Už ti nenapíšu
přestanu si z prstů sát
23. 12. 2020
Z potoka přání rýžovat valouny co zlato
jít znova za ruku s mámou a tátou
prošlápnout led v kaluži
ten okamžik co praská
pro miláčky___
když
přetáhnu
studenou vodu tence přes zápěstí
bolí
sedím na židli a předčítám srpen
Dostanu se ti pod kůži sedmým
zaříkáním
pak káně roznese zbytky hostiny
do pustin stín
poezie (arte)faktu
Píšem siz opačného mostu šílenstvíže světlušky vyhořelyže nemaj ústazkouším vybarvit hlad měkkoutužkou:bílá do hluboké bílé než narazím na ebenBoževšechno to vzdálené nebe nad řekousesvatojánskou muškou---------někdy tě mažu
bez přečteníjemným stiskem prsteníčku bez prstenumažu stenyabych mohla dýchatchat
než vstoupí do ušíhudba přes rozhraní blue toopro samou nezbytnost nekonečnanech v trnech lojovou koulibudu ji zaříkávat na ptačí kameny---------světlo božívytáhlo z noci obrysy zpěvules ožilsjížděla jsem jeho obrazy ulicea někde hrála nesmírně jemná hudbav nehybnosti zřítelnicvrcholí srnčí říjepiješ---------Pták jako artefaktproti vší té zdi stodoly shákovými kříži:
z obou stran ostře pálené cihlyhlínou obezděná minulostschodyschodyhnízdanebe je bledé a čisténemusíš mi odpovídatbudu se ti zdátudusáš mlata já stejně budubudubudubudusténat až za sen co ulítdo křehkosti šnečích ulitbudu.
sobota
umřel jsi
jaký mám pocit.
tři slova
kurevník šedá eminence zloděj děje vrah zvířat můj setrvalý strach
sedím na židli a předčítám červenec
Je tak snadné sklouznout po
vlastních osidlech
do cizího dechu
---
sedím na židli a předčítám
sedím na židli a předčítám
rukou opíšu půlkruh
přihrnu k zemi vzduch opřu prsty o dno hlíny
za stoletou hrušní
sčítání slepýšů
Slepýši popíší
Braillovým písmem zahradu i
dům
---
...
a stejně
budu ze země
vydupávat
černé díry co vtáhnou rým
nemám název
Píšu ti
v noci jím pořád bílé jogurty
ty ze skla
jako svůj obřad s modlitební knížkou
směrnice tečny
ticho skalniček
vnice
za rozbřesku vřesy
Břehy potoka ředím štětcem
portrét___
Portrét nebe s olověným poklopem
věrný portrét tebe
jsi starý les
pod bývalým lágrem
ano
Chvojí pod spárkami váhavě praská
les se bojí
zavřeš oči
v hlavě až kam ----
makro noci
Fotím domy poházený
po horizontu mezi kmeny
jenom tak ladem
den foukáš mi do očí malý ostrý vrány
zamykám sny
Na komíně čápi
klapají svůj život
i mý oči jsou v tu
chvíli monogamní
pod krovy 2. 5. 2020
Umět splést vrbové proutí do
okamžiku
mžiku oka sovy:
pak tě znovu poviju
lem
ještě jednou tě zraním: posledním ranním světlem
zpěvem vrány
protnu lem ---
kam až mě zradíš.
výřad
Urvi pozpátku žalozpěv větru
nahotu slov
slov v sobě posledního jelena
a nelej jed do mých vět
ticho o labutích
Byl teplý podvečer, jeden z těch dnů, kdy se člověku ani nechce domů. Ležela v posteli a pozorovala z okna čapí hnízdo. Byli tři, plachtili sem a tam, v zobácích stavební materiál. Jaro klade úkoly.
10. 4. 2020
Úplněk měkce pozlatil kontury lesa
až ztěžkl do dlaní ---
je sám
už dávno není svatý
post scriptum
moře se uklidnilo
vnímám jeho hráz
v horách vykvet hořec
s volnýma očima
je zima pro oblohu
Bylo mi smutno ---
večer
jako tenkrát, když jestřáb ulovil holubici
nehybnost ubitého vzduchu
bez roušky
Nebudu vzpomínat na to
že ses mi pokoušel tykat
byla jsem bez roušky
po křestním jménu svatá
čas přítomný
Je málo tmy
abychom mohli rozsvítit
lámej mě, lámej
až za hřeb
hospodská latina
Za vsí bydlí liška
od podzimka
chlapi svorně šeptají: za vsí u potoka bydlí
ta zrzavá liška s divnýma očima
nepravidelný pohyb rukou
zklamala jsem tě
---
všechny labutě sundaly brusle a
vmrzly do ledu (i Léthé)
všim sis
rampouchy tají
předjaří mechových střech
vláha plní břeh
do květních plátků
za mámu za tátu za člověka
má bolest má mnoho rán
ran
havranů vran
noblesu zadních vrat
rychlé pohyby očí
. a až mě rozmělníš na milodary jiřiččích peříček
povolí kořeny bučiny
i my:
prsty daleko od sebe do nebe s nebeským kolorem
přistavte, prosím, jednu židli
Píšu ti
drobné črty ptačích peříček
nevím jak začít: oči rty jíní
zmrzlým posedem noci prorůstá liána ostružiní
čas je znamení čas je (k)ámen
. ten divný vítr kácí stromy
divočáky
promiň mi
prší, všim sis.
hon/I/2020
Pod úhelnou vteřinou
les bílý jako lícní kosti smrtky
příliš mnoho
palných zbraní
leden 2020
Zem ve tmě
otevírá zívající mordypro akordy
černézvěře
(je čas chrutí)
koláž tmy
To až ráno
v zrcadle
stružky zaschlé krve
obličej jako stigma co nepopíše dějiny
věř mi a nebo ne
Déšť se neptá, jestli může pršet sníh
rozlepí básni švy
až vylezou švábi
ano, pořád jdou podél lejna potrubí v nemocničních sklepech
nepiš mi že...
V březnu přiletí čápi
kopřivy vřesovce rozsvítí škrapy
"o mrtvých jen dobře, říkala máma"
a o živých.
tu to máš, Tomáši
rozdělila nás až smrt mámy
(definitivně, jako když věšíš pořád jen
pánské ponožky, dámské ponožky, máminy
a my nevíme
jsi lhář
Únor ryje mordou u nor
rdousí díry pro kyslík skřelí pstroužků štik kaprů
a někdo v dáli sjíždí ostrou hranou Kaprun
jsi lhář
hnízdní budky (ne)rozumu
Všechna ta barva obzoru
co mění se každou vteřinou
do šera opravdových stínů
jak popsat den na dně duše
zebeš
Ten liják postupně smýval
obrysy lesa i kazatelny
(zvláštní, jak je člověk sám
mezi všemi těmi zvířaty i stromy)
les prosinec 2019
Vítr točil lesem ty své víry
chiméry
(chyběls mi)
strmými úryvky mezi listy
mezi námi
Stýskám si dokořán a pak zas přivírám oči
do komory spánku
proklouznou
popůlnoční myši
haiku po česku s nabíranou sukní___
Přemrzlé šípky
hejno vrabců rozezpívá trny i mě:
úplněk se zatím nevyjádřil
čárování
Včera se měnil vítr
z jižního na čistě severní
Hádej, kolik má stupňů.
__________________________
nevím
umíš lhát oběma očima najednou
Les s rozcuchanými vlasy
náhle bolestně nahý:
obnaženými hnízdy
omotat
je samota opadané listí?
Dech zmrzlého šustí
po zádech pole pustí
hluboké stopy pro zimu
------------------------- muže
chytila máma sojku
To odpoledne s námi drncalo auto přes kotáry směr les. Nepravidelně natřepáváni všemi těmi výmoly, kořeny a kameny pro ámen občas proražené duše pickupu. Chudá, ostražitá zem. Pohraničí někde u zříceniny hradu Zátor.
libido? ne nehybnost
Když jsem dnes plivala po
téměř dvou hodinách
do výlevky krev a spáleninu
vylítlo ze mě
je skoro zima: z anfasu
Nechceš stárnout
Protože se bojím, že tě ztratím
živote můj pojašený (láskou)
____________________
poloViny
Mám pocit, že po tom dni
objevil se
určitý rys krutosti
o stín výš
list Ryba (Sarpa salpa)
Stmívá se
do října padá listí z listopadu stromy my
večerní pnutí lesa nutí utíkat
kát se
zkoušíš mě opakovaně pokřtít
Krev je vláha
/zapsala si/
Ta moje je plná bílých krvinek
——
tržnice
V půlce té noblesní restaurace upadla
najednou
viděla pod stoly
____
čaj pro Ulriku
Dotýkal se jí přes ostří trav
voněla
koukolem kolem pole: po lem
nikdy ne dál za ostřice.
azimut smutku
Umíráš potichu
pomocí modrých skvrn na prs(t)ech
to jak tě hladil
nebyl to nádech
jako les
Vezmu do ruky Bibli
nalistuju desatero
v tom slovu je děs satan šater eros
ortel
všechno jsi zkazil
Chrousti se líhnuli
se samozřejmostí těžkotonážních vozidel mi naráželi do prsou
chtěli housti
třískali třásněmi rýmy starých básní
jo
Než jsem si tě stačila vyfotit
přilepil ses
na spodním prádle zprůsvitněl
slyším barvy deště co sténá květiny.
smečka
Všechny ty vlčice
měly nadpozemsky krásný obličej
Obtěžkané cizí
utajenou březostí
nahá báseň
Jenom tam nahoře ve mlýně
každý den
váží stopy kun
až z toho ztěžkne
21_8
Po noční bouři odletěli čápi
nebe má zvláštní barvu odlivu
jednou ti svěřím smutek s drápy kun
prokousne bezbolestně hrdlo, navždy
žabí žal_my
Lehnout si do trávy proti tomu všemu nebi
Až tě jímá závrať
(Jsou mraky věčnost. )
Z hlavy ti vyroste bříza nebo dub
pravidla muchomůrek
Změnil ses
Piješ
Pak ťuhýk napíchává na trny marný slova básní
a s nimi ---
tady jsi v bezpečí
Říkala jsem “nejez ty koblihy”
“nejez ty koblihy”
Uříznou ti nohu jako babině
—-
orákulum pro šílenství
Závoje šílenství
přibít
deštěm představ
k ránu voněl
diagnóza les
Moje vlasy ztmavly lesem
jako touhou tvoje oči
jako oči dravé zvěře
co chystá se zaútočit
Poďže sem poďže sem
“Pod horou, pod horou čierne psíča breše”.
Křešu z ohně kameny
V překladu myju nádobí za poslední tři.
dny ve vlažný vodě, netopils a tekutý mýdlo se snaží do poslední chvíle tvářit jako sametový Jar
end bez rýmu pro oči
Ano ano, ona
houštím
a větve kam se podíváš
zavřeš oči
holé věty
Stmívá se, šero smířlivě přikrylo
holé věty
šeptáš mi hnízda květin
nad mělkým
A nebo ne
Uchytím se v každé půdě
pitná až do úhoru
(tam často zpívám, bezhlesně)
a když mi na hlavu spadnou hory s nebem
Nemluvíme spolu___
Sonduju tvoje nádechy a výdechy pro
ranní opar
Mám ráda rána
par excellence
kérka pro Františka
Navlékls jejímu výkřiku svatební prsten
nakonec
krávy přežvýkaly úplněk
ohradníky svět ------------
meldování pro ticho
Ta noc byla jako ošklivá stařena
dlouhým nosem ryla
v osení nespavosti
___
trvalá ztráta sluchu
Mám ráda bílý motýly
večer jim utírám oči
Adoptujte sirotka z Afriky
Pijeme stejný pyl