Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seProč ji chceš či nechceš??????
18. 03. 2004
11
2
8809
Autor
Barbar
Láska přece není metál
kterým sklízíš zásluhy
Láska není ani ten lék
kterým léčíš neduhy
S láskou nejde obchodovat
nedá se s ní odměnit
Lásku si nelze vynutit
láska to je zvláštní cit
Před láskou se neubráníš
není kam se schovat
Můžeš třeba stokrát nechtít
najde si tě znova
2 názory
jů, ta mě potěšila :) dík!
poznámka pod čarou: Ehm, ...konečně jsem si našla čas.. :)
no jo....laska je dar...bla bla bla....ale pak kdyz se snazis v zivote zavrit dvere.....tak ti druzi placou....ze to prece jim nemuzes udelat a pritom na zacatku...prednaseli basen o tom....ze laska je jak vecne otevrena klec pro kanara....:-)*
No jo, vona to asi bude i ta klec, jenom nevím na jakýho ptáka....
BARBAR
To horak: ja to teda po tricitce ukocirovat nedokazu (zrovna ted jsem z toho uplne vyrizena) ;-))) ;-(
Jen mi konecne doslo, ze clovek se muze zamilovavat mozna cely zivot, porad dokola (do ruznych osob) - zrejme nezavisle na cemkoliv...
Ja s tim teda nic udelat neumim a jenom mam nekdy (na jare) ;-) pocit, ze zesilim ;-)
Barbare - to se s tim budu uplne stejne potykat cely zivot?! :-)
M. (woai) a tip
To synacek: naprosty souhlas! :-) Zamenujeme casto zamilovanost a lasku... Jen je dobre, ze ta zamilovanost po case prejde, protoze by se to moc dlouho vydrzet asi nedalo ;-)
M.
Díky za avi, woai, souhlas se synackem, téz můj názor- jen se mi to nechtělo vypisovat... ;-)
Je to krásná…a podnětná báseň…což je ostatně vidět i na všech názorech pod ní…
Je pravdivá…i není…ale takové jsou i některé názory reagujících… Je to z toho důvodu, že se láska vyskytuje ve dvou zcela od sebe odlišných formách…aniž bychom si to mnohdy vůbec uvědomovali…takže se může stát, že chvíli mluvíme o té…pak na to vzápětí zase o té druhé…a pořád máme dojem, že jsme na té správné straně barikády…jenže to vůbec nemusí být pravda. Mnohem horší je to pochopitelně v praxi, kde jeden druh lásky je sice tak krásný, že se nám hlava točí…a všechno je tak snadné…a najednou je po lásce a přichází rozčarování…a je to proto, že se zcela zapomnělo na onu formu druhou…
Ta první láska…je sice nádherná…a dokáže nás prožhavit takovým způsobem, že skutečně (mnohdy) i léčí…má však dvě (velmi ošemetné) vlastnosti: je (vzhledem k nám) naprosto pasivní…naprosto nezávislá na tom, co bychom chtěli nebo nechtěli…a brzy se (většinou) unaví…nebo i docela zmizí. Není to vlastně láska…je to zamilovanost. Nezávisle na naší vůli (mnohdy i dokonce proti ní) je vyvolána osobou, kterou milujeme…do které jsme se zamilovali. Je to pasivní cit…!
Ta druhá forma lásky je naopak aktem naší vůle…je zcela pod naší kontrolou a je to aktivní péče o blaho toho, koho milujeme. Je základem trvalého vztahu a (čistě teoreticky) nemusí být vůbec závislá na objektu, který milujeme. V této rovině můžeme skutečně milovat i své nepřátele. Má mnoho přívlastků, mnoho charakteristických forem (láska mateřská…partnerská….rodičovská…k lidem…k nemocným…ke zvířatům…k přírodě…k věcem…atd. atd.)
Většina manželství končí právě proto, že o této druhé formě lidé buď vůbec nevědí…nebo jsou příliš pohodlní…nebo dokonce sobečtí pro tuto (skutečnou) lásku. Sobec totiž této aktivní péče o toho, koho miluje (tedy o někoho jiného, nežli je on sám) není schopen…protože taková péče znamená vždy jisté (různě velké) osobní omezení…pro některé dokonce až naprosté sebezapření…viz např. Matka Tereza…
Na druhé straně právě sobec může být zcela uchvácen tou formou první…pro kterou nemusí hnout ani prstem…a právě to, jak znamenitě „hoří“ je bráno (omylem) jako velká záruka trvanlivosti jeho (tak „velké“) lásky…avšak pravý opak bává pravdou…
TIP…a díky!
to to bude tak znicujici i v dalsich dekadach, ja myslel, ze po tricitce, ctyritce se to uz da ukocirovat :o)
Že by ses, milý BARBARE, začal přilkánět k mnou vyslovenému pocitu, že někdy trvá láska příliš dlouho? ;-)
s tým liečením: čítala som knihu lekára Dr. Siegela, na názov si už nespomínam, bol to chirurg a zameriavala sa na chorých na rakovinu.
Zistil, že v niektorých prípadoch došlo k neočakávanému vyliečniu. Skúmal takéto prípady, aj ich popísal vo svojej knihe.
Zistil, že takíto ľudia mávali niekoľko spoločných vlastností: boli zaujatí životom, mali veľľmi silný zmysel života, pre niečo chceli žiť a chceli niečo dávať svetu, vedeli sa zbaviť strachu a zaujať sa niečím zmysluplným a potom - boli plní lásky. Nešlo ani tak o to, koľko lásky prijímali, ale o to, že boli naplnení láskou, takou tou nevyžadujúcou.
Ak niekto užíva lásku ako liek, asi mu to neprospeje bohviemako, pochopila som. Ale ak dáva, tak ho tom môže dokonca aj udržať pri živote. Uzdraviť, alebo predĺžiť život.
Písal to lekár, chirurg, teda nie nejaký šarlatán.
.........nejsem si jistá co je láska. Mám pocit, že neduhy nemůže léčit- pokud se jedná o partnerskou lásku..... a že s láskou k životu, rostlinám, zvířatům, sobě samému se to má jinak..
Akorát s tím metálem-pokud se jedná o pocit partnerské lásky někoho jiného vůči mé osobě- má ho přece kvůli tomu jaká jsem a jak se chovám- a tak mi přijde, že v tomhle smyslu v dyném případě zásluhy sklízím.
:-)
Myslím si, že láskou nikdy neodměňujeme. Nevím z čeho a proč se rodí, nicméně se mi zdá, že přichází spíš nečekaně a je naprosto nezávislá na naší vůli. :-))
Možná to tak vidím, protože jsem BARBAR
Ale BARBARE!!!! ;-) Přece když někoho miluješ, tak kvůli tomu, jaká ta dotyčná osoba je- jinak bys přece miloval tím samým citem úplně všechno.......
A člověk si přitom ani nemusí uvědomovat kombinaci těch mnoha faktorů pro které miluje......
No spíš bych řekl, že ten cit nějak zatemní soudnost. Většinou ty nejfantstičtější vlastnosti pro který ji/ho milujeme,se s odstupem doby zdají úplně jinými. :-)))))))))))))
...ale léčím... a vynucuju.... a bráním se... a tisíckrát nechci!!! :)
hlavně ji nevynutíš. Kde není, ani čert nebere, a že by třeba zatraceně chtěl..;)