O inzerátech

Jó Ivan, ten se měl! V Mrazíkovi mu stačilo vystrčit nos z rodné chalupy, a už na něj děvčata mávala sukněmi. Nikde žádná konkurence, byl to jediný chlap široko daleko. To se to panečku vybíralo!

Dneska je to jiné. Nezadanou holku aby člověk pohledal a stejně nakonec nejspíš nenašel. Anebo našel. Už ZNOVU nezadanou.

Stačí si pročíst seznamovací inzeráty. Obvykle pak můžete vybírat, jestli se chcete starat o sedmiměsíční holčičku nebo raději o tříletého chlapečka. Obojí jsou zaručení andílci a ani trochu nezlobí.

Upřímnost je krásná věc, ale uznejte, že plnoštíhlá blondýnka 36/165 se dvěma rošťáky 13 a 9 hledající finančně zajištěného podnikatele to určitě  nemůže mít v hlavě v pořádku, když na sebe všechno hned vyklopí.

To by odradilo i Billa Gatese, a že ten hluboko do kapsy opravdu nemá.

Kamarád jednou odpověděl na inzerát „Boubelka (24) z České Lípy hledá spřízněnou duši“ a obratem mu přišla esemeska „Prijed, muzes u nas prespat“.

I vzal si tedy dovolenou a pyžamo a vyrazil do České Lípy za dobrodružstvím.

Večer byl zase zpátky. Jmenovala se Eliška a přespání mu u sebe opravdu nabízela- v maringotce pro vystěhované neplatiče.

Samota a blížící se třiadvacáté narozeniny donutily nakonec i mě zapátrat mezi řádky seznamek. Raději jsem si zapnul rozšířený filtr – přeskakovat inzeráty obsahující slova boubelka, princezna, rošťák, zámožný, závazky.

Stále jsem věřil, že každý jednou najde tu svojí opravdovou velkou lásku.

A tak i my jsme se nakonec našli, že jo, miláčku?

Karle, ty už zase spíš?!!