Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Když sněží

03. 02. 2001
0
0
2037

Nebe se zatáhlo,

pod černým mrakem

je schováno slunce

s koncertním frakem.

 

Sněhové vločky se snáší k zemi;

duše má je zšedlá matem

pro krátký ten pocit pomíjivý,

co nezaplatíš ani zlatem.

 

A já sám tu stojím u okna;

ta vzpomínka mi nedá spát,

když v noci probouzím se strachem.

 

Srdce mé je plné smutna,

lásku a štěstí by chtělo znát,

však láska mizí cestou s prachem.

 

Na zemi sníh,

v něm skryt je smích

a s jeho padáním přichází klid.

 

Oči se klíží

za černou mříží.

Nechce se, nechce se žít…

 

Obvykle vločky znamenají štěstí,

pohodu, mír a touhu snít.

Srdce mé ledové však rozmrzne stěží !

Marně se snažím z něj kamení smýt.


Amanda
08. 07. 2004
Dát tip
Prvni dve sloky jsou naprostro uuuzasne pak to protnes obycejem zivota skoda ze to trochu pada do klise posledni sloka to ale zase zvedne a da tomu zvlastni hrejivost mraziveho smutku :-))) moc libi...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru