Umíš běhat z kopce?

Výběr

Převaluješ se na posteli jako horkej brambor ve svym staromládeneckym bytě a pozoruješ vyskládaný lahváče na polici. Hnědej, zelenej, hnědej, hnědej, zelenej…Už se ti začínají pomalu klížit oči, když se na krabici, kterou používáš místo nočního stolku, rozvibruje mobilní telefon. „Pán Cigárník, musíte ma zachrániť,“ fňuká ti do Motoroly paní Husárová. „Ráno príde sestra zo Slovenska.

28. 03. 2024
10
10
165
Miniatury prozaické

Nejstrašnější den jednoho pozemšťana

„Vážená poroto, takový případ jsme tu ještě neměli,“ pravil soudce v taláru a upřel přísný pohled směrem k obžalovaným.
„Naši duchovní průvodci vyslaní Spiritistickou společností vzali právo do vlastních rukou a začali terorizovat jednoho příslušníka lidské rasy, aby ho navedli na duchovní cestu, a on jen o vlásek unikl smrti. ,“ pokračoval talár máchaje při tom ve vzduchu významně soudcovským kladívkem.
„Prcek je to.

21. 03. 2024
1
1
49
Miniatury prozaické

Pozor! Kluzká realita

Výběr

Paluba opuštěné lodi Svoboda voní starými časy. Ležíme s Alžbětou s rukama pod hlavou a kocháme se akrobacií pářících se vážek. Na olověné hladině slapské přehrady poklidně spočívá korkový splávek. Teď se zachvěl mezi listy rudých leknínů.

09. 02. 2024
10
8
224
Povídky

Beren, Lúthien a pinus nigra

3 Rings for the Elven-kings under the sky,7 for the Dwarf-lords in their halls of stone,9 for Mortal Men, doomed to die,1 for the Dark Lord on his dark throneIn the Land of Mordor where the Shadows lie. One Ring to rule them all, One Ring to find them,One Ring to bring them all and in the darkness bind them. In the Land of Mordor where the Shadows lie.
Na počátku sedmdesátých let minulého století jsem nějaký čas strávil v anglickém městě Oxford.

24. 01. 2024
5
4
100
Miniatury prozaické

Alucard v sukních

Každý den mu volá, že už tu bolest nesnese. Prý jí vystřeluje do spánků, stehen i břicha. Přitom se potí, chvěje se a žaludek má věčně jako na rozbouřeném jezeře. „Je to jako chůze po jehlách,“ brečí mu do telefonu, „musíš mě odvézt do Švýcarska, abych to mohla skoncovat.

19. 01. 2024
4
1
86
Miniatury prozaické

Hřbet dvanáctileté ruky

Kůra některých chlebů
připomíná kůru stromů
chleba a sůl
strom a vítr

16. 02. 2022
7
5
243
Volné verše

Černého 10. února 2022

Tak nám zemřel Tobislav.
Byl to pejsek jedna báseň.
Čumák orosený radostí.
Nikdo se neumí smát jako psi.

10. 02. 2022
4
2
173
Volné verše

Tenká linka netečnosti

Z kostry mostu
ničili jsme lebky
Pukly
Bez rýmů a strof

09. 02. 2022
2
0
190
Volné verše

Mickiewicz. Polský básník třel cestou po Evropě bídu s nouzí!

Je 23. října 1823. Žalobce, soudce i kat v jedné osobě, ruský senátor Nowosilcow, si spokojeně mne ruce. Právě se mu podařilo zatknout polského revolučního básníka Adama ­Mickiewicze.

08. 10. 2021
2
8
300
Ostatní nezařaditelné

Za oponou křehké mysli

Výběr

„A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé. “
Zjevení Janovo 12‚9 (ČEP)
Lidská mysl je křehká nádoba, pokud se s ní zachází nešetrně, může se rozbít na tisíc kousků. Všechno mé trápení začalo ve chvíli, kdy se do panelového domu přímo pod můj středně velký byt, ve kterém bydlím téměř celý život, tedy čtyřicet dva let, nastěhoval prapodivný pár. Hřmotný obtloustlý muž podobný pravěkému člověku, jemuž chyběl bradový hrbol a nadočnicové oblouky zvýrazňovalo mohutné obočí, a neurotická žena připomínající obrýlenou lasičku.

09. 09. 2021
11
18
690
Povídky

Podle puklého božího srdce

Králi,
ty, který sedíš
v trůně samoty,
netruchli.

26. 08. 2021
3
2
241
Volné verše

Beren, Lúthien a černá borovice

Na konci šedesátých let jsem nějaký čas strávil v anglickém městě Oxford, kde jsem na univerzitě v rámci stipendia studoval dějiny umění a urputně se snažil dokončit disertační práci zabývající se „zvrhlým“ uměním s pracovním názvem: „Zvrhlé umění očima Adolfa Hitlera“. Protože jsem každé odpoledne vyšetřil trochu času, chodil jsem rozjímat do botanické zahrady Oxfordské univerzity, jedné z nejstarších vědeckých zahrad na světě. A právě tady jsem si oblíbil krásný jehličnatý strom, černou borovici. Pravidelně jsem u ní potkával starého pána v manšestrových kalhotách a sportovním saku s bystrým pohledem a trochu odstávajícími ušima, který mi vyprávěl všelijaké příběhy.

25. 08. 2021
7
6
309
Miniatury prozaické

Atomový pohon sebedestrukcí

mráz mezi námi
dole buší dveře
v uších
v hrstech sníh

24. 08. 2021
7
2
266
Volné verše

Výčitky jako šlahouny kopřiv

Vždycky jsem se bála,
že na tebe zapomenu.
Nezapomněla jsem.
Vždycky jsem se bála,

11. 08. 2021
3
0
206
Volné verše

Stesk jako vlčí stisk

Zpočátku jsem se jí nemohl dívat do očí. Měla je tak úžasně pronikavé, že jsem se v nich ztrácel jako ptáče, které zabloudilo v peří černé labutě. Cítil jsem, jak mě její popelavé tůně spoutávají a chtějí uzamknout ve světě, jenž mi prozatím zůstával utajený. Zalapal jsem po dechu.

06. 08. 2021
5
6
298
Miniatury prozaické

Tváří tvář skrz zelený měsíc

Úbočím táhne stádo prokletých
Zpívají děsivé: Ojojoj.
Líce jim hoří jako terče slunečnic
Padněte do příkopů

05. 08. 2021
3
2
202
Volné verše

Poslední mince pro Charóna

S večerní mlhou
si pouštím žilou
poslední mimikry
Jaroslava Seiferta

30. 07. 2021
3
1
168
Volné verše

Posel vesmírného stromu

Tento rok mě nehledejte,
hovořím s Krtkem.
Je to můj přítel jediný,
kterého jsem potkal

27. 07. 2021
3
1
216
Volné verše

Jak bych kdybych

Kdybych byl Vincent
namaluju tě
kontrastující
a žhnoucí

17. 07. 2021
5
0
202
Volné verše

Město kyne v hrnci

Nemůžu spát,
jsem sám.
Nemůžeš spát,
jsi sama.

16. 07. 2021
6
2
204
Volné verše

Láska, kašel a pe**s

Pokaždé,
když zakašlu,
rozštěkají se psi.
To by se vlkům

15. 07. 2021
6
4
316
Volné verše

Hledá se princ Alcedo atthis

Vracíme se
a já dnes dvakrát
zaslechl slovo: ledňáček
provází mě od narození

11. 07. 2021
6
3
266
Volné verše

Na víčkách bosých Amorů

Zapaluju hřbitovní svíčku.
Nikoli za zemřelé,
ale za sebe.
Za staré šrámy

02. 07. 2021
7
2
243
Volné verše

Velryba všedního dne

Každý den vstupuji
do tlamy velryby,
jež pluje oceánem
všedního dne.

30. 06. 2021
5
3
245
Volné verše

Oblásky v ústech

Stal jsem se básníkem.
Tím nebeským darmošlapem.
Jen tak.
Mimochodem.

28. 06. 2021
4
2
240
Volné verše

Před půlnocí

PRVNÍ: Vítr fičí.
DRUHÝ: A nebe.
PRVNÍ: Změnilo se k nepoznání.
DRUHÝ: V noci je snazší…

25. 06. 2021
1
0
144
Volné verše

Atlas ptačích slz

poslední dobou
žiju černou a bílou
kdybych byl čaroděj
natřu si tvář oblohou

24. 06. 2021
4
1
214
Volné verše

Procházka karmínovým sadem

Dva jantarové měsíce
a svítí jen pro tebe.
Ty však toužíš
po ocelových očích

23. 06. 2021
5
4
263
Volné verše

Roshachův test z inkoustu chobotnic

Na šíji ti píšu vzkaz.
Je orosená mou přítomností.
Věřím, že mě dnešní noc
oplodníš dechem mořské sfingy.

22. 06. 2021
2
0
186
Volné verše

Stromy budou mít brzy svátek

(* volně navazuje na povídku Křídla černé labutě)
Náhle mi však někdo klepe na dveře kabátu. Není to krkavec Edgara Allana Poa ani Etgar Keret, ale čertovlasá dívka, které jsem při hodinách hermetismu koukal na její pravidelná záda. Sedíme v kavárně na Vinohradech a já jí právě čtu nedokončenou báseň v taktu poémy Dvanáct od Alexandra Bloka. „Zhasni, nebo vykroč / pod setmělou lampou radili se tři / bůhví proč sem přišli / hnáni černou žízní / pod boxerem touhy překonat svůj běh…“ Dívka mě však přeruší pohybem řas, protože mi přinesla dárek (sbírku neznámého začínajícího básníka) a na první nebo druhou stránku mi úhledně napíše: „Nezhasínej, vykroč.

21. 06. 2021
3
2
190
Povídky

Triáda za opilý koráb Arthur

Básníkům…
Dělejte čáry,
tlusté a vrchovaté,
ať přetéká miska

17. 06. 2021
13
5
352
Volné verše
Nahoru