Disharmonie
„Cítím v tom světě příliš mnoho dutých míst,“ řekl po návratu domů rozezlený děd Vševěd. „Poškrábej mi na zádech matko. Tam, co si nedosáhnu. Jak to asi dělají delfíni.
...
„Cítím v tom světě příliš mnoho dutých míst,“ řekl po návratu domů rozezlený děd Vševěd. „Poškrábej mi na zádech matko. Tam, co si nedosáhnu. Jak to asi dělají delfíni.
...
a už je zase pátek
pro změnu Velký
tak dumám si
jakoby jindy ne
...
Čas odkapával z kohoutku na mísu, kde jsem měl uzenáče. Na papír jsem namaloval mamuta. Kdybych to tak uměl jako Zdeněk Burian. „Necháme to trochu ztuhnout a pak jdeme malovat,“ řekl umělec na bitevním poli po bitvě.
...
Žili jsme v přesýpacích hodinách a drželi se za ruce úzkým přesypem. Sáli si navzájem krev pro občerstvení všech těch dnů. S vědomím, že ani za milion let se nepoznáme navzájem tak, že bychom si spletli svoji krev. V seznamu svých hříchů jsem usnul na druhé stránce.
...
po půl roce kvetení
můj vánoční
si dá pauzu
je mu přáno
...
Ulehl do vln rybníka a začal si číst noviny. Zprávy z celého světa. Vědom si toho, že ho podvádějí každým slovem. Přes rameno mu četl vodník.
...
Můj waršawský wýstup (z vlaku), prosinec 2007 ((z kolekce Odposlechnuto. ))
Buď už na konci listopadu, nebo na samém začátku prosince roku 2007 jsem (více méně služebně) vyjel do Polska, do Varšavy; měl jsem tam ovšem , při mém cca týdenním pobytu, přibližně dva a půl dne volno, a tak jsem se rozhodl vyjet alespoň nakouknout do města, které mne už dlouho lákalo a sice do Gdaňska (stihl jsem potom ovšem i zajížďku do nedalekého dvouměstí Gdyně - Sopoty).
Program v Gdaňsku jsem měl intenzivní, tudíž jsem tam téměř nespal, a tak nebylo divu, že jsem, při cestě rychlíkem zpět do Varšavy, usnul nebývale hlubokým spánkem (což se mi tedy v (nelehátkovém) vlaku často nestává; - spávám většinou pouze „na půl oka“).
Tak tedy – nevzpomínám si již, zda se mi v tom vlaku i něco zdálo, ale mé probuzení bych popsal asi takto:
...
S pěstí zaraženou pod bradou. Tak jako dospělý muž. Dívá se hoch na zralou ženu, která si čte noviny. Aniž o tom pořádně ví, tak už ho podvědomí žene stezkami chtíče.
...
rozkvetlá třešeň
hodovní sál pro včely
stín pro polibky
rozkvetlá třešeň
...
to když slova
chybí
a nebo je jich moc
je jedno přes druhé
...
Očima jsi mi říkal
Už se nepřibližuj
Potkali jsme se
Příliš pozdě na lásku
...
Za úvozem v lese vzpomínám na krásy hvězdného nebe, jak se rozprostřelo za úplňku nad mou hlavou, pro tento zážitek rád bych žil znova a znova, jenžee čas jde neúprosně dál a já z té hvězdné oblohy už nosím jenom vzpomínku.
Hlučná hudba, černé světlo a horda mániček podupávající v trávě pod vlivem rytmu, to vše mi chybí, ikdyž už jsem se to za ta léta naučil ignorovat, ba až nenávidět.
Kdo mi pomůže na cestě životem, když kamarádi už nejsou a rodiče opakují ty samé rady pořád dokola. Jak se mám vyznat v tom nepřeberném množství informací, kterými nás svět neustále zahlcuje.
...
„Jsem panna. “ Tvrdila, když se mnou mluvila přes mřížku zpovědnice. Ani jeden z nás nevěděl kdo je ten druhý. Jen jsme si podvědomě uvědomovali, že jsme oba dva podvodníci.
...
Bořek Dočkal, bývalý reprezentant
Fotballový Fellini
Dočkala se dočkala
Ze tmy se
...
Je skoro půlnoc. Odněkud zazněla budovatelská píseň přeplněná radostnou notací. Rozhodil jsem do vzduchu kupu papírů. Popsaných pocity sedícího člověka na zadním sedadle v kloubovém autobuse, který stále někam zatáčí.
...
dny jako korály
sotva začne
malý velký kolotoč
zas večer
...
„Měla bych ti něco říct,“ řekla mezi pokrmy z písku. Ve šlehačkovém období mluvila jinak. Většinou si zpívala v cizích jazycích. Já mluvil pořád stejně.
...
Zenový mistr
Merkurio . taky je chudokrevnej
taky ho cpu denně jabkama
s hřebíkovou příchutí
...
Vím, že do letadla nikdy nevstoupím. Nevím kam bych cestoval. Líbí se mi dvojplošníky, ale když nemám odvahu se za letu projít po jeho křídle, tak k čemu by to bylo. Mluvil jsem o tom se ženou, která byla ve svěrací kazajce.
...
. a bejby .
Hlavně stručně. Než přeložíš
co chceš říct, zapomeneš
co chceš překládat
...
spala celé dvě přesýpací hodiny
Když se vzbudila
Nevěděla jaké
Říkám jí „no, dvě přesýpací hodiny, ty nevíš. “
...
chtěla bych jít s tebou
za ruku
jak tehdy
tam
...