Písmák Popeleční středa
z kočiček
zas se pálí věnce
babičkám tančí prsty u růžence
křížek přesně na střed čela
Stávala jen tak
Stávala jen vrozhalence
od bolesti
kbolesti
a vítr volal vbožím mlčení
Střípky z motivačních rozhovorů
Jdi až tam, kde není temnota
bez ohlédnutí Lotovy ženy
Nebo umřeš na souchotě
přemožený
Mlčíš
Mlčíš o každý den
kdy hledal jsem ti
cestu na Petrov
Na schodech peří
Šlo se spát
Nezamykalo se
Kdo třeba oklikou se vracel
mezi bludičkami
mohl přespat
Půjdu jí za svědka
Koupala brambory
nejedla
a když, dala je somáčkou žaludečních šťáv
potkanům
Babička
Babička
Bývalo v ní
spousta místa
kam se dal zavěsit zvon
Otče náš
Tatínku
jenž mezi hvězdami
světíš nás Jménem
Přijď domů
Suzanne Renaud
Ovečko
Ovečko setmělá
napást ses neměla
Ovečko ztracená
Bohuslav Reynek
Bohuslav Reynek
Křídla ptačí v totalitní kleci
Básně umlčené k morku kosti
láskyplných vzájemností
Večerní intermezzo
Večerní intermezzo
Když cvrček hraje, už víme
že knotu jenom zbývá
ždibec k utopení. Uklízíme
Abychom mohli chvilku ještě spát
Potichu vstávala
měla už nalámané třísky na podpal
A když posouvala plecháč
melty po plotně
Tenkrát poprvé
S tvou hlavoublízko mojíS dychtivými ústyvzájemných podobojí
A z očí stala se zřídlanapsal bych:„narostla mi tehdy křídla“kdyby to nebylo klišé
Ale kdykoliv si„na poprvé“ vzpomenurozpláču se tiše
Už tenkrát napadlo měcosi o domověTo jak v březnuzačalo hřát červencově.
Bungee jumping
touhu měl skokempodobným puměskočit si z útesuna pružný gumě
dostal skok k narozkámchtěl se tak odvázatke gumě zapomnělnechat se uvázat
kdyby ti gumácibyli vždy důslednínebyly by narozkydnes jeho poslední.
Cestou z hospody, brendy
Cestou z hospody
chování je v hajzlulidi včera z mravů propadalikdyž mi cestou z pajzluruce pošlapali
Brendy
Pils.
Kdyby byla láska
K lásce sa přikládápolínko po polínkuTaky suché klestí
Ona ně vychládlavychládla ně pěstí
Kdyby byla láska ze slitinybyla by na ňu chuťsbíhaly sa sliny
Ale že ona jekřehučký plamínekvychládne kolikrátplotýnka kamínek.
30. dubna
Nahý záhon oblékl se natí. Kdosi před tím vyryl brázdy. Svatí.
Sprsty od hlíny vyseli semena.
Půl noci
Půl noci nespíš
houpáš dítě
máš už na něj vztek
položíš jej - řve
Když mi Vladimír Holan čte své verše
Zkaždého našeho setkání
vzniká aspoň sloka
které nerozumím
Ne hned
H 23,8-10
jen smítko prachu
koluje kolem slunce -
všechno co mám rád
klouzek růžovka
Osvobozený Jeruzalém
Osvobozený Jeruzalémje básníi věčnou touhourušenou raketami
Marně se ptášhlasem blízkým jekuKdo boří chráma proč mír je pořád na útěku
Marně vzhlížíšpřes zeď nářkůjestli spatříš bylinkářkus nůší plnou jitrocele
který umí léčit pravdubez výbušnin a bez ocele.
Okamžik
*Táboříme pod muzeem vorařství. Je načata první vodka Chlibnij Dar. Dosud nikdo z nás netušil, kolik a hlavně jakých darů chléb dává.
Oroseným večerem sjíždí do údolí povoz.
Budík
Budík
čtvrt na ráno
noc na kahánku
budík tříští střepy
Leháš si skrčená
Leháš si skrčená do jeho postýlky
… aby aspoň zbylá vůně
… nebo ve snech snad
Další pokus nebude
Lesní komunikace H 23,11-12, S 23, 4
nesu si zlesa
mnoho nových myšlenek –
kdo je tam volal
zlesa mě nese
Brněnskej Bronx
Bývá to láska
na první jehlu
a pak už není nic
jako dřív
Morana
Morana se pořád hází po proudu
a skoncem podzimu se zase vrací
Asi se někde vmoři odpařuje do mraků
a v krupici sněhu se knám znova dopotácí
Kaple
kaple se vzpíná
každým rokem blíž k nebi
kořeny lípy
ke kostelíku
Vesničtí psi (S 23,1-3)
vesnické ticho –
psí vytí na Měsíc
nikdo nevnímá
Měsíc provokuje
O domově
Napíšu pár veršů
o domově
O pokoji potomkově
o ibišku v květináči
Nadosah pootevřených dveří
Už končí metrické pásmo dětství
a proto křičí na synkopy dospívání
v strachuplných sněních bez záchytu
že za vrátky už cosi vyryto je v linorytu
Haiku, vysvětlující pojmy atd.
Pojmy, vysvětlující, co to haiku je
Gošičigo (go - 5, šiči – 7, go – 5) – rytmus haiku 5,7,5 mór (slabik …). Je to jakýsi vyšší princip. Japonci haiku většinou píší do jednoho řádku, my bychom řekli – sloupečku. Ale není ani tak důležité slabiky počítat.
Osvoboď nás
Od Kaina
v polích kříže
a po nich smírčí kameny
Pláč znova třese rameny
H 23,7-10
noc je dnes krásná
záblesky Geminidy -
spánek mě ruší
už jsou dušičky -
Jakási krajina
Jakási krajina
zarputile otočená zády k tvůrci
Vylínaná z prašiviny
Stručné schéma naší viny
H 23,4-7
jirnice modrá -
vzpomněl na její oči
tenkrát poprvé
ano životu -
Z plavby po Jadranu (H 23,1-3)
vítr dnes tvoří
na moři vlnobití -
racčí houpačka
ryby neberou -
Babička, Čundrák
Babička
ve starém sadě
trhá jablka –
uschlé větvoví trčí
2023
2023
Další list
. a chce se ještě vůbec číst.
Zase bude zšedlý den.
Špitla mu
Špitla mu
… jak poznám, že ta báseň je pro mě.
Až zaslechneš útlý hlas nevyslovených lkání
a až noc se vpije
Až úplně se setmí
°
Za soumraku
rozsvítil se ořešák
A pak až úplně se setmí
S 22-24,22
Krátké dny
stmívá se brzy -
bezzubé mraky koušou
scvrklý bochník dne
Tenkrát v Betlémě
Hvězda shora
na zem shlíží
Stepní vítr tmou se vzpíná
Pastýřům se oči klíží
V podkrovní seknici
Z kamen šplíchá světlo
Zpodkrovní seknice
vpátek večer
vytěkal týdenní mráz
Vleklý smolař
jeho lásky vznikaly nemožností
dál je dusit
byl jako pták tišící žízeň po dálkách
kde ani tryskem střemhlavého letu
Pozdně dušičková
Na kameni šednou fotky
brzy zavřou rozvrzanou bránu
Na chlad nestačí už polobotky
ani knoflík na zející ránu
Kácení
Odluka lípy s Janem z Nepomuku
pila dokončila umírání
A v něm bez dalšího ptaní
pouštíš moji ruku
Bachmut
Uhasl oheň
a zvyhořelého trafa
vběhli vlci chladu do světnice
Čas se zalkl
Fragmenty
°
vyhnané vnitřní dítě
nikdo o něm neví
týrané je ve sklepení
Zastavení
Autobus stojív další dědině
Volební plakátyna stěně čekárny
jsou jako zastavení křížové cesty
Která ta strana
S 19-21,22
když krade benzín
vzplane vášní pilota –
svítí si svíčkou
loupám máslovku
Začala sezóna sběru ovoce
Stupidní
Na umaštěné klávesnici
tvořím program pro vesnici
Za sčítání jablek švestek
V krvi Krista
Jehlou buchny trhá žílu
Speedem vkrvi
život mrví
nejen sobě
Do žilní stěny
Nutkání kdíře
do žilní stěny
Falickým tvarem inzulinky
stává se jehla partnerem
H 22, 20 - 22
znehybnět zimou
jako hladina mrazem -
zaspávám starost
akordy zní vmol –
Na motivy Václava Čtvrtka
Zelený přeliv
věčně mokré šosy
Vušáku puškvorcem
maže si revmatická kolena
O lásce H 22, 16 -19
sbíráš borůvky
do plechového hrnku -
dvě máš pod tričkem
když zavřu oči
Vnučka
Bývala jsi křehce zranitelná
třeba i pohádkou
zcizích obličejů
Plakávala
S 16 - 18. 22
srdce svázané láskou -
jediný žalář
osvobozeni
vegan měl vhlavě guláš
Jistoty traumatu
Nikdo není bez bolesti
stačí jen když se dobré
co se má dít
neděje
Mezi sovou a denními ptáky
Vplachém klidu
někde mezi sovou a denními ptáky
praskání skříně od babičky
A i ty nové zvuky myčky
Paray le Monial
Někdo prvně jiný naposled
vážil cestu khořícímu keři
Chvála skládá boží slovosled
a nitro živě věří
Sedmá komnata nitra
Tyhle hvězdy znám
Tají se mi dech
a každý atom těla
o nich zpívá
Z Novohradských hor (S 12-15,22)
v hraničním pásmu
jen bažant moh tam a zpět -
lidi stříleli
dneska naopak
Zpáteční jízdenka
Zhasnu a
probudím se sám
Startérem negativ je samota
když mění
Odplaven
Jak vyhaslá pole
voláš po vlnách
zpřítomnosti odplaven
Zavolej mě jménem
Třicátá vážná známost známého básníka
Znal jsi ji
tak od půl třetí
Hnedka ti bylo jasné
kolik bude dětí
Vistárie
Dívám se oknem na stěnu z vistáriejak se ten modrý vodopád ze zdi lijeSlyším včely v tom jejich zákoutíi vrabci tam kdesi hnízdímladé schovávají při zdiChrání je modrý plamen kohoutíJak je to tiché v houstnoucím létěi vítr ustal ve své piruetěpřed deštěm v poklidné únavěČekám až přijdeš a že se připojíšsama sebou mě zas odzbrojíšDo lásky vlítnem po hlavě.
Na hladině
dýchají vodu
a zdobí ji kruhy
bez oblázků žabek
Ježíš
Od srdce k srdci H 13 - 15
krásně vystavěný děj -
kaple a oni dva
voní heřmánkem
nesou společně
Když pršely málem dokonalé trocheje
Mraky měly dneska pnutí
inspirace je prý nutí
napsat báseň vmorseovce
na asfaltu, na vozovce
Průlom
Ostře se rozednívá.
po arktické noci
Vsynaptických škvírách
vyvěrají dopaminy
S 10 - 11, 22
na vsi chcípl pes
ale nuda nepřišla -
měli jen kočky
opice shání víza
H 10-12 22 Kopřivy
kopřivy rostou
za ostnatým drátem -
tam se nemůže
spadla ohrada
Jablíčka
za kopci
daleko kdesi
dávno všichni spí
mládenec jde si
Nedojel
S nákupem rychle domů. Kolo, taška, třísky stromů. Střepy cinkly
po asfaltu. Kolem zakop o své tělo.
Obcházení
Lidství klečí
na zchromlých kolenou
smočeno močí krabičáků
A přímky cest mění se
Jak nás ten čas zná
(soutěžní)
Jak nás ten čas zná… bože můjKdy naposledčetli jsme siv zorničkáchKdy naposledneusedal prachA ve zpětném zrcátkumizí lávka z kulatinyAž se k sobě vrátím … budu jinýI řeč je třebaznovu vynaléztDo stěn stoupatstrže sléztUž hučí stoka z Augiášova chlévapřes ni se klene lávka z kulatinyVracím se … jako někdo jiný.
H 7 - 9, 22 (Ptačí)
zelené oči -
sleduji tahy ptáků
za jarní travou
špačci se perou
Pražská příhoda
Kamarád nesnáší mobily. Kamarád nesnáší telefonování na ulici.
Je varhaník, spinetista, klavírista, skladatel a virtuos. Je také vysoký muž výrazných rysů a pronikavého pohledu.
Čekání na housle
Ze zapomenutých melodií
kapem k(v)apem harmonie
Nesourodé rytmy bicích
na ušních bubíncích
S 4 - 6, 22
ve vůni konvalinek
pečeně z trouby -
boj vegan – maso
na louce kvete
Tohle to je domů
Z koberce líná psí moč
neví kdy a proč
proč a komu
Tohle to je domů
Něco k haiku
Přidávám něco málo k teorii haiku na podkladě známého Bašóova haiku o opičce v dešti.
Přepis do latinky:
hacušigure saru mo komino o hošinari*
Macuo Bašó
Umyj si hlavu
Kdybych tě neznaljako díru po uhlíkuDálko marných kudyKdybych tě neznalse vším všudy…Jen mi lžeša ta lež je šikmá stavba v PisseStará adresa na dopiseUž to není na měže se zmítáš vlku v tlaměČas se kvapem úžíUmyj si hlavuaž na husí kůži.
S 1-3,22
setmělo se už
hvězdy nejsou na vrbě
jen pařez zbývá
skřivánek zpívá
Únik z pasti zajetosti ve třech bodech
zatnout mozek
vžilnatou pěst
vypáčit zavedenou kartotéku
od ucha kuchu až vyklopí
H 4-6 22 O vodě
kde jsou lučiny
kde je vlastně obloha -
hustě padá sníh
vítr od jihu -
Sváteční ostatky
Vdeštivém podvečeru
mokrá žízeň
po víně
Vlezlo
V otcově náručí
Skautský slib
Přeříkával jsem si ho tenkrát
když jsme spali před svatostánkem
vKostelním Vydří
H 1-3, 22
ve hřbitovní zdi
vrzá železná brána -
uvnitř jen ticho
měsíc nevyšel -
Ze čtyř ročních období
vajíčka v hnízdě
vbodlinách keře
trnové koruny
Zadar
Beránci
Beránci bílí
na nebi se skryli
Tmu šíří
křídla netopýří
Na mrazivém nebi
Před jedinou hvězdoučerň se mění v nachZ něj se bleskem šíří svítáníTma prchá, že má strašnej strachzačla věřit na táníNoc je zkrátka na marách. U jesliček Krista Pánakřepčí se, pije, zpíváOd půlnoci do ránaruce k nebi letíNikdo nudou nezazívápastýři jsou jako děti. Ovce tančí na zadníchvolek na rozích se točívšude hlahol, rej a smíchjednookým září oči. Andělé troubí mohutněaž naskakují pupínkyTak, jakoby měli plíceA kdyby je fakt mělitroubili by ještě víceaž praskaly by bubínky.
Končí rok
Končí rok
Jak jej shrnout do pár vět
Někdy hřál
pak zas studil
čas v pranostikách
svatá Lucie
likérem se opije
černým jako tér
svatá Lucie
Fáze lásky
Byli jako zastavení na znamenía tak k sobě v omámenízvedli rukuláska – jako výstřel z lukunapřed hravárande na Starém městějemně hrají žestěněkde kolem Týnaláska - brzy spaváza čas více gilotinahnis už vzlínádo mastného tyluláska - popel při rozptyludusí, taky se v ní tonepak už ani to nev tepnách po ní zbyly kalya nad komínem spalovnylehčí zbytky vytěkaly.
totalitní
v krajině voňavých konvalinek
bolí hlava zrýsovaných linek
bez pestrosti
ztěžka
3 mini
zimní sněžení
těšíme se sdětmi
bojíme se tání
manželčin hlas
Jedinečná partie
Pije jako každý - má to pod kontrolou
nachází ji pomočenou v posteli, dítě s plnými plínkami
Šňupe - jen pro zábavu
mluví na ni netopýři při úplňku nakřivo
Vlezlé jedle
svědkyně mého dětství
dávno mě už přerostly
teď znají nejintimnější detaily
nakukují mi větvemi do ložnice
Zimní s přídavkem od rybníka
lednové slunce
v bílé závěji -
žhavé uhlíky v mraze
nadvláda mrazu
Svatomartinské
°
ve vinném sudu
sladká šťáva Pálavy ach
Martin přichází
22. listopadu
sypané čaje
provoní celou kuchyň -
Asie se vrací
inverzní časy -
Holka modrooká
holka modrooká
seděla u potoka -
zánět močových cest
vpotoce se voda točí
Pocity
Antikvariát
voní poezií
Těším se na své plnící pero
Žalmy deště
Nápady
Nejlepší nápady chodí
z ničeho nic
Lupiči nad ránem
- jediní kteří nekradou
Bekasina a spol
Bekasina
šla do kasina
Hrát že chtěla
a neměla kačky
Dušičky
Marie a Marta
o dušičkách lenoší -
Lazar vstal zhrobu
na dušičky
Slunce buší do mraků
Slunce buší do mraků
v odvěkém souboji
Nikdy se nebojí
rvát fotony do praku
Když slyším ...
napětí vkuchyni
ruka na klice
žíznivých dveří do koupelny
bez dechu
Ivan Blatný II
Tančí slova bláznova
zoufalství
ze zmačkaných listů vkoši
Estetická emoce pod dekou
Dokud to jde
Dává smysl
věnovat životu čas
dokud se ještě může
než skutálí se
Jak svět přichází o básníky
Aspoň pět asketických nocí
tesal jsem ti básničku
Stála mě víc
než Michelangela David.
Když už nejsme
Odkud a kam
je od tebe ke mně
když už nejsme
Už nechtějí nechat se vést
kotel, šípky, trn
plynový kotel –
schody přestaly vrzat
pod strýcem suhlím
červené ruce -
Na pomezí zimy
vpodzimním šeru
ke klášteru
zimní temno
poklop rovu
Z Balkánu
noční Dubrovník -
nad molem je ho slyšet
pod ním tak tichý
slunce spaluje
Moc už nezbývá
Život nelžestokrát mu můžeš látTo jen člověk často selžea v pěsti změní prstokladProkouknu tě jako dítějasně zevnitř uvidím těkdyž se marně domů vracíšTo čas už spolknulskoro všechen písekv hodinách přesýpacíchRozesetá nenávistubírá ti dechNaděje ulpívá užjenom na prstechZbylá možnostzuby ceníA času sotvak odpuštění.
Nerozmrzá jíní
Louže přetéká
steny sucha
Slza je oční prach
Svatodušní zvonění krátí čas
Nebe v kropence
znavené prázdno
jenom dva prsty stačí
vkropence nebe
kde nejsou slova
den po novu
IIIIIIIIIIIIIIIIIII
srpek zaseknutý v poli
ostré ostří nezabolí
nebyl mezi stébly včera
Duchovní kolekce
v čase adventu
umlčené díkuvzdání -
jak dlouho ještě
odvaha ztrácí sílu
Ježek
Věnováno mladému zvoníkovi od sv. Jakuba in memoriam
Ježek skrývá cosi v břiše
dostat TO tkví v zaklínadlech*
Pojďme za ním skrytě, tiše
Odcházej pomaleji
Odcházej aspoň pomaleji
než odeženu strach
a uvěřím, že dá se ztratit
ve tmě vlastní duše
Skromná pocta Bohuslavu Reynkovi
Je to dávno jako dětství
noc plíživých koček
A ráno na zápraží
zchladle vrabec leží
Vesnický kostel
Vzpomínky voní
posečeným jetelem
A kadidlem v kostele
Pískovcové dlaždice
Houslař
Jsi houslař
a já housle
hrající lidem vlastní melodie
Jsou milé
V noci mě budíš
Vnoci mě budíš po astrách
ráno někdy půstem
Stoletým srůstem
dávno nepulzuje strach
Janu Zahradníčkovi
dorůst až kproroctví verše
vězněného vkamení kobky totality
jak kposlednímu vydechnutí
kde už nádech není třeba
Po svaté Anně
Po svaté Anně léto mlčí od ptáků unaveně.
Jen kobylky občas vrznou, aby se po ránu
zahřály třením. Pospává jindy hravé štěně.
V trávě se hromadí prázdné ulity.
Házení za hlavu
Otvorem vtýlu lebky
vypadne všechno,
co se kdy hodí za hlavu.
I to, co se nehodí.
velmi pozdní odpoledne
cestou domů
po sedmi osudech
odkládám nános u sv. Jakuba
na vršku lípy
Modrá
Smrk – hraničníkpo modré z Petříkovaa blíž do nebemodré borůvkyJeseník zaplavenýmodrými jazykyteplo v tisíci m. n. m. promodralá vnoučatanikdo neví proč
Bonus pro morousy:
světlušek jak much
vnoci má být temnota
Holubí domy
Některé domy
jsou šťastné
až se úplně vyprázdní
od člověka
Opilý jezdec
Opilý jezdec soumraku
klušez houstnoucího šera
a zmlčení těžkého strachem
nic už nevyvěrá
krajiny odcházení
mrazem obalená
krajina odcházení -
hřbitov na vršku
branka vrzla -
Z chalupy
jdu přes zahradu
vtempu naší sekačky -
tráva ulehá
rybník svlnkami -
Kdybych tě neznal
Kdybych tě neznaljako díru po uhlíkuDálko marných kudyKdybych tě neznalse vším všudy…Jen mi lžeša ta lež je šikmá stavba v PisseStará adresa na dopiseUž to není na měže se zmítáš vlku v tlaměČas se kvapem úžíUmyj si hlavuaž na husí kůži
Holan
míval jsem strach vykoupat se vjeho verších
ve vášních náměsíčného
o kterých ani neví
jen pevné chvění
Silmarillion
V okrových sítích
bukových stínů
střapaté vlasy
lesních trav
ProArt
V sobotu 19. 6. ve 20:00 ve vile Löw-Beer (Drobného 297/22 Brno) se odehraje dlouho odkládané představení, na kterém jsem se podílel svými verši.
Více zde:
https://www.
Ještě teď zmítá se
Už padají
ta laskavá slova
do vln neodpuštění
Tak bolí pohlazení
Jarní signály
nočním virblem
srnčích kopýtek
uspávána je tráva
snad je to jen klam
Ludvík Kolek
Ludvík Kolek
Naučil nás z adoracečerpat hloubku tichaChválou lámat hradby od Jericha. Nezabloudit v mlze, šeruSlovem sahat na důvěru. Vzbudil žízeň tvůrců chrámůa představil Mariijako naši mámu. Ještě dnes cítím,z Obnovy to chvěnía z darů Ducha oněmění.
Psaní na sílu
Utahané verše
zpěti polovic
Život básni berou
tempo dechu nenaberou
Posttraumatický stav
oharek uhelnatí škáru
jizvy po cigáru
myslela, že se uleví
když ukáže
Svátost Slova
Svátost slova
početí pole
Co Bůh spojí
nezůstává holé
Moje babička Františka
Teta Jarka byla třetí dítě
Ještě lezla po čtyřech
Jednou ráno oblékla babička děti
roztopila sporák, nakrmila je
Dopis
Tolik nekonců
umlčených slovy
Text bez iluze
pro víc ran než Kristových
4 x h
Jabloň je plná
dopoledních sluníček -
zajdou do trávy
rázová vlna -
6 H
rozumíš dobře
šepotu zmořských mušlí -
pochopilas mě
roztává příkrov -
čtyřsenrjú
šumění lesa
přinesl si z lesa -
musí na ušní
pes který štěká
Stará továrna
stará továrna -
příroda si bere zpět
co jí sebrali
bříza prorůstá
máma
Pro koho dýchá
pro koho tepe
láska sama
splody větev
Velká noc
To je ta noc
jediné svíce
ve kterou už nikdo nevěří
Osamělý plamínek zažehnul
Dvacáté výročí tátovy smrti
jen beze slova
mluví datum z náhrobku
a schnoucí růže.
Dnes na snídani
Opadané slunceještě trochu ospale,sedí naproti u snídaně. V bistru Imprese. Trvalo roky přijetíže káva bude čím dál studenější,kofein vyprchá. Dnes ještě ne.
Ivan Martin Jirous
Zhospody U Křížovníků
na Starém Městě
po vlastní cestě
přišels Ivane
Netové diskuse
Balí slova slinami
plivou po lidech
shnilý dech
Někomu do vlasů
Pidiatury
Reakce Tálibánu na zkracování sukní
za mini
miny
Spor o majetek
Moravská soda
klima na houby -
pod břichem bombardéru
vyrůstá hříbek
je znalcem módy
Od úst k ústům letí zpráva
Měsíc je nitka rybí kosti
Tma má jizvy od neštovic
Noční mrazík nepohostí
Spánek dělí napolovic
Terapeutická realita po čtvrt století praxe
šedivej od pilin odřenejch hroších kůží
za nehty sediment zaprášenejch plic
rozedma sklípků třináctých komnat
dech mně těžce úží
Žádný tů voděnku nepije
Na humně studnička
ze dřeva roubení
Sedával syneček
včíl není
Svoboda na ústupu
Svobodně se dívej
výhledem přes cedník
Dýchej, aby ses mohl
do sytosti zalykat
Distanční výuka
Učí se distančně
Nemají na internet
Nemají internet
O phral rozměnil noťas na piko
Zavolal jménem
Ten
Který Je
zavolal jménem.
V soucitu pokleká.
Vrány
hlučné, vznešené
osamělé jsou vhejnu -
saze na sněhu
přichází jaro
3 x povětrnostní
zima bez sněhu
podzim trvá do jara
hrablo leniví
vítr vrákosí
Voláš o pomoc
„Až se hodně pořežu
začnu vás zajímat“
Voláš o pomoc
odmítáním
Marie a Marta
Opatrně usrkuje polévku
a Marta nese chleba
Vzadumání říká:
"posaď se ke slovu života"
sezónní slovo
sezónní slovo
najít alespoň jedno
leží pod hruškou
sezónní slovo –
GPS
Řeka je nemilosrdná tím, že teče
Odnáší Boha do bahna delty
A nám dosud nedošlo, že odnášen je člověk
od všech začátků, které proměňují
Z Mléčné dráhy
Kolem Severky se všechno točí
Vůz je vůz … a Sírius
je kočí
Na pozadí mouru času
V létě se smyslně smráká
v létě se smyslně smráká
štafetu vlaštovčích náletů na strašáka
převzaly piloti myši, letci tiší
měsíční nehýtek
Je pozdě
Je pozdě
na "stálo by to za to"
Stál, zdržel se léta
Kdo přijde naproti
PF 2021
starý rok,
ať už rozbije se o molo
a jen dobré z něj se vylodí
ať všemu zlému
Provence
Mezi zídkami, levandule
Ještěrky zpomalují
Zatměli jsme už odpoledne
Grenache zavírá oči
Snad napodruhé
Chtěl říct
něco do mlčení
Souzvuk snevinností
Neznal čistá slova
za okrajem
cesta zvadlých kroků
prošlapaná mlázím
za okrajem svítá
kdosi mlčí
Ještě je všechny mám
Ještě je všechny mám
Přímka nestala se zatím úsečkou
Jablůňka vkvětu
i s jablky
smutničky
zem leží ladem
koně jsou pryč ze stájí
strašák na poli
babí léto
Svatý Vavřinec
Nad splávkem noci ráno hlavou kroutí
Kouká do prázdných lahví vína
To se zase někdo rmoutí
když zajala jej kocovina
všechno je jinak
na stromech skrytě
vyhrávají cikády
romantik kleje
zvonička hlásí
Čtvero ročních období
hlízám někdo řekl, teď
hlíně praskly švy
tlakem šafránu
obilí zraje
Listopadová
Podzim se hlásí
studnami paměti
Hluboce jsou hloubené
Ve skružích plavou básně
Daleko
Smaltovaný kyblík
schází po pěti schodech
Hadr opile šněruje
celou šíři schodiště
Stromy
už zas je pozdní odplouvání podzim smývá listy stráním
roky vrstvil kruhy
kolem středu –
památníček života
Pozval ji
Pozval ji
Déšť se pozval sám
Vyšli, hnedka mokří
Co bys řekla
ProART - Holan-Vanutí
https://www. proart-festival. cz/cz/holan_vanuti/
Srdečně zvu spolu s choreografem Martinem Dvořákem (ač jen zázrakem se to odehraje v inzerovaném termínu).
Poezii k dílu jsem napsal, jak si při své přirozené skromnosti troufám podtrhnout :-).
jiskry, holub, jehličí
jiskry zohniště
vyletěly vysoko –
nebe plné hvězd
holub klepe zobákem
Když je manželka německá básnířka
Připrav mi k svačině
křupavou bagetu
Doprostřed namaž mi básničku
Prosím tě, ať není v němčině
Carpe diem
Budu ti věřit
i když řeknou, lžeš
Budu doufat ve smích
i když se teď nesměješ
O létání
motýl byl jen sen -
nehmotná stopa pigmentu
mezi prsty
slunce se sune
sem se chodím ptát
noc dospala den
vlípě svítá
hlava zNepomuku
listí slovy hýří
Sen
Občas se mi zdají sny,ve kterých vím, že snímŽádná skutečnostTenkrát, když na tátovi pučely metastázy,já byl mnohem starší než jsem dnes,se mi takový zdál:Že taťkův kmen saje rakovina… kořen odumřelTo je jen sen. Plakal jsem radostív nejkrásnějším probuzeníVšak někdy se zdá realitaNa větvích zšedlá jabka zimyhlína na kámena já sámtáta téměř mezi svýmijen si krátce počkatna ámen.
Haiku x
osamělá plavba
introverta -
zárodek trosečníka
štípaný bambus -
Na počátku bylo Slovo
Na počátku bylo Slovo
Zahnízdilo
protože bylo zoráno
To Slovo se stalo tělem
Ztemnělá slunce
strnulé vrány
na polním holomraze -
saze zkomínů
na sklonku vychládání
Matouš 25, 13
uchem jehly táhnou velbloudi
spokorou lehce projdou kdožínkám
jen špunt sektu trčí
vhrdle láhve bez bublinek
Vývojová
nastartovali vůz
projeli se v blues
pak zapřáhli radlice
a zpodsvětí ornice
pětihaičí
na podzim vřece
přibližuje se zima -
pluje na listí
kolem kostela
Na šňůře
košile vlaje
jako trenky nad hradem
není tak vtipná
Husa na provázku
Nedořečeno
Měl bych jít tam
kde jsi chtěla strávit dovolené
Khladině roubené rákosím
Doříct, co jsem nedořekl
Ej zídko z kamene
Ej zídko z kamene
pod horskou salaší
Hříbata k rybníku
kolem hnali
Něco k současným výkladům historie
Drolí se skutečnost
rytá do opuky
Cesta nesjízdná je
pro výtluky
Když se zrovna neklidně křižují myšlenky
Když se zrovna
neklidně křižují myšlenky
je to jak být sám
na bulvární tisk
Postřehy ze včerejší terapie
stačí hlt, husí kůže
vkleci zajdeš, zavřená
motor, ten už nenaskočí
zalklý vodkou, okena
něco závislosti
jen se pořádně nadechla
hned vyletěl pták
někdy hrdlička
jindy krkavec
3x do větru
vparku je vítr
stromům shazuje listí
osika ztrácí strach
vparku je vítr
Čas je kámen na dně jezera
Kalná vůně mrtvých květů
dým sfouknutých voskovic
Rána v krku černě září
jasem pozhášených svic
sen jednoho anděla
vrátí se ti klidný dům
s vánočním stromkem, neopadá
bohatý prostými poklady
s okny bez fošen pro nebeské světlo
Rosničce
Rosničce
na větvi vrbičky rostoucí ze břehu kalného rybníka sedí malá rosnička
kuňká si a kuňká že ta modrá tůňka co se v ní narodila a strávila dětství jako pulec byla lepší v parném létě díky chladu hlubokého stínu lesa -
pohled ti po léta se mnou nezamrzl jen někdy se tvé studánky vylily z břehu
Nebyl rogalo
ještě slyšel ahoj a měl v ruce telefon
pak mu mraky vzaly peří
s jedním křídlem
se nedá letět
Proč
Hlíno
nerouhej se hrnčíři
neptej se jej proč
Jak bezrucí kejklíři
O Velkém pátku
O Velkém pátku
kolem ukřižovaného
krkavci
Vyzobat semena
A Slovo se stalo tělem
Svátost Slova
početí pole
Co Bůh pojí
nezůstává holé
Konverze
Až mé stopy překryjí
otisky divokých koček
na chlupy kožešin usednou
roje sněhových vloček
Ticho před bouří
Náhle se vítr zalklcuckem mrakuPusou jako od bezucumlá oblohuKumuly ježí ostnybřitká kosaPetr chystá rozsíthrsti prosa
Změřil mě
Změřil mě můj vlastní verš
Jako poutníka měří dálka,
cíl a to, co si z něho odnese
Můj verš řekl:
vyvěrat z hrobu
chléb se stává slovem
víno melodií
rozechvělé struny
starodávného vypravěče
modlitba
Voda trnula
Tolik se bála zimy
až znehybněla
voda usnula
Matiční
Pravda bez dosahuna hřebeni stěnyPravda barvybouřkového mrakuU paty zdizávěj hrachu.
Senrjú
podzimní mraky
déšť rozmočil stín
zakalil lesk kalužin
na okraji vsi
Litanie ubožáka
orodovnice oněmělá
okoralý obrázku zrakve
zbytku popela po kremaci
kropenko vyschlá
ptačí přemostění
za oknem kosi
křivky letu nad vodou
staví Černý most
lidé jdou přes most
Aktuální
mám jedno velký plusimunitu na koronavirus
… já a ještě jeden Rus
přes veškerou prevencidesinfekci v kredencipři veškeré osvětězbudem sami na světě
to má jedno velký mínus. a siceže ten Rus
Předjarní
Předjarní
Déšť prostřeluje mlhu broky
Noviny sněhu děraví
Život už kypí
domácí chléb
soumrak končí den
pták vlétl do trámoví
doma je doma
chleba a víno
Až zima lesy zalehne
Až zima lesy zalehne
žíhanou chmurou šedi
to nebe klidně vpoledne
tupozrace hledí
Litanie
v chladivém bezvětří
les se modlí litanie
list po listu
nešpory před spaním
Ve větrném bezvětří
stříbrný jas dne
změnil oblohu v klenot
nad šnečí cestou
rozpršelo se
Blíží se jaro
Blíží se jaro
Pilát si zmrzlé ruce myjeMrtvý čas se chvějeve stádiu agónie
Učím se po hmaturozpoznat tepod závěje
V křiku stěhovavých ptákůden už zase našel klíčeDodá zemi petrklíče.
Ivan Blatný
Jít kolem Svratky
až tam, kam už to nejde
Kvůli dešti
… jak jenom dneska lije
Zimní miniatury
mraky sypou sněženky
zpředjaří
vnich
pokaždé se vrací znova
Tam v Betlémě
Když prší noční rosa
noha nohu mine
obtěžkaná
bosá
3 x Růže
na stole vázave vodě kytka růžíláska bez trníIIrůže v kuchyniroky jich bylo máloza teplo domu
III
lepší prostředek
na dobrý spánek není
Telegrafní dráty
vlaštovky sedí
na telegrafním drátě
Afrika volá
krajina mizí
odřezky krize
poznal tu hodinu převratu
ve které stojí přede dveřmi ozbrojenci
srozkazem zabíjet
přesto, přes všechno
Zimní
Kjídlu
zbude hlad
Bída polím pod srst vlezla
Zholomrazu by se těžce žilo
Podzimní miniatury
vrba si odřekla poslední list
až na rybí kost
sklizeno do vysypaného klasu
na strniště
Let netopýra
umlkli ptáci
měsíc zastínil slunce
let netopýra
utichly lesy
Klidně ať mě vláčí
Klidně ať mě vláčílesklými oklikamia zlatý prach mi do očíkdokoliv hodí
To je jen neduživá mocplaná polní tráva
A co je vícnež že ve stájise hříbě rodí
A co je vícnež že zemidéšť obtěžkává.
Napsáno k performaci
Na všechny otázky, myslel si
že byl připraven odpovědět
svým složitým poetizmem
Květiny jsou tiché
Ze hřbitova
stuhy věnců
pod šedou fotkou
titulky němého filmu
kořeny túje
Dušičková
Kde jste, dávní v této chvíli.
Sám, v kalné mlze zbylý,
tápu do neznáma.
Kde jste, dávní v této chvíli.
Různoúhlé pohledy na lásku
Holubičí znamení
srdce odkamení
do podoby masa
Pavoučice ztouhy tká
Vladimíru Holanovi
Vy chudokrevní o krev Krista k transfuzi pro člověka
však s trativody krve Kainovy
Otevřeli jste mu oči
Někde vroce padesát začalo svítat, i když v temnu Pankráců a Mírovů
Pocta Holanovi
Květiny jsou tiché, ba ani kámen nevnucuje hudbu
cudnému větru
A co je zpěv vědí jen oněmělí ptáci
a možná tak trochu básníci, kteří ztrácí verše
Západy
modrý mech hoří
nikdo z ohně nemá strach
kouří vůně moří
na vlnách
Čas se klouže po sekeře
trním šípků
stezka z kapek krve
ke zvoničce na stráni
dechem jetele
Podzimní senrjú
pod stromy padá
žlutý nepopsaný list
čekat na haiku
nasněžilo pod kaštan
jsi báseň
jsi báseň obrácená
hebkou stranou
z žíní hříbat
dívčích vlasů
Ivan Blatný (Zelný trh)
Mlčením
maloval verše
Měly barvy a vůně
jeho prazvláštní krajiny
Kolik ještě
Kolik ještě
od pramene kmoři
Přes kameny
tříbit pevnost svazku
Cesty zpět
Cesty zpět
nechávají šlépěje
v metličkách jinovatky
Už neroztají
Konec léta
mouka rozemnutá mezi prsty v mlhu
podzim tajně vzlíná z větve v list
pozdničko přimhouřená
halíš podlouhlými stíny, usmířená
3 x o ptactvu
křepelka sčítá
pět peněz, pět peněz
podzimním břízkám
smráká se
Chlapi
chlapi už nejsou
odtáli kdoví kam
kořeny vedou do nikam
každý se jen chichotá
dogma v hlavě
dogma vhlavě
srdce bez víry
hladí krky
ostřím sekyry
Oteplilo se
Oteplilo se
Vinárna přetekla na chodník
Zahrádka rozkvetla štamgasty
Voní Vavřinečkem,
v rozbřesku stíny
vrozbřesku stíny
to jen bažanti vzlétli
dík brokům lovců
vrozbřesku stíny
Lesu je ticho
Vpříkopech u cest
polehaná stébla trav
Když zrály třešně
Zválaná tráva
Tři fauly
sezónní slova
jen na sedmnáct slabik
známka úspěchu
zvukomalebnost
Hledání
Začal jsem postrádat
nikdy nepoznaného, mluvit sním
a slova se stala modlitbou
- stopami vzasněžené pláni, po kolena
Jabloňový květ
Jabloňový květ
ač prosil jsem o úrodu
vymyl vzpurný déšť
Jen podzimpřišel si na své
Rybářská
Vzátoce zarostlé mlhou
uhynula půlka dne
Starý rybář měsíc
pomalu vykasává plachtu
Proutek Jišajův
vzešel proutek
zpařezu Jišajova
modlitba svlačce
prázdnem prorůstá
V dojezdu na zastávce rozjezdu
Vdojezdu na zastávce rozjezdu
Piko na lístek už mi nedá
až nakradu, tak prej dostanu
(když von neměl, dával sem mu zadara)
Dědovy ruce
Nad rozbředlým sněhem
mokrý závěs oparu
Plaňkový plot
a ještě bílá pole
dvanáctka
zbarevných stromů
zas vyletují draci
do zimy spadnou
svlačec na plotě
Odkvetlá
třešeň v květu sní
o lásce, naději
nežli odkvete
zrazená láska
Zazněl smích
Kam se poděl hřeb včerejších probuzení
Pronikal sny, tělem, vzpomínkami
Tma věrně tmavá kalila rozednění
Duše plakávala: Navždy sami
šeříky v mlze
šeříky v mlze
maminky ráno v parku
jsou na cigárku
ve zralém žitě
Čas bydlí na kyvadle
Jabloň je vkvětu
Pak jabko na zem spadlé
Čas na kyvadle
Měsíc vúplňku
Vánoční a Novoroční vinšování
Lásko započatá v Nazaretě
v Betlémě zrozená
Je tě málo v tomhle světě
nezůstávej ztracená
Jeruzalém
každičké jitro
vstávají zútrob noci
synové světla
tohle to ráno
Na odchodnou
Prvními tabulemi kouřového skla
zamkly se kaluže
Slunce že už nemůže
co se od něj čeká
Genesis
med kolem huby
včely znova přiletí
na truc ministrům
jsme ještě člověk.
Čápi se učí létat
prádlo na šňůře-
čápi se učí létat
v jižním větru
louka by pila -
Z vět se svlékat
ploty, hranice
přelétají jenom ptáci
já chci mít křídla
5,7,5 (-1,-1,-1)
noty kočičích tlapek
proč hvězdy mlčí
kdopak jim zavřel ústa
lež poporůstá
láska je úplněk
Good bye Black Sabbath
ne nějaký . co se hraje
v rozhlasech
byl jsi na dřeň
a o vzteku
Dálka
dálka začíná dveřmi
kořeny
vytažené do neznámé metafory
nových ran
Druhý příchod
Opravdový král se objeví na misii
V chatrči bez WC
se žloutenkou, s TBC
zatančí s bezdomovci ploužáky
Srpen 2018
Vedro se přitulilo ke kořenům
Kůrovec vábí zuby pily
Krkavci by se přeli o mrtvolu
však odletěli pít
Pocta Janu Skácelovi
Pocta Janu Skácelovi
Jednoduchý verš
až k pláči
Trylek ptačí
Bylo to, jako když seberou chlast
Bylo to … jako když seberou chlast
Prostor je past
Žádná zadní vrátka
a lávka … už jen vratká
Letní noc
°
Sporé jaro se lehce vzňalo
fénem léta
Znělá vůně lípy odezněla
Nedonošená
Nedonošená
Mezi pysky trčela
zčernalá krev oněměle
Jako když umírá báseň
Velkopáteční
jako olovnice
visíš z kříže
směr dolů
je smrti vstříc
z kraje jara
z kraje jarapršívá do políodemčený potok klokotá
těhotná hlínaa stařec o holialfa a omega života.
Přání
Sotva tě zahlédnu, cítím endorfíny
Mé ruce samy se chystají k dotyku
Z hrudi mi zní jak z kovárny kovadliny
Údery do rytmu milostných jazyků
Škvírou ve dveřích dobytčáku
Škvírou ve dveřích dobytčáku
Celou tu dlouhou noc prosí.
Škvírou pláčou o pomoc, bosí.
Vpotu rukou stéblo tone.
Vánoční a Novoroční
Pastýř betlémský
Vůně tmy jinak nic
Než blikot večernic
Ticho se nese
Odcházení
Nebudeme spolu
Znělo to nejdřív jako slza
spuštěná ovládačem
zprotější strany stolu
Dotýkané světlo
Dotýkané světlo
z jádra pohybu
Vertikála
a skála
Romantika odplula s léty manželsví
(Hokku)
jsem s tebou posté
pod nebesy, koukám se
na tvé křivky prosté
Podzimní trilogie
Symfonie
Šustění listí na cestě
Melodie křídel
vdvojhlase sdechem
Odpuštění
Rok 1989.
Seminář charismatické duchovní obnovy v Brně.
Totalita, seminář je tajný.
Ti, kdo jej vedou (např.
Bída
Bída
Je místo kde není Alláh.
Sinalé náměstíčko, spíše plácek.
Pár kamenných vykřičníků. Náhrobky.
Až doprší léto
Až doprší léto
zvednou se ptáci
a listy zatouží
letět snimi
Ochlazení
Pomalu sněhem zarůstá krajina
to opičí se zahrady po bílém nebi
Teplota s úsměvem nevinna
podle se ze rtuti šklebí
Věčné světlo
Věčné světlo
Večer spěchal
na mši svatou
Ulicemi vtekl
Snad abychom šli
Snad abychom šli
ještě pro jablka
Jen na vrcholcích nechat
až zapadá ptákům
Chanov
Chanov
Dech manuálů sociální práce zasmrděl
mezi zkaženými zuby bloků paneláků
Z bezcílí
Nejtěžší báseň
nejtěžší báseň
kterou jsem se neodvážil napsat
podle svého zvyku inkoustem na papír
Tady byla doma
Básníku, ...!
Básníku, musíš být schopen vraždynavždy, pro tři tahy veršebez rešerše
spatřit portrét v čmouhách na paletějak nikdo jiný v celém světě
nahmatat jej pro slepéNež dotepe.
Rozmarýn
Hledím tvýma očima
barvy uschlých rozmarýnů
Kudy jsme to vlastně odešli
z chládku baldachýnu
Mohl bych ti říct
mohl bych ti říct něco o smrti
kdybych ji stebou prožíval
kdybych sestoupil až ktobě
a nenechal tě o samotě
Čekání
Prázdno v polích
klekáním
a zima lehla znaveně
Už o polednách stmíváním