Písmák eMpýr
dívám se lidem do očí
obrátit břichem vzhůru polechtat -
sežrat
stejné pohyby vpaměti řas
přes pot
Tělnaté město tře se přes pot,
Old Spice a fejky Niny Ricci,
v podpaží křeč – puch není ničí.
Unie svrchu, Žižkov zespod.
Monster_
před zvukovým znamením
zrychli
hodiny vyskakují zrovin
vidět čas běží od smrti
děkuješ_už nebudeš
hodný holky nezvracejítalíř dva tři jed jsem sněd jsemMunchuv výkřik v obličejinejvíc. tlustý nikdo nechce čert vyletěl z elektrikyprobíjíš máš zdířku hladuholá jak drát ťaky tikysníš si spoj spíš čokoládu nesmí se brát kterou radši. tady stačí.
na odvrácené straně tvé hlavy
na odvrácené straně tvé hlavy
hledám měsíc
miláčku nechala jsem na monolitu dlaně
ptáš se na pahýly
mech
jedle obrostly okusy
mech v srnčích tůních
Odkudjsi.
tak placho až se otřesem
když hráz propouští_vlci vyjí
Možná tě zachráním.
Sfouknu stín mincí zočí,
stáda slov dodivočí,
hlad zhubne z přežrání.
rozostřeno
Mámení z dešťů … Mnoho-li. Ať naprší, až do holinvyhrknetrávaprostřít sea pokřtít dlaň, - to ostřice. být rozmáčená do ostřic –
seshora, řízně Stačí říct.
list jeřábu
Na hraně hladiny plave list
jeseter,
očima nese tě
a pak tě utopí
vlek vlak
žena po padesátce
visí na stupátku
ujíždějícího vlaku
žena po šedesátce
buď buď nebo spi už
po stěnách lovím cizí hlasy
jazyky kterým skládám těla
dokola
abych nezploštěla
červeň
Červeň je –
naznak zjahody
a štěkot na mák po vlčím.
Tvá tvář, když občas nemlčím,
za malík ve schránce
I.
Nech si svůj svět, dneska naposled /beru si tvá slova/
potajmu,
s plecháčkem na stěně podnájmu
svět je kašírovaná žába_autogafé
žiju v žábě
co kluk s brčkem nafouk
pro wow efekt
oblepil smrt gafou
píšu ti do kamen
než kamna přeberou deal
oheň na popel
šlo by se poznávat
po hmatu po bříškách
zmuchlaná
V borovém lámu
hrabu šišky
a zima jako v kostele
než trhnu muchlám
kam nechodí lekár dengloš (LitBor)
Slnko šteklí podpazušie
viečok a tma vo mne už je
na kŕč v lakťoch - bledne, že či
je deň chorý. Vraj ju lieči.
když přejde hladina__rybí prst
když přejde hladina
řasou přes ústa ryb
nauč mě nevnímat
nebo je ustálit
čtvrť na šest_ ráno a večer (Klenák)
tu nedosáhneš na kliku
tunel ti zatmí lidská tvář
jsou tam dva . nazdar srabíku
ráno tě najde popelář
nejsem tvým pokojem natažená
kam jdu nevím řekni mi to
ani jedno
ani líto
ani prvně ptáš se.
drobečková
až dojde na chléb
v téhle zimě
mráz už teď krájí drobky napůl
vtvym černym lese najdi si mě .
nakládá jen kolik uvezem
sbírá se na lepší
mrazu jen po kotník
paráda ponožek
spéřovkou bigotní
za potlesk
Děkujem panstvu za potlesk,
publikum, zdá se, zlepších kruhů,
Fabelhaft, splendid, pitoresque. ,
pití jde dneska na obsluhu.
lesíkovi_pro info
je válka
skryj mě v náletech
bučino hloží do tvaru tvar
až zkácí tě přijdu si mrtvá
přešlá
nad svítáním
vúzké chvíli
potkalo se nekonečno
čelem proti
barborková
OŠtědrém dnu vzpomenete.
hrozíloktem holávětev.
Jen si řežte. Nepokvetem.
klidně mě zaskřel
spočti rybu
břichem k břichu
styd dne
máš to na jazyku
větší věci
pod viaduktem ozvěna
jak zával
křiku kde tě mám
když jede vlak. jsi jen pes plic
kýč_okýnka odstřižena
dávno je tenkrát
nevede dál kolej
každýmu ujel
vlak nebo harmonika
Lískooříšková - epizoda 2 - Burning
Jste krkavci a zůstanete.
- vzobácích hlasy podemleté
uskříply kletbu, vsákla do per,
a ta, co byla jejich au- paire,
Lískooříšková
Až o nos cvrnkne, máš ho mít,den, co se do knih nepromít. Dost oříšek i pro Grimmy. Ples masek – tří. Víš, co s nimi.
jablka
kácí se, co už, nemá váhu
jen dřevo sdřevem poplká
bereš mé stromy – pilou na hůl.
jsem pláň, ta holá z jablka.
líná
Jsem líná voda zpode mlýna,
vlněná
sumcem, co vní žije,
navlasci týdne kolem šíje,
říkám si
Říkám, jsi pod tlakem systol a diastol -
když pálí krev na krev vtunelech, nehas to,
život je oceán vyhnaný vlnami.
Život je docela
neděle
Nad hlavami jsme volní, mami,
včera jsem zabloudila vtřešních,
mám dobré zprávy, nejsou dnešní
nebe je bene - my jsme sami.
jako by bylo poslední ...
Jako by bylo poslední,
tlačí se ráno rozednít
skřehotem ze strak.
- až hodným vhod i šutr, že
čížku
Svítání ztrácí výšku,
jsme příliš šeří pro svět -
dí tma, poslední z osvět.
Lva žere vlastní hříva