Za pohledem...
Oblaka jen tiše lžoua smutek ví Zčeřená je voda a list na ní zlatýJen spát spát spátnež nad spáry bdítpod vrbou u břehu schýlenou.
...
Oblaka jen tiše lžoua smutek ví Zčeřená je voda a list na ní zlatýJen spát spát spátnež nad spáry bdítpod vrbou u břehu schýlenou.
...
Vtiskl jsem si do paměti,každý detail její pleti:mokré čelo, splihlé řasy,bolák, beďar. šušeň asi. co jí visel pod nosem,tak jsem zdrhl úkosem.
...
Hvězdy byly zlaté
této noci
jako nápisy na starých německých hrobech
já vím
...
Nádraží v kopcích
jsou daleko od sebe,
vlak spěchá pomalu
a v podzimním přítmí
...
Spomienky starej figy
Posielam vôňu spomienok,
Som stará figa
Som stará anie je to na figu,
...
potok pod strání
na mokrých kamenech mech
brodím se bosý
pod jednou dekou
...
ano
mysleli jsme si
že je to rozhlasová hra
když jsme brzy ráno
...
Dneska vám řeknu, jak jsem se stal pizzou. Věřte, nevěřte, jenže pravda to je.
Ale hezky popořádku. Narazili jsme na sebe před Albertem (nebo lépe řečeno – Ulrika narazila do mě).
...
Jsou předpeklí
ty lekce z nevýslovna
Kyklop, už osleplý
jen s kaduceem Trismegistos Herma
...
Kráčel jsi pěšinou a strach té provázel
bodláky lapals, když dral jsi se houštim
že tu svou zbabělost máš už v povaze
Tak si ten metal dokola pouštiš
...
Veď starý žebříku kroky mé na hůru,nebyl jsem nahoře dvacet let už. Dívám se do prachu, na mouchy, na můru,balíky sknihami, rezavý nůž.
Kočky tu skrývají nemálo výkalů,mističku od mléka, kostičku, myš;nábytek řadí se do hor a do tvarů,kde v dětství měli jsme nejednu skrýš.
Holubí peříčka pod kroky vzlétají,choval je praděda, dávno jsou pryč,zamčené šuplíky klidu mi nedají,avšak jak před lety zas nemám klíč.
...
Norimberská kongresová hala praská ve švech. Tisíce očí upřeně pozoruje nevelkého muže za řečnickým pultem zdobeným černou svastikou. Jeho procítěná slova burcují národní hrdost a přivádějí dav do varu. Teatrální gesta a důraz kladený na každé vyřčené slovo jsou kořením, jež finální řeči dodávají takřka hmatatelnou sílu: „Je naším zbožným přáním, aby tento stát a tato Říše přetrvaly tisíc let.
...
jářku
to prázdno bolí
jako podebraný palec
a páchne hnisem
...
Když jsem byl v pátek večer 3. 8. donucen podívat se pravdě do očí a říct si že ne že tohle teda určitě nerozchodím vyvstala následně otázka co jako s tim. Že.
...
Ptáček se rozletěl na modrých křídlech a slunce po něm házelo kopí světla, která probodávala pírka a ptáček je odrážel čirou krásou, odrážel je dál a zlomená kopí dopadala na zem k hlavě černé kočky s tlamou plnou zubů zabijáka a kočka chodila jak baletka s krvežíznivým pohledem a místo kopí světla střílela šípy očí na malého modrého ptáčka, co letěl příliš nízko a příliš pomalu, aby uhnul drtivému dopadu drásající tlapky elegantní baletky s černou srstí, ptáček padnul k zemi bez obalu plamenů a zuby zabijáka rozervaly hrdlo, rozervaly zpěv.
...
Ať první, nebo stá
od cesty čekej zcestí
první je klopotná
a teče ze zápěstí
...
Až vstanou, budou rozespalí,
ti, kteří psali do noci.
Včerejší básně možná spálí,
napíšou nové s pomocí
...
Ráno se v tichosti vykradla z pokoje. Po zemi posbírala zbytky oblečení a před odchodem se ještě na chvíli zastavila mezi dveřmi. Trochu ji tížilo svědomí, že nechává Máju samotnou v kempu – přestože se tak včera večer spolu domluvily. Pozorovala svou dceru, ale zdálo se jí, že se dívá na cizího člověka.
...