Múza

Při řevu koní hřmících starou ulicía chladu večera, co na město si sedl,a chladu večera, co říjen okousal,seděla v parku v tiché fantazii. Snad nymfa starých piniových sadů,snad mladá dívka školou povinná,seděla v parku s rukou na kytaře,co chvíli strunu prstem hladila. Tu tóny zněly ztichlým podvečerem,tu tóny v moři dálnice se topily,tu tóny prýštily pryč, vzhůru ke hvězdám. Seděla v parku s prstem na kytaře,celá osamělá, smutná, zbytečná.

10. 10. 2024
0
0
40
Volné verše

Večer

Odešly už hvězdy,
na obzoru se rozpíjí světla paneláků.
Drápy větví klestí pohled
přes údolí se železnicí.

23. 11. 2024
1
0
44
Volné verše

Dotek

Z toho obrazu vystoupil běs,když sledoval jsem skrz plátno ruku mistra,jak čmárá po opačné straně. A že se tou rukou dotkl mojí tváře, cítím teď co cítit měl jsem dřív. Z toho obrazu vystoupil běsa jedním z nich snad jednou budu já.

29. 10. 2024
1
0
42
Volné verše

Víno a druhé věty symfonií

Jsou minuty, kterénespláchne víno ani druhé věty symfonií. Sobecké stěžovat si, žeproč když může ontak proč ne, proč ne ty. Ale ta sobeckost přece jenom sedí k člověku jako touha vínem a Largemomývat ji pryč.

11. 10. 2024
2
2
85
Volné verše

Poslední chvíle bdělosti

Všední den jako glissando na ten nejvyšší tón,jako nekonečná cesta podzemním vlakem,jako píseň znějící bez refrénu,jako lístek vzdalující se od schnoucího stromu,jako árie o několika slovech trvající věčnost,jako anafora sta milionů veršů,jako fotbalový tým bez míče útočící,jako mýdelnatá voda plná bublinek,jako naškrobená košile se stem černých skvrn,jako potápějící se loď v čajovém podtáckua také jako dlouhá pouť s vytyčeným cílem. A oči se klížía pero už vyschlo a papír popsána hvězdy zase vyšlya sluníčko už zapadlo pod postel. A sbohema zítraa sbohema brzya mám tě ráda brzy. A dobrou noc.

11. 10. 2024
0
0
49
Volné verše

Doufání

Není vždy den, kdy štěstí smáčí nám vlasya do očí proudí svit katedrál. Někdy jen doufám,že koncert poslední tón už nezahrál.

11. 10. 2024
0
0
36
Volné verše

Když vracel jsem se domů...

Když vracel jsem se domůtěsně před půlnocí,smutně jsem na chodník patřil. V uchu mi stále znělytři tóny pianového ostinata,jež slyšel jsem možná před chvílí,možná nikdy. A dorážely karavany deštěze všech strana přes hustou polévku smogunezářil měsíca místo hvězd bodal do očídoutnavý svit pouličních lampa krvácejících semaforů.

11. 10. 2024
0
0
43
Volné verše

Často se okolí jeví...

Často se okolí jevíaž přeskutečně,nad míru obvyklosti. Stíny vystupují z obrazujako z plátna pátého rozměru. A vlasy se ježí přítomnostídalších sfér.

11. 10. 2024
1
0
49
Volné verše

V ulici se na moment...

V ulici se na momentzastavil čas. To abychom jej stihli dohnat píďalčím tempemhoupavcůpod plynovým světlemnočního klubu.

11. 10. 2024
0
0
43
Volné verše

Rozedranci štvou...

Rozedranci štvouproti sobě zbytky osazenstvaroztroušeného Světa,v němž pro jedno kvítíslunko nesvítí. Hlava na hadrya srdce potopené v lihuvláčejí se po Národníve víru večeřiska.

11. 10. 2024
0
0
43
Volné verše

Nad nábřežním mostem

Sloka před půlnocí. A nad nábřežním mostem noc už tiše loká den. Tak zrazen, zrazen, zatracen. A nad nábřežním mostem tiše už se chýlí,co chvíli při světle jsi s touhou sledoval,pod polštář mechu a tmavé noci padáta stará, stará a ztracená.

10. 10. 2024
1
0
235
Volné verše

Výlet se svíčkou

Při koncích, kdy docházejí sílya pokradmu se chýlí k Tobě tichý host. A v uších hučí, a chtěl bys každou chvíliustát, proti hodinám se otočita držet v hrsti celou pravdu znenadání,tu pravdu kterou potkals na scestí. A v dálavách už jiné světlo blikáa rozestlaný pokoj nás ke spánku zve. A tam, kde dříve slyšet byla píseň,tam kůrky chleba leží pod stolem.

10. 10. 2024
0
0
36
Volné verše

Mrtvá města

Mrtvá města v nočním světle plynu,cesta nezdá se Ti rázem neschůdnáa do tepny jim vtéká nová krev. To po těch měsících, kdy v přílivech tma tápala,kdy večery jen smutně kolem bloudily,celá se rozzáří, města živá světlem. A po chvíli už málokdo, jen málokdo to ví. To tenkrát, chvilku po půlnoci, padal první sníh.

10. 10. 2024
0
0
29
Volné verše

Podzim

To se tehdy nevědělo, čeho všeho kapka zkusí,padávala potměšile na naleštěnou střechu. A co se dotkla kapka plechu, rozplizla se jako pára. A byl zase podzim,ohlášený splínem,který zpod rukávu vykoukl a vešel secelý do kapsy od košile. Padávala kapka potměšile,a naleštěná střecha plná kapek záhy dešti čelila.

10. 10. 2024
0
0
29
Volné verše

Svědomí

Posloucháš tichounký hlásek v svém uchu,co tiše šeptá ti třesavým vzdychem:„Schovej se, styď se a utíkej. “Umřel bys pro hlas tak vzdálený, že pro něj tvé svědomí jenprázdný hrnek na čaj plní.

10. 10. 2024
0
0
30
Volné verše

Ticho

Po tolika západech sluncebych si zvládl zvyknout i na smrt. A když jsem chtěl setrvat pod hvězdami v tichu,pořád mě rušili cvrčcia můj krevní oběh.

10. 10. 2024
1
0
47
Volné verše

Vina

Postavil sis vlastní jistotu na spílání sobě samému,avšak teď, zdá se, ti došel dech. A marně ho hledáš. Je to jako bys křídou po bílých psal zdecha nemohl se dobrat odpovědi. Čí je to vina, když ne Tvá.

10. 10. 2024
0
0
34
Volné verše

Deziluze

Kolikrát jsme skutečně byli při smyslech. Když sundal sis poslední z masek,už bylo pozdě na hostinu. A tím zvláštním odstínem smutněníjsi mi zamazal celou sítnici. Tak se tedy loučím,odcházím nadobro a se zlem nic mít nechci.

10. 10. 2024
0
0
37
Volné verše

Kapička

Tak se zasnilo popelavé nebenade mnou a Tebou. Připožděné smutky nesou se z dálky tmoua tou ozvěnou kladou Ti do rukou kapičku z chvil, které už nebudou,až za pár dní je zapomeneš. A občas mám slov jenom po kraj hrníčku,však plnit s nimi chtěl bych oceán.

10. 10. 2024
0
0
38
Volné verše

Mlha

Ulice zalyká se kaluží z mlhy,ladně dál luna jí světlem svým hladí. Doplatíš na to taky,až odplují z oblohy šedivé mrakya mládí se od lásky odtrhne. Serve pryč hvězdy i polárky záři,probodá párátkem mlhavou clonu,roztrhá měsíc i cestu zpět domů. Zůstane tvrdá rýha v zemia pár myšlenek na kdysi.

10. 10. 2024
0
0
44
Volné verše

Záchod

Při dnešní páté návštěvě záchodupochopíš tu marnost rukopisůpsaných rozklepanou rukou na vodu plnou slz. Jsou chvíle, které zůstanou chvílemi. A po tobě potopa spláchne,čím uchovat jsi je chtěl.

10. 10. 2024
0
0
39
Volné verše
Nahoru