Krásný slunečný den.....

Tak nějak tak jsem to asi myslel. Dík za Tvá slova. Potěšilo mě to.

Ne každý dokáže mít otevřené oči a všimnout si těchto dveří, které znamenají oheň i vodu, smrt i zrození, jen se přiblížit k těmto dveřím , znamená mnoho a mít pak odvahu vstoupit znamená vše.

.

Chtěla jsi snad něco dodat? :o)

spíš úvaha, ale mně to neřeklo nic

Nevěděla jsem, jestli jsem Ti dala avi, aby sis přečetl moje hodnocení (tak jsem avi zopakovala) - chtěla jsem vědět, zda Ti moje zamyšlení, které Tvoje dílo u mě vyvolalo, něco řeklo.....

Samozřejmě mě moc těší, když si to někdo přečte a vzbudí to vněm nějaké otázky. Já hledám otázky, protože odpovědi jsou v posloupnosti až to druhé. ( kde není žalobce není soudce) jak jednoduché :o)) Děkuji za Tvá slova, potěšilo mě to.

Dílko bych možná zařadila jako úvahu, ono je to k zamyšlení... Najít ty dveře... mám dojem, že ty dveře musíme hledat především v sobě... a otevírat je tomu krásnému, co nám dodá jiskřičku radosti... může to být cokoliv, co nám udělá radost, co nám vyloudí úsměv na tváři a naladí nás tak, abychom i my dokázali dovedli u druhých vzbudit radost.... píši to moc stručně, ale tak nějak to asi začíná... my otevřeme ty dveře . a ona ta jiskřička se pak rozhoří (metafora ohně je příhodná - on také potřebuje kyslík, aby hořel) a bude pěkně hřát, ale když ty dveře necháme zavřené, nebude mít možnost se rozhořet, bude jen slabě doutnat a čekat, až jí dáme příležitost.... A tak se musíme sami snažit, sluníčko nám k tomu bude určitě svítit a zázrak se stane..... Tak mě Tvoje dílko přimělo k zamyšlení.... díky a tip a ještě si, prosím, oprav v sedmém řádku odspoda... "zbabělí" v tomto případě má být "zbabělý" .... a já nebudu příliš zbabělý a stár na to, abych vstoupil....