Písmák NOC
Srpky rozhodíš, po stropech pokojů, o vlasech nemluvě, Když čas pozbyl (s)vědomí, Seber ten výkvět nespoutaných myslí, smysly života, Tenhle polštář snese totiž více, slzy mu už nedávej, ne,víc neříkej, . seber si svých pět švestek a spi. Spi. .
DUŠETMĚNÍ
V tichu noci se ztrácí růže,všechno se mění v neurčitý stín,duše se křiví v bolesti,když se snaží najít světlo,Co s tím. Tma je kouzelný les,kde se skrývají tajemství,duše hledá cestu ven,Ale marně se propadá v popel. Spolyká dotek větru. Tajím dech,Ať nepropásnu svět,Pohladíš mě trny,Ochutnej víc.
ZAMÜŠLENÍ
Nejsem schopen nový Písmák nějak rýpavě kritizovat. Poté, co se objevily informace z kuloárů o jeho zrušení, jsem rád za pokus udržet jej při životě. Tato " infúze " je určitě účinná, nevadí mi dokud půjde spustit, psát, zveřejňovat díla. A to mi jde.
SKLO
Tichý smutek ve rtech ukrytý, V loži z diamantů slz, jež věčně polykáš, tam spí tvé "promiň". Kdy už povolí hráz, vzplanou svíce v tmách. V hadrech usínám, A šeptám zdem okolo důvěru v růžový déšť.
ÚTĚCHA
Vlci bez zubů,Hadi bez jedu,Pavouci bez sítě,Víno bez pravdy. Na dně,Sejdeme se, mineme se. dnes,Zítra,A dál. Tady máš kapesník, to bude dobré.
VLNA VINY
Perličky slz,Zestárlé víly,Schoulené pod křídlem anděla,Usychají na hřbitovních kvítcích. To jaro přišlo,Umřít mezi nás a zimu,Nedojdeme už dále,Než o krok zpět do kaluží a výčitek.
KŘÍŽEM RÁJEM
Kus štěstí,Zaplete se do růže ve rtech,Při tanci bosých nohou,Po rozbitém skle. Nezapláčou však oči bolestí,Ani když v noci prcháme,Z postele s nebesy,Nazí a bez jablka.
AMEN MAN
Láska na papíře,Nepolíbená růží rtů,Nenávist korunovaná,Zhoubou postelí a oltářů. Mše za nic, natož za Paříž. Nesvatá třináctka,Mrtvých duší a oprýskaných nároží,Krev a zmar. Mříž poslouchá ty nářky,Rok co rok,Pilník vražený do srdce,Tak končí modlitba noci.
ANTIPERLA
Zrozená z perly smutku,Z lastury lodička,Pěnou zahalená,Nikdy nebude zářivá. Vlasy v hedvábí tvé dlaně,Třímáš coby trojzubec malomocných,Neopadne však tma,V příboji tajemství a šeptaných slov. Zrozená a zahubená,Mlhou lidských předsudků,Jen pro tvé oči,Bude se smát.
MŠEMOHOUCÍ
V lunetách smetí,Zanese čas,A všechna křídla trhají se,Udýchaná. Drápy do kůže stínů,Zatneme spolu,Toulaví, nemocní,Při hříchu třikrát zapřeme noc.
MOC
Můžeme. Musíme. Jinak se v mlze ztratíme,Dopij melodii vzpomínek,Je čas se sebrat a žít,Být, snít. Může za to žena,Muž trochu víc,Že koruna svízele,Padne komu padne,A víc.
USEDAVÁ
Demontáž lásky,Usedlá v kávě večerů,Dlouhých, zimních, Nevzhledné figury,Zkouší své proměny,Pověry, poměry, Ani za atom,Nedám svou smrt lacino,To radši žít.
LONIČKY
Jíní v kvítku večera,skví se pod tečkovaným sametem,Takový skrytý vílí šprým,polechtaný měsíčními prstíky,V lístečku balený,zahraje mi tragédii milenců. Tak zase napřesrok,vykoukne hvězdosláva,z první jarní trávy. Démanty dívky ze vsi sbírajía prodají je lacinoza svou nevinnost.
HLADOVÝ PES V RŮŽÍCH
Viselec v keřích růží,Dech se mi úží,Co za bledost sem se krade,Z polí ležících ladem. Chlad,Plazí se nocí,Po jeho boku hlad,Snaží se mermomocí. být bit. svépomocí.
ČASOHRY
Vzplane mákem zlaté pole,Chvíli jsi níž,Pak už jsi zas jen dole,To ta zemská tíž. A čas už ví. ,Co se má, uhryzne kousek nebe,Vesmírný vlas ztrácí hřeben,Zvolna zšediví.
DIADÉMIE
Vltavíny planou,Démoni tančí na hladině řeky,Po setmění. Granáty světélkují,Vlasy mokré,Čechrá vítr po rozbřesku. Noc v negližé,Šeptá ti do ouška,Že nepozře tuláky hladem. Pak výbuch,Tisíce světel,Perličky kanou z mraků.
KÁVĚNEC
Trochu žluté vody,Trochu logru,Otisk palce na sklenici,Jen poslední Turek,Sedí bez okurek,Stojí i padá s východem slunce,Prší,A venku. , venku je Čína. Medem,Je mu žal,Hořký, trpký,Topíš se s ním ve dřezech,S hrnečkem bez ucha,V osiřelé pěně,Protože Afrodity spí v koutech,Dech. , došel jim dech.
PO RTĚNKÁCH
Polibek očí,V zrcadle za studem,Já a ty,Nastavím tvář, naposled. Co srdce ničí,A oblázkům dává dech. Smích rtů,Co otisknou se na sklenici. Co dál nastane.
NEZAVÍREJ OČI
Zbraně na Ukrajinu,Cukr do kávy,Vždyť život je sladký víc než dost,Výčitky vybrečím deníčku,Už dávno, dávno není milý. Kdo že trpí. Sůl do rány,Strach v ulicích,Zmačkané noviny moknou na chodníku,A tam hrůzy lůzy,Obrázky beze studu. Vždyť můžou trpět beze mne.
OKNA V OKNECH
V oknech vidoucích,
drahokamy lesku,
posbírá ranní ptáče.
S květinou tančící,
OKNA
V oknech vidoucích,S květinou tančící,Vykreslí se pár siluet,Mezi nebem a sklem ,A pak se rozplynou,Sny i abstrakce,Co zanechal tu mráz.
PODVERŠÍ
Mrká,Princezna v lampách,Poznamenaná před usnutímPo sté zemře. Ležérní sedlina,Povaluje se,V číších, hrnečcích,Bez studu. Polštář zbabělec,Zmuchlaný noční hrou,Hýří nadějí na vítězstvíA zrcadlo mi nemá co říct. Vstávám,Klíč v zámku zašeptá,Že tvoje oči spí,Popálené láskou.
DOCELA NAPŮL
Duchovní síla žhne v západech. zámků. Na každý pád. Co na to víra.
DOMÉNA
Démonova doména,Doma ze mě dělat debila,Nespočítám svá jména,Na netu,Kdekdo je tu V tvé tubě,Už nezbývá pasta,A basta. Pasta carbonara. Psy a lajky,Vesmír je nesmírný,Nekonečný,Ležatá osmička,Jsem cvičená opička,Banány,Pro nány,Pány a dámy,A děti,Jsou snad smetí. A tak.
ZAMÜLOVANÝ
Vlasy rozčeše Ti ptačí zpěv,Ztrácím dech. Kdo ušil Tvůj šat z perleti,Protkaný pláčem víl. Polibkem,Cejchuji nejsladší ret,Ale padám a ztrácim nit,Pod zadumanou oblohou. Proč přivíráme oči,Když šeptáme si navzájem,A hledíme jen k nosu,Zítřek v mlhách utajen.
PŘÁNÍ
Mládenec:
" Podívej, Lásko, padá hvězda. Přej si něco. "
Dívka:
" Aby nás netrefila. "
H ( * ) RÁČ O TRŮNY
Jsem přece král. Musím na svůj trůn,Meče vem čert,Zteče nejsou můj terč,Nebreč. Železo nebo porcelán,Každý je svůj pán. Když nastane čas,Je to v nás,Chce to ven,Tak jdem.
EMOJI VE SPLÍNU
Prázdny pokoj,Postel bdí,Ptáče ranní pláče,Neskáče,O Tobě sním,Pardón, jestli smím. Vy mi taky můžete. Můžu verše psát,Husy pást,Za pecí spát,Jenže bez Tebe svět je past. pssst.
VINŠ
Šťastnej novej ROCK,
Přeje jeden CVOK,
Hodně lásky, psané, dané,
Snad máme páky, pořád to samé.
STINNÁ
Bílo,Holé nic,V něm my,Co chceme víc. Černo,Tajemný kout,V hloubi něj,Stíny vidíš plout. Světlo, tma,Protikladný náboj,Jeden bez druhého,Neušijí závoj. Hra odlesků,Po stěnách cáká,Divadlo chudých,Když venku se smráká.
ŽIVÍ NEMRTVÍ & MRTVÍ NEŽIVÍ
Klopýtají,pletou šál z pletich,Šijí s čertem,Tkají plášť z příze tmy,Ale mně se zdá,Že zase vaří z vody. Nakonec budou hlady šilhat. Blouzní, spílají hluchým, slepým . Kovají z hřebů křížů,Pletivo,Pěkně potichu, potichoučku.
PŘED USNUTÍM ZEMĚ
Peřina matčina blankytu,Sukně hvězdami tečkovaná,Zavíří. Pod ní strom rozvíjí lístečkový sen,Který se nikdy nesplní,Přesto věřím. Náruč se otvírá,Slibuje máky v lučinách,Brzy se zapýří. V otcovskou běl nás uvrhá,Tak něžně, tak jemně,Jak jen umí být krajina po setmění.
GINTLEMAN
Porazím své démony,Zapálím Ti lýtka,Zlomím srdce, křídla,Duši. píchnu. snad nezpychnu,To se přece sluší. Pak lok,První a poslední,Čirý ten mok,A bude prý líp,Ve stínu lip,Píííp.
O TICHU A HLUKU
Kdy zazní,ten řehot skřípavý,Zteč proti hradbám tichým,Drsný ryk neomalenců,potulných, ztracených, zlých,Kteří zasili bolest a ne smích. Žínky divé, rusalky z lesů, luk a strání. Cink. S řinkotem se řine,Z útrob notové osnovy,Nalinkované zacinkání trianglu,Žel zaniká záhy,V orchestru půlnočních nářků.
REŽIM SIMULANTA
Onen neon,mocně nocí poblikává,Off či On,Tenhle hon, shon,marná sláva. Tweet. Vypnu, zhasnu,Odhlásit. Heslo, uživatel,Čitatel, jmenovatel,Jen ten žár v ní neuhasit.
JEČNÉ ZRNO OD PLEV
Roztřepená vzpomínka,Ospalky slepená,A vetchým slibem,V slzách ukonejšená. Vzkvete v koutech,Veřejné tajemství,Tvé a mé,Propadne však sítem nenasytným.
BOUŘLIVÁ PLAVBA
Obrácená mísa hvězd,Voda černým sklem,Ztraceni na nejtemnější z cest,Pohár otočený vzhůru dnem, Vítr čechrá plachty, vlasy,Touhy mizí v hlubinách,Utoneme všichni asi,V očích se nám zračí strach. Třeba přece bude den,Bledé, tiché ráno,Noc bude jen zlým snem,Co je dáno, je i bráno.
MRAZOVINA
Bílé oči, v slzách se slijí,Ledové bloky,Poselství vryjí,Do sněhu kroky. S hlubokými doušky,Přenese nás, slabé,Přes všechny zkoušky,I když jsou chabé. Zbělá nám vlas,Zčernalé prsty smutku,Dotknou se nás,Beze lží, vskutku. A všechny schvátí,Neživé výlevy,Zimou se klátí,Podivné výjevy.
FOSILIE ZKAMENĚLINY
Á,BÉ,. možná mi hrabe. Bé,Ovce kráčí s davem,Kam. Daleko nedoplavem'.
POŽITKÁŘOWA HRÁZZ
More amore,V krabičce,Krátkou nebo dlouhou. . oheň nemáte. More Tullamore,V lahvičce,Litr, či kapku pouhou.
HLUBINAMI SPÁNKU V PROTKANÉM HÁVU
Kulhavý mír, ubohý velice,Schytal kulku,Z věčného měsíce,Vidím jen půlku. Slunce mě pálí,Mlžná noc halí,Chlad po mě leze,Šeptá mi do uší oplzlé teze. V síních bdí mráz,Kapraď mramorem hnědne,Tuhne ledová hráz,Ve smrti bledne. Vzpomínkou houpá,Zmrzlý květ,V závěji stopa,Roztaje hned.
PROSINEC
Kostka dlažební,Dav spících koček,Roh ponocného zaduní,V objetí sněhových vloček. Se šlehačkou bělavou,Ulice tiše nocí sní,Naše touhy ve svařáku uplavou,Na vlasech ti hvězdy lpí. Jen mráz imprese skládá,Za okny pokojů s krbem,Venku mír zavládá,Ale my spát nepůjdem' . Z kostela mše zazvoní,Hlasy vírou protkané,Pletenky síní zavoní,Čas radosti nastane.
PLAVÁČEK
Utápí se šeď,V nočním tichu bez spánku,Zhltnu poslední výtku,V malém vína pohárku. Kry se lámou ve vlnách,Puká nejeden kámen,Ukolébá dítko v koši,Utopí se, amen.
ADVENT
První svíce zahořela,Pírko zimy zašumí,Na zápraží. Druhý knot vzplane,Bělost vítr zavolá,Rozprostřít se smí. Někde osamělý lístek,Na holé větvi zůstane,To plamínek skáče třetí. Čtvrtá jiskřička,Zažehnutá teplem domu,Večer ptáček zaletí, k vánočnímu stromu.
BĚLOSKVĚNÍ
První slza z okapů,osvojí si teplo,Když ovine ji žár,bezmocně skane,Podobu ztratila. A prokřehlé dlaně,První bělavý vzdech,neskryjí,Jeho precizní krásu,kterou lidským teplem jsi zmařila. Poprvé sype kvítí,plátky lilií,Po ulicích v odmlkách,cukruje koláč tmavý,Pekařka, za noci.
LISTOPAD
V brázdách bledost,Nemoc snad zahořela. To ptačí křídla,Peří bílé, šedé,První vločky rozprostřela, Váhavý lístek,V chladném slunci,Třepetá se v dlaních větru,Zastudí v srdci,Počká na znamení,Sejme tíhu roku,V posledním kroku,Pak slámovou korunu smekne. a pak do zrcadla sýkorek klesne, Prstíky,Vlnky rozčeří,A louže oceánem stane se,Pro utonulé stéblo,Už se nechytíš.
BUDIŽ PLÁČ
V srdci, v žaludku,Žal žahavě žhne,Vzestup v konstantním úpadku,Paprsek zkrz rosu,Mozkem se rozletí,Střepy odrazů a dopadů,A žáha pálí. Na kusy rozbitá duše,Nic nového pod Sluncem,Pod měsícem,Poznamenám suše,Slepě, hluše,Necitelně,Budiž tma.
DEMODEMOLICE
Střapce touhy,Rozdrásané, vlající,Visí splihle,Ale tihle moudří,V tanci dešťovém,Snad zlý den pouhý,Lákají k políbení,Ve staré zvonici,Tiché. Rozpadlé. Dlaň prokřehlá, Hrnek dále tichý . studený až běda.
ZČISTAJASNA
Zničehonic,Ztratil jsem víc,Nebylo to málo, Znenadále,Z velkého náhle je malé,Trápení obrovské, Zčistajasna,Oblačné nebe,Ztratil jsem Tebe.
GROG(Y)
Utopím,V kapce každé,Roztřesený dech. Drápy zimy tnou,Smích pak nezní hladce,Chrápe na stolech. Prokřehlými prsty,Horký pohárek,Svírám ve vlhkých zdech. Vášnivě tisknu v dlaních,Od úst stoupá pára,Nevidím odrazy své v zrcadlech.
OCHOTNĚ V CHOD!
Nosí šat s logem " nepřítel ",Pijí jeho jed,Nosí se jako spasitel,Však v myslích dřímá sněť, Mnoho povyku pro nic,Křídla smáčí slza zmaru,Kdo málo zavrhne pro víc,Nemá o životě páru, Procitni. Je čas ujít cesty kus,S prázdnou polní,Pošlapat ten hnus, Tak. Jdou pro ten vysněný dar,Budou umírat.
POTEMNICE
Osamělá svíce,Září,Na knihy, na police,Moji lásku maří,Chraplavý smích potemnice, V kotlíku se vaří,Z blínu jedu výluh,Žalům mým se daří,Klíží se mi zrak, chřadne sluch, Jen plamínek malý,Komíhá se po pokoji,Prázdný hrnek od kávy,Hořkostí mě nenapojí, Osiřelá deska stolu,Husí kůže z chladu,Sliz výčitek stéká dolů,Na svíjející se podlahu, Zápalka ztrácí hlavičku,Moudrost osaměla,Žít budu už jen chviličku,To jsi Lásko nevěděla, Hnisá mi srdce od bolesti,Dopis se mi vysmívá,Spoután do břečťanu ratolesti,Opuštěncům se nezpívá, V zahradách květy vadnou,Obestře je šepot,Rázem mrákoty na mne padnou,Zazní kvílivý jekot. Hodiny unyle tikají,Mé oči zemdleně vzlykají,Blíží se ten chřadný krok,Zbývá jediný lok. . jedu.
POULIČNÍ AVERZE
Mlč zrcadlo,Dál nezpívej mi lži,Růží do střepů tesané,Zahlaď mé viny,Tak jako vrásky, šediny,Vždyť noc se opájí,Mocí nejsvětější,Než překryjí nás peřiny, Propadám,Choutkám luceren,Sám tak špinavý,Jen domy jsou pány uliček,Vedou rozmluvu,Pomluvy,Nad hýřením komárů,Udržuje při životě,Ty svérázné loutky,A zvuk uléhá v blátě, Co na to mlha. Mlčí,Mlčí jako hrob,Okna slepá,Dveře němé,Lidi hluší,Růže které trny pouze tuší,Keře ubohé,Skrčenci za zídkami,A na pavlači,Vítězný oblouk šňůry. Smích schází,Pláč chybí,Kroky nepočítej,Stůj,Rozhlédni se po nařaseném tichu,Podbízí se volány,Smyslné,Zase nepodlehneš,Zítra bude všechno stejné.
LEHKÉ TĚŽKOSTI
Úsvit,Šeptá o hříchu žen,Soumrak,Křičí o vině mužů,A já,Chci jen zahnat zlý sen,A ty,Říkáš mi že můžu,My,Za bílého dne i za noci,Milenci,Prokletí, už nám není pomoci.
TĚŽKÉ LEHKOSTI
Snést,Si touhu z bělosti peří,Na polštáře zvlhlé smutkem,Křest,Ohněm je to, oč tu běží,Na květu slunečnice vratkém.
SÁM
Úlomky srdcetonou v prošlapaném koberci,Kde je úsměv s růží mezi zuby. Doteknetykavka dusí s odporem,Bosé nohyjdou úvozem a duše krouží. . v dešti.
FONDÁN
Demontáž atomové bomby,Na kolenou,Objev v lásce tajné fondy,Pokoutně,V chýších ve skalách. Země neznámá,S převalující se mlhou,Myšlenky prasknou do ticha,A zhroutí se věže z polštářů,Prach usedá v etujích.
ŘÍJEN
Ještě nejde listí spát,V ranní vláze,bude chvilku vzhůru,Na konci babího léta,přibývá doteků chladných prstů,zkřehlých,V uzlovatých pažích stromů,v zákoutích chodeb domů,nahlíží průvan mocný,Neodbytně bijí hodiny,a světélko svící komíhá se,To slídí šerem chlad,šedivý, má hlad,Plazí se po kůře a větvoví,prázdná hnízda napoví,že už brzy přijde čas noci,A tak se dál vleče,shrbený, starý,Milencům Morany neodpustí,nevěry jež olízne plamen ohňů,při úklidu velikém,Hledá dál, hledá dychtivě. Mlžná peřina studí,schoulíme se k jazykům,a budeme s tichou pokorou,naslouchat podzimu. . a každý z nás vzletně uvědomí si,že ovoce má plné mísy,Že tenhle zvláštní obraz převtělen,nenechá nás v klidu.
PATRICIJ NA MATRICE
Přestaň uždibovat,Hrozny osamění,Když na lepší časy se blýská,Už stahují se mračna, Zhýčkaný Římane,Je to pouhá právní klička,Kterou se vytasíš,Kdy se ti zamane. Požářiště hasne,Kouř se vyplazil,Stoupá k pantheonu,Kdo v něm káže víno,Plameny uhasil. Odepni, má milá, sponu,Ať plebs jásá, žasne,Už nevládneme čemu, ani komu.
ZHMOTNĚNÍ ANTIVENUŠE
Zhmotnil jsi mě,Představu bez viny,Upředl bez hříchu,S pěnou u úst,Lehkou myslí bědy proudí, vřou,Pozdě však ruce spínáš,Ztrácíš půdu pod nohama, Když opouštím sklep. Teď vkládej mi do úst mince,Okvětní lístky pomněnek,Na tetovanou lilii,Ramena obnažená,Vysmějí se křišťálům, tak čistým,Co sis nadrobil,To sníst si musíš,Sám, při svíčkách,A já, stáhnu se do svých sítí.
ČAS ČÉ
Za vrásami rozedraných mraků,Slyším nářky křídel,Svět není jen plný černobílých ptáků,To čápy jsem odlétat viděl, Pernatá bledá alegorie,Smutek prázdný větrem létá,Vítr pěje teskné elegie,Na konci usínajícího léta.
UČENÁ ANTIPATIE
Počítám,Obvod pasu,Uvězněna v kruhu, K obědu,Vždyť trpím pro krásu,Jíst jen řasu budu, Rovnice,Hrbolaté pěšiny,Ošklivá jsem, názor většiny, Strasti učenců,V krvi pot a strázně,Prosadit se bez hany a bázně.
KA A ANTIKA
Starořecký tuk s názvem Héra,Zas to s někým holka peče,S mobilním telefonem značky Antikythéra,Čas uteče seknutím Damoklova meče, A co panny Vestálky. Chránit plamen věčný,Snadné pro ty milé slečny,Když mají Solo zápalky. Aristotele, Aristotele,Nech moudrosti a jdi do postele,Zítra bude modré nebe,Ke snídani čaj a BeBe, Archiméde, vypusť vanu,Zanech koupelnovou manu,Kruhy hledej v obilí,Co kombajny s jelenem nám zkosily. Platón, Platón,Prodal Louis Vuitton,Stačí hlava, ústa,Jeho lebka není pustá, Imperátore, císaři,Kup Centropen písaři,Ať nepřijdeme o moudrost staletí,Ve víně je pravda, s opilostí se však rozletí.
ZRADA
Lampy,Ve tmě chrní,Avšak ty tušíš zradu,Že nic nemá dlouhé trvání, Teď už víš,Zaprodají se první můře,Které přiletí blíž,Nevěř tvorům s křídly.
ZÁŘÍ
Slunce,Babí léto,Zlatá unce,Roku je to,I my rokujem' ,V oblacích neplujem' ,Lehce v stepu,Polodřepu,Stepujem' , Dál však létem nepůjdem. Jablečná vůně,Nahniličko,Vosy v rajském lůně,Než zajdou, nakratičko, Viděl jsem,Sklidil jsem,U kamen hřejivých,Vzplane vích, Praská poleno borové,Pryskyřice zavoní,Nebe bývá občas okrové,Zvon podzimu už teskně zní, Srny v polích v davu,Srocují se po právu,Kraj v nočním hávu,Skládá do žluté trávy hlavu, Vůně hlíny nese vítr do vsí,Niva se v rose zachvěje,Dnes večer za oknem smím,Počítat listů návěje,Nechat nevlídnost za dveřmi,Postavit je mezi tmu a sebe,Blíží se zima, zdá se mi,V šerých dnech bledne nebe.
ZAŘÍKÁVANKA
Nenech shořet krepové draky,Pod závojem sčítáš vinu,Nad hlavami závodí nám mraky,Podléháš vášním i hořkému splínu,Rozděl a panuj dále,I když jsme měli na mále. Nezhasínej lucerny naděje,Hudba dozní až dolů, na dno,Vosk po svícnu teskně stéká,u pat se mu rozlije,Kdo z nás dvou se smrti leká,rána se nedožije.
IN MEMORIAM
Rozvířený chaos,Uzavřený kruh,Seškrábaný patos,Tu moc má jenom Bůh, Hluší tonou dříve,Na vědomost se dává,Slepota v duších dříme,To se někdy stává, Zbortí se nám sny,Šílenství nám hryže kost,In memoriam v tyhle dny,Spálím tenhle most, Nikdy nevzplanou více,Hranice a bláznova zášť,Už mi blednou líce,Nosím černý plášť, Mládí vzalo ztečí hrad,Věčným spánkem uléhám,Tělo mi schvátí chlad,U soudného stolce poklekám, In memoriam komu, čemu. In memoriam nad parte,Dlužen jsem Bohu svému,Slzy stranou, neplačte.
BYL, BYLA, BYLO
Tak častokrát,Sahám po nich perem, mečem,Nevděčen v něčem,Čas násoben krát nic,A výsledek. Ani nečekám víc. Dlaň když pustí dlaň,Jednohlavá saň,Pozře mne ve stínu mlčení,Splácím tak krutou daň,Za nahodilé sblížení,Kýžené duše tížení. Tedy opět užiji výraz ten,Literát značně pomaten,Že TO bylo,Vzápětí ono slovo plytké,A zároveň tak důstojné, důležité,Vyhřezne z úst mi zas.
POHLEDY
Déšť má očišťující moc, věděli jste to. Asi ano, ale ne každý s tím souhlasí, obzvláště třeba na podzim. No považte, je chladný den, sychravo, vane dotěrný vítr a do toho, aby toho snad nebylo málo, bez ustání lije voda z mraků. Všude kolem vás to cáká a šplíchá, poslední váhavé lístečky povlávají v korunách téměř holých stromů, mocných a mlčenlivých.
NEPODDAJNO
Křik,Stihne se mihnout vteřinou,A zahubit okamžik ticha,Krátce, tence vydechne. Zamilovanou duší,Neotřese však silný vítr,V těžké hodině,Silně, dlouho přetrvá.
LISTOPADOVÝ DÉŠŤ
Konečně,Přišel jsem k Tobě,Trvalo to věčně,Vyčítám to jen a jen sobě,Teď zastavil se čas,Na kolik dob, trvání. Na chvíli. To zavání. Jsme v cíli.
PETR OK Z ROZUMBERKA
Písmák mě jednou zlákal,I když mám ten zákal,Napsat taky jednu báseň,I přes mou bolavou dáseň,A pro všechny, kdo to ocení,Pustím se rád do čtení. Přednes můj je dobrý,Žargon zazní drobný,Výrazy jsou čisté,Nevyrobí je ani alchymisté,Bude ze mě umělec,Dříve než ten umrlec.
EXVZPOMÍNKY
Vzpomínám,Na poličku s hrníčky,Malovanými,Lepidlem slepená ouška,Vedle mlýnku,S mosaznou kličkou,Světnice,Prohřátá polibky lásky,Pohledy,Čajovou svíčkou. Vzpomínáš,Prach překryl skříň,Bronzový hmoždýř,Tichý, vrhá stín,Sklenička se zamotanou šerpou,Povyšuje se nad hodinami,Tik. Tok. A to Člověče, nezlob se.
JAKO BY JAKO
Jako,Vzlétne pojem vratký,Nevýrazný,Ani hrubý, ani hladký,Opakuje se přes kopírák,V každé větě číhá,Nástrahy pro nováčky,A nemá to fakt žádné háčky. Jako, Jako by, jako kdyby,A kdyby. Samé chyby. Cožpak bez jaků nelze táhnout verš.
SMYSLNÉ NESMYSLY
Včera, tomorrow i dnes,V rohlíku horký pes,V kostce řečeno,Na slunci upečeno,Doslova přeloženo, Milá paní, slečno, ženo,Dvakrát podtrženo, sečteno. Co říci k tomu,Pár obludných slov,Řádky bez rozmyslu psané,Do stolu vydlabané,V krvi octomilek, rumu, pivu,Vymáchané,Utopená utopie. Rezavý závit,Nepovolí,To může vadit,To má váhu, to zní,Medy kolem huby,Vosy mají pré,První tóny rajské hudby,Vzaly za své. Zmatky,Bují v mozku,Tepou lebku,Klepl jsem pepku,Přes prsty kostěné,Člověk se tak bojí,Že to vždycky přežene,Ne že ne.
KRÁTKÁ LÁSKA
Večer. " Aj láv jú, " Mi amor, V noci. Ach,Mon chéri, Ráno. " Šlus.
HLOUBAVÁ
S křížkem po funuse,Jdu sem,Zatím v kuse,Zrcadlem pozřen,V ruce ucho džbánu, Utržené,Rány,Blouzním v horečném stavu,Zatracuji slávu,Na efekt,Defekt,Hlavy,Na jazyku palčivé otázky,Jak na život, jak na lásky .
CHESKI
Tvrdé, měkké, netuším,V textu tohle neřeším,Jestli " ě " či je tam je,Furt měnit to mě irituje,Tvrdé, měkké, co já vím. Vyjmenovat slova neumím,U rozkladu vět se nudím,Pro mně, možná mě a taky za mě,Myslet na to nechci hlavně,Vyjmenovat ta slova neumím. Háčky, čárky, tečky,Zapadl jsem do břečky,U jazyka vždycky spím,O hovězím s křenem radši sním,Háčky, čárky, tečky. Horší než ta gramatika,Je pro mě číselná erotika,Dělit, násobit a sčítat,Nedokážu vám to spočítat,Horší než ta gramatika.
MŠE NIC, TU NIC
Za hranou stolu,Hlavu dolů. Mramorem objatý,Šlapu si na paty,Hnilobou padne,Pomalu vadne,Česnekový květ,Už slyším ho čpět. Nemám na útratu,Jen pár karátů,Po kapsách spásu,Co do hrsti,Zlomených zubů času,Zavinutých v plsti,A úkol nadlidský,Vyhrabat z bláta smysly,Úsměvy zkysly,Vy, pražané mí,Vy rozumíte mi,Když zpívám nesmysly. V táboráku v Táboře na táboře,Hoře,City když vzplanou, hoří,Smrt se hnusu dvoří,Kdo se pravdu dozví,Než zvony dozní.
PROKOP DVEŘE, JAK JE LIBO.
Nebudu vám nyní popisovat, jak svítí naše ohnivá hvězda, že nějak vane nějaký vítr a odkud kam letí beruška nebo motýl. Na to zvysoka kašlu. Ano, kašlu. A klidně to řeknu i vulgárně, jestli mi někdo položí tu strašlivou otázku.
PÁROVÝ ŽALM
Svody,Kterým nelze odolat,Když za mračného večera,Zaplníš mou prázdnotu,Slzami, V pomoci k tobě přicházím. Po prstech bílých,Kapičky stékají,Čekají,Až začneš zpívat, tančit,Ne, mlčení. mlčení musí stačit. V rozpacích od tebe odcházím.
KŘÍŽ
Kříž,Bývá, nebývá,Odbývá se, mnohá srdce dobývá,Hádka, spor, mocná pře,S příchutí a vůní pepře,Válí se pak v bahně,Na hladině kalné, na dně,Hodně,Málo. Nic, to se mi snad jen zdálo. Primitivové,Bijí se,Hodiny bijí, odbijí,Oni byli, Nejsou,Hou, hou. Připomínajíce v krajkách modernosti oblečené vepře.
CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ
Skýva,Plýtvavě pohozená,Rozmočená pláčem smutného kraje, Střídka,Rozpadá se stářím,Červím rejem zraje, Kůrka,Všedně nevšedních dnů,Polí chřadnoucích lnů, Ucho džbánu,Utrhlo se veskrze žal národů,Másla ani medu není,Co mazat kolem huby. V máselnicích mlčenlivé ticho,Jen lesk a třpyt epolet,To je hned,Stačí tváře nastavit,. zastavit . Ach, pýcho, pýcho marnivá.
NEROMANCE
Zpustošené lásky,Coby ranní slzy,Opadaly ze zlatého deště,Věčně tiché, nestálé,Když srdce mé,Vytržené,Sevřou rozžhavené,A ty nikde,Všude. Div osmý,V nebi sedmém,Jízlivý smích mi otevře,Klíčem basovým,Falešný bůžek,Co v pláči ukrývá torzo pravd,Že růže hýčká svoje trny,Vyhlíží z těch průduchů,Zalykán řehotem zlomyslných,Osaměl jsi,Zas. I ty jeden mnichu,Střez se jablka hadova,Nakrájej úsměvy strojené,Posypej vanilkou,A znovu zkus to,Vyraz na lov,Bij se za touhy, posedlosti,Ve vší zběsilosti,Bídný ten cit létá za kometou,V létavici té vybuchne vášní,Podlehneš,Na starém dvorku spícím,Odříká otčenáš svíci,Zatlačíš oči výčitkám,A spolu po schodech,Vystoupáte do nebe.
MĚDĚNÉ OČI
Tři květy lípy,Snad bude po nich líp,Zrnko písku,V ozubeném soukolí, Podává se lektvar,Nechutný polotovar,Číše má magický tvar,Esence z viny,Střik vinný,Pár zčeřelých hladin,Několik zlomených pík,Hořký dík. Irish whiskey,Triple distilled,No tak promiňte, slečno, Asi jsem se splet' .
LEV & ORLICE, KREV & SRDCE
Tekutý chléb,Po kopcích rozlévá,Zlaté klasy,Po nížinách rozsévá, Kane z květů,Padá vlídně do sadů,Proudí k večeru,Do dalekých slunce západů, Po vinicích hladí,Dlaň větrů, horký dech,Symfonie ladí,Hudebníků, ženců všech, Za nocí chlad,Za dnů žár,Nepřijde pád,Do dračích spár, Slezská povstává nezdolnost,České bije srdce,Moravská plane hrdost,Nepřítel odtáhne trpce.
KRITIKŮM
Kreténi. Cožpak neumíte čísti. Na cizím se umíte jen pásti. Jen hltáte sousta obžerstvím jati,S hříchem spjati,Připraveni škodit,Soudit.
AUTORŮM
V boj. V dáli září bój,Maják odvahy,Neztratí se v bouři žádná z lodí,Jen pár zbabělců a krys,Opouštějících prám poslední. A kritikovi,Tam ve vile,Opilému úsměv zkys' ,Tak nevzdávej se,Neúspěch je nový náboj v hlavni,Oživ ta slova perem,Zahoď meč zkrvavené slávy.
ČTENÁŘŮM
Vy bezbožníci,Jež dvě slova ve větu nesložíte. Vy křivopřísežníci,Co mezi kritikem, autorem lavírujete. ach běda. Čtěte,Ve víře pevní,Bděte,Nezaprodejte se jen tak levní.
SOUD (O)SUDU
V čutoře ani kapka,V kapse ani zlatka,Normálka. Taková už je holt moje morálka. Díra mezi nitkami,Rány mezi pitkami,Běžný jev,To je můj pěstěný vzhled. Nevěstkám závoje,Vítězství bez boje,Ne v kostele,Střídám víru, když seto semele, vzývám postele.
PSEUDOVIDINA NA DVINĚ
V říčních mlžných cárech,V hadrech, bahně,Tančí divá žínka,Dechberouce, avšak ladně,Který malíř ji tam vetknul,V obrazech zvrhlých,V mysli prázdně, záhadně. Hrůza hrůz. To v baletním opojení,V rákosí splihlém,Obcuje tam s mamem sžíravým,Chtíčem nenechavým,Marnost nad marnost. Snad sama múza všech múz.
SRPEN
Čas zrání,Stín se sklání,Chladná rána,Pějí ódy jíní,My dva už bez žáru,Toliko jiní. Srp v žitě,Nebo to byla flinta. Jehly v kupce slámy, sena. To je věc proměnná,Že žár léta vyprchal,Snad tím chladem svaté Anny,Snad dotekem její dlaně,Přestaly pít laně,Z tůně lásek.
SOUBOY
Irsko,Proti mně hrdlo láhve vytasí,Chvíli s ní zápasím. Pivo a whiskey,Míchat by se nemělo,To se mi to všechno před očima setmělo. Když se vyzvracím,Ke stolu se navracím,Česko dál stojí,Pivem zlatým proti Patrickovi brojí,Trojlístek musí zvadnout,Ta tvrz drsnosti padnout,Drží se však,Zvyklá na hořkost moku,Nespoutaný rachot pěnivého toku. Oba už nevládneme myslí,Otráveni hloupostí nerozumu,Padáme jako listí,Ze stromu o podzimů.
VÍRA "V"
Nad horou v jitřním slunci,V chomáčku bílého mraku za obzorem,Hluboká je moje pochybnost,V odrazech temných vod. V křiku dalekých ptačích hejn,V šumu vzdálených hlubokých moří,Stoupá mé pochopení,V okázalosti trnů ořezaných růží. V mlhách stinných hvozdů,V oparech dávno rozplynulých,Ve výdechu dávno mrtvých tvorů,Jejichž jméno se ztrácí pod listy encyklopedií. Mou víru vykreslí obláčky kouřových stenů,Pod baldachýny na střeše světa,I tam v podkroví,Kde po písni a lásce veta.
ODPOJENÍ
Heslo. Pozdě bycha honiti,Leč marnivostí zhoubnou břicha si plniti. Error. Co není psáno,Těžko jest dáno.
MARTOVO POLE
První muž padl,Dech chrabrý chabě zchřadl,Kámen v písku rozpálené poušti,Chyby se na čáře neodpouští. Druhý muž padl,Vlčí mák neuvadl,V poli spícím ladem,Usnul ovinut chladem. Třetí do party,Poslední strážce odplaty,Smůla odlepila se z paty,Tenhle pech z pachu smrti jatý. Čtvrtý nedojde o moc dál,Nikdo se nesmál,Sotva jedna kapka krve,Včera dospěl teprve.
MOST POSLEDNÍCH
Světlo,Utíká do noci,Odlévané svépomocí,Odvane, odletí,Nemohu si pomoci,Cítím krev. Prodlévám v světě zla,Nezbylo odvahy ani zbla,Tak ptáš se, zda,Možné je přežít,Když Smrtka chřadne na prahu,Táhnem na Prahu. Obrázky ve tmě,Malby, z kalby,Zvrhlé fresky,Leklé, páchnoucí,Květy zla seschlé, vadnoucí,Opadaly. opodál, Kam svět spěje.
KRÁLOVNA TRNÍ
Rytec vydrápal do louže vlnky,Hlína se v šeru zachvěla,Padl květ těžký z trnky,Podbělem žlutým se jaro nebělá, Zlatobýlem svíjí se cár mlhy,Mraky klesly na oční víčka,Kolem rozprostřel se večer vlahý,Potok rozsypal třpytivá sklíčka, V kopřivách pohyb,Ptáci v habrech oněmí,Ustane povyk rozverných ryb,Povadne chrpa v mladém osení, Jablůňka u cesty zkřehlá,Pod opukou chladná zmije,Strach vypuštěn nikdy nezvětrá,Bouře z baldachýnu ledové slzy lije, Přichází s čelenkou z jeřabin,Popelem smutným mazaná,Mezi pahýly stromů hraje prim,Není hodná ani zlá, Štěrk dře chodidla bosá,Kvítky bílé chtěly by vadnout,Zmrzne bělavá perlička i stříbřitá rosa,Zábrany noci mohly by padnout, Vystupuje ze stínu,Krokem tichým,Ponořím se do splínu,Když ten obraz vidím, Smích kvílivý,Kamení klouže do jámy,Ten šílený tanec svíjivý,Tisíci žihadly bodány, Tyhle chvíle, tyhle dny,Nejsou to přeludy ani sny,Vyšla z nuzných mlh a noci,Touží po krvi, mermomocí, Drtí pod patou slast,Její hlas řeže,Rty z opiátů jsou jasná past,Ve vřesu skonáš, ona nelže, Dřišťál a dřín,Vrazí ti do srdce klín,Žaludek svírá,Kolem hlavy páchne síra, V mozku trní,Bolest zazvoní,Ruce ochable brní,Pach plísně zavoní, Mokrá hlína,Drápy drásají kůži,Je to moje vina,Tak nekončí stateční muži, Slyším vadnout růži,Trávu nechám růst,Hlad mi v křeči útroby úží,Zavládne bída, půst. Polibek, jen on mě zachrání,Její pohled otupí,Znenadání,Mojí hříšnou duši vykoupí.
LABUTÍ PÍSEŇ
Dívala jsem se na labutě,Most se vpíjel do mlhy,Park večerem úplně osiřel,Můj táta za ruku mě vzal,Jeho dlaň byla pevná. Maminka mě tou pěšinou vodila,Po té lávce, zkratkou do školy,Ze břehu na břeh,Vkročila jsem s údělem princezen,A mohla jsem někdy krmit labutě. Vzala mě častokrát za ruku,Její dlaň se chvěla,Jemná se zdála, a přece. Když zazpívala,Hlas se nesl k těm labutím.
CHŘAD
Příliš pozdě,Otevřel jsi srdce své,Ležím v hrobě,Nepatřím už tobě,Jen červům, Zemi. Příliš brzy,Pustil jsi mou dlaň,Odvanul mě vánek,Nejsem s tebou,Přemáhá mě spánek,Nad tvými nářky.
SVĚTLOMÍRA
Vplétá se,Východ slunce do tvých řas,Jasné je, bude. V koutcích spočine,Hřejivý proud obrazů, odrazů,Tma by byla zločinem. Strhni mlhu,Z očí,Řine se tok odlesků,Až pohled oněmí,Blyštivé romance v lunetách,Lesk a třpyt bez konce.
ROZCHODNÍK
To je konec,Konec jednoho přátelství,Propletené ruce,Spočinou v rozpacích. Konec,Lásky v barvách,Stejně vyblednou,Ve smutku zřítelnic. Nedojdou,Ani v naději,Že život je delší než výdech,Devětkrát. A že smrt je hezčí,Než slza kanoucí,Ten briliant opuštěných,V pozůstatku svítání.
SPOJENÉ KRÁVOVSTVÍ
Tu l'amore byl,Ó Johne, Jamesi, Grante. Zbylo prázdno,Ve sklenici. Dvojité ach. Chce to gina z láhve,Vypustit,Spolknout,Ten smír opilostí zadusit.
BRUTÁLNÍ TEČKA
Jdou mrtví,Jdou,Neznají cestu,Pochod blátem, kamením,Lesem. A já. Kde jsem. Kolikrát vstoupím do stejné řeky.
DIA KRITIKA
Apostrof,Čárka,Tečka. Třikrát a dost. Dvakrát. Vykřičník,Nevstoupíš do stejné řeky,Otazník.
KAFE OLÉ!
Tam co je Vysoký Mýto,Tam stalo se mi to,Nedal jsem do kafe mlíko,Teď musím vypít si to,Moc nedá se to, Cukr užNe spa sí to, Mám hlavu děravou jak síto,Já dobře vím to,I když je mi to líto,Jedině vylít to,Pak utřít to, BohuželNe sta čí to. Nebaví mě to,Adíos. Finito.
VO(LÁNÍ)
Volám do mlhy,Do šedivých šelfů chodníků,Opuštěných,Klikatých,Jen peřinka z lístků ztracených,Představuje prvotní hřích,Když se obrubníků,Cudně dotýká. Volám,Do rána které ještě mne si,Ospalky z očí,Dávno slepých,Pích. Do hnízd vosích,Tam šelma mláďat nehledá,Tam jen tichý bzukot, Strašlivý smích.
MATEMATI NEMATEMATI
Vysypaný svět ze sevřených dlaní,Malé nic,Co tak těžko získává se,Bezvýznamné plus,Co tak lehce ztrácí se,Minus. Rovnice,Pokřivená ústa,Neznámo kde,Neznámo kdy,Neznámých iks, ypsilonů,Závorka, jsem nula, závorka. . odečti mě,Odečti sebe,Zmizíme.
DEMENTI IN FLAGRANTI
Dlouho poté,Co shoří oči,Zamlžené,Přejde šaška smích, Krátce nato,Do ticha tepe verš,Zvony umlknou,V dešti. Ukřičené děti,Usnou žalem v prachu,Srdce bije výš,Nížinou i peřím, cizím. Cítím,Vidím,Slyším. Nachytán,Obžalován,Obviněný nevinný,Zatracený,Proměnná neměnná.
KUŘÁRNA DOKOŘÁN
Poslední cigareta,Zhašená,Zdušená,Tušení. Zvěst. Že. Osmý pád,Padne, komu padne,Zní.
NEONARCISTA
Slovo skane z atria vědění,Mého chrámu,Donevidění. Nemám víc než zlobu,Když nevzýváte můj lesk,Vy, zrcadla benátská. Na jazyk hořkosti,Přistane poslední kapka,Čehosi, hoši. Nápoj ryzí chutě,Lahodný jed,Chystej se na permanentní kutě.
ODMLKÁNÍ
Měsíc vláčný, bledý,dychtivý. dotýká se hladiny, Uklouzl jsem po slupkách,banánových. sjíždím nakloněné roviny, Sedím. pozoruji těžké mraky,plotů oprýskané laky.
SILUETÁNÍ
Ulpívá prach,Podle staletých pravidel,
Prý někde na řasách,V miléniu se skví,Sedě v sadě,Třímá oheň z květů,A když jsi nejslabší,Prstem kývne,Přiláká půst,Aby nymfomankám vzkázala:"Hladovět smíš. "Víš. Výš a výš,Nevyletí léta,Ani úděly vtisklé do dlaní,Jako zpocená mince. Usínám v síních,Sny si svým srdcem tepu,Po svém,A cena za noc v cizích postelích.
ZMĚNA
Zpočátku mráz do dvorů nahlíží,do urovnaných hranic otopu,Jen vítr má radost a vyje,ocásky bílé zkřehlé vine,a po kraji je honí v reji frivolním,než ho měsíc přibývající utiší. Co čeká nás, ptáš se mě a svíráš mi chladnou dlaň. Náhle čas se uvolí,tenhle odraz v zrcadlech rybníků,zůstane tím nejkrásnějším,Tak temný a studený,jakou je ťafka letních dešťů,vyvane na křídlech větrua vytane zázrak míru. Tají sněhy z hor a nové vody spěchají z kopců,Hopkají, skáčou dolů do polí,rozvalí se lenivě v údolí.
MŠEVERŠE
Svádíš vítr k dětským hrám,V dlaních měsíční zář To zase zírám,Odkládáš v noci svatozář, Bez dechu stanout,Tam na vrcholu blaha,Mokrou hlínou vzpomínky zahrnout,A pak vydechnout: "Marná snaha. ," Neuniknu v loubí vílám, Když se v tulipánu topím,Bezděčně bloudím, zívám. Za pleš příležitost nechopím, Jak těžké vyhnout se velkým loužím,Prstíkům svízele,A když do ní šlápneš, já toužím. Hned se něco semele, Bez potlesku davů,Všechny síly napneš,Vstoupíš do hlubin těch stavů,Po mém srdci chňapneš, Z kořisti lovec a z lovce kořist,Na milimetr přesně,Smíš se do mé lásky vnořit,Žít či nežít, bude to dost těsné, Až na atom rozedřeš si patu,Úsečka o dvou bodech,Bodlo by mít jednou pravdu,Poslední slovo ti visí na rtech, Do kvítí se oblékáš, Než svlékneš kůži smrtelníků,Častokrát se načekáš,Než kruh dopoklonkuje obdélníku, Komu zvoní oblé hrany,Bez šeříků na klopách,Vůně v lůně jsou vzývány,Aby povstaly a vyšly ve tvých stopách, Dávno je čas,Kdy kráčela tudy láska,Nezůstala v srdci, v nás,Zbyla jen ošuntělá maska, Sejmeme si šat potřísněný lůzou,Památník na svatební zvony,Přelet nad sestřelenou můrou,V hlavě se mi scénář honí, Dramatický konec snění,Jazykem laskám pralinku bez chuti,Snad ani v hořkém bdění,Neodejdu, do náruče zas' padnu Ti, V hyacintovém opojení,Nedohlédnem na konec stolu,Chladné úřední povolení,Při pádu z výšin dolů, Opět se setkáváme na chodníku,Klíče od obláčků nám vzali,Mozek plný otazníků,Stát na studené zemi pálí, Můžeme začít u jiného konce,Nebo křepčit salsou v dešti,Zpronevěřit svou nulu v bance,Spočinout v těch rzavých kleštích, Lepší by však bývalo bylo,Vyrazit místo na venuši,A určitě by se Ti lépe žilo,Na zádušní mši, Přesto však po bitvě generál,Poražený vítězem,Co bude dál.
BÍLÁ STEZKA
Jaká je cena míru. Milióny mrtvých,Taková je cena míru,Milióny zraněných,Zmrzačené duše,Opuštěné a ztracené. Jak častokrát, bereme si zášť s sebou pod polštář,A za jitra,procitneme se zubatým úsměvem šelmy,Drápy neschováš,před očima znalců svobod. Tak pojď se mnou dál,Na konec cesty,Po cestě bahnité,Nezůstanem stát,pokráčíme spolu až do soumraku.
VĚCNĚ VĚČNÁ
V hlohovém houští,schovám dávné vyznání,tvým očím a tak podobně. Pro nás,Pro Tebe,Pro lásku s tím velkým L,Ano, pro ni,pro mou lásku k povodni zlatých vlasů,Pro lásku minulou, přítomnou, budoucí,Slepou, hluchou, bezbřehou,Nehynoucí v tůních s kosatci. Ten lístek,Spadlý ze smutečních vrb,Nikam nikdy neodletí,Zatížím jej kamením,studený vlhký hrob,Který přetrvá déle,než visací zámky na mostech. Protože víš,že milujeme se navěky,že neshoříme v poledním Slunci.
PŘÍŠTÍ TAH
Co na tom,Až na atom,Rozbilo se naše snění,Argumenty se lámou,Král přemožen v loži dámou,Ta vysokou věž plení, Jezdci,Královstvím za koně,Ztratili vše, jsou na dně,Zůstali jim líní mezci,Nijak hezcí,Ale přeci. Jenže co ty věže, chrabří pěšci. Ale kdeže. Ani vstoje, ani vleže.
PRAVIDLA HAIKU
Počítej,Nemusíš hříčky hříšné znát,Jen bys měl slůvka milovat,V hlavě je mít,Pravidla jsou jasná,Slabiky,Verše. Kolik už jich mám. Je to haiku, není. Jedna chybka všechno změní,Děj,Jeden a druhý,Už mám o třetí víc,Jsem amatér v tomto pouhý,Škrtám jako divý,Bez zápalek,Hlava na špalek.
KOLEDA S TANKEM
Povelikonoční nadělení.
Bilo, nebilo. jednou to doklepem'
Srdce však usíná,
bez pohádky.
METROPOLEM
Praha,Matkou měst,Křižovatka,mnohých cest,Špínou,zbrocený má šat,Zákoutí,poutníkům srdce bude hřát. Křivolaké uličky,lampy světlo bludné,Pohledem do plamínku svíčky,za nocí vůně touhy osudné,Muzikanti hladí struny,Zapějí do mžikavých očí luny,Krása skví se v lůně květu,Ukáže svůj půvab světu. Pokud to někdo nezorá.
POULIČNÍ FANTÓM
Sémě opilých vět,Rozumy v hašišovém dýmu,Zbláznil se snad svět. Chybí slovo v posledním rýmu. Přemíra zvrhlých iluzí,Pod komínem válí se,Sto opiových Meluzín,Ve špinavé róbě vdají se. Part v této partii,Zvládne mnohý hravě,Parte vyvěsí, spolkne hostii,Odbyla půlnoc právě.
VLČÍ MATKA
Bílý šál,Hračkou vánku,Povlává k horským hřebenům,A ty,S blůzou od krve,Ty musíš mašírovat,Jen ta pěšina,Je už bahnitou zahradou,Labutí písní,Když umíráš pod příkrovem zvonu,Ticho,Promlouvá do pole hluchavek. Nestrachuj se o svítání,A proleželé důlky v peří,Přijde čas,Krutý, spravedlivý,Čestný,V nás,Procitá vlkA matka míchá lektvar kostí,Noc upíjí,Dne nevidět.
PO(POLE)TÍME
Pole,V letním jasu,Obdělat se musí,Střež se hodokvasu. Táhni prolévat vláhu potu,čichat pach dřiny a skotu, Cedit krev. To Císařpán Josef,Ty lenochu líná,Nevolnická,to je jiná. V mžiku se chopil pluhu,Vůči Bohu bez jediného dluhu,Což jest mu k duhu,A teď vzali jsme si na paškál,Že on ta persona veliká,Z bohe neutíká.
VŠEMI PASTMI LAPENÝ
Zase chutnáš manu,Polobohů slasti,Schytáš jenom ránu,Šlápneš do té pasti. Zase s hlavou v mracích,Stavíš vzdušné zámky,K ránu bolest zvracíš,Krátkou třímáš, když tahají se slámky. Zase,Jako to prase,Zařízne čas,Stébla se chytá rukou snáz,Ne když krájí ti je mráz,Zlomí ti vaz,Měsíc který ujídá,Noci,Povídám,Odpočívej v kuchyni. pokoji.
UTOPENEC
Topím se,Sotva plavu,Vodu polykám,Nad hladinou těžkou hlavu,Ke dnu klesám,Mokrou smrtí,Kde jsou teď krysy z mojí lodi,Co to smrdí. Závoje rybí choti,Bez perel a očí,Zle ,tuze zle to skončí. Přece. Slunce prosvitá vlnami v řece,Vyloven spásou těla,Duší mi úleva zazněla,Vibruje, rezonuje,Když mě nebeský rybář v síti vytahuje.
DEZIMOVÁNÍ KRAJE
Zlaté prsty polechtají modřenec,Safírový smolenec, spletenec,Býlí raší, ruch v hlušině se tetelí,Snad tu straší. To jsme přece nechtěli. Nikoli hrůza, děs a temné příhody,To je revoluce zimní přírody. Povstalo jarní křepčení, výskot,Žádné křeče ve tvářích, prosíme žádný pískot.
APEL V ŽALOBYTÍ
Zapomněli jste,Květy opustily skrýše,Vůní se prolíná,Ptačí opereta,Vítr rozčechrá,Mříže býlých mračen,V modři se utápí,Svět smíchu bez pláče. Vládnete,Ruka zahubí ptáče,Před trnem dlaň neschováš,Ale krví posvětíš,Náhrobky předků,Kážete,V ocelové pavučině,Svíráte mušky,Stříbrné,A duha studem padá,Zavírá oči,Odvrací tvář. Pouhý nádech,Cenu má zlata,V hlíně schovaný,Záblesk světlých dnů,Co přesvědčí vás za druh prosby,Kolena tlačí chladný štěrk,Ruce sepjaté v křeči bílé,Tak co víc chcete,Abyste odešli. Černý kouř ovívá kýče,Mrtvoly ne nepodobné stromům,V závětří kosti,Skvrna na svědomí,Upadá vlídnost,Dvornost usychá,Tráva zčernalá,A naděje vadne,Vykročíš.
NEHODY NEDOHODY
Stužkový rej,Barevný chaos,co větru darovala dlaň,A k tomu běl skořápek. Tak spolu. nahlédneme včelám do pláství,Hospodářům do sýpek. A dál.
VÍR SMUTNÝCH SKUTKŮ
Vlaštovička nezazpívá,Zelenému davu otčenáš,Zvadla, coby květ tařiček,Hlubokým fialovým smutkem,Nedobrým skutkem. Olověnou pěstí,Zdrcena,V odrazech kaluží,Zrcadel chudiny,Oční stíny,Blednou v poledni,Pozdním. Faune, Flóro,Co povíte mi,Než skácí se poslední dórský sloup. Pal.
ČERVENEC
Rudý smích,Pálí do očí,Vařím se v horkém opojení,Tolik vůní letí po kraji,Až je to k pomýlení. tak se zase zblázním,Obleču háv z fíkových listů,A vyrazím do ulic,Vždyť pulzuje město v chtíči. rajské nahotě,To je proti vší dobrotě,Padnout po prvním poháru. Podléhám hvězdám teplých nocí,Naslouchej také vodě,Jak mluví, vypráví novu,Jako já.
ČERVEN
Červeň,Rozesetá po kraji,Třešňový květ,Sladce skoná,Horký dech,Léta. létá. K nám přiletí,Druhého čtvrtletí,Když. Rudne podvečer,Vítáme vlahou noc,S náručí otevřenou,Vlídnou,V blahém područí,Ty vzkvétáš kudy jdeš,Není zítřků, nářků,Dnů.
KROISOS V INFORMAČNÍ KRIZI
Halys,Milá Pýthie,Halys nyní halí strach,Zničím říši velikou. Obrátím ji v prach,Plížící se po ruinách,Ach. Zkázu snesu,A pak. Pád.
LÁSKOVÁNÍ ZAVÁNÍ
Na okraji Zlaté uličky,Zalité osvitem měsíční záře,Stojí dvě nahé bludičky,Závojem z pavučin halí tváře. Na černém nároží světluška,Spoře oděná v mdlém dechu lamp,Pošeptá mi do ouška,Že stane se mou lady, mou Vamp. Lesní žínka skloní se mi do noci,Podlehnu jistě,Už mi není pomoci,Jen zaplatit tu neřest musím příště. Rusalko má, láskou spoutaná,Okovy světských očí,Magie chrličů vyhřezlá,Vesmír za jejím hávem končí.
NA OKRAJI OHŇŮ
Nebijte ji. Kráčí po cestách věrozvěstů,Nesuďte ji,Když chce zplnahrdla zpívat. . o svobodě.
POPOPLUJEM
Bój,Vlny hýčkají,i lodičku z papíru,Pohladí,kýl, kotvu,Pokojná je zatím voda,ve sklenici před bouří. Vítr do plachet,V zádech přístav,molo,A plavčík na mol,klinbá,Košovník jak vyšitý,Jsem v šoku.
AMEN KÁMEN
Než pobiju lůzy,Než znásilním jejich múzy,Vykostím a rozpárám těla,Salvou vydechnou děla. Spálím bílou zástavu,Poprávu,Na zdraví. Na další popravu. Rozřežu v depresi knihomora,(Až plácnu toho mola, co žere můj rubáš,)Knihu knih, co bývala mi milá.
MÍRUMYLNÁ
Mír,Pohltil vzdušný vír,V odlesku,Ocelových tygrů,Kam jít,Kde dýchat,Bez pout, bičů. Za obzor,Medvěd se nažral,Po vlku zůstaly jen kosti,Prázdné nábojnice,Pošlapané kvítí,Před rozmláceným pomníkem.
KVĚTEN
Sto květů,Pomýlen vůněmi,Sním o lásce,A vázání stuh,na zápěstí,Pletení prstýnků z trávy,Chutnat tvou růž,Počítat krůpěje citu,V ranní trávě. Sladkobolná melodie,ptačích armád,Vnímám jen telegrafní dráty,řádky osnovy,To bude hit,Ve slunci třpytivém,V rozpuku sklízím verše,Medové naděje,Slibilas' motýlům,Tak musím stát se husou,která vyčká klasu,Taková muka,pro jednu hubičku.
LAMENTÁLA
Usebrání v duši,Metlou věčného pořádku,Co vyvolat, uprázdnit, smést smítko musí,Vyvstává vůle ke konání,Pro vyšší dobro,Zrcadlí se jeho zjizvená tvář,V nízkém, dekadentním triptychu,Poradit by bodlo. Souvislosti tuším,Studené kování,Svírají pařáty ledových havranů,Zvony volají,Smutná oratoria,Zkrze to prašivé "krá. "Agitují nad plnou číší,Demagogové, korunovaní. V zákoutích kaváren,Opustím dlaň,Ruší,Naše dlouhé vlny,Povstala po zimním spánku,Opilá alegorie,Rádoby mír.
KULKY A ROUŠKY
Svoboda,Sprosté slovo hluchých,Pokrytcům v ráji,chrní se to v peří,Položím uvadlou růži,k nohám slepé paní,Budu doufat. doufám. A nechám si přezpívat,zas a znovu, Stokrát. .
POPOJEDEM
Dobrý den, Paní Mrštíková. Dobrý, dobrý, pane Křížek, tak co si dáte. Poprosím rakvičku a věneček, zabalit s sebou. Kávu si nedáte.
MODROOKÁ ZLATOVLÁSKA
Udav se. Kosti vyzvrátíš. Udav se. Z moci mi svěřené.
SADOVÁ
Šelest,Lístečky si šeptají,Klevety bezuzdné,O kom, o čem. O něm,O všem,Ovšem. Vánek to pošeptá větvoví,Koho, co. Tajnosti libové,Šťavnaté,Jaké, které.
ROMANTICKÁ SCENÉRIE
Zpívali tu ptáčci,
v těch stromech.
Kdo se díval z oken vzdáleného domu.
A lidé. kolik jich chodilo,
ČERVENÁ ZÁŘE
V troskách nadějí,V lepší slunce nad hlavou,Polámaný květ,Stromy uvadnou,Shoří,A v záplavách tisíců moří,Přivíráme oči,Drak se vrahu dvoří. Holubice bílá,Zmítaná v dýmu měst,Nechce vzlétnout,Oděná v popel a krev,Než zapadne slunce,Sevřu pěst,A ruka pobledlá,Se zástavou míru. poklesla.
ZET
Ztraceni,Zrazeni,Zlomeni,Zmoženi,Zašlapáni,Zbořeni,Zničeni,Zkroceni,Zuboženi,Znásilněni,Zavražděni,Zasvěceni zkáze. . NIKDY. Zmrtvýchvstání.
ZLOUČENÍ
Dáš mi ruku,Dýchám stejnou vůni,Polibkem,Piju manu snových dnů,Zapomínám na dnu,Mlhu v očích,Led na dlani,Pot na čele,Jen se pokorně skláním. Teď já. Dám ti nůž,Bodej do srdce,Budeme dlouho spát,Žít je přežitek,Padnem komu, kam. Vlhká hlína je náš dům,Sníh naše peřina,Smích přešel brzy,To je veškerý um,Víc nesvedu,Víc nemusíš.
VÝCHODNÍ VÍTR
Konvoj,Oblud z Danteho světů,Sune se hlínou,Kráčí blátem,Válí se v krvi,A svým hnusným pařátem,Máchne. . a keře spaluje,Stromy rve z kořání,Nekoří se,Přináší pokání,Nebo příkoří,S v o b o d u. Valí se,Ohněm i mečem,Uspává děti,Napořád.
SIGNATÁŘI
Bílá,a v ní červené skvrny,nezhojených ran. Díry v zástavě,to defilé bídy,odhozených zbrojí,Flint v žitných strništích,Kdo se bojí,může do lesa, Uhořet,Nebesa. Bez špalíru květů,zlatých, stříbrných per,rozčepýřených. Jen zřícené zdivo,Fošna místo stolu,Brnění,pár paží,zkřížených mečů vážnosti a zloby,Hroudy suti jako hrobya pergamen s nápisem: MÍR.
NÁMOŘNÍCI A MUŠKETÝŘI
Žili jsme na jedné lodi,Než potopila se,Teď vaříme z vody,Sotva stravitelný guláš,Bez záchranného kruhu,Bloudíme,Točíme se v kole,V jednom,Ve dvou,Bez dluhu,Bez prostředků,Do očí si hledíme,Něhu loudíme,Osud soudíme,My tak čistí, bez viny,Vína,Všichni za jednoho,Každý sám za sebe.
PROTESTUJI!
Křídla děsu přiletí,
Sem do jedenadvacátého století,
Z tenat černi tkají rubáše tmy,
Pod jejíž rouškou se vraždit smí,
OSVOBODITEL
Oko,Tohle nebere,Když Důstojný,Nevidí, neslyší, necítí,Neochutná krev,V dlani neukryje motýla, Kolem se nikdo nesměje,Mezi ohni,Kouřem,Kolemjdoucí v bouři,A jeden. někdo. už nevstane, šel spát,Tiše,Snad oněměl. Možná usnul bez výkřiku,Nač myslel.
DUBEN
V poupatech,lež neschováš,Lež,dnes chladné jíní,avšak v zítřkudémanty Slunce v modrém moři,Záhy povstane. Teď však spi,už raší první lístečky,Ty však musíš odpočívat vždyť čeká tě úklid,po zimě,Klid. Žlutý kvítek,Bílý kvítek,Fialový kvítek,Kolik knoflíků utrhlo si jaro,a rozsypalo v jasném dni,A tolik vůní,na obzoru,A narcisy,zhlédli se v odlescích kaluží,Tak měj se před nimi na pozoru. Na bezbřehém břehuzabředl jsem,Do tajících sněhů hor,bahna,Jílu.
BLÁZNIVÝ SVĚT
Má sako dle poslední módy,Promiňte, že pěji ódy,Klobouk parádní,Peníze mu čouhají z kapes,No to budou hody,Na tisíc dní. Kolik žen,Sní jen o něm. Vypadá mladě, svěže,Vstoje i vleže,Vzývá ohně,Hromy ,blesky,Nacpanou dýmku,Duamantové lesky,Stohy vzplanou, Ve chvíli danou,k zemi se kácí věže,Nekrade, nelže,Úsměv bílých zubů,Hůlka z dubu,Je lehce uhlazen,Když je noc, když vstává den,Účes na milion hvězdných večerů,Tohle vážně nežeru. (Neberu.
OKRAJ
Purpurová řeka,Točíš minci strachu,Zpocená dlaň,Chybí jen žíznivá laň,Rub, líc,A dál. Dál. nic víc. Okna prázdná,Duše ulétly,Kdo bolest poznal,Šel jí v ústrety.
REVOLŮCE
Tak,Měl máslo na hlavě,Takt,Metronom,Přesýpací, sluneční, digitální. A jiní gauneři, co odměřeně měří čas,Co spí v nás,Máchají ručičkami,Nepočítaně hodin,Minut,Vteřin,Hurá do peřin. Tep srdce,Vynechává,Myokard, chlopeň, nebo jiné udělátko. Mizí,Na lejnu to pozlátko,Akt,Teď je jeho kat,Tne,Setne,Stíná ve stínu,Radikálně, fanaticky, freneticky, drakonickyKřičí davy,Zlolajností poddruhu se dáví.
TÁBOROVÁ PARTIE
Korun zbavené stromy,Řez radikálů,Bez střech rozbořené domy,Ruiny králů, Kamenolomy,Brouzdavé mrtvé duše,Hadry krmí moly,Těla střely z kuše, Řekl jsi ano,Když v módě bylo ne,Zase zítra ráno,Odsouzenec na smrt jde, Padni komu padni,Pod nohy,A ty růže vadni,Skloň se nad hroby. Lógr v hrnku,Plíseň vymaluje,Klacek zaražený v drnu,V mysli se mi vybavuje. Drát,Objímá mou svobodu,Dohrát,Hru na smrt a náhodu. Propuštěn,Už mohu mrtev ležet,Opuštěn,Potrefená husa ze strážní věže.
AGROŽERT
Být, či nebýt, Klid. To je mi putna, Bít, či nebít,Bigbít. Klasy hutné, Lít, či nelít, líh,Blít. Až žaludek pukne, Mýt, či nemýt,Cítím vepřové hody.
PŘÍCHOD DÁMY V ČERVENÉM KLOBOUKU
Tu první jarní včelu si schovám,V dlani ukrytou,Sevřu naději,Štípne mě. Bolest,Bolest z níž se děti nerodí,Níž padáme. Přišla,Kolik je to let,co tu naposledy stála. Sváděla muže,a lidé,Ti křehcí, slabí lidé,umírali pod jejími střevíci.
LAVIČKOVÝ ŽALM
Konečná stanice,Lavička pod javorem,Mléč v šeru vadne,Dech chřadne, To se stává,I v horších rodinách,Že v hodinách,praskne pero, Rum došel,Kašel,Když podrážka,Zašlápne jepici nedopalku, Dým,Pomyslná hlava na špalku,Rozplyne se,Co, co přinese deprese.
VYOSENÍ OSY
Těžká je hra o koruny,Jak ono zní to klišé. Trnovou. Z j a d e i t u . Však ta se pronese,pánové.
NEROVNICE O VŠECH NEZNÁMÝCH
Dvakrát,do jedné řeky nespadnu,Jednou,se vrátím,Raz, dva. říznu než změřím,Třikrát,a dost. Sedmkrát,zhřešit a vzít si kabát,a jít. Do Tibetu,Devět,životů kočičích,Smích.
JAHODOVÝ PAŘEZ
Jeden tichý, druhý lichý. Do duhového terče,Nepočítám vpichy,Zhasni oharek, zatlač oči,Neplač děvče. Všechno špatné skončí,v ještě horší se otočí. Pády předcházejí pýchy,Akrobatický zářez,Do opon, mostů, laviček, kůry bříz.
MUČEDNICE
Levá,Pravá,Vítěz nebo poražený,Blahoslavený,Blažený,Zkažený. zub. Čas nahlodává. Nedám svoje tělo,Duši,Jak se na dámu čistou sluší,I když zvuk polnic,Hlas jeho,Mé uši mučí.
ZOUFADLO
Život,padá z postelí,(Pozor. A teď přijde klišé o nebesích. )Nebesa. Nanebevzetí,Tak to rozhodně nebude,milý nepříteli mého přítele.
NEBESÍDKA
Obláčky nachové,Praporky co vlají,Chomáčky,Letí po obloze. Mihotá se mráček,Houpe jej vánku blues,Slunce paprskem polechtá,Tváře usínající noci. Stíny kaštanů,Prstíky jejich listů,Hrají o jablko,Hadi vždycky vítězí. Ptáčci zamávají,Pak k Africe mizí,Zimou,Nesou zpěvy léta.
AŽ NA DNO
Výkřik,Pod obloukem mostu,Pohasne,Druhá sirka, třetí. I ty mraky mlčí,Dole však bouře,Bez sklenice vody,Líčí,Bědný den, další. Vlny,Vlní se,Bahno,Víří se,Voda zurčí,Vítr mlhou skučí,Kotva zrezivělá,Ráno se už nebělá,Káva černější, hořčejší,Spálí to mé: "Lásko. " Krysy,Potápějí loď,Přes palubu,Moje touhy hoď,V pádu,Vzdám ti hold,Husí kůže,Hroší.
NÁPRAVNÍCI
Přestal dělat gigola,zahrál si go,Zhlédl hru od Gogola,Na Google(c) viděl ho. Neválel se u sudu,vyšel vstříc osudu,Soudil že správně,Sudoku ho táhne. Šáh,do svědomí sáhl,Přestal šířit věrouku strachu,věnoval se šachům. Římský pes,přestal šířit děs a běs,Křižovati Krista,křížovky si chystá.
VULGARYTÍ
Asociál,Na sociálním zařízení,Sere na svět,Ze stranického nařízení. Hrdý,Na svůj nízký původ,Jebe,I na májový průvod. Politické přesvědčení,Tupý mozek nikdy nepromění,Selský rozum nepomine,Anno domine. dva tisíce dvacet a něco k tomu,Dej Bůh mému pivu pěnu.
BŘEZEN
První úsměv žluti,dotek teplé dlaně,v pozlacená spirálespadl z nebeských křídel. Odpočívá,dosedl na pupen a dřímá ve vánku,do kvítku se chce schovat,před světem skrýt. Zatím však spí,on neprocitá,ještě ho čas chrání,Zima nenasytná.
EROMANTIKA
Oči,vilné,Stočí,se klidně. vlivně. Dech,horký,Po rtech,tvých jazyk krouží. Dlaň,teplá,Laň,napít se z pramene lásky chystá.
SRDCERYTÍ
Stokrásné líce,co chtěl bych více,Než zhasne svíce,tvojí vinou,slinou,Se slinou pláštíky tmy,v peří spočineme mya z dálných komnat,na konci světa,Snažíme se dohnat,to, po čem je veta. Den za nocí,není mi pomoci,zpěvy nad ranní kávou,Myšlenky vpříboji plavou,Hřívu,vlasů,První,druhou,třetí mízu,chytím,Než se zřítím,budu držet basu.
HUKRIT, LIKRIT A DIKRIT
Nehleďte na mne tímhle tónem,ani nepějte,Hudba. Spíše Velký třesk. A což teprv ten text. Zacpěte si uši,tohle konzumenty ruší,Upravte to,jak se sluší a patří.
VAKUUM
Nic,Z Nemanic,Hamleti,domleli,Semleti prázdnotou,Volí to své "nebýt" ,V prostoru,bez hranic,To už je za hranou,nikdy a nikde,neviděnou. tak naviděnou, neuvidíme se,Bílá hůl,vzatá na hůl,a nikdo nejsme blažení,Neslyš. Neviď. Nechoďte,Bezmyšlenkovité vzduchoprázdno je tu,všude a nikde.
HÁDKA MÁJE
Bílá závěj papíru,Něžná slůvka,šeptem,dechem,Jedním,dvěma. Věčná slepota očí,Prý za to může srdce,že to takhle končí. Ve výčitkách,Ve víru,V bouři,vláčené blátem,ve štiplavém kouři,Kdo tedy za to může,že trny má najednou růže.
VODA
Mám tě přečtenou,tolikrát,se musím kát,nad tvou siluetou svlečenou,Nad stínem,klidných vod,Tenhle divoký svod,řídce kane,po kapkách,Ať už se stane,co má se stát,Zvadne květina. žízním po lásce,po vodě,po tobě. Svlažíš rty kvítí na mém hrobě. Rád bych vydal se do moří,co břehy lámou,přetvoří,Sopky zalévají vlnou,ničí města,na pobřeží když se hrnou.
AJŤÁCI, HACKEŘI, PROGRAMÁTOŘI A TI DRUZÍ
Nebyl sice žádnýextra expert,
ale na excelu vždy exceloval,
Pak mu ovšem exnul software
a to už bylextrém i na něho.
ZEMĚ
Slast,zabořených prstů,v hlíně,Zbořenýchpilířů nebe,Síto vyhnanců z ráje,zlatokopů,prosévám zemia vánek ji unáší. Chtěl bych kopu,v níž najdu jehlu,Nebo tvé lokny,v nichž jehlice vězněm,ve zlaté kleci,Otrávená,jedem. tak jedem. Ze mě už víc nevydoluješ,láska přenáší hory,Důl,ten příliš těžký,Jako proroci,v dálných oázách,přitáhnou skálu,Zrnko písku,mezi zuby,schází v hodinovém strojku.
OHEŇ
Žár,Nechť provází na věčnost,pochod Lucií,S pochodněmi,kříže nepohltíš,Jen v popeli,o středách,zahoří touha,jíž neuhasíš. Za nocí,Naslibuješ dopisům hory,dole i nahoře,Stejně vzplane,trápení a hoře,Ve větvích smutniček,dým se tetelí,svíjí,I ptáci uhynou,za malou chvíli. Nehas,co tě pálí,ty má milá,vždy zapálená,v opálových šatech,s broží z jisker,S hroší kůží,šatlatová nádhero,s hadím jazykem,odíváš se do krásy a pak v prach mne proměníš,Obracím se. .
VAKU UMĚNÍ
Neviditelné skici,obrazy,bez stromů,domů. pojmů,dojmů,Vždycky se u nich dojmu,zřím-li to nijaké nic,Nikolikrát nikdy nespatřené. Pokaždé,zas a zas si nebroukám,píseň stáří,jež nikde nezazní,Neslyšnou,jak hezky noty nesedí,Průsvitné,žádné,V prázdných osnovách. Tohle nic,Nijak není hutné,slovutné,Beze slov,Nepopsané němými verši,Sochy které nemluví,nejsou,Nebyly,Nebily do nich,dláta.
VZDUCH
Hlava v něm létá,dlouhá léta,i bez sladkého nápoje múz,rozzuřených býků,Orkán tvého dechu,spaluje,trhá mi křídla. Závidím,ptačím nebesům,akrobacii albatrosům,Když blíží se zem,myslím na padák. na každý pád,padáka mám. Průzkumník v bouři,zas asi nedoletím,padnu.
VYHNÁNÍ Z HÁJE
Šepot,plazí se po kurii,trpký smích bláznův. A tam v koutech nepoznání,schoulená mezi vlnkami,kazí se svěcená voda. Zub času,hryže,kouše,hlodá. měsíce ujídá,Tiše.
INVAZE DIGIZMETKŮ
Kohn si zadumaně prohlíží matku Roubíčka a vrtí hlavou nad tou nepodobností. "Poslechnou,Roubíček,po kem oni jsou. "Roubíček nevzrušeně:"Netušej,Kohn,nikdy žádného neviděli. ".
TAJEMSTVÍ
V kamení vzkaz,ukrytý,zapomenutý,jeden prstýnek z ostřice,nad čím krouží motýl. Vítr se mečuje proutím,stav, který mne nezarmoutí. Dřevěný kříž,ze dvou haluzí,bláto víc nepoví, nezašeptá,vrba dál mlhou mlčí,Pařez se v stínohrách podvečera krčí. Hliněný džbán,žíznivého poutníka,mnicha cest,neosvěží.
MONGOLIGARCHOJ
Karavana,Dál pluje hvězdnou nocí,Obraz bez rámu,Jakási tenká linie,Mi napoví,žeSvětlo vzejde z trávy. Koráb smělý,Strach si veze,Napospas vlkům úsvitu,Hadům,Jámám bezedným,Nekonečným obzorům,Vlnám zeleným,Od rána do úsvitu zpívá,Dech legend,kouř ohňů,Za jurtou. Už hordy se valí,Stříbro vzlétá k nebi,Azurové moře ustává,Teď poteče krev,Sami,my kůly bez plotu,A slunce dále,V dáli . pálí.
VELKÉ VĚCI SE RODÍ POMALU
Roztřepený začátek,který neprovlékneš uchem jehlyupustí,rozechvělá dlaňv kupce sena. Šňůrky korálek,perel z recyklovaného plastu,slibují víc,Málo,tak málo mohou dát, A takřadíš je za sebou,všech sedm dní chaosu,A úmoří větných křídel,lživých slůvek,rozpíná se před očima. Vzniká zánik,reznou flinty v žitě,Čím teď trefíš svinipřežranou perlami. Nasnadě je moudro promptní:Vrba poradí.
NA KAŽDÝ PÁD
Zřelec prozřetelný,bitím bytí protřelý,Přišel jsem,neviděn,Zůstávám bez vítězství,světec,slepec,co zlomili nad ním bílou hůl. Moje vina,že monopol vína,v němž viděl jsem lež,prohrál. Ctím však standarty,sbírám fráze,vykoupené draze. Odolám,těžkému pokušiteli,tvé halence,Kateřině,se slámovými vlasy,vyznávám naděje,Holduji spáleným dopisům,vrahům všech vět.
MOLEKULE
Bloudím,Navěky věků šlapu po kamenech,Holanďan,Při noční hlídce,Kde jsem ztracen,Nenalezen,Vězněn,Nepropuštěn. V molekulách,Skrývám klíč msty,Jenže dlaň,Počítá jizvy,otoky,strupy. Kolikrát ještě padnu,Hrdě vstanu,Z popravčího špalku. Palte,U té zdi nikdo nenaříká,Rozbijte mne na atomy,Zavírám oči,Drtím touhy v sevřené pěsti,Polykám pláč,Protože ta salva,Na mou počest zní.
LÉTO
Žhne oheň,nad zlatými hlavami,Ne,to nejsou králové v korunách,To jen klasy,sklání pohledy,S úctou k vlčím mákům,Nepokleknou však. A vypíná se do mraků,Strom rajský,Vznosně,pyšný nadmíru,ozdobený turmalíny,Vláhou jeho stínu,držíme se za ruce,Ale stačí chvilka. malá chvilka. Naše blízkost shoří na troud, Však kosám žeň,snad brzy započne,Zahálka lelky vábí,ale my se nedáme,Jen netrefit kámen.
JARO
Kvítek,zřím a pozbývám slov,Narcis. Neznám jména všech krás,Zavoněl mi paprskem,přilákal tvou dlaň,Letku motýlůSestřelen. Nic nového pro hladové touhy,snad pohled vypadá něžnější. Pohladím příběhyjavorového stínu,Jediným slovem,recituj báseň,Poslední kapka z dubového listu,dává zelenouvšem těm proměnám.
ÚNOR
Vrásky brázd,hnědá,zelená imprese,Krajem ticho brázdí,Hyzdí. Sem tam běl tající,když se zapalují lýtka,Dech zatají,nasycená. Jaké tajnostikdysi pluhům šeptala. V bílé řízepůvab v rozpuku,Rozlévá šeď po kopcích,ještě spí,tiše.
ZIMOHRA
Ta myšlenkadere se na povrchmysli. anebo nemysli. Jak bylo včera,jak bude dnes. Počkejme do zítra.
PODZIM
Brázda,Pěšinou osamělých,Vede znavený krok,Poslouchá hlas srdcí,Bez vlastního slunce nad hlavou,Nevoní víc med,Z bezových květů. Usíná,V hlíně a kamení,Nadělení,Voda stejně studená,Tichá,Hlodá břehy,A bere s sebou šnečí mosty,Mlýnské kameny,V předvečer snění,Které převrátí vesmír naruby.
ZIMA
Bílá,Vane nad peřinou lesa,Krtkům pocukruje dům,A neodtává. Tolik studí,Rampouchy střech,Křišťálové homole,Odměny holoubků na anténách. Blíž potoka,Kachny se choulíV závěji,Slunce sní v šedém županu. .
ZASTÁVKA NA NÁMĚSTÍ U HUSA
Král,bez meče stojí a hledí,Lípa si vrhne stín,kočka koťata,Nosí. Nositelé odkazu,myšlenek,kultu. (. a jiných sprostých slov,)Nos na problémy,ale i za ušima mají.
MOZKOTŘPYT
Chytrého kopni,hloupému jest protiven,Rozumy své kydá,Za dva chlévy vidá. Intelekt jeho kámen holý,Vezmi ho přes lebku holí,Pak vybroušený briliant z něho,Boha jeho. Tři edice slovníků pozřel,Moudra svá zvracel,Hloupější ustoupí,Lahvové si nakoupí. Počítač je břídil taky,Hřímá ty své braky,Průjem bystrých úkonů a bonmotů,Půjdu se vymočit ke plotu.
ZOOFEEL
V ráji,Chodí spát se slepicemi, V kraji,kde dávají lišky dobrou noc. Ze všeho nejvíce,Miluje ovšem zajíce. Na smetaně. Co dál ráčí,Mít oráč na pekáči.
POLITICKÁ MOČ
Včera v garáži uklidil jsem ponk,Na stole tom sepsal jsem protestsong,Sepsul jsem všechny,já rozlícen protestuji,Do emigrace ihned odcestuji. Všechno je tu v chaosu,všechno je tu naruby,Dokud nezačnou pečení holubi létat do huby,Nevrátím se v rodnou hroudu dřív,Nežli někdo vykydá tenhle chlív. Pak v té bídné emigraci,Nechám sepsat deklaraci,Poněvadž neumím číst ani psát,(Jak vypadat má ten náš stát. )
Prsty ji musím razítkovat.
VÁLKODLAK
Přání v naší společnosti,Sejeme už od věčnosti,Sklízíme však bídu,hlad,V symfonii zní nesoulad, Spočinout na zlomek vteřiny,V náručí hebké,bílé peřiny,Ne skočit po hlavě do peří v peřejích dehtu,Ale bojovat do posledního zubu,nehtu, Není to však pouhé lání mas,Neotřelé obžerství a hodokvas,Spíš začíná lehká kavalérie múz,Odreagujme mozky od prožitých hrůz, Žába v tanku útočí,Myši na zteč vykročí,Pořád samé rozepře a bojůvky,Místo sklenky vína kýbl močůvky, Lidé různí názorem i duchem,Nepřítomní,dovnitř jedním a ven druhým uchem,Třenice souží básníky i rozbouřený dav,Svět řídí stolec pomýlených hlav, Pod okny mi páchne stoka,Trhám poplatky za mrknutí oka,V novinách píší,kdo,kdy a kde stanul v boji,Sázky,prosím. Který národ přistane zas v hnoji. Malí,velcí,povstalci a rudí,Už to vážně nás mnohé nudí,Dlaň tvá něžná hřála,teď mne studí,Co nás nezabije,to mě popudí,Přijde v zítřku vrchní sudí,Už mu nikam neutečem',Přijde cestou míru tudy,On rozseká nás mečem. Ve jménu Matky Země,Dcery ze mě,I duchny spjaté.
STROMOŘADÍ
Hráz,nevnímá krokem dubů,zda-li kosůpřekotný zpěv odezní, Někdy. Jejich vlas,paže mohutné,hrubé,čeří vichřice zuřivá. Jaký je denv mém osamění. Teď.
MOR
Na rohu ulice,tam se v dávnu vyjevil,vyvstal odnikuda hudba nehrála. Stál pod lampou studenou,zoban hrozivý,klobouk se širokou krempou,Pak vyšel ze stínu,a dub ztratil i poslední list. Šel kolem,démon na prahu,bez futrálu,keře šeříkůpovadly. on se díval,pohledem bez očí.
HUSY TI NEBYLI
Do Tábora wešel,Husa už nebiela,Wčéra ji opékli,podraze takť naniej upékli,Tak Prokop wztekliejim dvéře,a paktiež Holízahroziel:". že spólek je to zlodiejůw a wrahúw. " Až Jan,Tak řečieny Žiszka,Diek swé ženie PaRoháč,za Dubém ho uklidniel.
Paktěž spolu wytáhli na Přibysláw,
Leženie rozbiet,
A leb nepřátelów,
VYRUŠENÝ BÁSNÍK
O voze,o koze,Vůz stojí v úvoze,Na voze rubáš černý,Háv volný,neprodejný, Kdo by se taky chtěl,odít na smrt,žel,Ležet věčně na zádech,Postrádat v klubku červů dech, Jaký to je pech,Včera ještě ve třech,Dnes už jen dva na rozbité cestě,Oba v odrané,šedé vestě, V botách plných bláta,děr,Špatně zvolený směr. V ústrety bledému ránu,Kráčíme po pustém lánu,Příšeře ohyzdné přímo do chřtánu, Nebe a dudy,Kráčeli tudy,Kostmi chrastili,Duše zatratili. My o vlku zlém,Všecek nedobrém,Toť naděje s rozpáraným břichem,Vytí nese se tichem,Všechno to štěstí světa,Obsáhne jediná věta,Totiž,ve střevě vyhřezlém,Ne že ne zkaženém,Řím chřadne ve výškách,Padni komu padni,vládne strach,Rarachům to neusnadní,cítím sirný pach,S Romulem a Rémem. .
PŘIROZENINY ANEB ČEST TVOJÍ PAMÁTCE
Zas o rok starší. Kolébce dáš vale,nejdřív poležíš si teď v hrobě,Říkám to Tobě,v této době,usnešbez Madonny,v dřevěné posteli. Život,vteřina,minuta. Hodina lži udeřila,nastav jen jednu tvář,druhou si nech,facek není nikdy dost.
STROMOSNĚNÍ
Nad hlavou,poslední drak zakrouží,dalšímu vzali křídla,Andělská. Ale kdeže. Větru už víc nezazpívajípírka pegasů,nepohladí je hebká dlaň stesku,touhy. Pouze vysocí, mlčenliví,s pamětí slonů,všemi větry ošlehaní,tak staří,co by jim svíček na dortu nespočítal,tu stojí,moudře tišší.
MOZKODEPTACE
Šedá,barví oblohu,Slunce zaspalo. Po špičkách,balerínky pláčouna cizím hrobě. Spláčeme,nad výdělkem,všichni do jednoho,každý sám za sebe. Zima,drtí tvůj dech,oči obluzuje clonami depresí.
BITVA
Žeň nenasytnic,hladových ostří,Žeňte je. Proč. Ženat už jsem. Bordó slzy na čepelích,ve větvích vší té zuřvosti,Fúrie by se rděla.
VÁZÁNÍ VERŠE
Svázané proutí vět,patetických vzdechů,nakreslených prstem do mokré hlíny. Vázané verše,padají hloub,hlouběji. kolmo ke spirálámpergamenu. Kolik z nich polapí mušku,lesklou kapičku,než zahyne v ohni.
LESNIČKA
Sto brhlíkůna dubu čeká,aby zas a zasv ozvěnách,lesním žínkámstejnou pohádku vyprávělo. A co vyzvídápernatá pannana moudré sově. Snad kdy zahalí nássmuteční kvítí,nebo tklivé listí dávno přešlých podzimů.
MIXVERŠÍ
Směsný vír,vítr mocichtivý,zatočí se mlýnem. Už virbluje lopatkami,strhává závoj inspirace. Rej a křepčení,Nač ten povyk. Zní potutelněsmích samohlásek,souhlásek.
UTOPIJE
To jsem já,kapitán na špatné lodi,všem Venušíma remorkérům pro smích. Nepotopím se sám,obavy stranou,i krysy však umějí plavatproti proudu. Stačí jen ztratit hlavua vítr do plachet,pak zavoní rum a dálky,a ty už se usaď,bludný Holanďane. Šelest křídel rybáků,zahraje mi partnad zpola strženým partev mariánských hlubinách.
GAUGUINŮV LID
Odkud přicházíme. Veršujte v impresích,texty v kameni. Poví snad víc. Ne.
HRNEK JEDU
To to vedu,to to vedu. Dál už ale v životě nedojedu. Nehodil jsem si mašli,neuvázal smyčku,v lese zašlého mne nenašli,u rakve nezapalují mi svíčku. Lži ani za mák,ono je to tak:má milá poslala mě k ledu,do kávy ranní,v drzém pohledu,("Mor na ní.
FILOSOFIL
Optimista,popelář nebo stoik, všichni plno rozumů. a kolik. Přitom starosti bližních. MĚ, jsou nad vzlyky krokodýlů.
ANTIUTOPISTA
I když byl povětšinu života neplavec,
nejprve se topil v jejích očích,
poté plul s hlavou v oblacích,
později se do ní lačně nořil,
FALEŠNINY
Nevíš dne ani hodiny,přijmi sedm ran,vyryješ prstem do hlíny,klíče od devíti bran, Pár falešných podpisů,bez ruměnce plný měšec,před houfy hladových psů,stává se z tebe světec, Obětuj krysu z nejhlubší spodiny,nastavíš záda,sinalou tvář,potom přečkáš temné hodiny,ve výprodeji koupíš svatozář. Módní serafín,cherubín či jiná bytost,umučený jenž nezná lítost,zkažený nosí charakter,k ránu zalézá do černých děr. Gloriola zapletená ve vlasech,chamtivosti hudba z něho vyvěrá,dávno ztratil druhý břeh,zrcadlového jezera. Měj se před ním napozoru,múzo nestoudná,Charón na svém smutném voru,totiž nikdy nesmlouvá.
DEJ
Dej,dlaň do mé,schovej ji před zlými vlky,pohladím ti něžně odřená kolena,jak pořád klečíš a trháš amarylky,umíš je zabít tak hezky. Dej,věnce Sabinkám,z kvítků bílých spletené,bez motýlů a hany,měsíc ujídáa my dnes v noci nepůjdeme spát.
LEDEN
Před okny,za okny. vítr utichá,nespěchá vločka tát,ještě chvilku,chviličku chce svůj chlad znát. Sněhu pomálu. Hodně.
VOLNOVERŠÍ
Volné verše,hlásky opojné,nejsou mi volné. Pamflety bez rýmu,kýchám,když poletují kolem. Lehce,volně,smějí se balónkům na provázku,o poutích.
BÁLADA
Vášeň psaná z rozumu,pannou neměnnou,je zbožím něhy na příděl,polibkem knuty netknutou. Těžkou stává se každá vteřina,starých hodin v prachu stěn,nejasnou konturou,obrysem. kaligrafií,jíž pohladí jen křídla much. Tmou svíce halí práh,a truhlu se svatební výbavou,líně v lůně matek ze mě,čpí potem mezi ňadry.
KOMUNÁLNÍ DOPAD
Konečně přišel Nový ro(c)k,neudělejme tedy zbytečný krok,Držme se rukou,sklenic,splíny hoďme do popelnic,. prášky na hlavu,vyperou a vybělí. My z kultůry žárových hrobů,co tančíme na první a poslední dobu,Konfety padaj' do kompo(s)tu,chlastu,krém na boty používám jako zubní pastu. když nemáte nic,dejte tam víc.
PESIMISTR
Skončí to,dopadne,aby také ne. Když to celé začalo. Ale jak. Jak je zvíře divoké,takže tak.
OMNIMNON
Lampy,tklivé svíce,dovyprávějte tměkolem nás,o světýlkách na prázdné chodbě. Přijde,bude oděný černým sametem,kolik napočítal otevřených jizev,tolikrát byl člověkem.
KŘÍŽEM KRÁŽEM
Devět křížů,se sklopenými hlavamise tu tiše modlí,Hluboké je neštěstí jež chodí po lidecha lesích. Ten kdo tají dech,nad touhami handlířů,nesklidí ze stolu převržené číše,neoblékne smutku plášť,Jen stane se sedlákem,co plevu za soumraku zasel . Jdou,krok sun krok,hluší. a netuší,že už štěstí svléká běl,do černé se halí,tam kde hladí chvojí,vítr a zkřehlé prsty lásky.
JEHLEM UCHY
Útek smotaný,zamotaný. nastal stálý stav,(to jsem z toho paf. )zapletený,popletený,rozhodil snítky ušmudlaných zpráv,(Našich. vašich.
LIGA MISTRŮ
Obrazně,chopil jsem se díla,V žilách promile a sladký prach,Má vlast mne volá hlasem múzy. vlastně. Co zbývá. Když imprese expresně roztančí se ti po vlasech.
DEKRETY
Včera večer u tety,v šuplíku objevil jsem dekrety,zmocnila se jich v archívu,půjčila si je na chvílu,
četl je i Beneš-vlastenec,ten hodný Masaryka stoupenec,dostal je kdysi ke schválení,vládou co nese oprávnění,
Masaryk toť persona byla veliká,jeden ho uznává,jiný nadává,Režim levý,režim pravý,ani jeden mě však neuzdraví,
Jen režim spánku,ten mě zachrání,od náměsíčného po střechách courání,Politika je totiž hřiště cizí,jeho logika mi v mlze mizí,
SÍŤ
Lapí chmýrko, jež bloudí mezi vzdechy, Po vánku. Co lká nad lučinou, že je mokro zas' . Chytí, pírko paví, mušku, Nebohá. marnivá.
BANKROTOMAT
Rozhazuji kredit,v mínusu mám debit,(Budu bit,či nebit. )Tak si pravím pro sebe:"Jistě nepůjdu do nebe. "Prý můžeme mít rádi banku,"Jedině tak v tanku. "Účet je teď nanic,nelíbí se mi to pranic.
STROMOKŘÁL
Ohýbá hřbet, poustevník na větrné hůrce, před tou smrští avšak neuteče. Jen my nalezneme úkryt za průtrže mračen a pamětihodnosti skryté v mokré hlíně. Pohladíš stébla smáčená deštěm. To nám mezi prsty uniká čas vsákne se do země,kůry, chřípí mlčenlivých duchů, u kořenů všeho,pijí.
CHÍRAMŮV RÁM
Chírame týrský,první,druhý. Je čas jít,ať klidně závistí zesinají. na Sinaji. Vyjdeš s hlavou vztyčenou,překleneš to pomatení pouhé,ustojíš hoře,soukromý Babylon Zbal svých pár.
OPTIMYSTIKA
Proč zdíš slova do slzavých proudů,když dlaně řeknou víc. Bolí lži stokrát zabodnuté,ničí mladou tvář,vydá se na bídné poutě,rozláme mou svatozář. Kam se vydá tělos obrácenou duší v prach. Jako narušitel z řadu vybočím,pod obojí most přijmu duši,Neskočím.
ROLE RÓ
Nanášíš si. (oční stíny) Zase se ti rozmazaly. Ty tvoje splíny. Život, někdy nudná role, nic.
GRAM ATIKY
Básním občas vášně planou,právě v tu chvíli danou,sváry již nikdy neodvanou. On vpíchne jim do žil,pouze pouhopouhý pyl. A sesmolí popis dívčích válek,dálek. (Ochutná další šálek.
MIMOSMYSLOVÁZÁNÍ
Slyš sonet němý,i beze slov se dá ublížit. Stačí jediný z prstů,chladná dlaň,zaťatá pěst a nemusíš hrát tu v kostýmu tmy. Podiv se,jen prosím viďte dále. Tu žříš zmítání v křeči.
VÍRA
Můj Bože,Láskou oddanouvytrhneš mě z rozjímánív zahradách šípkových. A růžeodkvetou samy,když klečím v lůněšedých koutů.
STOPY SLZ
Tudy šel,nezůstaly po něm stopy slz,ani kvílení smíchu. Tudy spěl,jeho krok dýchal s prosévanou hlínou brázd,osamělí spočinuli ve svých postelícha klubkách. Někdy je smích,jindy zní pláč,nic nenaděláš,posvícení proběhne mlčky,a stůl je bledou mohylou,poskládanou z oblázků,na každém lpíukryté tajemství. Kolem pár mlčenlivých,jejichž ruce znají vrásky tváře v posmrtné masce.
IDEOMÁNIA
Zachytit tak tu záři. Koho,čeho. Reflektorů v labyrintu zlatých uliček. A to jde.
VÁNOČENÍ
Zjihlé sněhové vločky,pohladí prstem ledovým srst kočky,ulpějí ti ve vlasech,poté tají v dlani,to je pech. Stromečky s hvězdami,pyšné světlušky mlčí za okny,balíčky lákají mašlemi,
čepice červená hladí ti lokny. Uličkou září ledový dům,oděný v bílé róbě,vypráví rampouchůmže najdeme cestu k sobě. Pod svícnem cukroví,zacinká zvoneček,kudy jít napoví,pro Vánoční dáreček.
ZIMOMŘIVÁ
Odlesky zamlžených výlohmávají do tmy. křídly. Osiřelé vločkyskáčou mezi spáramimokrých kočičích hlav,počítej. raz,dva,tři.
OBÁVANKY
Tíže smutků,valí se sem lavina,drtí sféry mozků,poráží kostky domina. V růži hledám klid,schytám staronový trn,zákal postihne mi vid,radši zalezu pod drn.
NARUBYKON
Rýmovaná zášť,kolik máš pro ni slov. Ve větáchztrácím soudnost a rozum,argumenty chladnou,visí v hložíza žebro. Můžeš se vydatna odyseu po mostě,hoď si kostkou,dlažební,než dopadneš na dlažbuvyryju iniciativně iniciálu do opěradla lavičky,když tu tedy musí stát.
KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA
Milodary,sváry,do deky něhy si zabalíš,než mi je podáš. Vždyť ty nic,ty muzikant. Zase budu po sté prvá,než se mnou skoncuješkate s katanou. Mé uši tuto větu znají,i ve snu,i v bdění,po cestě trnitéskrze úponky planých ostružin,svůj kříž si nesu,ač mě bolí v kříži.
ÚVAHOBRANÍ
Prodlévám,doménou líných,čichámsenoseč a pár tklivých zvonečků. Kolikrát se ještě vrátíhodina pravdy za dne D. Vyvanulý smích,v ozvěně opuky vtisklé do dlaně zdí,hřbitovních,nespisovně lajenad nespravedlnostía nesmrtelností brouka.
Tak vezmem spolu pár slov,
nad hrnkem smetany
si to pěkně vypijem.
SOCHA ZE SÁDRY
Lásko,volám v šedém sále,jediná svíce šeptá bolest,stupňuje se v kontrastu s vůní usychajících růží,smutky spočítám na prstech useklé ruky,dýchám. ještě. Bezbřehá propast před vypíchlýma očima. Jen jediný krok,dělí mě krok od pádu do černého peřía já cekám obejmutíjeho chlad a vyprchávající teploTep mi dál mumlá litaniio cestičkách krve,stékající z ran na spáncích.
V MEDÚZÁCH
Vlasůmdohrají ostny a spadne mi hřebínek,. konečně. Kohoutům neslušístrkat hlavy do písku,vstaneme zas'. Pojď,no tak.
ZLOLAJNÁLEŽITÁ
Hlídací psi bez očí a dechu,drží noční hlídku,neboj se jít mezi ně,vrčí, ale nekousnou,Má Milá. jen ohryžou ti kostiv zahradách rozkoší,tam kde v hnízdech snovačůprocitne hadohlav,V půlnoc chladnou,zatrne mi,trn v patě kleštěmi pojídatjako z fastfoodua krev stékápo obočí. Znoj veliký,dvakrát dvave Znojměa Tvém bělmu,lopota polopatě,hlavy ztracené v oblacíchovinou koruny z pomněnek,završím touhy v uvozovkách,dnes budou oči Tvé,večeřet pláč. .
ZVRAT(K)Y
Konečně. . přišla zpráva od ní. Na dně se špatně hledá Slunce.
METAFÓRUM
V kapce schoulím louži pokušenía projdu zdíza bezbariérovou překážkou, Tam ve tmě matdáma dává,konec hry nejvyšších kruhůuvadne v moři předsudků. Dřív ukovám smích bohatýrů,než měsíc ují z kytardvě vejce ze sklaa spadne do jámy lvové.
LÁSKONKA
Čas vrásky po uzlíčkách sčítá,Přitom o půlnoci svítá,Úsvit nad postelí s nebesy,copak je to za cizokrajné moresy. Skrýváš v záhybech kůže,usušené růže. A zralé ovoce zakázané,okrově uhnívá na poslední větévce,neodvanevánek dvě,tři chmýrka Ikarova,Kterých se tonoucí hospodyně za plotem chytá,navrátilé dobré holuby vítá,Při posledním soudu na rohožce,tvoji tvář hladkou,uchovám si na rohovce.
NENÁVIST(S)NĚNÍ
Ztrácím nit mlčení,jen polomrtvá bohyněsklíčená lovemdnes usne dřív. Vzejde noc bez něhy,zpíjí se do němotypustá krajina opředená stříbrnou přízí,než splíny pojdou. Podvodstraší ve věži hořkost se svíjí na jazyku mdlých,přemlouvá lež k tanci dervišů.
PLYTKÁ PITKA
Sokrates dá jen jed(nu) číši,po ní už neví že je čísi,Diogenes rovnou sud celý,Plán nikterak nesmělý,Což teprve vyznavači kalicha,ti si lijí hektolitry do břicha,Ladič pijan ladí nástroj pro rapsodie,U obrozenců v hospůdce,tam to vždycky žije,Ema na to prý mísu má,to si dneska řádného loka dá,Není to žádná lživá propaganda,vážení,tohle už není sranda. Žádné prameny lístkem čeřené,žáby v tom plavou a jak jsou zelené,Takže vodu nepít ,ani svěcenou,Při mši jedině víno,pak všechny hříchy odplavou. Ani vinaři nemají nic lepšího na práci,ze všech nejvíc však hltají z půllitru vodáci.
PRŮVOD
Řinčící řetězy,vyplazené jazyky,zírám zpoza rohu a ptám se,co je tohle za zvyky. Vypoulené oči,černé kůže chlupaté,kam se ten svět točí,ve tmě mají rej hlavy rohaté. Před nimi však kráčí, sám ctěný majestát,dlouhý vous a uhlazená říza,mitra halí bílý vlas,co bude větrem vlát,v ruce divná berle,odznak moci třímá. Kolem nich ostře září,ta místy zvláštní aura,to snad začne Krysař ulicí potemnělou hrát,Anděl v čele průvodu,však tyhle mýty bourá,tak to se tedy musím bát nebo oněměle stát.
BERU KRAMLE
Potkal jsem ho v noci,
Potáceje se z hospody,
Osamělý,bez pomoci,
Zastavily se mi myšlenkové pochody.
JSEM
Jsem cizí a beze jména,touhami obehnán,jaká děsivá proměna,cit chladný,nepoznán. Jsem nositel darů,špatných zpráv,posel všech zavražděných králů,sběratel useknutých hlav. Jsem proutník bez zábran,zbraní je mi přetvářka,tam u pekelných bran,stojím coby zarážka. Jsem strach i hněv a zášť,temnostpán,převlékám dle situace plášť,Ó jak prohnán.
POČÁTEK KONCE
Křížová,čárová,dokonalá křivka,která zavede tě v pomlkáchdo závorek úžasu,ladně,chladně. a ty přetrváš věčněpod závojem jíní schoulená,s růží a pistolí v klíně. Zítra jen brány se zavřouv nářku sedmi havranů,rány se zacelítichem,brázdy jizev připomenouže dvakrát miluj. to neřeš.
OMNIUS
Vplétám Ti do vlasů,smuteční kvítek,umlknou i zvonce,nemají co říct,nesmějí dál zpívat o marnotratnostiandělům do perutí. Oči už vidíkraj rozdílů,Neváhej,stačí projít dála zbavit se tíže. Nevadí,že máš strach,však bude hůř. Hladím Tvé sinalé tvářeTen despekt mě zabíjí.
ZLOMOC
Ještě tě bodátisíc a jedno ostří,jehličky vánočních jedlíco rozvíjejí sněhovou pohádku,ale ty musíš stát,dál držíš vinu všech nevěrniccelého světana holých ramenoua není nic,čím byses' vykoupil,ne,už nezbylo na úplatu,ani jediný stříbrňákříjnových nečasů. Perličky kovářů,které mocně buší o okapa chrlič nestačí lokat hnistu spoušť lživých gest,Šepot v korunách ti napoví,jak dlouho tady budeš státa špičkovat se s hlupákyna vrcholu svých sil. Kapky deště letí z nebes,dar od Boha, co neunesu,nevracej se strništěmve vyjetých kolejích,s girlandami mrtvých natíto půjde z kopce,tak nehodící se zabijtehlásá ti nepřítels nožem v zádech.
NOC S NEPŘÍTELEM
Chladné stěny výčitek,navždy zajmou těla bez křídelo bezesných nocí,bráníš se přikrývkám ze sametu,argumentům draka,ale tahle ztečje nad tvoje síly. Vystavělas' hradby,bláhová jako vždy,co mi patříto uhryžu v marnivosti,když podáváš mi prst,chci celou ruku. Neboj se,maličká,nebude to bolet.
DATUM 31.11.
U nás v práci je fakt výborný kolektiv. Mám dokonce i dobrého šéfa,je to vážně skvělý chlap. Pomůže a vyhoví.
30.
STÍN SMUTKU
Krumplovaná zlatou nitípaprskem tisíce sluncí,obloha,jako rozprostřená deka při pikniku,vzdálená a nadosahhýčká si ty své chmury,a vzpomínky na Afriku. Modelka,z titulních listů jeřabin,zatíná pěsti ve sklepení,hořekuje,běduje,nad zašlým polním kvítíma slávou v loňské trávě,Necítí,nevidí,přes bleděmodrá skla. Černé kočáry z Vídně,na zšeřelém nádvoří,vítají slzy mračen,a zádumčivé stenymlčenlivých akolytů. Dál vzpínej ruce v marnosti k nebesůma prázdným postelím.
ZAS' RÁNO
Šedý zákal oblohyzřítelnicím měsícevyčiní a ustoupístranou ve výčitkách. Strázně skládá do věžičeka mlhou se přehrabuje ví,co v listí nenajde,když souhvězdím vezme jména nadarmo. Večer stydne v klíně klenů,aby zas' ráno vstala dával se do tances vavříny kolem krku. Co schová pod dekou.
VRAHOSLAV
Zapínám si epoletu,první tak,jako jsem poslední,v záři těch laciných štítků,zahodím svědomí. Hlas černých ponocnýchslibuje v hodinách mráz,spočinu na mor nemocný,ale zítra zlomím ti vaz. Tříštím sny i důvěru,osudem však pohrdám,dbám na každou pověru,poryvem ledových vzdechů kráčím sám. Tam ve tmě stojíš,drahokam co ztratil lesk,krví mne napojíš,blízkým zůstane stesk.
HALABALADA
Pramen řekyrakům vpadne do zada třináctý kolibříkusíná nad parte. V devíti kruzíchpozná fíkové listí,v celé své nahotěnavzdory předsudkům. Snímá hříchy světa,doma i venku,v pokojiodpočinek nepozná. Stačitmůže i rakev,kam tvoje bílá ručkavhodí hlínu a květ.
SECOND HAND
Záchvěv pravdysvírá žaludek,třímáš to kladivo argumentů,Thorem obětovanéjen pro ty pětiminutové neřesti,blyštivé okamžiky slávy,kdy muž zvítězí nad ženou. Víru v řádhledáš detektorem ve skříních mezi kostlivci,víc než album známek,a pár obrázků z kaleidoskopunenajdeš,snad ještě šat svatební,obnošený,pár nití sem,tam,tak oblékni si sentiment,s kterým půjdeš průvod smuteční. je čas jít.
KAM VÍTR,TAM PLÁČ
Podzimní vítrnašeptává poutavá tajemstvío vrcholcích hrušní,hodně o nich ví,když je hladívápřed mýma očima. To on vyzpívá,co skrývají skořápky v trávě,dvě poslední pírka,a tíži prázdných ptačích hnízd,nevznikne nová pohádkav sychravé noci. Ptákům čechrá peříopírá se do křídel,poutníkům do zada pinasám do plachet,Kam odplouvá mrak. Albatrosům v ústrety.
VZDÁLENĚ BLÍŽ
Byli jsme o krok blíže,o dva dále,Čemu ale. lásce. Vždyť nejsi sama,jak tomu tedy říkat. Nehleď do lexikonů,takové slovo tam nenajdeš,byli jsme.
ŠIFRA MISTRA VIZIONÁŘE
Kráčet stínem,nést se splínem,tím kouzelným kobercem,je jako vytloukat klín klínem,Zase unikám,šifrovaný Megaherzempo síti,o Teslovi,bez Tesly. bledým ránem,v tu ránu nejsemjen falešným světcem. se štětcem.
LÁSKOLOGIE
Pomněnky umyté deštěm,dýchám to tajemstvíherbářů a prvních lásek. Ale ty mlčíš,nechápeš,jsem méně než vzduch,pro tvé oči,tělo. Dál se nosíšslunovratem,rovnodenností,klidně otočíš nebe,visí teď pod Monou Lisou,a mé drahokamy v blátěpohodíš. Rána moudřejší pohlazení,tápu v předpovědíchco mě minekdyž zavíří buben srdce.
NE(V)ZÁJEM
Otevřená dlaňnoci upíji,nedočká se teplaani penízků. Zase jdeš za královnoua princezna prodlévá v potoce slz,jen pro ni verše máš. Velký vůzodjíždí,sen padá do trávy,usíná u pomníku vzkříšených. Sama v košilceco měla ti vířit krev,ale pohled mlčí,lhostejnost třímá šperk noci.
ZIMNÍVZDÁNÍ,ZIMNÍZDÁNÍ
Hluboká orbaleží v hlubinach hnědi,černiodpověď hledápár ptačích krků. Nenajdešv brázdě vícnež bělavý cukr,jenž přinesli sem šerpové,vločku za vločkou,ze střechy světa. Do mlhy noří se skutečnosttesklivých harmonik rampouchůty dýchneš na skloa v bílé krajcerozezníš svět.
LÁSKAVOSTI
V prstileží zárodek mlžné víly,pouta setřásádo mokrého listí,zrodila se z perel a vřesu,lapena pohledemv řasách labutí. Jen pro tebestřevíčky pouští,jako penízek úplatydo zčeřené tůně.
SKLOŇOVÁNÍ ZLA
Lískový keřhladí nás stínempoletujících večerníkůa v sáčku od nového kořenívítr přepočítává šupinyborůvkových lístečkůa slupek včerejších osamělých ránco se jich za nehet vejde. Líska opadala,oříšky shnily a rozpadly se,večerník padl do loužírozpuštěný,mizí beze stopy,nové kořeníneslaně nemastné,vyhodíme jako zdeformovanou ideu,vítr ať si táhne,ten vandrák z předměstí,co chrní na pavlači mezi špínou. Borůvky nežeru,nechť je hniloba schvátí,a život z nich vytečejako hnis zanícených ran. Slupky pošlem k ledu,snad už bude klid a mír.
NEKROTIKUM
Černý květ,nevyraší na hrobechv opojném rauši voskuhřbitovních svící. To jen ticho káževložit knihu knih do ohněrukou od hlínya mlčeti zlatem. Kdo pálí písmos vírou v padlé bohy,nevěří v láskyna jednu noc. Krev neproudímezi bílými břehy,tak již ulehni s mrtvýmia vsákni se s námi do polštářů.
PRODLEVA V ZRCADLENÍ
V tretkách blyštivých řeksevřeš v dlani dva jaspisyšeptej mijak zrcadlo krásy usíná,jak oslepne únavouz těch věčných otázek. Ulpívá na řasách letvlaštovčí reja povyk hozených perelspí v klubíčkuu zdi,kde vrba snío jarním vánku. V záři fazetopouštíš moje tělo,vyznán,vydánnapospas všem nočním motýlůmskládám sonet o líbání a víře. Zase beru hřebendo potem vlhké dlaně,abych zjistil,že ošklivost jíž hrdě nosímjako zlatobílý řád,klesne únavoudo odkvetlého zlatobýlu.
CHMURY ZHŮRY
Mlhavým obzorům,odpustím i smrt,jen hladové očiujídají luny. Sivá trávaprotkaná perličkami rosy,v prstíčkách lístkunese vůni šedého deště. Poslední zůstáváa první opouštílodičku z březové kůry,než se vnoří do lůna louží. Přeprškouz tichých kopců,nese se bolestný nářek lesních žínek o slunovratu.
POMÍJIVOSTI
Kolik lístečků smutku,vejde se ti ještě do dlaně. Album dobrých skutků,některé jsou však na hraně. Když pableskují,Ne,tvé oči pláč neuvidí. Pár chvějivých kvítků,starým brankám klíče vládnou,bez zaříkadel zlatých svitků,všechny krásy těl časem vadnou.
MILENCI Z MAYERLINGU
Prázdná souvětí,po nichž jdeme sami spát,nezaručí,že rozkvete v zákoutízahrady další listopad,V sedmi krásách,bez odmlky a falše,tiskneme svůj dechdo dlaněa prohnaně,v područí toho rauše,do obrázku Mikoláše Alševryješ nehtem,že bylo to poprvéa naposledkdy stáli jsme po večerech na římsea zrovna tál led. Zajídá se dávno,tenhle klín v lebceknihomolů,stejně neskočím,dolů,stejně neskočíš,ani spolu,jen to schytá další láhev,a jiný lev.
INZERÁT,INZENERÁT
SEZNAMOVACÍ INZERÁT:
Jsem na obě ruce levý,
proto hledám tu pravou.
(S)PROSTOPÁŠNÁ
Tremissis zlatavý,schovej do záňadří,pod jazyk Cháronůmvíc nedávej cizí vzpomínku. Raději chovej na prsouten dar prodejné lásky,tam v zapovězené zahradě,kde hřál se kdysi had. Teď zůstáváš sama v modrém lese,zbyl jen hlad. a zuřivostpo životě bez ctnosti,promítáš si na zeď obrázky prvních bolestí.
LEHKÉ MRAVY
Má krev je teď Tvá,nehledej další perlumezi kapkami štěstív ohořelém žaltáři. Je tolik nebezpečnédržet noční hlídkuna chodníku,v zajetí obrubníků,obratníků. Bez něhy,s podpisem Venuše,vyjde nové slunce dřív,než přijde další duše.
MAKROMANCE
Poslední tesklivý ptáček podzimudozpíval s deštěm, usnul s muškouv závoji pavučin. Rád snívá patetickya slamáky odhazuje v dál, než dohoří svíce,jedna z tisíce, bude obracet v prach,plané naděje. A my usneme bez okovůon však zůstane poslední kapkouplynových lamp, když stoupneme si z loužezkrze bláto pod okap. Smutné notypolykají osnovy země, když drolíme se na touhy a snyv močálech.
NA SMUTICE O SLZU VÍCE(LÁSKOBOLNÁ)
Po cestách se plouží stín,pěšina se mu neskryje,tíží hořkých vin,v kůře srdce vyryje. jeden ze šílenců,z opuštěných milenců. Pachuť zvětralých vín,touha má, jediným hltem vypije,než se mladý klín,v tělesném požitku vybije,přivítáš,pár monster v cizích postelích,spočítáš,u stolů pár siluet nestálých,tam v poledne pravé,ožijí přízraky staré. Uslyšíš hlas zvonců,začátky sladkých konců,her těch známých,záletných,zrádných.
OBRÁCENÁ ARCHITEKTURA
Odešla jsi ze zámků,vzdušných,zbořených pouhým krokem tvým. Spálila jsi všechny mosty,od pilířů,k vířící hladině. Prázdné jsou postele s nebesy,zahradní altánky,útočiště osamělých. Zvon ve věži,vysmívá se mi,když prach usedne na svatební obrázek.
PSYCHOSTATUS
Ústa nenasytná ujídají mi zemi pod nohama v kuratelách to vře v kutnách se choulí v kapličkách mlčí. vzduch nesežehnou lucerničky mužů v kápích, Zůstanou jen rány bičem do zad přítele mého nepřítele pod svícnem bez tmy. Rozeklaný jazyk vizionářů, slibuje zlaté doly,diamanty brilantně. zvolá krotký dav podle posledního bontonu Ale my nevidíme vodu, my vidíme krev.
ČTVERO ROČNÍCH OBROZENÍ
Vrbové proutípaže proti šedé obloze. Slunce zapadá v nachu,červeň objímá ježek v kupce listí. Les ukládá se v mlze do peřin,noc šeptá pohádku o pápěří. Neschová se v ostřici,poslední modrý kvítek.
(CH)OMÁČKY
Chomáček vlasů vznesl se k vranám, křídlům napospas. Tam ustavičně vplétá lži do pírek vadnoucích krás. Klečí a dřímá v koutě na hrachu s pláčem opuštěných milenek. Sladce voní hořce zachutná poslední kapka bouře ve sklenici vody.
REQIEM Z OBSCÉNNÍ ZAHRADY
Fontána ve spustlé zahradě,nepřidá na teskné náladě. Loubinec plazí se po zdi,úponky holé, ten obraz hyzdí. Besídka rozpadlá,skrčený keřík růží uvadá. Staré rzavé nástroje,obléknou z pavučin postroje.
VERŠOTEP NAD RAKVÍ
Posouvám sedo rozdrolených hranicněmých výčiteka sedlin na dně hrnku. Stačí jenplivnout přes zábradlía pohladit chmýřímsedřenou dlaň. Zanech psanív knize stížností,vetchý život zajde s ránem a dechem. Leptášmé blahé tušení,drátem urážeklechtáš vzpomínky na svatební noc.
RACEK,DELFÍN A SMRT
Racku,vyprávěj křídlystarcům v lodíchpříběh dálky a moře. Do větruvykřičímsvou smrts rumem a biblí. Vlnám,posílám polibkyv lahvích,snad tě najdou. Doufejv bílé peřítakeláže,potencionální trosečníku.
LÁSKOKAZ
Drž mě,ruce splynou v jednu dlaň. Vždyť kým jsme. V poli chrpa povadlá,jediná kapka deště,malý doyen v prázdném hledišti,Nepozbíráš,neslepíš. střepy zrcadel.
DANSE MOŽNÁ MACABRE
Malá hraběnkasama v opeře stínů,objímá se v prasklém zrcadle,beze studu a s pláčem,v téhle estrádějednou provždy ztratí hlas,a srdce,tak rozladěnou trapnostídrtí podpatkem střípkyevangelií,nezná cenyvadnoucích krás přílivua srpku měsíce,tu couvá,pak dorůstá,Neděkuj za každé nové ráno,noc má moc,nad hrnkem kávy to přebolíže nevládne blahobyt,to poznáš,. á,valčík. smím prosit.
LÁSKA Z DRUHÉ RUKY
Trpké je jablko v hebké dlani, té pláni bez obzoru, které se chytám,když tonu. Přivoním si vůni trnkových kvítků a vpletu ti do vlasů svůj žal. Žijeme jen jednou, umíráme i nadvakrát, naše kroky uchlácholí jen červené koberce. Jenže láska ta potulná kněžna trhá chudobky a pojídá soucit druhých.
(K)ROCK
Jakýpak malý krok pro člověka,stejně spíme v obrazechs bílými závoji a mincí pod jazykem,vzýváme víly s jeřabinovou korunkoupro naše malicherné pořádky. Dopřej zámkům ohně střech,neoddiskutovatelněbloudí v zahradáchšprýmy kulturních revolucía to musíme chtít. Myslí si na vdavkystoletá infantkazklamaná alternativním (p)artem,to zas byl matroš milé dvorní dámyvšak múzy doteď zvrací. Zemdlíme v mamonu a šálenínad plnými šálky drobných,usneme ve skelné vatěv beatové síni slávy.
DOMÉNATUS
Brakýřůmnevydám se nikdylacino,jen drahopod arkádou s růžemi. Pochopíš. Nemohu zůstat. jen tak.
POETICKÁ SUŤ
Inspirace smyslů zbavená nasává mě měch v kouři hořících lesů Hledíš kol sebe a slova vězí v soukolích zlomených pouťových růžiček co něžně drtí nedělní rána. Zase padá listí.
(HUGE)NOTOVÁNÍ
Tak jako botanevynechá jedinou loužiuspíš mnesvými copánky v pramenech proudit časneuslyšíšvakuum než vsákne mě jílnepřijmu tu ležco umanula sis'že Paříž stojí za mši zub za zubkrysa krysu hlodá,a ryba od hlavy nezačne mi vonět, měli byste se stydětvěšet hlavya bulíky na nosyholoto na provazových žebřících bez řádu a strachuslzami přilnuv rožšířeném obzoruna vinětách vyňatýchkapitálky tesá miklín tupýna kámen jenž překryje mi rov Protestuji. našeptávači ze zpovědnichoře kacířůzapálených do svých pravd . pohasne v souvětích.
JMÉNO HŘÍCHU
Šeptej láskumým uším,co chtějí tvoje rty,pod lunou nikdy nezradím. Dotýkej se dlaněmisnů,spolu projdeme nocmezi vteřinami. Objímejtěla smrtelníků v kolébkách,mlékem opilých novorozeňat. Prstýnkemspoutám tvé pudymyšlenkami bez ostychu,zanech touhy pod dekou.
SYMBOL BRKU
Amatéři ze všech koutů
zaprodaného světa,
smolíme hříčky vprašivýchstrofách
veršům nadohled.
JAK BÁSNÍKŮM ZTRPČUJÍ ŽIVOT HRUBICE A PŘEKLEPY
Stává se to všem,
hrůza hřbitovních kvítků,
pomočených zdí letohrádků,
nesnese poměr těch strašlivých muk.
PARAOPOJENÍ
Nachytej mi kouzlav letokruzích,nemám moc rtůa růženínů. Vezmi mou dlaňa maluj vzdušné zámky,perokresbám řasse nevzpírej. Napijem se spolurulíkového vínaa za nehtyuvízne srdcebol. Klesneme nazído ohňůdivokých nocía tanců jednonohých.
NOV(Ý) ÚPLNĚ(K)
Černý měsíc, vlije krev, Popisem dálek slibuje, . a maluje, pavími pery, . čí pery. Ztrácím navždy jméno, a ty.
PRINCEZNÁM S BRÝLEMI
Nezvedej další bolest. . venku je zima,musím jít. ZŮSTAŇ PŘI MNĚ.
VYKŘIČ LÁSKU!
Obláčky páry vydechla jsi skrze rty, mé ruce slepě lační jen po tónech, tvojí krásy za bezhvězdných nocí, po narkotickém mámení kůže nesené na trh, kde mudrcové u stánku s lepidlem, bez dechu prozradí dávné tajemství : Tak dlouho se chodí se džbánem pro víno.
. až van Gogha rozbolí hlava.
Tak obraťte karty Vy Hráči se smrtí.
(PO)VZDECH(LINA)
Kouř,neskryje šeptané ach,tvých rolí bez publika,jen jedinou vteřinou zmaru,přestanu pohledem vyčítat,a ty dýchat pod polštářem. Jen kolozubá dáma,v modrém klobouku,nikdy nesejme černou pavučinu,pod závojem z neřestí,nedívej se na mě tak. To káže etiketa v kůži cizoložníků. Světem nepohne prorok,jen jízlivá slova vykřičená do větru,.
PIETNÍ AKT
Důlek do polštáře znamení opuštěných Tak šeptej mi mezi řádky slunečnic svoje touhy. Žíravina pálí nestačí jen v dlani svírat lebku a být. Ve staré vinici prokřehli jsme mnohokrát možná sami,možná spolu nad vlastními smutky. Minutu ticha,prosím, když bodá mě rozžhavený drát.
PLANÝ SLIB
Verš, na jazyk se lepí, nepolkneš slova tato. Střez se hřešit nad jejími dopisy. Veš, leze v pleši, nevidí do děravých klobouků a bot. Nevstupuj do té řeky.
RETROSPEKTIVA
Korouhvičko větrná silou svou spi už slunce nejí dne do mraků pustíš láskyplně matné dlaně listů v předjarních rýmech na zápraží. nechme nedopité kávy a ptačí árie sklíčené na pavlačích dnes mohou skřítci v metronomu zase klidně spát.
MARGINÁLNÍ VYZNÁNÍ
Maraskyotrhášlístek za lístkemsvou chladnou dlaní. Začti sehlouběji do měco skrývají asimanuskripta. Nepoznášlásku zrazenoujen hlavičkyrozervaných krás. Padáš křivočároupo nakloněných rovináchpohřbena mamonemmladých vin.
POPEL(KA)
Nechoď ještěna karnevalbez šatů a korálků,zahraj lásku bez slz Neutíkej před dravými vlky,labutě bez křídel pojídají strachya kvítečky fialek Vydej ten poklad otevřená andělůmtouhy a střevícese neodmítají.
LISTO(PÁDY)
Všude to barevné listí,barevný dechhladí křídlyprovokuje vzpomeneš sina pár duší,jaranež poznaly zimu. některé ohně hoří dálna hrobechvždyť víšsrdce někdy přece jen pohasnou.
DERIVÁT VERŠE
Gógveršotepec,vykrvácelve velmi pozdním odpolednina létajícím koberci Magógtrubadúr z donucení,kdo hledá hranupoházené perlyu sviní v chlívku krystalyvypráví světlo v kupách jehelŽároňůmnajdi velbloudaa provleč ho.
SEDM
Láskaneznámé slovo bez peří a vzpomínekspí v šelestu vlasů NatrhejBílá bohyněmou víru v Tebea odpočívej v cizím pokoji Pohladíšbosou nohouhadí kůže zahladím pak stopy,bez nářků Oiwe. Snes nadějiv křídlech rackůtam kde v písních reznou kladiva Měsícdvanáctkrát zvadnekrví povstalcův prázdných kolébkách Sluncenechá jinýmperleťovou skříňkua spadlé závoje nevěst. Zvoníš hlasemjinovatkouzimomřivě choulímposlední přání. a dubovou ratolest.
ŽENY A ŽENCI
Bekyně zotročí víru, do oblouku. V síle žen uvadne pak cit pro svatební závoje. Medová tíže vyklučí vitráže marných snah spoutat řády v kruzích z řetězů. Po žních je každý.
ČERNÁ VDOVA
Dej mi svou krev na oltář, otevři se, polož vyrvané srdce na ostří nože, budu dnes umírat s tebou, tak se nestyď, konej svou povinnost, rouhej se, obětuj mě, Naše těla shoří ve vzpomínkách.
MEŠNÍ VINA
Co máš za lubem. v spoře osvětleném koutě, v sakristii, Než usadí se prach v lunetách, vyznám se ti, Povídej. . já tě miluji, Slova krásou protkaná, od večera do rána.
DEFÉTISTA
Někdo staví hnízda čapům,
jiný vránám pochlebuje,pod knutou jasných sluncí, amy tu jen v bahně hledáme kompromisy. . nenajdeme. Na každý pád, potřebuji třikrát vstát, než nadobro ustelu si v kopřivách a růže nezavoní.
VYVOLANÝ VYVOLENÝ
Čech k tabuli. Student oči vykulí. odloží ten hejt, pod lavici, na někdy potom. Vox populi,vox dei, Neruda.
ZTRÁTY
Zmizely, kde teď proudí naše krev. Jen prázdné objetí zůstává, kolébka tiše vzpomíná, na zpěvy páteční. A ty neobejmeš vítr, tak zkus neklesnout na mysli,ještě kus. Pády.
MAKROPSYCHÓZA
Ztrácíš mojí bolest, zase sama sílíš,
šílím. květ tvé krásy,
toužím pohladit.
Otrhám ty hnusné růže. Sním či bdím.
FILOSOFIA NATURA
Baldachýn nebe, hlíznatý odvar vlévá do řek
a kopců.
nádechem žluti prosakuje dnem,koruna s vlastním nebem nad hlavou. Paže se zlatými penízky a k tomu pár spadaných vět. Čeřím klidnou hladinu jehličí a ty dvě srny neskryje houští, to kapradím zavelí strach.
HYSTERIA
Křik. Do němoty, žebrám o stéblo, já,tonoucí. Mlč. Bez dechu, s malým zrcátkem sevři Anch.
DCERÁM
Trháš mi sedmikrásky, slzičky víl, takové máš na tvářích i ty, občas. Než však přejdou všechny zimy, usměješ se zase i na můj svět. Měj se stále čemu smát. .
SYNŮM
Vidíš málo pochopení, tisíc chyb. beze mě snad bylo by ti líp. Nebudeme si lhát, chybil jsem častokrát. Přesto.
DEPRESIONISMUS
Neznám neklid racků, odlivy ustupující ze skal, Nevidím pomrkávat hvězdy, když padám ze soukromého nebe, Necítím podzimní zorané lány, kručinku s tíhou rosy, Neslyším děti na nádvořích, hrdličky v anténách, Nemám úmysly zajíců, jen hlodám nehty pod polštářem. Dokud deptám a mozek leptám,stále doufám.
SNÁŘI&SNÍLCI
Závěsy horou nepohnou, ani vánkem, nepohrdneš spánkem. Pomáhej nám všichni Svatí. Luminiscence, vetkne tu patinu,ten kýč. do odrazů v očích, .
MÁNIE
Řízni mě střepem, ať vytryskne druhá krev, míza zpopelněných keřů. musím přece zemřít. Dnes,dál už nesmím vzduchem plýtvat. dýchat kouř ohňů co štípe v očích slepých.
RES(PIRÁT)OR
Terminátor. neměl šanci, když tuhle akci řídil. Břídil. Likvidátor.
CITOBRANÍ
Hlas tvůj mě něžně hladí, Hájím tvoje oči, Hlavou dolů s netopýry, Pověst mladé noci, Tady složím hlavu, Kříž dal neponesu, Bolí mě v kříži. To ten nůž nevyřčené zrady, Nehodící se zabijte. Cit chladný, Do čekáren se nenosí, Zaseli jsme pochybnost, V dvoraně bez vitrín, Bohatá je sklizeň, Jsme pořád spolu. I když nejsme vedle sebe, Půjdeme spát, Snad bude ráno moudřejší, Příště pošeptám Lásko.
NEPOVINNÁ ČETBA
Podzimní kniha, s mramorovou kresbou, Vídám zlatočervené listy, pojďme si v ní spolu číst, Pohádku máje napřesrok.
PROPAGANDA
Dej na má slova, Dohazovač z povolání. Mluv tedy. Až utichne ten zpěv kolem. Ve stránkách mezi řádky.
SER...SEN...SREN...PROSTĚ TAMTA JAPONSKÁ VĚC
Přichází tibetský atašé,milovník starých básní,poslechnout si našeho Fanóše,co střevem básnickým se pyšní. Prosím,laskavý pane. vlídný pán rukou kyne. Fanóšova chvíle je tu,nyní povznese se k rozletu.
KRÁL KRÁLÍK KRÁLÍČEK
Camera obscura, přicházím,vidím,vítězím. ve dne,v noci, Širáky neodhazuji. To stojí peníze,Kohn. Najdu strom a povím mu své touhy, vtisklé do fazet a jaspisu.
NETOPÝŘÍ STAV
Vzhůru nohama. Do oblak, Vím, Víš, Bývá to tak, Hlavou zeď neprorazíš, Tak nechytej lásku v žitě, Odpustíš. Proč to ticho. Ona.
(NE)MYSLÍM,TEDY JÍM?
Občas nemůžeme mluvit,hovoří se tak o KNEDLÍKU v krku.
Někdy máme pro změnu v hlavě pořádný GULÁŠ.
Vyhrožujeme,že z někoho uděláme SEKANOU.
Praktikujeme sado MASO.
TAKOVÝ TAMTO...LÁSKA
Láska.
Tak těžce ji získáváme.
. ale tak snadno ztrácíme.
OPOJENÍ Z NAPOJENÍ
Ztrouchnivělé vědro,
studna pokrytá polštářky mechu.
Žízeň.
SKLEROTIKOVO OKNO
Lucerničky v pagodách, Lampiony usedlé, Paprsky odhalují zvířený prach, Můry jsou jak posedlé, Stromy ztichly,mlčí, Brzy zase lítou vášní zvlčí, Přichází. Přichází, Slunce v poklidu zachází, Už stojí zde a verše chystá, Mistr Haiku,dozajista. Útlé dívky usedavě pláčou, Dojetím v tom objetí, Muži přes kodexy radostně skáčou, Div k nebesům nevyletí. Mluvte,mistře slova, Houkat přestala i sova, Celé japonsko stojí bez dechu, I lenoši vstali z pelechu.
TMA
Vidím neviděné, tam v bouři, Záhada slov a myšlenek, když dohoří tvoje Slunce. Letím volným pádem, s kým čím. Nepochopím.
ROZJÍMAVOSTI
Bíle třpytivé zrcadlo, Hledí do sebe, Vidí na hladiny, Jejich tajemný hlas, Čeření nikdy neodolá. Vypráví vlčímu máku, že přijde strach, že se vzedmou říjnové západy slunce, . a tak podobně. Pád, chápou jen labutě, a holé osiky v obuvi z listů.
SVĚTLO
Stačí pouhý stisk, a vidím. Nepotřebuji tvou dlaň, vsáknu rozlitou čínskou tuš a naruším tvůj systém. Klopýtej se mnou, jestli máš dost sil, zaženeme obskurní obrazce. Stačí sevřít svícen, cítit jeho poselství a husí kůži.
RAS
Černý pes, Odkud se zatoulal. Bílému v ústrety, Spěchá. Každý z jiné vsi. Bleděmodře to vře, Pod hvězdou, Hnědí jdou,pějí tu svou.
SHOŘÍME,VĚŘÍME!
Spalte naše duše.
Už pro ten pocit,že hoříme,
nevstaneme víc z popela,
pod těžkými mraky.
DEN
Vyjde moudrý jako vždy, sen věrozvěstů. Poslední slovo do pranice, nosí na krku a pod srdcem chová kousek Boha. Slina zhasí mnoho svící, i bez prstů, Rozfoukej můj prach a neohlížej se za nocí. Pojď .
A PROPOS
Tolik slov co neslyším, Mezi schody lkát, Celou věčnost. (Někdy snad jen napůl. ) Na čem lpět. Noční hlídkou, Pookřát.
ZOUFÁNÍ&DOUFÁNÍ
Tolikrát jsem řeklano
blahosklonným tónem hlasu,
Marion,
Jen pro tvou spásu,
ŠEPTANÉ SLZY
Hladil jsem ti vlasy, v tom domě,vzpomínáš. Ve Flandrech, Na jaře když tály zábrany, Čelenka z jeřabin, ti tak slušela. Když se večer procházím, Vypráví mi moře, o slaných slzách příboje, a panen z mušlí. Kvetou tulipány, .
VĚJIČKA
Když ptáčka lapají. Nežeň se. Ale když ona je tak krásná. Poslechni si radu moudrých, My zažili jsme mnohé.
PROSTĚ PROSTITUTKA
Kolik. Tolik. Zbláznila se, nejsem workoholik. Cáluj.
SINUHETI A TI DALŠÍ
V rákosové loďce, Vykup se ze stínu, Slunce neod(pouští), . má dost sil, na dosah. pánů. Co skrývá, bílá lebka v dlani.
ROMANCE NA LAVIČCE
Lístky dřišťálu, Líčí se dočervena, Necháš si pohladit dlaň. Tak jako před lety. Střípky rovnodennosti, Se skryjí v mlze, Stíny malují své iluze slunečnic, Ptáčkům napospas, Vydám se tvým studeným prstům, Morano deštivých tanců.
VÍCH
Nevaž se, Nesmí nás nikdo vidět. Kam tedy. V kupce sena, jehlu nevidět. Ale co sláma.
(B)ŘÍZY ŘÍZ
Kořání, Ryjí s hlínou za nehty, Sají vláhy dešťů, Průtrží. A ty ošklivé věci skryje mléč. Peň, Nože zabolí, Pár sprostých hesel, . a obrázků, Papírové sny, Hořké balady nespolyká, Hladká kůra.
S.W.A.T.BA
Prstýnek. Déjà vu. Oltář pro obětiny, V květinách. ANO, Ne,tohle není urna.
KOPAČKY A KVĚTINY
Přináším Ti květy lilií,Žal vyvane,Poháry hořkosti se vylijí,Láska nastane. Trhám Ti květy sedmikrásek,Splíny odplavou,Tvé rty užasnou bez otázek,Zmizí s poslední obavou. Nesu Ti puget růží,Které jinde nerostou,Jdu na trh s kůží,Protože Tě nemám jistou. Sháním květy narcisů,Zamilovaný po uši,Bez čertovských úpisů,Ztrácím klid na duši.
ATLAS SMUTKU
Vína rozlitá v polštáři, Rozdělí tři tahy štětcem, . a tvoje růže, nepřestanou vonět. Zežloutnou pohlednice, o polární noci. Neprozradím, Bolestem tvé sny, Dnes budu jen hostem, ve vlastní hlavě.
PROCHÁZKA OSAMĚLÝCH
Řapíky lopuchu, Žluté květy podzimek, Vnímám tvoje prokřehlé prsty, A pár detailů kolem, Stmívá se, Mlha nás ukryje, Zapomeň na ní, Zapomenu na něj, Neslyším, co říkají vrby. Tak poslouchej. Včera svěřily se.
POST MORTEM,POST SCRIPTUM
Zase svíce nechce hořet. Škrt. Perličky na obloze, Bůh nespočítá. "To jsou vzdálené světy,mami.
SNĚMOVNÍ SÍŇ
Milice. Nenesou zbraň,přece. Bandité. Nekrčí se v tvrzích více.
VĚCHÝTEK
Dlaň naráží, Chce rozhodit. Kosa a kámen, Nerozluční přátelé, Ale ona chce jen. . rozhalit jitra, Snítky mandlových kvítků, Roznést po chodníku, Smíchem ubírat čas, Turistům z ráje, Ukrývá totiž tajemství, a cennosti v ostružiní, .
OBEZLIČKA
Je po bitvě, Po celé válce, Zástavy se válí v blátě, Krev našich otců na den matek, Skane do tichých linií, Chutná sladce, Svádí Syrény k aktu, Převálcovali nás. Kdo. Kdo za to vlastně může. Za vlast.
ČASODĚJ
Čas, Tiká v policích, Vítr, Češe stonky kopru, Záře v odrazech oken, Slepé oči skrýší, Lidem. . jejich láska někdy projde. l.
LOUČE(NÍ)
Louče se halí do svého dýmu, Za vlahých dešťů, A teď je tu prázdno. Včera byla hodina pouhou chvílí, Dnes však zírám do kalendáře, A ptám se hvězd. Kdy se tě budu moci zase dotknout. Odešla jsi, Mával jsem tvojí vůni vstříc, Ruce mě zajaly, Kde je můj přístav.
SKROMNĚ ZA MĚ
Sedmikráskám, Úděl krutý nezávidíš, Má mě rád,nemá. Sedmkrát, . a ty jsi krásná pouze jednou. Nestačí to však.
ŘEKLA MI,ŽE MILUJE PAMPELIŠKY
Žluté púpavy plné včel,
pole radosti.
Požádám o lásku.
PODZIMNÍ ABAKUS
První list, Druhý následuje. Nepočítej. . se mnou, Listopád, Za dveřmi na rohožce, S nápisem:sweet home, Ničím.
BALADA BLA,BLA
Vysmívat se je lidské,
Než zachovati dekórum,
V odrazech kajícnosti biblické,
Obětovat bohům.
ČESKO-SLOVENSKÝ SHAKESPEARE
Zaplavím tě púpavami, Louky budou platit, Dluhem ospalých aristokratek. Žádné okvětní lístky, Na loži princezen. Horou, Spolu nepůjdem výš, Oni by se zlobili, Oni. Kdo.
NEVIDÍM ZLO,NESLYŠÍM ZLO,NEVOLÍM ZLO
Prázdné urny,vzpomínají na svých pět minut slávy. Neštěkne už po nich pes,Včera. Dnes. Ach tak.
RÁNO V ULICÍCH
Slunce v červáncích mezi domy,
Mokré boty od trávy,
Voní chléb.
VINA Z VÍNA
Předzvěst ticha. Šeptáš mi. Více slov nerozvine v květ, Mlčení,tvůj rubínový ret, Totiž. Přehnal jsem to.
GUERNICA
Rozlévám červánky po nebi, Rukou múzy, Kdo jsem. Karmínovou vodou plují papírové lodičky, Do konce světa, Kde budu. Mrtvé ručičky panenek, Laskavě hladí jejich vrah, Kdy jsem byl. Namaluji den, Avšak zavládne noc, Tak přivolám světlo.
MELANCHOLIE
Mihotavá křídla motýlů,
v květu měsíčku. Trhám rajská jablka.
SE(BE[Z])VĚDOMÍ
Závoje neřestí, Padly s ideou, Zámky, Neodemyká tvůj ret, Prstem tisknem spánky, V koutech, Bezradní,váhaví, Dopíjíme a velebíme noc, Ráno zradí.
NA BŘEHU
Proud řeky,paže stromů. Třepotají se lístečky vrby,žlutozelené prsty.
KAHAN
Prométhee. Plaménku z dávných bitev s větrnými mlýny,Podaváš mi hřejivou dlaň,Když bloudím tmou. Každý se občas spálí. Jednou jsi nahoře.
KODEX RELAX
Komíhá se plamen v lampionu,sakura pouští květ,Žlutý měsíc dorustá.
CITY V CITY
Studená lavička,Dýmající nedopalek,Hlasitý smích zní z tržnice.
HOŘKÁ
V marionetách, To zase vře, Kdosi je nepozval na svatbu a divadlo, Tak smáčím křídla, V slzách.
POSLEDNÍ VČELA
Spadané listí,Červené,zlaté origami,Kam letí včela.
úprava (2/1)
Padá list,
Červenozlaté origami,
ROMANTIK Z POPELA
Denivky,Sklanějí květy před smrtelnou tíží,A ty,Chodíš kolem nich po špičkách,Cherubíni se tomu musí smát,Dvakrát. Let bez křídel,Vznešené povznášení,Z hloubi ložnice a duše,To umí jen žena,Zase jsem horším. Jako vždy a všude,Bylo tomu tak. doposud,.
CO SE ŠKÁDLÍVÁ...
Lehce se dotýkáme slávy,
Brodíme se žhavou lávou,
Pijeme k snídani své bolehlavy,
Žehráme si někde stranou,
ZPOVĚDNÍ TAJEMSTVÍ
Tajemství v ostružinách, O tom se nemluví, Neprozradím první pusu, Ani vlasy plné jeřabin, Lehni si do popela, Nečekej bílého koně, S chocholem mává někdo jiný, Malý velký Bůh, Při zpovědi.
TĚPLUŠKA
Kam včera zavítal ešalon, Přívětivou plání za chladného jitra, Hilzny v šípkovém keři, Drahokamy boha války, Složené dlaně v klíně, Zmrzlá ceremonie přešlých nocí, Cítím guláš v kotlíku, Zemský ráj na jediný pohled, Zhasím cigaretu dřív, Vzhůru na hlídku.
SUMA SUMÁRUM
Nula. od nuly bezpočetkrát pojde. I na mě dojde. Jednou.
ABSINTISMUS
Abstraktní sen,Spíš. Nejspíš. Absurdní den,Bdíš. Nevidíš.
DRAHOKAMY
Bílé kvítky turanu,Říjnové hrátky jinovatky,Déšť kane z chrličů.
DePRESE
Sám se sebou sám,Změna snad. Samá voda,kterou oblázek nezčeří,Šeď předhání čerň,Domlouvají spiknutí,A ty. Ty. Sama jako kůl,Ani plot už nestojí,A zrcadla.
VZTAHOVÁK
Hledáme, V podzimech známky jara, Ale stíny všechno rmoutí, Kaz v té vadnoucí kráse, Tak si připadáme, Neunikneme tomu, Nechceme snad. Není třeba díků, Stačí poletující kouzlo v ulicích, Hanba prodejných žen, Když spolu jdem',Nalézáme, Nůž ve svých zádech, Okolí se rdí v opojení závistí, Ta dáma si vždy zapíná šedý šat, Šálem se vždy udusí, Jaký zmar,my chceme jen být, Žít jak žít se má, Milion okamžiků před smrtí, Na počátku konců černých nití, Vyplivneme ten chuchvalec žluklé hořkosti, Hříšný mnich a zaprodaná abatyše,Milujeme, Rozvernost těch deštivých dnů, Rozmarnost útulných pokojů, Rozmanitost spojených dechů, Rozhodně jsme nerozhodní, Nerozejdeme se dříve než na počátku denní můry, Těch pár bouřek bude s bleskem, Žádný anděl nelétá v opilosti večerů, Nad nektarem křičíme slova plná jedů, V lehu,sedu, Království za půl postele bez boje,Ztrácíme, Soudnost nad mrazivými rány, Z milosti, Argumenty se krčí v kopřivových seskupeních, Co říci, Pár zvířat,pár částí těl, Posléze zahřmí salva z děl, Bez loučení,jen tiché polykání soli, S jizvami se vytratíme i s párou nad hrncem, Kufry bez ladu a skladu, Kam v deštivé noci bez matek. Opouštíme, Komforty svých síní, Sloupořadých sálů, Rámy obrazů a benátských zrcadel, Už ne bez dechu, Slepé oči by viděly jen černý flór, Bez popela už nepovstaneme, Vydej mi své statky, Zákon o zachování hmoty, Padl do hnojiště dějin, S bohém(em),neměj se. .
PARTIE NA VDAVKY
Neumím psát poezii,
Nevím jak stvořit haiku,
Na mapě nenajdu Gruzii,
Nepoznám českou vlajku,
Z NOVÉHO SVĚTA
Vzduch. Vítr povídá o dálkách,Češe javory,Hladí i chladí,Když rve tak vadí,Tak co je jinak. Vyje stejně,Kvílivý má ryk,To znám. Létá sem a tam,Od skály ke skále,Od stromu až.
(E)DEN
Ťafka studeného deště, Kane ze zeleného závoje, Mlha nad tou krásou ustrne, Pne se orchidejím v ústrety, Jemný přídech soumraku zavane, A hladké bosé nohy, Promlouvají k písku, V příboji mezi oblázky, Kde vlny krásné koráby laskají, Ptákům zpívá azimut, Jdou tam,kam za nimi nemůžeš, Tichem hnaným do úmoru, Na větrné hůrce, Tam kde jsme byli, Tam kde jsme, Tam kde budeme, Oněmělé spící zvony, Perel svůdný lesk, Ta obnažená laskavost, Pokušení pro zvané.
POVLOVNÉ VLNY
Vřes v šumu utichá, Oděn rubášem z jíní, Vítr čechrá kopcům bujný vlas, Z vysočiny zní ovce, Jejich bekot a zvonce, Pach vzduchem letí, Havrana přivolá, Kousek nebe na zřetel, Opouštím.
NEOPĚTOVANÁ LÁV
Píšu slova s odvahou,Bez rozvahy,na jazyku zlato,Co to se mnou je. Žádný bol,To je přežitek osamělých duší,Ani v srdci zákal,Splíny už nemají tu moc,. a ani nejsou co dřív,Prostě. Dvojtečka,Jsem.
DVOJNESMYSLY
Noc šeptá můrám u lampy. Toužíme číst jen o sex. O LÁSCE. Podvolit se nevyřčené otázce,Kam s ním,Prosím.
TEN SVATEJ V ÚNORU
Ty povadlé růže ve fólii,Plané gesto. Láska co nic nestojí,Budiž. Château z tetrapaku,Cestou domů jsi kousek vypil,Zbude málo,aby byl večer hezký,Stalo se. Matné jsou chodníky,když.
MUCHŮV PODZIMNÍ VÝJEV POD JÍROVCEM
Hnědé zlato podzimu,Kane z nebeských korun králů,Slunce pořád dotírá. Nezapomeň,Když jsme spolu sbírali gemy,V mokré návěji listí. Jako každý rok,Kvetou v orosené trávě,Ne,nespadly z višně. Dětem plane chtíč,Získat je pro cizí touhy,Kdy už pukne další.
ANTI(FILOSOF)KA
Vestálky,Přijď ke mne pokleknout,pohlédnout pravdě do očí,Nechej svých mocí u kořání hor,Pomodli se v oddanosti vší,Bohům zavdej sobě na úkor. Pýthie,Chrám plný zloby záště zbořit smíš,Jen když se ku mne přiblížíš,Co slov vzácných,avšak temných uslyšíš,Zříš ten jev,kterak víš, že mnohé nevíš. Múzy,Vidět neviděná jitra a kříže,Zkrze rezavé železné mříže,Zpívat hlasem barev a snítek lačných citů,Krví smočit střenky hříchů. Králové,Vládci hor i moří,Nejeden udatný mýtus shoří,Spočine v dlaních bájí,Pohrben bez všech poct v ráji.
METAMFORA
Je to,jako. dech klíněnek v mramorovém listí,podzim,. smích dívek s opálovýma očima,jaro,. dotek růží z Jericha,léto,.
DRUHÉ VYZRÁNÍ
Po prvních bojích,V pláči přešel smích,Bez svatebních krojů a cest,Upletená lest. hnusný škraloup v logru. První ztráty počítám,Sčítám a odečítám,Gesta,pózy,Prázdné dózy. i iluze paličatých mágů.
COVIDOVÁNÍ,ANEB NA PIVO BEZ MÍRY ROZUMA
Bez peněz do hospody nelez. I když žízeň vyvolá ti třes,Děs běs. Pijme bez rozvahy s (M)mírou,S rozumem a klidnou vírou, Že zase nezavřou. Vyhledal jsem hezkou sestřičku,Ta mi píchla včeličku,Nemám se teď už čeho bát,Konečně mám certifikát.
POEŽIJE
Verš první a taky poslední,V útrobách se rozezní,Co bylo psáno,bylo sebráno. Večer nic,kousek ráno,Nesmí to být vážně bráno. Voda na tvůj mlýn. .
TRANSFORMA
Má to háček. jeden,dva. a pak v dlaních objímáš pocit ženství,Neopouští tě,jen jde zase spát,. je totiž ráno.
ABDIKACE MEZI KAPKAMI KRVE
Pal. Ochraptělý hlas plný zášti,Zavelí. Zašeptá kulky,Každá nese svůj pádný argument. Proč a nač.
SMETANOVÁ ŘEKA
Pramen. Pohlaď kámen kapko průzračná,Nech mlhu svléci plášť noci,Zvěř plachá,Svůj díl vzít si smí,Chraň svoji račí čest,Les zavoní. Bystřina. Pospíchej milovaná,Neseš sílu národa,Po úpadku přijde obroda,Hledáme touhy a noty,Ve tvých vlnách,Sen.
NEBÁSNÍK
Projev se,ty "básníku". Jak je libo. To zase budou bludy. Zrůdnost sama.
PRVNÍ VYZNÁNÍ
V očích zračí se Ti bolest mládí,Na rtech veršů visí pár,Ve vlasech hravá vůně ladí,V mžiku však vzplane ti v očích žár. Něha hladí i moji nahou mysl,Jsi tak zneuznaná,Extrakt lásky nám však zkysl,Ach,ty opilcova rána. Růže kyjovská,Slunce ti o meruňkách a vínu zpívá,Když o domově sníváš,Mám rád to jak se díváš. Dáváš sobě víc,než bys měla,Mně azyl s achátovou mříží,Říkáš posté co bys chtěla,Polykáš hořkost zim,co tě tíží.
KRÁLOVNÁM
Dej mi jméno. Margot. Natruc Annám,Mariím. Třeba jen závidím.
S PLNÝM ŽALUDKEM SE LÉPE VOLÍ,HAMLETE
U stánků na levnou krásu. Tak se zpívá v jedné známé písni. Jako kdyby přede mnou tenhle text přešel včera do živé podoby. Náměstí okupované samými stánky.
ROZERVANÝ POETA
Poselstvím otevřených ran,Je bolet. Úkolem planoucího ohně,Je hořet. V podzimech. Klíče znají hrůzy átrií,Slyšíš.
I BAL HOLKY,I BAL GIN
Pročítám žaloby jalovcových vin,Ústa prahnou po lži,Po listopadu. Co je to za hluk. To je. ticho.
BALET NA HRÁZI RYBNÍKA
Procházka bezesnou nocí,Chladným ránem,Házet perly sviním,Střídku chleba labutím. podívej,ten prám v rákosí. samá voda,Rezne,To ten čas,to je jeho úděl,Rybník na tom nic nezmění,Jen hladinu vítr omaká,Bahno spí níž,Je na dně. Snad jen ten šepot dubů mi dá víc,Snad najdem společnou nit,Tahle neděle je jiná,Dáme si čaj,Petře Iljiči.
PÁR SLOV
Vřídlo strachu,Vyvěrá z prachu,Řítím se do stran,Rozerván,Uleháš do rmenu,V objetí plamenů,Chladnému pramenu,Zdroj kamenů,Neber,Bodne tě do žeber,Nahá slast,Přichystá past,Už do ní padáš,Hádáš,Co bude dál,Co byses bál,Svlékni se,bude bál,Bez tváře král,Přilétne v dýmu měst,Plný falešných gest,S bezovou korunou,Vyryto pod runou,Vyleptá zášť,Dohromady i zvlášť,Záhada,Dráždi dál bosou nohou hada,To bys ráda,Moje chyby,tvoje vada,Hlouposti vláda,Stařena mladá,V bezzubém smíchu,Znásilní pýchu,Zatajím dech,To je tedy pech,V černých zdech,Pavouci spí,Všechno v noci smí,Na oknech dlí,Provazec,Oběšencův obrazec,Vyrytý do skelných očí,Podél obočí,Jehlou bez nitě,Jsi ještě dítě,Rozumu pozbyl,Ten kdo tě dobyl,Když vadne zlatobýl,Právo veta,Přijde sem z jiného světa,Právě sem letí,Sejme nás snětí,Ze dveří dálek,Zpoza žabomyších válek,Chřadnutí královen,Klesáme do kolen,Otočíš list,Zadře se píst,Neměli jsme sem chodit,Krví se brodit,Touhu loudit,Vraťme se zpět,Kde taje led,Kde zmírá jepice,Láska je. španělská vesnice. Ps:R+J.
POŽITKÁŘŮM
Klaním se řezaným růžím,Všem květům vázaným,Radost nesou ruku v ruce s láskou. kolik jen radosti skýtá prostá pampelišková louka. Chovám úcty k básníkům,Slovním hříčkám mrštných jazyků,Obratnosti per. jak úžasné je být políbený múzou.
HRAJE PROKOFJEV
Taktovka. Objímáme se v listopadovém dešti. "Tobě to tak sluší. ""Ten týden bez Tebe byl jak rok.
ROZMARNÉ GHETTO
Zteřelé vazby schovívavosti,Čteš zarputile mezi řádky,Smilstvem krmím do sytosti,Hnijí andělské nedostatky, Chřestím vůlí polohlasu,Nerozumíš jazyku slečny Anny,Před rozpadem poločasu,Slintáš nad miskou many, Sešlost nemístného stesku,Na kolejích k modrému lesu,Ztrátu mondénního lesku,V bestiáři knězi nesu, Tam pošlá nymfa larvy odečítá,Ve frivolním rozletu čápů,To jistý záměr skýtá,Závratě nad hnízdy katů, Umím vyjmenovat všechny barvy smutku,Celou škálu,Pestrou paletu zvrhlosti,vskutku. Od naděje motám šálu,Jen v mašli a klobouku,Bez vítězného oblouku,Odevzdávám zlato i stříbro chudých,Zástavy kladiv rudých,Kokardy z kostí,Když se sobě vlastní zlostí,sveřepě se zhostí,obviněn z podjatosti. popravy,po právu rozpráví,O tom čirém bezpráví. Beztvará matérie halasí mrazem,Bude dozajista zlomeným vazem,Při nástupu.
KULT
Fetiš prosáklý tvou vůní,Za dveřmi se dějí věci. Čím oči neoslepnou. Ve dne i za nocí. Devět ocasů koček hbitě uvadá,Stran vytříbených vášní,Karneval v zapomění,Ve zdraví i v nemoci.
FRAGMENTY Z FÓRA
Tip na typ. Národ sobě holduje,". že bude nám líp,pod stínem památných lip. "Vox populi zněle zaduje.
(I)LŮZE
Jedu si do Norska pro svoji smrt,Z mých slov dlí už jen drť,Nemám na výběr,Vyplazil jsem se totiž z děr,Slova a myšlenky už pálí mráz,Včera,dnes. no a zítra zas,Nepiš to tak. Chce to radikální řez,Polít benzínem a spálit,Hlavně v Oslu chválit,Viděné. Přelouskám další ořech,Obracím vlastní nářky do střech,Ruce plné gest,Ptám se proč.
ŽAL V OKNECH
Vlídné misky vah,Nikdy popel nezradí,Po všetečných hádkách,Tělo Páně hřeby nezraní. Nečtu už tvůj spánek mezi řádky. Vůně mlžných luk,Někdy možná podzimem odvanou,V polích nerozvine víc ten hluk,Ví,co je už za hranou. Stokrát hledím na tu perverzi.
ZÁTIŠÍM
Zvoní kapek pár,v rozverném pokusu dát naději,Uschovaný v dlaních,Nesmíš pustit. Ležérní pláč v sadech,Nezná mezí,To kvítkům medu nepomůže,Po mžicích zvadlých,Buď jak buď. Zase dalších pár kapek,Na parapetech bubnuje prsty,Spouštím se do neomalených pouští,Snad přijdou nové deště,A podvečer oněmí,než zavřeš oči,A svůj unavený stín,Který mě utopí,Mě bude znát,Do posledního dechu,V zahradách zase budeš ležet,Pod příkrovem slunečnic,Neztratím ani jedno ucho,Snad hlavu. Vincente.
VYSOKÁ MATEMATIKA
6,Dešťů vykřičelo podzimu,Co vzejde z ostrých hran,Klesá do lánů lnu,V natích snídá neduh rán. 9,Neposkvrněných početí,Topazů v potaz pěstí sevřených,K nebesům kosmu nevzletí,Ve zhroucených veřejích. 1,Odmocnina štěstí,Zastav se na rozcestí,Hleď do davu soucitem Maratů,Pochlub se zápletkou zvratů. 7,Životů a samolibých cest,Suchý,zvadlý chřest,Lilie v ramenou vepsané,Do nadějí vtepané.
V ŽENÁCH
Ty,Já,My,Šeptáme v dekách do tmy,V záhybech běli skrýváš rýmy, Ráno,V poledne,Večer,Sérum láskou znavených sfér,Lament neprovdaných dcer. Včera,Dnes,Zítra,Všednost nudy vítání,V zákmitu lichých vyznání. Bylo,Je,Bude,Nějak to půjde,Zatím to ujde. Proč.
NA JEDNU NOC
Zbraň a růži,
Přikládáš mi k ochrnutým dlaním,Boží tělo ztrácí rázem smysl,To dá rozum. To vědění tak drásá,V záři lití olova,Tak raději mě spal. a pojď nahá dál. Vrať mi deset přikázání,Nejsem lhář,Jen nečtu pořád pravdu,Vystoupím níž,tak níž jak jen mohu,Kopí mi něžně zašeptá,Ne,to zase mluví vřes,S plnými ústy káže zkyslé víno,Sedmilhářům.
CHYBAMI SE ČLOVĚK MUČÍ
Život je o volbách. Neustále se musíme přít sami se sebou a rozhodovat se,kudy se dále dát. Mnohdy si však navzdory racionálním úvahám a bystrému rozumu zvolíme špatnou cestu. Tak jako já.
HALIČ
Kůra stále ctí ten nůž,
Jeho nenasytný lesk,V hrobě dala jsi mi svoji růž,Z jasné hvězdy drásavý blesk,Závazně,nedbale chabý pach,Tisknu tvoji dlaň,A mám strach. Nehodný hladit bílou saň, Pláň neslyší další jejich krok,Pálí tenhle známý stín,Snad uplynul víc než rok,Rozerval nás ostrý klín, Pod opukou zmijích chvil,Řine se ten hnus,V žilách promile promíjí tvůj kvil,Smrt je jen malé bezvýznamné plus, Vrávoravě,liknavě,krok sun krok, List opadá i z dubu,Zbývá poslední lok,Znetvořená líc bez odporného rubu, Popel pochybností se rotptýlil,Prchlivý smích taky přestal hnít,Ráno stíny z očí smyl,Déšť,on se snaží špínu pokaždé skrýt, Tedy zahal už ústa plná hnisu,Slyším tohle ticho v drátech znít,Když epitaf si píšu,Pod kamenem a párám černou nit, V tichu ti vítr vlasy černé nečesal,Obrázek smáčela krev mých očí,Démon se zas jednou načekal,než peří načechral,To bylo tenkrát,co si teď počít. Bohabojné klamy bohorovných soudců,Křivé předsudky u svatého mučení,Rozpíná se do všech šerých koutů,Bolí vždycky loučení. V zemi nikoho,Kdo z koho,Tak do toho.
PSEUDOPIS
Neřestná ctnost,
Jako hozená kost,Prachem zvedá paže souznění,Nepřichází den po plamenech střech,Odezní. Jen špatný host v dobré společnosti,V zajetí ryzí netečnosti. Je trnem v oku slepce,Rezonancí v prasklé lebce,Přesto získává paměť slonů,Ovládá pány domů,Dlouhý steh bezhlučné řeky,Márnice z nichž ozývají se skřeky,Plavný krok osamělých dívek,Hněv navinutý do cívek.
OSMÉ NEBE
Ty,Králi v polynyách,Nech doznít hudbu mízy,Chladné prsty vezmou úpis klasiků,Opustíme rána měst a dluhů,V ledu se smí napříště snít,Honem,nejpozději ihned,A dopít láhev bez bázně a hany. Boj se odkládá na určito,Odlož tančící masku,Než odhalím křídlo netopýra,Newtone,můj milý,Poznám zákon bílých očí,Zabalených do mastné zkázy loděnic,Zpívej fialovému dýmu. Vnikáš okny svých vzdušných zámků,A růžových brýlý,Obroučkám navzdory,Každý den je posledním,Poprvé jsi hrdinou opia,I sklenice nebude vždycky plná,Tak strhni mříže svých zvyklostí. Vrať se do dávných včerejšků,Když jsi navlékal ten prsten,Vplétal kvítek do vlasů,Bez mrknutí vypíchlého oka,Lehkomyslný,Šperk není všechno.
NARKOMETAFORA
Gin nebo pervitin. Cigareta hraje druhé housle,K pilulkám proti krizi středního věku. K vzteku. Skotská nebo irská.
ZALKNUTÁ
Melodická nuance v posmrtných novénách,
Preparát rapsódů,Monogamie bez odpustku,Tahle láska na jednu moc,Nomen omen,Těžko se hledá lehčí pírko,Snadno se ztrácí. Tyhle morbidní móresy moralistů,Nemohou učit mandalu plačtivých očí,Meditují jen za polárních nocí,Poslouchej. Monstrózní souhra tiché luminiscence,Memento mori,Carpe diem,A počítej odlesky medailonů,Než padne první výstřel smutku. Mistrovský manýr dávných Potěmkinů,Zase další póza pro efekt,Rozhoď vlasy ve smaragdové věži,A čekej na polibek při karnevalu slz,Princezno z Kámasútry,Zmítáš se v područí krysích víl,Nespěchám,Vím,že čekáš.
ČLOVĚK VLKU ČLOVĚKEM
Skryje stud i vlastní bouři,
Zabije poslední pohled na nebe,I na tebe,Neustoupí šiku v kutnách,Je mu to úplně putna. To by dřív krve dořezal,Vzplanul hrdostí vrahů,Pohltí trny růží i fronty před Paříží,Přesýpá bídný dech a vzklyky,Lačně hltá očima tušené vjemy,Neskýtá mu vůbec touhy spěch,Však přece je znalý,Stisknout ty správné kliky. Pohřbít hada smí jen tak,Pohltí každý smích,Můžeš ho mít ráda,Laskat ho po nocích,Nehynouce. hladce.
PRIMITIVNÍ NARCIS
Nedívej se do hlubokých očí,
Studnice neblahého žalu,Nebo to špatně skončí,Základy břidlicových průčelí,Zřítí se z misek vah,Do výlevky výdobytků bytí,Mrzké vzdechy marných snah,Doby bez vyžití,Nechoď arkádou bez němého zvonu,Nuda v kruzích v obilí,Dále vládne,K čemu se zase zrůda uchýlí,Neharmonicky a přitom s grácií. tak ladně. Neposlouchej více pošetilost slabochů,Nedopřej jim sluchu,Vágní sliby poddaných kurtizán,Obdivem hnaných z městských bran,Snad milostným vzplanutím,Snad tentokrát bez ostrých hran,Všech zvláštních snů stran,Poslední kus konečně je hrán. Fádní mohyla bez pavoučích sítí,Kam nedoletí motýl,Nech ji vonět oratoriem stesků,Drahně duní salva vlčího vytí,Bez forem a drahých lesků,Norma vrytá do klína žen,Ojíněné řasy zase mlží,Kde se skrývá pravda,pod kamením snad.
ČASOVÉ FRÁZE
Patetická minulost,
Přísvitem zlatých nití,Eroticky protkaná a nezměrně prolhaná,Oblékla si dnes jinou tvář,Zase. Co však bude dál. Jaké další tělo chceš tu nosit. Kdo to může znát,Že pád,Až na dno popelníku,Naši víru nesrazí,Srdce mi usedá,Když se podívám do prázdných kalendářů,Šeptá mi snář,Kudy jít v osvitu rozumu.
ZEĎ NÁŘKŮ
Životem mrtev,ve smrti živ,
Když zahráváš si s břitkou lží,Staň se. Staneš se. Narušitelem systému Jemuž cizí řády nejsou vhod,A slyšíš slova chvály zkrz měděnou zář,Přijdeš-li tam,kde nebe neplane,Plameny mečů,Jako je oheň ohněm,Hořím i já,Pád,Věčný a dlouhý,nekonečně . konečně,Bezbřehou touhou zabřednu hlouběji,.
PO LÁSCE POTOPA
Stíny si už o nás nešeptají,
Lampy slepnou nocí můr,Durmany zavoní múzám,Smrtihlavům. Zvou tichý stud,Krok sun. skok,Nároží už nejsou plná zvědů,Není láska,Jen z knih prýští,Slova plná jedů,Surová,Syrová. ,.
DLOUHÉ NOCI POD LAMPOU
Svíjí se,
Tetelí nad neštěstím prvních.
Kdo nezná šero nad úsvitem,
Tam na výsluní moci,Propadne se ješitný bůžek,S tebou a sám,Spřádáš s ním blankyt ocelových odlesků,A s pavouky noci svou nit,Pro růže jež vadnou,ale neuvadnou. Nad úsvitem šeré šero tíže vteřin,Obsidiánem halí zášť,Všichni musíme nazí za paravan,. v naději,že.
1453
Střemhlavým pádem,Snáší se pírko do klína Valkýry,
Ten hlas zvonů,Posouvá horu k městu,Když už dále nemohou jít,Nohy v proutěných nocích,
Vždyť se unavily,
Vždyť krvácí. Unavené smíchem prázdných zrcadel,Vítr unáší němé výtky v pírkách rajek,