Písmák Posílal jsem otázku na daně
znal jsem Dany dvě
a na jedné bych otázky psal moc rád
a že jsem jich měl
nevyslovitelných ústy
...
pořád věřím že budu ze studny tahat déšť
Ticho stodoly pod střechou převaluje horkost po žebříku
má oči po břidlici řekla bych
ticho čnící po kočce co ztratila dech mezi druhým a pátým krčním obratlem
kuna pak do rána krmila mladé čímsi zpěvem
...
Jarní vlání
Každým rokem v čase jarním
topím se v pocitech,
snad že své dny hříšně marním.
Cítím se v moci těch,
...
Krásný život
Z díry vylezl jezevec. Člověk by se až divil, jak může vypadat tak čistě, když přece žije v temné noře, kde je plíseň, vlhko apavouci. Jezevec si olízl stříbřitý kožíšek a pomyslel si: „Celý život trávím okolo své nory, do které se na noc vracím. Takhle vlkem kdybych se stal.
...
list krajka
Zvedneš ze země loňský list, opatrně vložíš do náprsní kapsy. Je křehký krajkovím žil.
Žilek. Měníme se.
...
Bubnování za Karla Hlaváčka
Hrál kdosi na buben a celý svět se třás´hodiny na věžích i znaky na římsáchS rytmem se nesl žal i zvonil dětský smíchzvuk sílu hromu měl, jenž duní po lesích
Hrál kdosi na buben a celý svět se chvěljeden se rozdával, druhý jen závidělněkdo šel kupředu a někdo pozpátkuněkdo si upletl pro svůj krk oprátku
Hrál kdosi na buben, celý svět zaplakalBránil se radosti. Bránil mu vsrdci val. Už srytmem mizí den, už večer halí nochrál kdosi na buben volání o pomoc
J. V.
...
Cesta tmou
Tmou nočním vlakem sám zas jedu domů
a v prázdném kupé zvolna usínám.
Rád svěřil bych se, ale nemám komu:
jsem gambler, co se vrací z kasína.
...
My
byl jsi jen obyčejný starý mužmilovals historiia psal dopisypo tvé smrtipřál sis abychom tvoje tužby nezazdilypřesto se občas naše oči točilyjak mlýnské kolobělmo a obočí ve střetu tolikrátco sis to jen myslel, abychom udělaly-tvé myšlenky jsme rozprášilyokolo kostela tak jak sis to přálspí tam tvůj kousek - za tohle jsme se ještě neomlouvalya další kousek tebespí pořád u plyšového psak mým druhým narozeninámmezi pohledy které jsi psal do Vacovaa stříbrnou holubičku mezi všemi kresbami v památníkuta malá holka co šlápla do hovna a tys jí nadávalzapálí si u patníku na sídlišti taky jednu ze svých rakví-ani nevím, kolikrát proklels rakovinucucala šťávu z babičky a já si toho ani nevšimlazatímco umírala já jí spala na klíně a vlastně je těžké říctco všechno si z ní pamatujuje podobná mámě, když i ona stárnešaty zašlou červení lovila vždycky z naší skříněohrádku ze dřeva slepila gumičkou z mých vlasůměly jsme jeleny, srnky, vlkyvšechny jsme léčily a věřily v cestuvrásky jí hloubily tvář daleko dřív než toběa kdykoli hrdlička zavrká na balkoněs láskou vzpomenu si na ně-a teď po letech si píšu sama a rukou rozcuchávám mlhujaká ironieco zbylo mi z nichprázdná krabice se zvířecími figurkami- rozdala jsem je dětemohrádka dávno proleželá smetíma tisíc vzpomínek - máma nevěří že ještě znám jejich hlasbylo to dávnoaleurčité minuty co dotkly se dítětese nedají nikdy zapomenoutjsou tu pro násabychom navěky mohly dýchat-zkrátkapro mě bylzcela neobyčejný starý mužřeknětemálokdo dožije devadesát jedna let bez chyb pletibez vrásekbez bědování na stáříříkají, snad aby mě utěšiliže sledují mě z nebeale já doufám, že tohle se vážně nedějeurčitě nechciaby mě vidělive všech každodenních dobách mého umíráníprostě ať jdou dál a už se neohlížejíať si mě uložíněkam dozadu takovou jaká jsem bývala v jejich snechbát se nemusí, že bych přes všechny neřestiutopila vzpomínkyprotože zrovna onise narodili pro tonebýt v druhých pohřbeniobčas na mě mrknou podivný cukrbliky když lidi řeknouže mám po něm tvář jak z první republikya emoce rozhárané po jeho kučeravéživotní láscea jestli jsem po nich zdědila i dlouhé ráhno tmynikomu to nepovímto všechno navždy skrývám v soběať už navazuji na to co sráží mě dolůjá se nezlobímdokud jsem tady - jakákolivv zádech hřeje mě ne zcela mrtvé My.
...
TD - Eustella
Padající kapky hloubí kámen. [Lucretius]
MIMO SOUTĚŽ
.
Eustella
...
Nerdkalypsa
Karel Procházka se probudil, vyspaný do růžova, protože superbudík našel takovou fázi spánkového cyklu, aby byl konec spánku co nejšetrnější. Kuchyně vydala ze svých útrob snídani. Pak Karel zasedl k SuperNetu. Na SuperBooku skákaly příspěvky "přátel" jeden za druhým - a pak následoval sponzorovaný odkaz "Jak moc jste nerdem.
...
KARLA
KARLA
Fando, ty si taky myslíš, že když jsem byl vpasťáku a pustili mě ze cvokárny, tak že nerozumim, o co se tady snažíš. To se pak nediv, že zvás policajtů, tedy pardón, příslušníků mají lidi prdel. Deníček a propisku jako školák a jsi připravenej zapsat moji výpověď. Jak dlouho se známe.
...
Lux obscura
Vspaghetti hororu zavírají vymlácený černočerný saloon
čarodějnice vplastovém kostýmu odchází domů vrávorajíc na vysokých platformách
společnost jí dělá vysoká dáma spenisem
loupající se lak dveří zminulého století
...
zápisky z rôznych období - také zo života
obeta
mohla to byť dobrá dovolenka
ale včera si si v kúpeľni
všimol prasknutú dlaždičku
...
major Benda
major Benda
Tento vypravěčský part přednesl Ota, když dodělal vše v kuchyni a přišel za Karlem a Vildou na terasu a sedl si k nim , dostal sklenici cabernet sauvignonu:
“ Táta byl voják, důstojník u armádního sportu a my jako malí kluci hrávali fotbal mezi cihlovými bytovkami, kde jsme bydleli, kolem třešně a sakury a pan Benda byl v okně . Už to byl pán v penzi a kouřil a díval se na nás a občas přišel kouřit i dolů k nám na lavičku ve vojenské teplákové soupravě a táta mi o něm vyprávěl, když už byl pan Benda majorem a měl svá léta a dospělé dvě dcery, tak přijela na vystoupení k útvaru zpěvačka Judita Čeřovská a on ji platonicky miloval a nikdo netušil tu vášeň v něm. A plný sál a ona zpívala „Děti z Pirea se po břehu toulají“ a „Akropolis , adieu“ a stála na podiu jak kloubový autobus, poněvadž ona prý měla nějaký úraz a nemohla se moc hýbat, ale pana majora Bendu to fascinovalo a strašně se na tom večeru opil a narval někde kytky a už jí je nesl na podium předat, v uniformě, holohlavý a jak vraník se tam vyšvihl za ní a zasalutoval a srazil paty a pak před ní padl na kolena a dal jí ten pugét a líbal ji na ruku a najednou prý ztuhl a nepustil ji a jí zatrnulo a on po kolenou lezl za ní, až jí chytil a objal vkleče a nechtěl jí pustit a plakal štěstím a dojetím a museli za ním na podium a nemohli ho od té zpěvačky odtrhnout, až násilím ji museli vytrhnout z jeho medvědího sevření, až málem upadla a on si lehl na podium jako padlý voják, jako když světí kněze, a tak ho muselo plno vojáků vzít do teplejch a normálně ho odnést pryč jak srolovaný koberec, jako piano a on přitom řval na celý sál „Juditó, moje Juditó, Juditóóó“, dokud s ním nevyběhli ze sálu ven.
A druhý den ráno už musel k veliteli posádky, to byl soudruh plukovník a on mu po zahlášení se nabídl cigaretu a řekl mu: “Soudruhu majore, Josefe, co jsi to včera provedl.
...
Na květy třešní mží
6. 5. 2023
Na květy třešní mží a lístek nepohne se,
jen teskně zpívá drozd do májového přítmí.
Hrst plátků okvětních jak bílý sníh se snese,
...
Vlasy, vlasy se lesknou
chce se vyjadřovat spomocí veršů
rozpletením hexametru bez rýmů volá o pomoc
leze po žebříku zkomůrky váže vlasy kokennímu rámu
ostrými nůžkami stříhá bílý cop
...
Rekonstrukce
pod oknem halda syrové hlíny
a před ní jáma morová
po zemi táhnou zborcené stíny
s nohama jako z olova
...
Za zenitem II
Jiná doba
Časy se mění:
nejprve barokní
sochy a lípy,
...
třídirna rzi a dechu
Koupila sis batoh z hověziny
zbytek zimy protáhla žíní do tajícího sněhu
/štupuješ mu potajmu paty/
ach ty uličníku co po chodníku natahuješ pasti kaluží
...
Sen o baroku
Dav pískovcových svatých, akáty
a cáry mraků nad morovým sloupem.
Jen ve snech jsme už spolu já a ty,
mé baroko, - pak vzpomínka se sloupe
...