Písmák dalo se čekat
přišlo samo nepozvanéode dneška už jen spoluje však dobře vychovanémám výběr čím viset dolů.
Voď mě
Krajinou tmavých květů voď měaž dovedeš mě na místakde šero vždycky potměotisky noci stříbří neochotněa noc je pořád mladistvá.
Nočnivá
Večerní přítmí když se míchás šedavým šeptem poloticha,hledáme svoje pelechy.
Nespadnout se střechy. Když noc je černočerná lícha,nad kterou nebe nedoslýchá, můžeme chrápat na lesy.
V posteli s nebesy.
letní den v zoo
Mara stepní na sluníčku tráví hodiny, klokan zvládá na jedničku život rodinný.
Plameňák si rovná peří na svém županu, hroznýš pozval na večeři párek potkanů.
Mýval pořád plýtvá vodou, dřímá ocelot, šakal cestou za svobodou podhrabává plot.
Včelojedi jako vždycky svačí včelí plást, varan je dnes apatický, nechce vejce klást.
Doutnající triolet
Dodoutná nesoudná hodina,kulisy balí si démoni,
umře, co spadlo nám do klína,dodoutná nesoudná hodina. Pokání. Nebudou povinná,z výletů přiletí svědomí.
Dodoutná nesoudná hodina,kulisy balí si démoni.
do tmava
slunko to vzalo zjemna do tmava
hraje teď světlem trochu naopak
proto prý že tma je tak laskavá
z kopretin černá rosa skapává
Jesenní odéry
Sezóna cítit mrtvou hmotou. Z ostatků jara na marách,už jen pár nocí před nicotou,line se tlení hořký pach.
A k tomu prší. Vlezle, drobně.
Exkurze na nebe
Hladká jak zeměžlučve starém likéruje cesta na výsosti.
Chlupatci s andělyz modrého úhorushazují obouručnevhodné z přišlých hostí,o svaté se dělí.
Dole tě seberu,dole tě omilostním. Tak si moc nenatluč.
zbývá jen
Tam, kde hřál nocí ryolit,chtěli jsme spolu víno pít,a teď nás oba studí jíl. O tom, co pijem, pomlčet.
Každý už svoje střepy uklidil,zbývá jen z bláta cosi vylovit.
Kam se vrtnout, když
doma ti pučí vzpomínkový hájek,
útulné sluje všechny na petlici,
Svitava plná lodí černých vlajek,
a v Borkách tvrdě vládnou mlynaříci.
Dočasně u stolu
Přestárlí ptáci stáří plaší
přečkavše mládí ve zdraví.
Ovoce roků přezrálých
se stolu nikdo neodnáší,
V zahradě hospody pod kostelem
Z kamene lavice, řeči pěnílejeme do krků zapomněníhubené záhonky bílých liljíseshora mračí se svatý Jiljípotvora chmelka je málo hořkáokorá poslední lidská troška.
O jednom vyhoštění
Uspávala na heřmánku
probouzela na šalvěji,
těm co ve snech hladovějí
odmykala noční branku
Nadužívaná jednotka kapalná
Kmitáš nad lavórem zeleniny
už z toho máš mžitky a vidíš
Mariiny krokodýly v tomto údolí
Vavřincovy ustupující demonstranty
Lidé
LIDÉ
se dělí do dvou skupin. Do první patří ti, kteří jsou na zemi šťastni nebo kteří by mohli být šťastni, kdyby… Tuto skupinu tvoří 99% všech lidí. Do druhé patří ti, kteří nejsou šťastni a nikdy na zemi šťastni nebudou. A právě ti jsou "solí země".
Hudba na cestu
Naposled ještě slyšet znít
řetízky tónů z dávných jar
souzvuky barvy zimních svíd
starého mistra ricercar
Fantazie
FANTAZIE,
červený kvítek, poněkud podobný vlčímu máku, ale menší, vyskytuje se na opuštěných místech, poprvé jsem jej spatřil za svých jinošských let u blátivé cesty z Libušina údolí na Terůvky. Když k němu přivoníš, ucítíš zprvu hořkou kořennou vůni, pak lehkou závrať a vzápětí jsi už v kouzelné zemi, kde prožiješ více hrůzy a úzkosti než tichého poklidu, ale zorničky tvých očí se rozšíří, tváře zblednou a ty se tam budeš vracet znovu a znovu. Budeš žít v dvojím světě a ve chvíli, kdy se je pokusíš spojit, tvé tělo i duše se pokryjí ranami, z nichž teče krev.
(Ladislav Novák, Malý slovník naučný).
Pera a boty
Sedmibásnivé boty z pegasiny
a kouzelný brk z křídla gryfona
ty spolu slijí kamení a blíny
bez nich se schůzka s Múzou nekoná
Epizoda v zemi za tamtím
V krajině mluvících havranů
pokaždé plní se všechna tři přání
slabí tam najdou vždy ochranu
a dobré udatně zlému se brání