Vlašimova teorie střelby a její těžko předvídatelné důsledky

,,Zbraně přinášejí smrt, zejména však těm, na ktreré se zbraní míří," podotkl moudře Vlašim. Nebyl však natolik moudrý, aby stál na té správné straně hlavně, o níž si myslel, že ho nezradí. Dutý, tlumený zvuk výstřelu přehlušil tyto rádobyrozumné úvahy o zbraních a jejich účelu. Vlašim se pomalu sesul k zemi.

21. 10. 2004
2
0
2393
Miniatury, hříčky

Tichost světla

Jeho domovem byla rozměrná mongolská jurta. Na stěnách visely biče a revolvery, jako tichá dekorace dneška. Vlašim přistoupil k velkému, výkyvnému zrcadlu. Niklovaný masivní rám zrcadla visel na obrovitých mosazných pantech, které mu umožnovaly horizontální výkyvný pohyb.

20. 10. 2004
1
0
2001
Dramata, scénáře

Prásknutí bičem

Houda před sebou tlačil nezvykle velký, osmset kilo těžký jídelní vozík vlastní výroby. Malá ocelová kolečka vozíku měla uprostřed obrovitá ložiska, která jim teoreticky měla umožnit plynulé otáčení. Kolečka byla vyrobena třískovým obráběním z nerezavějící chirurgické oceli 440C. Vozík přese všechno zanechával na dřevěné lakované podlaze dlouhé rýhy, občas se zarazil o vystouplé prkno, a tehdy musel Houda opravdu silně zatlačit, aby ho uvedl opět do pohybu.

19. 10. 2004
0
0
1779
Miniatury, hříčky

FUMAROLA

Na okraji pětset let starého pole pod Pětiprstou horou se vynořilo několik postav. Dva muži a jedna křivoprsá žena. Zanedlouho se k nim přidal muž jedoucí na byciklu. Ostatní cyklistu bouřlivě přivítali - byl to inženýr Klimeš, samozvaný člen místní domobrany-
tzv.

18. 10. 2004
2
0
1872
Povídky

Bílý Orion

„Duše zemřelých, duše zemřelých“, zanotoval vrychlém sledu přes svůj pysk Vladimír, jehož vysoký hlas, nesoucí se po větru, rozezněl prázdnou poušť.
Libor, mohutný, podsaditý muž, který přemohl jaguára, právě vyšel ze stanu a pravil: „Ty jsi velký básník Vladimíre“ a bez dalšího slova se vydal se do pouště. Jeho kročeje zanechávaly vhorkém, sypkém písku beztvaré stopy. Liborovi činil každý pohyb nehorázné utrpení – koupal se ve svém vlastním postu.

30. 06. 2004
2
0
1667
Miniatury, hříčky

Šílený Dandy - přisluhovač

Staněk padl pod surovými údery zmrzlého kuřete. Dandy mu zmrzlým kuřetem rozbil hlavu napadrť. Nepotřebné kuře dopadlo se zaduněním do kouta garáže.
Po návratu z nákupu, který trval nepatrnou chvíli, políbil Dandy již chladnou mrtvolu spolužáka Staňka na holý zadek a zapálil benzínový vařič.

29. 06. 2004
2
0
1696
Recenze i neliterární

Eritrea Night

Byla noc, typická Eritrejská noc. Hlučný generátor-zdroj elektrického proudu, se najednou zastavil a vpoušti se rozhostilo ticho. Muži ve stanu zneklidněli. Zhaslo jim světlo, právě když hráli karty - tento druh přijatelného hazardu.

28. 06. 2004
1
0
1753
Miniatury, hříčky

Co je to?

„Co je to,. “ zeptal se žebrák kolemjdoucího pána, ukazujíc na dlouhou černou hůl v jeho ruce.
„Já jsem to. ,“ odpověděl děda Valentýn zvědavci a udeřil žebráka magahonovou tyčí do hlavy, tak silně, že ten upadl s proraženou spodinou lebeční.

06. 06. 2004
2
0
1686
Miniatury, hříčky

Únavný večer na venkově ve společnosti přátel

,,Vzlétnul jenom proto, aby se zabil,“ dočetl Ivan větu, načež se zaklonil a rozevřel svá kolozubá ústa k dlouhatananánskému zívnutí a usnul, když to viděla Adéla, rozesmála se na celé kolo a tak odhalila svůj ozlacený chrup.
Lecithin, natures bounty, hláskoval Hňup pomalu, téměř neslyšně, přesto však s překvapující sebejistotou a jeho slova zanikala v praskání krbového ohně, který voněl borovou pryskyřicí.
„Střelím tě a pokloním se ti,“ četl po náhlém probuzení úryvek z příběhů romantického hrdiny Ivan, kterému okřídlené víly spánku, které nechtěly, aby četl, opět zavřely víčka.
Lucka si zatím utřela šňupák do nevzhledné hadry a prolétla zvědavým pohledem tváře přítomných, jakoby v nich chtěla vyčíst to, co již dávno věděla, ale nebyla si tím jista.

05. 06. 2004
0
0
1578
Miniatury, hříčky

Zahnívající kremrole a šeptající kamelot

Dvě neviditelná zvířata stojí uprostřed ulice, kamelot šeptá a odhozená kremrole hnije jako o závod, takovou rychlostí jakou je jenom v dané situaci schopna, aby nenarušila dopravní zácpu.
Neviditelný pes řekne neviditelné kryse: „Proč stojíme uprostřed této dopravní zácpy,. “
Krysa odpoví: „Pošleme tam letectvo a zácpu rozeženeme. “
„Kam pošleme letectvo,.

04. 06. 2004
0
0
1805
Povídky

Flagelant Nekuda

Nekuda uvěřil sám sobě, že hůř vidí, a proto když jedl díval se na potravu přes lupu. Jeho pohled byl ovlivněn a do určité míry i zkreslen zvětšovacím sklem. Dojedl sépiově hnědé uzené kuře, utřel si mastné ruce do kalhot a hlasitě si uprdnul.
Jééééé, mmmffff, aáách, zhluboka nasál zkvašený smrad prdu, jež mu byl tak libý.

01. 02. 2004
1
0
1786
Povídky

Chalemont

Automatická brána před starou židovskou vilou se otevřela a černé BMW vjelo dovnitř. Brána, střežená kamerami, se sama zavřela. Z BMW vystoupivší muži vešli nezamčenými vstupními dveřmi, byli očekáváni. Čadil vstoupil jako první a ostatní za ním vystoupali po schodišti do prvního patra.

16. 01. 2004
0
0
1588
Povídky

Iba raz Mišo!

Jednou ráno, když šel Mišo zase vítat slunce, vzal si sebou svoji japonskou hračku. Byl to dar od kamaráda, který se vrátil z Japonska a nemohl dvaadvacetiletému Mišovi hračku odepřít, neboť ten na ni upíral lačné pohledy. Hračka se jmenovala PrimoPuer a byl to bezpohlavní panáček s napůl zvířecím obličejem, zhruba o velikosti rugbyové meruny. Hračka ovládala na 200 frází v náhodném pořadí.

15. 01. 2004
0
0
1548
Povídky

Jak Phuong vytáhl červeného kapra

Leguán se probudil pod osamělým kávovníkem a protřel si oči. Slunce již bylo vysoko nad obzorem. Vzal svůj ruksak, hůl a pomalým krokem vykročil směrem k domovu.
Jakmile dorazil, Čáp mu sdělil horkou novinu: „Phuonga bolí zub“.

01. 01. 2004
0
0
1968
Povídky

Divoký Rmut

Černá dvanáctsettrojka se odpoutala od budovy krematoria a velmi pomalu jela po hlavní hřbitovní cestě, kde zabočila do vedlejší uličky s číslem 15, vedoucí mezi řadami náhrobků až do místa, které bylo dále neprůjezdné.
Byl třeskutý mráz, havrani krákali a čerstvý sníh křupal pod nohama přítomných. Šest mužů, různě vysokých, v černých oblecích přistoupilo důležitě k autu, vyndali rakev a nesli ji opatrně, ale slavnostně, k vykopanému hrobu. Zde si na okamžik odpočinuli a spustili na popruzích rakev do jámy.

31. 12. 2003
1
0
1848
Povídky

Pach krve

„Doneste mi někdo pivisko, dal bych si pivisko. ,“ znovu zopakoval Bečvář (muž s trojitou bradou, jinak mistr řezník) a udělil pořádný štulec poblíž stojícímu učni. Ten běžel splnit mistrovo přání. Bečvář vypnul přenosné rádio, hrající hlasité rockové skladby, utřel si zakrvácenou dlaň o svoji bílou zástěru a otevřel zuby přinesené, lahvové pivo.

30. 12. 2003
6
0
2051
Povídky

Horké pečivo

Leguán a jeho bratr Čáp seděli u stolu a popíjeli černý gruzínský čaj. „Nemáme pečivo“, řekl Čáp a usrknul z porcelánového šálku kouřící černý čaj. „Zavolám Phuonga“, řekl jeho bratr Leguán a zuřivě zacinkal malým zvonečkem. Po neurčité době se rozrazily dveře a mezi futry se objevil odulý obličej vietnamského sluhy Phuonga.

24. 10. 2003
2
0
1246
Povídky

Kožovité vejce

Korkumian spolknul hrst ostříhaných nehtů, zapil je sklenicí odstáté, vlažné vody na zalévání květin a pohlédl do modrého plastového kýblu na kožovité vejce. Vejce mu pohled opětovalo, což Korkumiana silně rozrušilo.

10. 10. 2003
4
0
1743
Miniatury, hříčky

ARMAGEDDON

Korkumian se připravoval na premiéru svého večerního čísla v bar-klubu Půlnoční hvězda. Oblečen byl v bílém fraku, na hlavě bílý cylindr, pod krkem červené fiží a jeho bíle napudrovaný obličej dokresloval a celkově podtrhoval tuto bílou nádheru. Stal se významným osvoboditelem bílé barvy. V uších měl velké zlaté kruhy a rty namalované modrofialovou rtěnkou s leskem – symbol absolutní čistoty a volnomyšlenkářství.

09. 10. 2003
2
0
1055
Povídky

Výlet ve jménu kříže

Nekuda se vydal na výlet za jedním věřícím „pošukem“, jak rád říkával. Tento dvaačtyřicetiletý, 180-ti kilový, olbřímí tlusťoch, obvykle páchnoucí čpavým potem, rád hraje šachy a nenosí ponožky. Jmenuje se Jan a Nekuda přijal jeho pozvání s vidinou přetržení řetězce nudy, která se mu lepí na paty. Už ho ani nebaví sledovat dětské porno a SM a to je co říct.

20. 09. 2003
5
0
1173
Povídky

Houpací kůň

Uprostřed starého pokoje, vytapetovaného zeleným vzorkem lilie, se na zašlých, šedivých parketách pohupuje velký, dřevěný, houpací kůň s již oprýskanou polychromií. Za parapetem zvětralého okenního rámu se usadil černý, uhelný prach. Kůň se houpe sem a tam v nepravidelném, disharmonickém rytmu určovaném, náhodným působením vesmírné energie. Nakřivo visící stropní svítidlo, vytvořené ze dvou vzájemně soustředných, kovových kruhů, prokvétá rzí a vrstva niklu, která mu kdysi dodávala lesk, se na mnoha místech odloupnula.

25. 07. 2003
2
0
1169
Miniatury, hříčky

Sportovní jízda

Tlustý Aleš se řítil svým bílým trabantem městem a dopřával si stereofonní poslech ze dvou silných basových reproduktorů, umístěných v malém autě přímo za jeho hlavou. Cestou minul starého blázna, cucajícího růžovou pastelku, ale nepřikládal tomu žádnou váhu. Dorazil za Edouardem, svým mechanikem, který tak pečoval o jeho závodní stroj. Mechanik Edouard stál na malém, rozpraskaném betonovém plácku, ruce zapatlané od čertího hovna a v levačce nezbytná láhev cocacoly.

24. 07. 2003
3
0
1244
Povídky

Modlitba světla a krvavý obsidián

Slunce hřálo, dalo by se říci, že přímo pálilo. Sluneční svit je pro rostliny tím pravým požehnáním. Někomu dává život a někomu strach ze smrti. Nekuda stál uprostřed dlouhého, rušného náměstí a pozoroval ten životní šrumec kolem sebe.

16. 07. 2003
6
0
2406
Povídky

Lesík uprostřed polí

Zemědělec Grmela zastavil svůj traktor u této oázy uprostřed polí. Slunce svítilo a hřálo, vzduch voněl a povíval mírný větřík. Zemědělec vstoupil do lesíka, kde byl vzduch o poznání chladnější. Jako by slyšel hrát zvláštní, uším lahodící, nadpozemskou hudbu.

20. 06. 2003
2
0
1020
Povídky

PEKLO NA NEBI

Rudolf Semjon šel podzemním průchodem, jehož stěny byly lemovány opadanými obkladačkami a potrhanými plakáty. Průchod ústil na čtvrtém nástupišti. Bylo strašlivé vedro a Semjon hluboce zalitoval faktu, že se včera neosprchoval. Jeho košile byla propocená zejména v podpaždí a po zátylku mu stékaly řeky potu, které se žíznivě vpíjely do límce košile.

06. 06. 2003
3
0
1149
Povídky

Zvláštní trojka

Nemluvný Rus, Španěl a trpaslík. Všichnisedí uprostřed kruhové místnosti s tlustými zdmi. Španěl kouří cigaretu a hloupý trpaslik se srandovní zelenou čepicí mu náhle hodí do obličeje kuličku papíru. Pár vteřin se neděje nic.

23. 05. 2003
2
0
1692
Úvahy

Vítězsvtví Rudolfa Semjona

VÍTĚZSTVÍ RUDOLFA SEMJONA
Rudolfovi je padesát let. Každý den, již třicet let chodí pravidelně do práce. Byl jenom devětkrát nemocný. Je zaměstnancem státních drah.

28. 04. 2003
4
0
2166
Povídky

Polibek kobry

Polibek kobry
Leží tu přede mnou šestipalcová stříbrná dáma, ladně oblých tvarů. Za všech okolností stejně elegantní. Na poličce nad postelí vřadě úhledně seřazeno šest vycíděných nábojů, stejné velikosti, aristokraticky dlouhých jako štíhlých. Jak laciné.

17. 03. 2003
7
0
2085
Povídky

Píšťaly a fujara Oty Fajta

Píšťaly a fujara Oty Fajta
Vjednom severomoravském okresním městě, měl náhodný chodec možnost na mnoha místech spatřit plakáty a upoutávky na světoznámého folklórního umělce, proslulého hráče na fujaru, Otu Fajta. Barevné plakáty zvaly na dvouhodinový koncert do divadla hudby a nabízely nevšední zážitek zposlechu fujary a píšťal. To vše za příznivou cenu šedesáti korun. Začátek koncertu byl vdevatenáct nula, nula.

14. 03. 2003
3
0
1976
Povídky

Mravenec

Mravenec
Jednoho letního odpoledne šlo malé dítě na procházku, asi chytat motýly. Kdo ví. Jisté ale je,že si neslo malou plechovou nádobku fialové barvy na borůvky. Dítě položilo bandasku na zema začalo si hrát se dvěma kusy dřeva.

13. 03. 2003
4
0
1532
Medailonky lit. osobností

Výživa a vyprazdňování

Výživa a vyprazdňování
Jistý mladý muž, student teologie jménem Adolf Nekuda, seděl na židli ve svém pokoji se zatemněnými okny a četl si životy světců. Nekudův pokoj připomínal svou důstojností zatuchlou klášterní kobku. Vůně kadidla a františka jež Adolf pálil, mu připomínala kostel a uváděla jej do nábožného transu. Pokoj měl ošuntělé, špinavé stěny a vrohu naproti dveřím, byla Nekudova postel, jako vždy pečlivě ustlaná a skvětovaným přehozem, který byl po obvodu rozpáraný a roztřepený.

12. 03. 2003
10
0
4195
Povídky
Nahoru