Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Irsko se musí odložit

10. 11. 2004
8
0
3631
Autor
Arien

Až budu velká, taky budu hodně cestovat...

Stará paní sedí v křesle. Je v nemocnici. Za ruku ji drží manžel. Ani jeden z nich se neusmívá a oba dva visí na rtech mladého pana doktora.

„Dá se to léčit,“ říká jim a oni stále čekají. „Ale musela byste tak půl roku, možná déle, ležet tady u nás. A ještě pak nějakou dobu byste se musela šetřit.“

Ti dva stále čekají, až něco konečně přijde.

„No, asi půl roku, možná déle, milá paní, nesmíte jít domů, chápete? Budete tady u nás a budete ležet.“

„Ale…“ ozve se konečně, „co moje zahrádka? Půl roku je hrozná doba. Jo, kdybyste řekl týden, dva, nařídila bych manželovi, aby je ob den zaléval, kdyby bylo sucho, tak pořád. Ale půl roku… to si nemůžu dovolit, promiňte.“

 

Doktor se musí skoro usmát. „Ano, ale jestli tady nezůstanete, máte tak měsíc dva.“

„Měsíc dva?“

„Měsíc dva života, drahá paní. Víte, můžu vám napsat nějaké léky, ale popravdě řečeno moc nepomůžou.“

„No dobře, ale půl roku tady v té kobce?“ ozve se starý pán. „To Marii nemůžu dovolit. Kdo by mi vařil a tak vůbec.“

„Ano, kdo by mu vařil?“ přidává se žena.

„Ano, já vás chápu…“

„Ne, nechápete.“

„…ale pane, po pravdě řečeno, za měsíc dva už nebudete mít nikoho, kdo by vám vařil, rozumíte?“

„No jo,“ odvětí, „ale Marie má nemocné srdce. Už zamlada s ním měla nějaké problémy, jak dlouho bude žít s tím?“

„Abych pravdu řekl,“ podrbal se mladý doktor na čele, „nemám tušení. Je to trochu risk, srdce to nakonec nemusí zvládnout.“

„Takže půl roku tady musím ležet, pane doktore, a není vůbec jisté, jestli budu dál žít? Víte vy, kolik jsem toho ještě chtěla vidět? Paříž, Řím, Londýn… na světě je tolik krás a já se jich nemůžu nabažit! Víte, za dva týdny máme letět do Irska, dlouho jsme na to šetřili.

Jste rozumný mladý muž. A vzdělaný. Ale já si myslím, že mně už nepomůžete. Radši půjdem. Pojď, Jindřichu.“

 

Mladý doktor napsal paní nějaké léky, o kterých bylo stejně jasné, že jí nijak nepomůžou, a propustil ji domů.

 

Za týden byli Marie a Jindřich ve stejné nemocnici. Ale z jiného důvodu.

„Paní, váš muž měl infarkt, je mi líto,“ oznámil doktor trochu starší než ten první a odešel pryč. Sestra starou paní posadila na lavičku a podala jí sklenici vody.

 A Marie ji uctivě položila na časopisy rozházené po stole a šla za tím mladým panem doktorem. „Tak se vám svěřuji,“ řekla, když vešla.

Mladý muž se usmál a hned si ji odvedl pryč.

 

Za půl roku už Marie svou zahrádku nepoznala.

Děti se sice sem tam za ní stavovaly a dům občas uklidily, ale zahrádka vypadala příšerně. Marie nad ní stála chvíli zděšeně, potom překvapeně a nakonec lhostejně.

Potom šla do domu počítat. Účty za nemocnici s odečtením příspěvků zdravotní pojišťovny nakonec nebyly tak vysoké a doma se elektřina, plyn a voda skoro nepoužívaly. A ještě s tím, co měla našetřeno, zbyla Marii spousta peněz.

 

O pár měsíců později přišlo mladému doktorovi několik pohlednic. Všechny byly krásné a na všech se objevilo slovíčko „děkuji“.

A doktor se usmál a pohlednice si připíchl na nástěnku.


WiruZ
29. 01. 2005
Dát tip
tohle nejak nemusim ale proste dneska ted v tuto chvili se mi to libi takze t

Zbyhoň
09. 01. 2005
Dát tip
A mně se líbí :o) t.

tuleň
20. 12. 2004
Dát tip
napsané je to příjemně, dobře se to čte, ale pointa mi nesedí, připadá mi to tak trochu násilné

Paranoicus
13. 11. 2004
Dát tip
Zkratkovité vyprávění mi nevadí. Vadí mi zkratkovitost uvažování, která je tu představována jako nějaká ctnost. Je to pohádka na téma "pan doktor má vždycky pravdu"?

StvN
13. 11. 2004
Dát tip
Tohle se ti nepodařilo vychytat. Už od začátku je vidět, že veškerý děj podřizuješ pointě. Ale ten dialog s dkotorem na začátku je k smíchu.

arthamir
12. 11. 2004
Dát tip
jé, příjemně čtivé... :-) neházet flintu do žita ani na stará kolena, že :-))

Alojs
10. 11. 2004
Dát tip
Hm.... hodně zajímavé a chytlavé... Já mám ale z té zkratkovosti rozporuplné pocity :-/

Arien
10. 11. 2004
Dát tip
Díky:) Aloys: rozporuplné pocity... no, možná je to shitka, netvrdím že ne:))

guy
10. 11. 2004
Dát tip
Prostě si nemůžu pomoct, ale tvý věci mě většinou fakt dost dojímaj ... tahle je v tý většině ... a nemám pocit, že se tím nějak zesměšňuju, když to přiznávám ... a určitě by mě nedojímaly, kdyby nebyly napsaný dobře ... *

fungus2
10. 11. 2004
Dát tip
Líbilo. TIP

wazzup
10. 11. 2004
Dát tip
trošku jsem čekala jiný konec, ale i tak se mi líbí, jak je to napsané. tip

ondrech
10. 11. 2004
Dát tip
jo, to je gut!!!:-D***TIP

Aleya
09. 11. 2004
Dát tip
Taxem si to přečetla podruhé. A přišla jsem na to, že ta zkratkovost se tam vlastně doela hodí. A že se mi to vlastně líbí:). No jo no:). *t

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru