Písmák Nezná někdo autora těchto veršů?
Před půlrokem jsem někde narazil na tyto verše - nevíte někdo, o jakého autora se jedná.
…ke mně vrazi / pobijí zvířátka básní / zachumlaná do peřinek…
…větří konec času / zítra je slunce nezažene….
dalo se čekat
přišlo samo nepozvanéode dneška už jen spoluje však dobře vychovanémám výběr čím viset dolů.
Nočnivá
Večerní přítmí když se míchás šedavým šeptem poloticha,hledáme svoje pelechy.
Nespadnout se střechy. Když noc je černočerná lícha,nad kterou nebe nedoslýchá, můžeme chrápat na lesy.
V posteli s nebesy.
letní den v zoo
Mara stepní na sluníčku tráví hodiny, klokan zvládá na jedničku život rodinný.
Plameňák si rovná peří na svém županu, hroznýš pozval na večeři párek potkanů.
Mýval pořád plýtvá vodou, dřímá ocelot, šakal cestou za svobodou podhrabává plot.
Včelojedi jako vždycky svačí včelí plást, varan je dnes apatický, nechce vejce klást.
do tmava
slunko to vzalo zjemna do tmava
hraje teď světlem trochu naopak
proto prý že tma je tak laskavá
z kopretin černá rosa skapává
Jesenní odéry
Sezóna cítit mrtvou hmotou. Z ostatků jara na marách,už jen pár nocí před nicotou,line se tlení hořký pach.
A k tomu prší. Vlezle, drobně.
Exkurze na nebe
Hladká jak zeměžlučve starém likéruje cesta na výsosti.
Chlupatci s andělyz modrého úhorushazují obouručnevhodné z přišlých hostí,o svaté se dělí.
Dole tě seberu,dole tě omilostním. Tak si moc nenatluč.
zbývá jen
Tam, kde hřál nocí ryolit,chtěli jsme spolu víno pít,a teď nás oba studí jíl. O tom, co pijem, pomlčet.
Každý už svoje střepy uklidil,zbývá jen z bláta cosi vylovit.
Kam se vrtnout, když
doma ti pučí vzpomínkový hájek,
útulné sluje všechny na petlici,
Svitava plná lodí černých vlajek,
a v Borkách tvrdě vládnou mlynaříci.
Dočasně u stolu
Přestárlí ptáci stáří plaší
přečkavše mládí ve zdraví.
Ovoce roků přezrálých
se stolu nikdo neodnáší,
V zahradě hospody pod kostelem
Z kamene lavice, řeči pěnílejeme do krků zapomněníhubené záhonky bílých liljíseshora mračí se svatý Jiljípotvora chmelka je málo hořkáokorá poslední lidská troška.
O jednom vyhoštění
Uspávala na heřmánku
probouzela na šalvěji,
těm co ve snech hladovějí
odmykala noční branku