Písmák i prach
liška rána slovila slunce
krev krev
jsi plná záclon i prach
na tebe nemůže
na vymrzlé posteli spí den
na vymrzlé posteli
spí den až vněm chumelí
děti mu sjíždí sněhobílé břicho
na žlutý sníh
jak kvete pažitka
slunce a mžitky zpažitky
ostříhat suchost až na drn
ať nezůstane vní
zloňského roku ani den
když tak na tři
Pojď ze sebe okusovat,
… za mámu a za tátu …,
tmu. Nevidíš. Hmatá tu.
Zvětšuje se, co půl slova
plaším po koních
snad plaším po koních
jen z kopyt beztělí
hřívnatou rovinou
vočích tep
C+M+B+
Za Kašparem Melichar:
"Nedrb ten smrk, pelichá. "
Za krk padá námraza,
slíz ji třetí - Baltazar.
jen jek
zůstal vztek uloupnutý jak strup
to člověk zeje
rameny za veřeje
vše zbyto do minuty
AU_M /oktagon/
vyzývá zvuk pořád dokola -
oktagon smrti
šílený boj boj se pomyslet
chvat stíhá chvat - kdo ztlumí sled.
Magnum
zkusmo jsem na louži propraskla křupinu
v kelímku od magna není tak lákavé
větru: že naletím
potoku: uplynu
v horách
ještě šestkrát z jinovatky pod nohou rosa
a vyjdeme do hor
zapálíme oheň
batohy opřeme ze srázu
maják
maják
svět prahne po rachejtlích a já
radši bych rozsvěcela maják
a tahala tmu za ponožku
buď voda_byl vítr_nebo naopak
Mlha, že bys nabral miskou,
den dává pít dalšímu dni,
tak se minou neosudní,
pocit tváří
kámen jehla papír
Proč strkám prst do vosích hnízd,možná se chci jen vylovit,jsem mrtvý brouk, svůj trilobit,jen tvar. Se tvař, že dám se číst. Jenom tak, oči zavřené,pedály ostruh nadoraznemrtvým koním lámem vaz,jsme divný kmen,už v kořenech. Někdy bych chtěla nedrsnět,ten pocit zkouším vyhladitdo rovnováhy bezvládína špičce jehly.
to dáš
Říkám ti křehce Beznaděj,
skleněná hora,
na ťuk puká.
Někdy vní zmizí prst,
rudolf
být sypká jako písek
navěky utopí se
- v sobě ji budu tajit
tu křehkou kostru soba
nad listí není_
nad listí není
- upadat do všech cest
spatosem
kdo vezme hráběmi
mlýnky
Za rán, kdy krky větrné
zvrací krov s kostmi korouhví,
kdo bděl v tu chvíli skorou, ví,
ve skluzu
měsíc je mýdlo
zl´ocitaine
zas nemáš obal pocite
a ani výklad
Má nejmilejší kniha
Haré had obrací stránky
čteš
a vyčítáš mu jed
přitom tě škrtí
když opršíme
Den ošplích přeschlé markýzy a zatáh léto.
Uklízí.
Zas spočtem si zvad na kráse
jednu spoušť
taková doba_a pořád si nevěřím
asi ne
i když
možná mi křivdíš
snad za vše můžu sama
hlava mi rozeklala jazyk
hlava mi rozeklala jazyk
a zalomila tužku vpuse
neřeknu nic
dokud neudržím hlásky
kudy letěla žluna_příběh mravence
Na pocit mravence je ptačí mozek velký,
odsud až khájence najdeš smích vzbytcích trusu.
Šoulačkou na ranní bůh sbírá do kabelky,
až někde vústraní … bude mít plnou pusu.
než olízneš žábu bude ráno
Přemýšlím o žabích jedech,
šípech, trnech, mířím do ran,
co si sami způsobíme.
Noc je klidná, střepy sklínek
na karetě
Někdy mám ruce plné troskotání,
nové je vdálce a nejdál starý svět.
Těžko mi myslet na spásu, až za ní,
že vlastně není koho opouštět.
zvířecí
toulám se tvojí myslí
a touha malý syslík
užírá
zzásob na pak
oči v okně_až půjde kůň
Prolitá krví psího vína
jen dalším vrátkům tiskne kliku.
Jde zima z kostí,
jak chodí kůň
děkuješ_už nebudeš
hodný holky nezvracejítalíř dva tři jed jsem sněd jsemMunchuv výkřik v obličejinejvíc. tlustý nikdo nechce čert vyletěl z elektrikyprobíjíš máš zdířku hladuholá jak drát ťaky tikysníš si spoj spíš čokoládu nesmí se brát kterou radši. tady stačí.
mech
jedle obrostly okusy
mech v srnčích tůních
Odkudjsi.
tak placho až se otřesem
list jeřábu
Na hraně hladiny plave list
jeseter,
očima nese tě
a pak tě utopí
buď buď nebo spi už
po stěnách lovím cizí hlasy
jazyky kterým skládám těla
dokola
abych nezploštěla
červeň
Červeň je –
naznak zjahody
a štěkot na mák po vlčím.
Tvá tvář, když občas nemlčím,
za malík ve schránce
I.
Nech si svůj svět, dneska naposled /beru si tvá slova/
potajmu,
s plecháčkem na stěně podnájmu
svět je kašírovaná žába_autogafé
žiju v žábě
co kluk s brčkem nafouk
pro wow efekt
oblepil smrt gafou
píšu ti do kamen
než kamna přeberou deal
oheň na popel
šlo by se poznávat
po hmatu po bříškách
zmuchlaná
V borovém lámu
hrabu šišky
a zima jako v kostele
než trhnu muchlám
kam nechodí lekár dengloš (LitBor)
Slnko šteklí podpazušie
viečok a tma vo mne už je
na kŕč v lakťoch - bledne, že či
je deň chorý. Vraj ju lieči.
když přejde hladina__rybí prst
když přejde hladina
řasou přes ústa ryb
nauč mě nevnímat
nebo je ustálit
čtvrť na šest_ ráno a večer (Klenák)
tu nedosáhneš na kliku
tunel ti zatmí lidská tvář
jsou tam dva . nazdar srabíku
ráno tě najde popelář
nejsem tvým pokojem natažená
kam jdu nevím řekni mi to
ani jedno
ani líto
ani prvně ptáš se.
drobečková
až dojde na chléb
v téhle zimě
mráz už teď krájí drobky napůl
vtvym černym lese najdi si mě .
nakládá jen kolik uvezem
sbírá se na lepší
mrazu jen po kotník
paráda ponožek
spéřovkou bigotní
za potlesk
Děkujem panstvu za potlesk,
publikum, zdá se, zlepších kruhů,
Fabelhaft, splendid, pitoresque. ,
pití jde dneska na obsluhu.
lesíkovi_pro info
je válka
skryj mě v náletech
bučino hloží do tvaru tvar
až zkácí tě přijdu si mrtvá
přešlá
nad svítáním
vúzké chvíli
potkalo se nekonečno
čelem proti
barborková
OŠtědrém dnu vzpomenete.
hrozíloktem holávětev.
Jen si řežte. Nepokvetem.
klidně mě zaskřel
spočti rybu
břichem k břichu
styd dne
máš to na jazyku
větší věci
pod viaduktem ozvěna
jak zával
křiku kde tě mám
když jede vlak. jsi jen pes plic
kýč_okýnka odstřižena
dávno je tenkrát
nevede dál kolej
každýmu ujel
vlak nebo harmonika
Lískooříšková - epizoda 2 - Burning
Jste krkavci a zůstanete.
- vzobácích hlasy podemleté
uskříply kletbu, vsákla do per,
a ta, co byla jejich au- paire,
Lískooříšková
Až o nos cvrnkne, máš ho mít,den, co se do knih nepromít. Dost oříšek i pro Grimmy. Ples masek – tří. Víš, co s nimi.
líná
Jsem líná voda zpode mlýna,
vlněná
sumcem, co vní žije,
navlasci týdne kolem šíje,
říkám si
Říkám, jsi pod tlakem systol a diastol -
když pálí krev na krev vtunelech, nehas to,
život je oceán vyhnaný vlnami.
Život je docela
neděle
Nad hlavami jsme volní, mami,
včera jsem zabloudila vtřešních,
mám dobré zprávy, nejsou dnešní
nebe je bene - my jsme sami.
jako by bylo poslední ...
Jako by bylo poslední,
dere se ráno rozednít
skřehotem ze strak.
- až hodným vhod i šutr, že
čížku
Svítání ztrácí výšku,
jsme příliš šeří pro svět -
dí tma, poslední z osvět.
Lva žere vlastní hříva