JSI NEBO NEJSI BLÁZEN?

Náš svět přece zná ty nádherné blázny. Všichni velcí lidé byli vlastně vždycky trošku blázniví - totiž jejich okolí je za takové považovalo. Jejich bláznovství spočívalo v tom, že se netrápili, nežili v úzkostech, nebáli se smrti a nezatěžovali se maličkostmi. Žili plně a intenzivně, a díky této celistvosti a síle vykvetl jejich život jako nádherný květ - byli plní vůně, lásky, života a smíchu. Takové věci budou ale jistě vadit miliónům lidí kolem vás. Nebudou se moci smířit s myšlenkou, že se vám povedlo něco, co oni nedokázali. Budou se proto všemožně snažit srazit vás na kolena - zkazit vám tanec, vzít vám radost - tak abyste se mohli vrátit zpátky do klece. Musíte sebrat veškerou odvahu a když vám budou lidé říkat, že jste blázni, mějte z toho radost. Odpovídejte jim: "Máte úplnou pravdu, na tomhle světě mohou jen blázni být šťastní a plní radosti. Já jsem si zvolil bláznivost s její radostí, blažeností a tancem. Vy jste si zase vybrali rozumnost a její bídu, trýzeň a peklo - naše volby jsou různé. Buďte si tedy rozumní a ponechte si své utrpení. Mně ale ponechte mou pošetilost. Nebuďte tím dotčeni. Ani já se necítím být uražený - na světě je tolik rozumných lidí, ale mě to neuráží."

Bude to jen otázka času...Velice brzy, jen co se lidé smíří s tím, že jste blázni, přestanou vás obtěžovat a vy pak budete moci vejít do jasu svého původního bytí - budete moci odhodit všechnu faleš.

Celá naše výchova způsobuje rozštěpení mysli. Svému okolí, společnosti, celému světu musíme ukazovat nějakou tvář a nemusí to být ani naše skutečná tvář, vlastně to naše pravá tvář být nesmí. My musíme nastavovat tvář, která se lidem líbí, kterou dokážou ocenit, která je pro ně přijatelná - jejich ideologiím a tradicím - a svou pravou tvář si musíme ponechat pro sebe. Tento rozpor se stává nepřekonatelným, protože mezi lidmi trávíme většinu svého času, setkáváme se snimi na každém kroku, jednáme s nimi - jen velmi zřídka býváme opravdu sami. A tak se pochopitelně stává naše maska víc a víc součástí našeho já na úkor naší pravé přirozenosti. A společnost vytváří v každém z nás strach - strach z odmítnutí, strach, že se nám bude někdo smát, strach ze ztráty vážnosti, strach z toho, co by tomu řekli lidé. Jsme nuceni přizpůsobovat se všem těm nevidomým a nevědomým lidem, nesmíme být sami sebou - to je dosud hlavní tradice všude na světě: nikomu není dovoleno, aby byl sám sebou. Kdykoli jsme ve společnosti druhé osoby, staráme se míň o sebe. Spíš nám jde o to, jaký si ten druhý o nás udělá názor. Když jsme ale sami, třeba v koupelně, chováme se skoro jako děti - někdy se na sebe šklebíme do zrcadla. Pak ale zjistíme, že se na nás někdo dívá klíčovou dírkou, a i kdyby to bylo jen malé dítě, okamžitě se začneme chovat jinak, už je z nás zase naše obvyklé, staré známé já - rozvážný, usedlý člověk, tak jak se to po nás žádá. A nejpodivnější na tom všem je, že z těch lidí máme strach, a oni mají strach zase z nás. Všichni se bojí všech. Nikdo si nepřipouští svoje pocity, svou realitu a autenticitu - a přesto potom všichni touží, protože potlačovat svou pravou tvář se rovná sebevraždě.

Zodpovědnost máte však jen k vlastnímu životu, ke svému bytí. Neodporujte mu tedy, protože tím na sobě pácháte sebevraždu, ničíte sami sebe. Co tím získáte? I když si vás budou lidé vážit, i když vás budou považovat za rozvážné, úctyhodné a počestné lidi, nenaplní to váš život a vaše bytí. To všechno vám ani trošku neumožní proniknout do života v jeho nesmírné kráse.

Na světě jste sami: osamoceni jste na svět přišli, osamoceni v něm žijete a osamoceni ho také opustíte. Všechny názory ostatních lidí na vás upadnou v zapomenutí. Pouze vaše pocity a vaše autentická zkušenost vás budou provázet i po smrti. Ani smrt vám totiž nemůže vzít tanec, slzy radosti, čistotu samoty, klid, vyrovnanost, extázi. To, co vám ani smrt nesebere, je vaším jediným pravým pokladem. Avšak to, co vám může vzít kdokoli, žádný poklad není - to vás jen klamou.

Mějte jediný zájem: starejte se a ochraňujte takové kvality, které si ponesete s sebou dál, i poté, co smrt zničí vaše tělo a vaše myšlení - protože tyto kvality budou tím jediným, co vás bude provázet. To jsou jediné skutečné hodnoty a jen takoví lídé, kteří je získali, žijí doopravdy - ti ostatní život jen předstírají