Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Okřídlená Samota

28. 05. 2004
0
0
1875
Autor
Sasinka

sama? s někým? Ah...

Ty, ty Samoto, tak

ráda mì s pláèem necháš.

Nìkdy jak bezbranný pták

odlétáš, mne tu však necháš.

 

Já nechci, ikdyž myslím,

èastokrát na to jejich štìstí.

Jaké by bylo tak ho cítit

Jenže vím, že jak podzimní listí

se chová, slunce nenechá svítit.

 

Když chvíli,

veselím se, bez tebe, ty opeøenèe.

Sníh tu - bílý

padne na mé srdce, a já volám!

Volám Tebe, Samoto s køídly lehce,

možná více podobnými sovám.

Sova však nikdy nechce

vìdìt, kam se bez Samoty schovám.

 

Proto já se v krytu

svého pokoje, èi bytu

tiše ukrývám a prosím.

Tebe, pøítelkynì. Tebe v srdci nosím.

 

Vra se ke mnì,

já nezatoužím více

sama a ve tmì

porozsvìcet svíce.

 

I svíce lásky pouhá

jednou... jednou vyhoøí.

Je to pohádka, snad dlouhá,

nìkdy ne, nìkdy se hned ponoøí.

 

Proto pojï... navra se

budu jako døív s Tebou, Samoto, se bát

proto pojï... posaï se

budu jako døív s Tebou, Samoto, zamilovaným se smát.


Místa jsou tu silná .... však i ta slabší.... a to řadí tuto báseň kamsi do průměru....

Waawe
31. 05. 2004
Dát tip
některé rýmy působ dosti násilně, ale celkově docela sympatické dílko.... měj se fajn m.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru