Písmák tvé ticho
Na oltáři večerajsem lámána tvým tichem.
Mohutní pod něžným klínem oblohy.
A přece mi tlukot slovzběsile naráží do hrudi jak velké černé můry.
Znovuuvíznu v proláklině prchlivého zpřítomnění,netečná ústa si láskyplně sešiju doteky tvých řas.
do dřeva a hlíny
Četná zastavení zarytá pod kůží dne,jediná skutečnost pronikla do nejzazšího těla.
Kříže v Rudě boří se hlouběji do spár předjaří,deštěm omyté k rozpukunového rána.
Krajinou zatlučená ústanemohou více vypovídat. Jen vrůstají do dřeva a hlíny.
ústa mám plná
Ústa mám plná tišiny.
Ruce od hlínyhnětou vláčný břeh večera.
Zas ustrnu uprostřed mlčení.
Usínat budu zaklíněná v kříži tvých zad.
otlouká slovo
Zatím otlouká slovo o ořech. Jádro o jádropuká, dře, rozpadá se v útlocitné oči. Do týlu řeže lámavá netečnost odlétajících ptáků. Jejich křik plodí podzimní dny.
nasycenost
Zůstanu nevyslovená.
Skulina, kterou profukuje.
Sytá řeč se obrušuje opatro tvrdé skývy chleba.
O břitký dosah ticha rozrazil sis ret
dotknout se žebrem
Vlámu se do škvír mezi tvá žebra. Jedno mi daruješ,abychom zvěčnili poutov rovině svátostné konvence -přiškrceni stehy,vyhloubeni z podoby,měkce vyhloubeniz palčivého bělma života.