Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZávrať a vždy mé: kéž.
Výběr: dream, Elyn, Jinovata, Armand, Print
07. 09. 2004
28
0
7252
Autor
srha
Závrať a vždy mé: kéž.
Strž – jako pád.
Krajina stala se stěnou.
Svislé. To svislé v nás
mluví zde s tebou,
je tíha ve rtech – malátněním.
V těch místech se prostor zapírá, okrajem
svádí krok: Dej mi své slovo a já
snad zůstanu…
- jím být ustrážený.
Miroslawek
11. 09. 2004
ano pihy; při nich jsem úplně nejslabším...
dis: Sluníčka z nití.... Bože! Celan je svělý básník ať tak či tak a je to jeden z těch, kteří povýšili interpunkci na básnickou figuru... avšak pro mne, který četl geniální překlad Ludvíka Kundery!, to jsou a navždy zůstanou Vláknitá slunce!!!:)
musí doporučit výbor z jeho díla Sněžný part (př. Ludvík Kundera)
a chceš-li si přečíst Fugu smrti, tak ti ji pošlu mailem... mám ji řepsanou kvůli recitaci...
a jeho báseň Těsna... to je síla!!!
...nikde si tě neždají...
jeden by do tý řeky skočil taky
dismorphia
10. 09. 2004
dis: Ano, je to velmi daleko... a musím říct, že si myslím, že Sluníčka nejsou trefná... v jakékoli, byť třeba milostné, Celanově básni je pod povrchem existenciální úzkost... a tam se mi Sluníčka fakt nevejdou...
dismorphia
10. 09. 2004
dis.: díky, k tomuhle mi ještě nikdo negratuloval... a ani si ti nejsem jistá, jestli je proč...
dis: Mám ji na disku v práci... k tomu se dostanu asi v neděli... takže vydrž:)
kněžna ortografie je hezká...
dismorphia
10. 09. 2004
Nebudem sa tu strapnovat nejakymi blabolmi pred tou uzasnou kritikou Jinovatu/y (ktoru keby som dostala ja, tak si ju citam nocou dnom a aj tak by som z toho asi nebola zrela:)) , takze len prezradim, ze sa mi pacila:)
dismorphia
08. 09. 2004
Inu, každý jsme svou formu nejprve někde potkali, a až pak na ní stavíme - sebe :)
Ta poslední věta mi tam nějak nepasuje a trochu ruší....ale jinak se mi líbí celičká :o) t*
Co ti tam nepasuje?:) Co by ten hrdina asi tak s tím ustráženíám chtěl? (jmenuje-li se to závrať a odehrává-li se to nad strží...)
Pomerančová
07. 09. 2004
se opravdu překonáváš.... chjo....bez výhrad....se nějak zamotávám....+
Obrazy jakoby u tebe v poslední době přestávaly být opřené o sebe samotné, jen o svou kresbu - stále víc se jim dostává vyjímečnosti až kontextem. Například "krajina stala se stěnou" by mi přišlo jako levně vznešená improvizace na téma symbolika zďi + krajina s kytičkami... Ovšem pokud se držím názvu a vybavuji si linku, jsem proti možné samoúčelné vznešenosti a hloubce obrazu dokonale ochráněn konkretizací významu obrazu: jde o závrať jako na zdi, akorát všude v krajině. Je to tak konkrétní že si to vůbec na nic nehraje. To, skrz co se mohu v básni promítnout je neustále přikreslované téma závrati, které je tím opravdovým jádrem obrazu-básně. Jako symbol pak nechápu ani tak jednotlivá slova, jako spíš a hlavně závrať. Není to však jen symbol-slovo "závrať". Je to jakoby básní dokreslené a ugumované slovo "závrať", které se zdá být symbolem. Je to symbol vytvořený a proto se čtenáře ptá, co symbolizuje. Bude to něco konkrétního a nebude to mít moc společného s výškou v metrech. No:o)
Jinak ostatní řádky mi přijdou taky jako ukázka snahy nepůsobit obrazem přímo ale až sprostředkovaně skrze jakýsi "tvůrčí průchod"? linky básní. A není to ani tak linka jakožto logická souvislost, ale spíš linka jako dokreslující tematizace.
Nostradamus
07. 09. 2004
Čím víc chybí jednoznačnosti ve slovech, čím víc je nutno domýšlet, tím víc autor riskuje.
Pokud risk vyjde, je to výhra - i pro čtenáře.