Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jednorožcův bílý stín - IV.

12. 12. 2004
3
0
1404
Autor
wazzup

rozhodla jsem publikovat tuhle část ještě tento týden, ale na poslední závěrečnou část si musíte do soboty počkat.

IV.

 

***

Po dlouhé cestě dorazil Seamus konečně do Plymouthu. Proplétal se davy lidí a přes jejich hlavy si prohlížel vystavené zboží. Postupně lidí, stejně jako stánků, ubývalo. Seamus šel dál, dlažbu vystřídala bahnitá cestička, která ho zavedla k ohradě. Ve výběhu se pásla desítka koní.

Seamus se opřel o dřevěnou ohradu a zamyšleně je pozoroval. Sivý hřebec přišel až k němu a nechal se poplácat po krku.  Hezký, pomyslel si, ale chybí mu vznešenost a ladnost.

„To je moc hezkej kůň…“

Seamus sebou trhl a usmál se na tak patnáctiletého chlapce.

„Ale už jsem viděl krásnější…“ dodal chlapec spíš jen tak pro sebe.

„Jestli  přemýšlíte o koupi, otec má na trhu ještě další koně, jestli už jste je viděl…?“

„Ne, děkuji… leda, že byste měli ty, po kterých toužím…“

„A to jsou jací, pane?“  zeptal se chlapec se zájmem.

Seamus zaváhal. „Jednorožci,“ řekl.

Chlapcovi spadla údivem brada a oči se mu rozšířily.

„Ne, já jen tak žertuji,“ zasmál se Seamus neupřímně.

„Já musím jít pomáhat otci.. nashle…“ omluvil se spěšně chlapec a rozrušeně se otáčeje, běžel směrem k hlavnímu trhu. Seamus jen zavrtěl hlavou nad vlastní hloupostí.

 

*

Seamus byl vyčerpaný a chystal se najít nějaké ubytovaní a co nejrychleji jít spát. Kvůli dlouhé cestě a náročnému dni na tržišti se sotva držel na nohou.

„Dobrý den...“

Seamus se otočil a viděl, jak ze stínu vystoupil onen chlapec od koní.

„Víte, já…“ začal nesměle. „Možná vím, jakého koně hledáte, pane…Viděl jsem dva.. krásnější než jakýkoliv z našich. Byli bílí jako nejčistší sníh, s bílou dlouho hřívou… mohli by to být ti vaši jednorožci, pane?“

„Kdys je viděl chlapče?“ zeptal se Seamus a dech se mu zatajil.

„To už bude šest, sedm let. Tenkrát si ho nějaký muž chytil. Byl z Highwealdu, říkal… ten druhý kůň utekl…“

Seamus se zamyslel. Má stopu, kde ho hledat… srdce mu vzrušením bušilo… nesmí tuhle šanci promarnit.

„Jak se jmenuješ, chlapče?“

„Tony, pane.“

„Co říkáš tomu, kdybych si tě najmul jako pomocníka a stal by ses mým společníkem na cestě do Highwealdu?“

Tonymu se rozzářily oči. „Ano, bude mi ctí, pane!“

„Seamus. Tak, běž spát a zejtra osedlej koně, vyrazíme hned za svítání.“

 

*

Seděl v nuzném pokoji na slaměné posteli. Deka rozkousaná od myší byla cítit zatuchlinou. Otevřel okenice a vpustil do pokoje vlažný noční vzduch. Zadíval se na temnou ulici pod sebou. Najednou pocítil hrozný stesk po domově a jeho milované Nancy a synáčkovi. A přitom ta spalující touha znovu spatřit tu bílou čistotu a ladnost… svalil se na postel a do očí mu vhrkly slzy. Půjde za ním, už se rozhodl.

 

 

 

*

Brzy zrána, když obchodníci teprve začali vystavovat své zboží na další úspěšný den trhu, přiklusal Tony na starém valachovi na smluvené místo.

„Připraven k cestě“ hlásil Tony a z očí se zračila radost a touha po dobrodružství.

„Tak vyrazíme!“

Plymouth se svým každodenním ruchem nechali za sebou. Mlčky míjeli zelené louky a husté lesy. Seamus se ve vzpomínkách vracel k době, kdy je každý den pozoroval a představoval si, jaké to bude, až ho znovu spatří…barvitě si ten okamžik stále znova vykresloval ve své fantazii do dokonalosti.

„Seamusi, co když ho vůbec nenajdeme, co když je už mrtvý, nebo může být stovky mil daleko…“ zeptal se Tony. Dlouhá cesta ho nudila, rozhodně to nebylo dobrodružství jaké si představoval.

„Musíme doufat, Tony. Když ho nenajdu v Highwealdu, půjdu hledat dál a dál… Není mrtvý, to vím.“

„Potom tedy půjdu s tebou. Však sám by ses na cestě nudil. A já ti chci pomoct… také chci vidět jednorožce…“ v hlase měl zase to nadšení.

Seamus se jen shovívavě usmál. Brzy se mu začne stýskat po domově, rodině a jeho koních. Vždyť je to ještě dítě.

 

*

Třetí den zrána, když slunce ještě nezačalo hřát se pod nimi objevila malá víska. Pár chalup, kostelík a pár drobných políček v okolí.

„Tak to je Highweald?“ optal se Seamus.

„Ano… moc se nezměnil, co jsem tu byl naposled.“

„Tady nebude těžké ho najít.“ Řekl spokojeně. „Tak jedem!“ usmál se povzbudivě na Tonyho a pobídl koně ke klusu.


wazzup
18. 12. 2004
Dát tip
jo, asi to tak udělám díky:)

Alojs
16. 12. 2004
Dát tip
V napeti ocekavam patý díl :-)

Alojs
16. 12. 2004
Dát tip
Jo, je to dobre. pises jednoduse a pritom bohate. Libilo! tip

wazzup
16. 12. 2004
Dát tip
děkuju moc. je to tak, moc lidí to nečte, mně ale bohatě stačí, když to zaujme aspoň jednoho dva čtenáře:)

maxie
12. 12. 2004
Dát tip
Právě jsem ty všechny části dočetla a jsem moc zvědavá na tu pátou. Je to pěkný. Taky jsem vždycky chtěla vidět jednorožce...:). Jo, a vybrala jsi pěkný jméno pro hlavního hrdinu. Tip (nejen za Seamuse)

wazzup
12. 12. 2004
Dát tip
dík moc, pak ti pošlu avízko, pa

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru