pořád věřím že budu ze studny tahat déšť

Ticho stodoly pod střechou převaluje horkost po žebříku
má oči po břidlici řekla bych
ticho čnící po kočce co ztratila dech mezi druhým a pátým krčním obratlem
kuna pak do rána krmila mladé čímsi zpěvem

30. 5. 2013

Ptáci odmykají hnízda před čtvrtou ráno
jiřičky pod střechou choulí tmu dřív
zpěv vsákne ranou
nakrmené ptáče uvnitř zmlkne

list krajka

Zvedneš ze země loňský list, opatrně vložíš do náprsní kapsy. Je křehký krajkovím žil.
Žilek. Měníme se.

list krajka

Zvedneš ze země loňský list, opatrně vložíš do náprsní kapsy. Je křehký krajkovím žil.
Žilek. Měníme se.

A sen. Máte ho?

Dvacátého čtvrtého vosm ráno Hedvábník
šedesát deka brambor, dvě velké špetky soli, polohrubá mouka, vajíčko
bosý nohy vláčený po strništi bolíš
hrnčířskou hlínou

to všechno

Březí laň sklání hlavu ke krmišti
zastřelíš mývala
zastřelíš mývala
zastřelíš lišku

v krvi měla dvě promile smíchu

Volavky staví hnízda u vodyničím nezastřený hlad mění tvar i způsob jak udržet pohyb rybnež uloví tě urousaný azyl tví psi
Sklo padá do vody oblečené v zádušním rubáši pořežemokro deštěúnik tmypak švy spodního prádla prosáknou dlaní šílíš v ní a nic s tím nenaděláš
Napsal mi: ty krávo jedna, jdi někam---řeka tekla to svý circlešla jsem pastvou mezi kravincipršelopršelocelou loukousvítily žampiony a mi konečně došlojak velký jsi kokot

sběratel barevného prachu

Vchladných ránech
zvoní kosa
o rosu dýl
vyčesává slzy

třídirna rzi a dechu

Koupila sis batoh z hověziny
zbytek zimy protáhla žíní do tajícího sněhu
/štupuješ mu potajmu paty/
ach ty uličníku co po chodníku natahuješ pasti kaluží

slepé oči krejčovských panen

Počítám tě
pořád dokola znávětrné strany
mezi kmeny probleskují světla zvířat tma a já tě měním svýma očima
---

někdy

Cinká
v truhlíku za oknem
není to tvůj obličej ani jméno
možná klíč k dešti

něha neumírá to jenom my

Jaro táhne z lesů hloh
do lánů daňky
nůž kterým ses pořezal
ano

sny

Každou noc skáčeš do řeky
oblečený
pořád tou stejnou vodou
podáváš zlatou rybku

zápisky deště

Spouštíš výš řeku
Smutek vrytý do ticha stodoly souměrností pořezaných špalků
vzpomínky v naškrobených cíškách rozbíjí tenkými konci řinkot skla
pak proskočíš

slovo voda

Vraždíš mý hrdličky
za krčky
po tuctu věšíš na řeznický hák
pod víčky kahanem opálíš peříčka

pokus o requiem I.

Vrozbitém obličeji se odrážely truhlíky sčervenými muškáty
odvážné myšlenky: ano
začalo prostupovat žilkování ostře pálených cihel a jednotlivé svaly dýchacího ústrojí zbavené omítky
vstřebávaly déšť

bez názvu

Naříkala jsem přes tekoucí vodu
každou kapkou zvlášť
pak přestalo pršet / do krevního oběhu / lhal jsi mi / ptačí dům / ve větru schody křičela jsem
až popadaly kmeny

pták baňka

Spíš
smyslně krásná sčistými liniemi větví
v pupenech větvíš své nekonečné jaro
rouháním do vlasů orgován

to pták hrál hlad na střevíc

Vbásni prázdno vbásnivíc
to pták hrál hlad na střevíc
touhu dlouze
bez překladu

mýdlo krade z rukou otisky prstů

V temném lese někde tam
pod kozím hřbetem
kvetou na lomových kamenech
zvláštní bílou

víš to

Kdyby šel přeposlat smutek vbalíku
---
nechtěl se nechat zvážit
taková malá krabička snad pro prsten zvláštní

sníh co rozpouští dlaně

Na rozporce na široko rozestřené prase snad přes celé nebe
vchlévě sele okousané na kost
pneumatiky na hraní
dětské míče:

zálomek loňské vzpomínky

A stromy voboře černé parožím daňků jsou náhle bílé sněhem. Jeli jsme pozdě vnoci po cestě zLichnova do Zátoru. Najednou manžel dupl na brzdu.
Procházeli mříže plotu.

přepisuju si tě potajmu do bot

Přepisuju si tě potajmu do bot
pod prsty mlhou zluk:
tká babí léto / aby nás nenašli /
vykrádáš mi ze slov oči

stádo řeka zvonec mrak

Stádo černých ovcí běží
jako jeden velký mrak
nesou bouřku do oblak
ráno bude sněžit peří.

TD - A pak ho odčarovala

Vzala do ruky kouzelnou hůlku Harryho Pottera. Setmělo se, začal padat sníh. Tyhle tiché chvilky mezi dnem a nocí milovala. Oblékla si krajkový korzet spodvazky, co stál majlant a černé punčochy se švem.

Les zavírá větrem listí

Les zavírá větrem listí
pak už jen tma, no
Nutíš mě pít pít pít zpítek ptáků dlaněmi
ty tmo všelijaká němá

jen říjen s motýlkem

Říjen. ten všivák poťouchlý
poťouchlý
rozkvetl v sobě blatouchy
blatouchy

deštníky s hromosvodem bouřky

Budu tě urážet tak dlouho
dokud mě neopustíš
_________________________________________
abych mohla plakat

Co bylo nejlepší? Ten, co přijde.

Před horou není úniku, vykamení do všech světových stran poezie
smete ukazatel směru
hora je muž, žena, dítě, štít co ochrání tě a pak zabije, hora oře pluhem zem
světlo mění vzapouzdřených kamenech

měsíc

Měsíc zvedá příliv tebe chodíš po nocích
těsně pod okrajem nebe ráno najdu tě
A někde za domem houká náměsíčný sýc.

ty vlevo zalívám jinak odtažitě

To ráno se rozbíhalo vodou do luk
Pod oknem uklouzla po úzkém kočičím hladu
Břidlice překreslila deštěm
mapu tvého obličeje

piknik v háji

Podej řízek
slunce klesá
mravence nech
ti jsou z lesa

ticho kouří Lípy

Pochodují chrobáci
pískají si po práci
pochodují o hrob dál
na podzim víc umíraj

přidej si džem, já dostala povidla

Je tma
měkká že moh bys ždímat potok ze dna
vodou pozpátku
jestřáb prolne zvukem kérku i kov okolo koukole

ještě nevím

Někdy přemýšlím, kde začíná stáří ženy. Ztrátou muže. Miláčka. Jesení.

reedice

Zlomila se někde mezi srdcem a větví
bolest praská
a najednou jako když se setmí
mízou teče láska

Dívej se pravým okem

Otevřela oči a začala číst.
Četla pořád a všude i pod lavicí.
A pak psala dlouhé tresty.
Stokrát.

máš ráda scénický tanec___

Máš ráda scénický tanec
---
Zkroutím se bolestí
do žlutých očí sov

bdění je ztráta čichu

Hadi se rodí zvoru převozníků
vmžiku oka bez víček
uštknou rozeklanou vteřinou
jsi zas blíž

odejdi ano

Vaše poezie mi nic neříká
Pane
budu vám raději vykat nebo onikat
nad smrtí není nikdy dost hlíny / oni kat /

mezi čtyřma očima

Čárky za slovy dělám tam,
kde cítím, že to ještě dokážu unést.
A když se moji čistokrevní psi
vyserou mimo plenu,

tábání III.

Odešel jsi pod svou strangulační rýhou
cestou nevyzul boty: o ty
teď čníš
/ a já deštěm šílená /

nebudu rušit___

Už neustoupím. Nebudu kovat zámky proti rzi a dešti
vánek se celou dobu tvářil jako bezvětří / očima k vichřici /
chci ti říct
kříž co mě někdy sere tou svou nesmrtelností a stejně přinutí přinutí sáhnout po bibli

oka_mžiky

Horská tůra
pán má tura
oka_mžiky

až sa prebudíš (LitBor)

Až sa prebudíš za každým slovom nájdeš krikneskôrvíchor pribuchne tvoju
samotu
horkost neba zbledla do úsvitu
si tu

nenázev

Na pokraji byly lužní lesy
vážky
v kostelních vitrážkách meč a oheň bez přísahy
/ sníš to svý hyjé /

poslední záznam EKG

čirá radost psa
navětří pach volnosti
všech divných zvířat
můžeš mi ublížit tak daleko jak blízko tě pustím ke stínům

mraky co opouští déšť

Hloubku nehledej
z pohybu vodoměrky
vypluje slunce
Večer po dešti ožily skuliny ptačího smíchu

genius loci

Stojíš proti tomu všemu večernímu slunci
obnažilo ticho plané růže
laně. láska.
život zatím zpráskal potulného psa

podavač citů

podavač citů
koláž a černá tuš
ano
Tvýma rukama prochází vůně prastarého dřeva

čas se loudal

Našla jsem tě
smrti
s jedním očním důlkem pod parožím
byla jsi krásná tichem

jsi ráda sama, víš to

Ptáci spí proti dešti ryby v soutoku
okem hada protekl měsíc sýc mžik a myš
věští z pravých dlaní náhle prosvícené tmy
je úplněk bdíš z dálky se žene bouřka

obloha se stmívá

Obloha se stmívá
hořkou barvou bouřky
věřím že se díváš
máš zelené oči

nemusíš se přezouvat

Ach ty můj Smutku s pomačkaným obličejem snu
vítej
nemusíš se přezouvat
psi taky nemusí

budu se opakovat

Krása přírody žije v jemně uchopené nedokonalosti fantazie
sama ničím pod vysokými kmeny
/nechce se mi psát o válce/
jen o tmě

ostříhala sis vypadaný vlasy

Nikdy jsem si nemyslela, že bys moh být až tak ubohý.
Ohýbaný třikrát páleným větrem. Ohýbaný pamětí, mámou, co odešla dveřmi, kterými nejde projít.
Pozor, vyletí moudivláček ---
neříkej sýr.

zaříkání

Znám smyčce s neznámými prsty
zvedají ze stromů vítr
/tvý rty v mý úzkosti/ tiše sněží do vánice
tiše sněží na prapodivná místa času

točitý moment pravdy

Pořád usínám
když se chci probudit
je mi zima
ruce sepnutý pod prsy

panoptikum ne_bezpečných myšlenek

Evokuješ ve mně barvu kamene
jako když okamžik změní
všechna ta ránem probuzená slunce
---

touha člověka spočívá v tom samém

Sen
Všichni malí pruháči
s maminkou si skotačí
jsou pečlivě hlídaní

nesmrtelnost letokruhů

Interiér
co rodí dřevěné vázy
s vypsaným
rodným listem

je to jako pozorovat zvuky Braillovým písmem

Princ
po ránu po ránu
ukrojíš křik
havranů

cezeno přes čeřen fantazie

Slyším jak nasáváš vzduch
pro tmu
mezi kmeny
měníš se

rozpočítávka

Jaro brouzdá šedou oblohou
/jen matně nasvíceno silou vůle/
hloub a hloub
houpám na šibenici deště

eutanázie pro klopýtání mraků

nevstupuj do rozvodněné říčky
zurčí utíká tůní
sebere hloubkou kotníčky
chuť ptačího zpěvu na jazyku

pro všechny anděly___

Mlčíš
jen do ticha
dýcháš opatrně ústy
a zkřehlými prsty

když___

padala jsem
padala jsem kolmo dolů
po slunovratu postele
s tělem Panny Marie

svět Heligón

Máš nos heligón
vypouštíš z topeniště nozder přebytečnou páru:
mamuty kyje morové hlízy
psa co biješ holí a

19. 2. 2021

Smět nabrat do rukou jarní tok tetřevů
/pro Lilith v mý hlavě/
tokajskou révu ze slabin jara
/hada a ráj/

lhal mi___

Křičela jsem
hlas zabalený ve svatebních podvazcích
sahal do mezer mezi knihami
lhal mi

venkovní teplota: mínus deset

Venkovní teplota: mínus deset
/milovala jsem tě/
byl jsi neprůchodný: ostružiny stříbrné lišejníky
někdy jsem měla strach

Chandrasekharova mez

Zkroutíš se
potichu zvracíš hořkou žluč
nahoře září pořád ty samé hvězdy
jednou se promění v bílé trpaslíky

definitiva zimní horké čokolády

naslouchej bloude na chvilku
kolenem lučních koníků
podvečerní ticho otav
čirou radost ze života

Jen pomalu se stmívá za šílenství bříz

Láska je tma
bosé nohy shebkými lučními koníky
v nehybnosti jíní
budeme jiní.

čas odbíjí stíny___

Na kmenech bučiny
už jen ptačí budky
unikáš skrze mě
vysoko do větví

do jablka zimu___

Mor cínu odkapává do jablka zimu
všechna shnijou
Už ti nenapíšu
přestanu si z prstů sát

23. 12. 2020

Z potoka přání rýžovat valouny co zlato
jít znova za ruku s mámou a tátou
prošlápnout led v kaluži
ten okamžik co praská

pro miláčky___

když
přetáhnu
studenou vodu tence přes zápěstí
bolí

o tichu

Ticho mezi listy
ticho tlící
založené
redisperem

sedím na židli a předčítám srpen

Dostanu se ti pod kůži sedmým
zaříkáním
pak káně roznese zbytky hostiny
do pustin stín

sobota

umřel jsi
jaký mám pocit.
tři slova
kurevník šedá eminence zloděj děje vrah zvířat můj setrvalý strach

sedím na židli a předčítám červenec

Je tak snadné sklouznout po
vlastních osidlech
do cizího dechu
---

sedím na židli a předčítám

sedím na židli a předčítám
rukou opíšu půlkruh
přihrnu k zemi vzduch opřu prsty o dno hlíny
za stoletou hrušní

nic

Oči cezené přes bolest
les
jak opuštěně stojí
proti vší té

prolog pro čas

Prolog pro čas
když
máš
mokrý vlasy

sčítání slepýšů

Slepýši popíší
Braillovým písmem zahradu i
dům
---

...

a stejně
budu ze země
vydupávat
černé díry co vtáhnou rým

nemám název

Píšu ti
v noci jím pořád bílé jogurty
ty ze skla
jako svůj obřad s modlitební knížkou

směrnice tečny

ticho skalniček
vnice
za rozbřesku vřesy
Břehy potoka ředím štětcem

portrét___

Portrét nebe s olověným poklopem
věrný portrét tebe
jsi starý les
pod bývalým lágrem

ano

Chvojí pod spárkami váhavě praská
les se bojí
zavřeš oči
v hlavě až kam ----

makro noci

Fotím domy poházený
po horizontu mezi kmeny
jenom tak ladem
den foukáš mi do očí malý ostrý vrány

zamykám sny

Na komíně čápi
klapají svůj život
i mý oči jsou v tu
chvíli monogamní

pod krovy 2. 5. 2020

Umět splést vrbové proutí do
okamžiku
mžiku oka sovy:
pak tě znovu poviju

lem

ještě jednou tě zraním: posledním ranním světlem
zpěvem vrány
protnu lem ---
kam až mě zradíš.

výřad

Urvi pozpátku žalozpěv větru
nahotu slov
slov v sobě posledního jelena
a nelej jed do mých vět

ticho o labutích

Byl teplý podvečer, jeden z těch dnů, kdy se člověku ani nechce domů. Ležela v posteli a pozorovala z okna čapí hnízdo. Byli tři, plachtili sem a tam, v zobácích stavební materiál. Jaro klade úkoly.

10. 4. 2020

Úplněk měkce pozlatil kontury lesa
až ztěžkl do dlaní ---
je sám
už dávno není svatý

post scriptum

moře se uklidnilo
vnímám jeho hráz
v horách vykvet hořec
s volnýma očima

je zima pro oblohu

Bylo mi smutno ---
večer
jako tenkrát, když jestřáb ulovil holubici
nehybnost ubitého vzduchu

bez roušky

Nebudu vzpomínat na to
že ses mi pokoušel tykat
byla jsem bez roušky
po křestním jménu svatá

čas přítomný

Je málo tmy
abychom mohli rozsvítit
lámej mě, lámej
až za hřeb

nepravidelný pohyb rukou

zklamala jsem tě
---
všechny labutě sundaly brusle a
vmrzly do ledu (i Léthé)

všim sis

rampouchy tají
předjaří mechových střech
vláha plní břeh
do květních plátků

za mámu za tátu za člověka

má bolest má mnoho rán
ran
havranů vran
noblesu zadních vrat

rychlé pohyby očí

. a až mě rozmělníš na milodary jiřiččích peříček
povolí kořeny bučiny
i my:
prsty daleko od sebe do nebe s nebeským kolorem

přistavte, prosím, jednu židli

Píšu ti
drobné črty ptačích peříček
nevím jak začít: oči rty jíní
zmrzlým posedem noci prorůstá liána ostružiní

čas je znamení čas je (k)ámen

. ten divný vítr kácí stromy
divočáky
promiň mi
prší, všim sis.

hon/I/2020

Pod úhelnou vteřinou
les bílý jako lícní kosti smrtky
příliš mnoho
palných zbraní

leden 2020

Zem ve tmě
otevírá zívající mordypro akordy
černézvěře
(je čas chrutí)

koláž tmy

To až ráno
v zrcadle
stružky zaschlé krve
obličej jako stigma co nepopíše dějiny

věř mi a nebo ne

Déšť se neptá, jestli může pršet sníh
rozlepí básni švy
až vylezou švábi
ano, pořád jdou podél lejna potrubí v nemocničních sklepech

nepiš mi že...

V březnu přiletí čápi
kopřivy vřesovce rozsvítí škrapy
"o mrtvých jen dobře, říkala máma"
a o živých.

tu to máš, Tomáši

rozdělila nás až smrt mámy
(definitivně, jako když věšíš pořád jen
pánské ponožky, dámské ponožky, máminy
a my nevíme

jsi lhář

Únor ryje mordou u nor
rdousí díry pro kyslík skřelí pstroužků štik kaprů
a někdo v dáli sjíždí ostrou hranou Kaprun
jsi lhář

zebeš

Ten liják postupně smýval
obrysy lesa i kazatelny
(zvláštní, jak je člověk sám
mezi všemi těmi zvířaty i stromy)

les prosinec 2019

Vítr točil lesem ty své víry
chiméry
(chyběls mi)
strmými úryvky mezi listy

mezi námi

Stýskám si dokořán a pak zas přivírám oči
do komory spánku
proklouznou
popůlnoční myši

haiku po česku s nabíranou sukní___

Přemrzlé šípky
hejno vrabců rozezpívá trny i mě:
úplněk se zatím nevyjádřil

čárování

Včera se měnil vítr
z jižního na čistě severní
Hádej, kolik má stupňů.
__________________________

nevím

umíš lhát oběma očima najednou

Les s rozcuchanými vlasy
náhle bolestně nahý:
obnaženými hnízdy
omotat

treba sklo

Vietor oberá
z mrakov
bozky slnka
už len prší

je samota opadané listí?

Dech zmrzlého šustí
po zádech pole pustí
hluboké stopy pro zimu
------------------------- muže

chytila máma sojku

To odpoledne s námi drncalo auto přes kotáry směr les. Nepravidelně natřepáváni všemi těmi výmoly, kořeny a kameny pro ámen občas proražené duše pickupu. Chudá, ostražitá zem. Pohraničí někde u zříceniny hradu Zátor.

libido? ne nehybnost

Když jsem dnes plivala po
téměř dvou hodinách
do výlevky krev a spáleninu
vylítlo ze mě

je skoro zima: z anfasu

Nechceš stárnout
Protože se bojím, že tě ztratím
živote můj pojašený (láskou)
____________________

poloViny

Mám pocit, že po tom dni
objevil se
určitý rys krutosti
o stín výš

list Ryba (Sarpa salpa)

Stmívá se
do října padá listí z listopadu stromy my
večerní pnutí lesa nutí utíkat
kát se

zkoušíš mě opakovaně pokřtít

Krev je vláha
/zapsala si/
Ta moje je plná bílých krvinek
——

tržnice

V půlce té noblesní restaurace upadla
najednou
viděla pod stoly
____

čaj pro Ulriku

Dotýkal se jí přes ostří trav
voněla
koukolem kolem pole: po lem
nikdy ne dál za ostřice.

azimut smutku

Umíráš potichu
pomocí modrých skvrn na prs(t)ech
to jak tě hladil
nebyl to nádech

jako les

Vezmu do ruky Bibli
nalistuju desatero
v tom slovu je děs satan šater eros
ortel

všechno jsi zkazil

Chrousti se líhnuli
se samozřejmostí těžkotonážních vozidel mi naráželi do prsou
chtěli housti
třískali třásněmi rýmy starých básní

jo

Než jsem si tě stačila vyfotit
přilepil ses
na spodním prádle zprůsvitněl
slyším barvy deště co sténá květiny.

smečka

Všechny ty vlčice
měly nadpozemsky krásný obličej
Obtěžkané cizí
utajenou březostí

nahá báseň

Jenom tam nahoře ve mlýně
každý den
váží stopy kun
až z toho ztěžkne

21_8

Po noční bouři odletěli čápi
nebe má zvláštní barvu odlivu
jednou ti svěřím smutek s drápy kun
prokousne bezbolestně hrdlo, navždy

žabí žal_my

Lehnout si do trávy proti tomu všemu nebi
Až tě jímá závrať
(Jsou mraky věčnost. )
Z hlavy ti vyroste bříza nebo dub

pravidla muchomůrek

Změnil ses
Piješ
Pak ťuhýk napíchává na trny marný slova básní
a s nimi ---

tady jsi v bezpečí

Říkala jsem “nejez ty koblihy”
“nejez ty koblihy”
Uříznou ti nohu jako babině
—-

orákulum pro šílenství

Závoje šílenství
přibít
deštěm představ
k ránu voněl

diagnóza les

Moje vlasy ztmavly lesem
jako touhou tvoje oči
jako oči dravé zvěře
co chystá se zaútočit

Poďže sem poďže sem

“Pod horou, pod horou čierne psíča breše”.
Křešu z ohně kameny
V překladu myju nádobí za poslední tři.
dny ve vlažný vodě, netopils a tekutý mýdlo se snaží do poslední chvíle tvářit jako sametový Jar

end bez rýmu pro oči

Ano ano, ona
houštím
a větve kam se podíváš
zavřeš oči

holé věty

Stmívá se, šero smířlivě přikrylo
holé věty
šeptáš mi hnízda květin
nad mělkým

A nebo ne

Uchytím se v každé půdě
pitná až do úhoru
(tam často zpívám, bezhlesně)
a když mi na hlavu spadnou hory s nebem

Nemluvíme spolu___

Sonduju tvoje nádechy a výdechy pro
ranní opar
Mám ráda rána
par excellence

kérka pro Františka

Navlékls jejímu výkřiku svatební prsten
nakonec
krávy přežvýkaly úplněk
ohradníky svět ------------

meldování pro ticho

Ta noc byla jako ošklivá stařena
dlouhým nosem ryla
v osení nespavosti
___

trvalá ztráta sluchu

Mám ráda bílý motýly
večer jim utírám oči
Adoptujte sirotka z Afriky
Pijeme stejný pyl