Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

V neděli uprostřed náměstí

22. 02. 2004
14
0
5324
Autor
Arien

Prosté, prostinké... snad jako zrní sypané holubicím.

 

Ležím uprostřed Masarykova náměstí a umírám.

Nikdo si mě ale nevšímá, všichni procházejí kolem mě, jako kdybych byla jen vzduch.

 

Nemohu se pohnout, a tak ležím, a jak jen mohu, snažím se koukat se kolem sebe.

 

Na lavičce nedaleko ode mne sedí holčička s maminkou. Maminka má otevřený časopis a listuje si v něm, sem tam se nervózně podívá na hodinky.

Holčička houpe nohama a pozoruje obrovskou sochu na náměstí. Asi jí přijde legrační, protože se pořád směje. Chce seskočit z lavičky a rozeběhnout se k ní, ale maminka jí vlepí facku, aby zůstala sedět a nezlobila. Potom se koukne na hodinky a zavrtí hlavou.

Dívenka na ni upře ukřivděný pohled a začne plakat.

 

Dívka, tedy vlastně holka, či možná žena (což ovšem jen snad podle jejího názoru), chodí sem tam po náměstí a kouká do displeje mobilu. Pořád ho dává k uchu a zase zpátky a tiše nadává, kde jenom je ten hajzl, a jak ji jenom může nechat čekat. Copak takhle se chová pravý gentleman?

Žvýká žvýkačku a mává namalovanými řasami.

Kouká se na svoje nehty a pořád jenom nadává.

 

Dvě babičky těžce dosedly na lavičku vedle holčičky a maminky a začaly si povídat.

Mluvily pěkně, vychvalovaly svoje vnoučátka a to, jak se synovi té jedné daří, že se za chvíli přestěhuje až do Prahy! No představte si to! Praha!

Ta druhá jenom smutně přikyvuje, že její dceru propustili z Martinova. Ale těch sedm tisíc za měsíc, kde je teď jenom vezme? Bude muset být na podpoře!

No jo, to je mi vážně líto, ale Praha, chápete to? Praha!

 

A potom pes, který běží přímo ke mně.

Táhne za sebou vodítko, asi se někomu vymknul.

První tvor, který si mě všiml, za celý den první!

Chytne mě do tlamy a pořádně stiskne čelisti.

Cítím, jak mi krev teče na krk, na hruď, všude…

Fuj, Rone, pusť toho chcíplého holuba, eště něco chytneš!


Alojs
13. 11. 2004
Dát tip
No, páni, to je tedy pěknej úlet... Konec mě překvapil, asi jako každého, ale jinak se mi tvá minulá povídka líbila více

johanne
05. 04. 2004
Dát tip
docela fajn *:) líbí se mi tvá přirovnání v prologu povídek ze sbírky prostinké... moc :))

Arien
19. 03. 2004
Dát tip
děkuju:))))

RuDa
15. 03. 2004
Dát tip
Že to bude holubice jsem částečně odvodil z prologu, ale suprově se to čte .-). *

zvedavec
26. 02. 2004
Dát tip
Veľmi sa mi páčilo, ako je to napísané. Aj myšlienka. A zároveň, je to tak: (i) svet vtákov nad našimi hlavami je nám úplne cudzí.

Elyanne
24. 02. 2004
Dát tip
Jako Lee

guy
23. 02. 2004
Dát tip
Tahle je taky moc dobrá ***

Džunginka
22. 02. 2004
Dát tip
Zajímavá myšlenka. Zpočátku se přiznám, že mi to připadalo ohrané, dokud jsem nezjistila, že onen nestranný pozorovatel je v ptačí podobě... Vida, jak maličkost dokáže změnit pohled na celé dílko. Pěkné a tady je tipík ;)

Barbar
22. 02. 2004
Dát tip
Je těžké být holubicí a někdy je ještě těžší čekat na kluka.................... BARBAR*

Daly
22. 02. 2004
Dát tip
Tak tohle se mi velmi líbí. Moc oceňuji, jak konec dokázal překvapit:)*

Dero
22. 02. 2004
Dát tip
Zajímavé ..

Aaria
22. 02. 2004
Dát tip
Kouzelně krásné, děkuji. *

kinraelo
22. 02. 2004
Dát tip
cakal som prekvapko, inak by to bol osuch, ale ze takto skonci holubica mieru...velmi dobre! *

Aleya
22. 02. 2004
Dát tip
,,...vypadněte, teď budu chcípat!" Aneb sláva naturalismu!:)*

fungus2
22. 02. 2004
Dát tip
Výborně a celkem překvapující. TIP

Elyn
22. 02. 2004
Dát tip
*

Lee
22. 02. 2004
Dát tip
jo... zaujalo

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru