Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSvítání [2.verze] (02.01.2004)
Autor
sunbird
Odpovím některým z vás na otázku, ještě než ji položíte. Proč některé své básně upravuji a znovu je nabízím k přečtení? Protože říci o nějakém dílu, že je hotové – konečné, to mi zní jako říci, že je mrtvé. Proto některé své básně upravuji ku své větší spokojenosti, k pocitu, že takto se mi bude báseň líbit víc. Proč ale znovu nabízím k přečtení báseň, která se může na první pohled zdát stejnou? Kde třeba pozměním jen některá slova, kde třeba jen vynechám větu? Zavřu oči, přičichnu si k růži a ten pocit bude krásný. Ale co zítra? Zítra bude tatáž růže již jinou – květ se rozevře trochu víc … upadne list … a já vím, jak voněla ta včera a vím, že přičichnu-li si dnes, nepoznám rozdílu. Ale zároveň vím, že ten pocit z vůně, bude opět krásný. Proto budu vědět, že důležitý je POCIT, jaký ve mně báseň vyvolá. Ne to, jestli a jakého měla předchůdce. Proto znovu nabízím poupravené verze mých básní, aby znovu budily POCITY, pro mne doufám že lepší. S.
krok,
druhý,
další...
každý bolí
každý pálí
zajatec písku
otrok naděje
a rostoucí žízeň
života krátí
i jiskra v očích
pohasla
a
studna
stále v nedohlednu
krok,
druhý,
další...
co noha nohu mine
nezlomnost ducha
nad propastí
a s klopýtnutím přichází noc
bezesná
nekončící nářek větru
drásá duši
a mění
krok,
v druhý,
v další...
voda?
pche! jen iluze poutníka
slepá
s úsměvem zlomí Ti vaz
už není cesty zpět
lze jen jít
dál
neutečeš
(tak neutíkej)
jdi
a buď
cestou
větrem
pískem
podvol se
přijmi
měň se
krok,
druhý,
další...
slunce pouště
svitlo v člověku
svítá...