Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Osudová noc

15. 02. 2005
7
0
996
Autor
wazzup

A ještě jeden pidi příběh o lásce, když jsme měli toho Valentýna.. :) a už dám zase rok pokoj:)

Dneska je ta noc, kdy se to stane. Soně se při té myšlence sevřel strachy žaludek. Nelibovala si příliš v chození na zábavy, ale dneska je to jiné. Půjde tam jenom kvůli Patrikovi. Patrik… Při vzpomínce se na něj jí tlouklo srdce a běhal mráz po zádech. Ano dneska… dneska mu to musí konečně říct!

 

Už příliš dlouho se tváří, že jsou pořád ty malé děti, které si spolu hrávaly na pískovišti. Už dávno ne. Soňa ví, co je to láska a už dávno cítí, že jsou si s Patrikem souzeni. A jeden z nich se musí už vyslovit, jinak se jejich vztah sesype a ztratí se v zapomnění.

 

Zastavila se před zrcadlem. „Vypadáš skvěle!“ předříkala si pár frází zvyšující sebevědomí, ale moc přesvědčivě nezněly. Teď už nebyla cesty zpátky. Hodila na sebe džísku a vydala se na cestu.

 

Skoro litovala, že nechodí na zábavy. Bylo to skvělý a vše se tak dobře vyvíjelo! Hned po příchodu si přisedla k Patrikově stolu. Smáli se a tancovali, i když Patrik se zdál být trochu nesvůj a nervózní. Napadlo ho snad to samý?

Soně se po jednom pivu mírně motala hlava.

„Nechceš se jít na chvíli projít? Už mě z tý muziky třeští hlava!“ zatahala Patrika za rukáv. Přikývl.

Šli mlčky až na kopec ke kraji lesa. Sedli si do po kolena vysoké trávy. Z výšky sledovali ten ruch pod nimi a obrysy lesů proti temně modrému nebi. Soňa se podívala nad sebe. Na letní obloze se rýsoval nespočet hvězd. Slabý větřík cuchal její vlasy a jí se chtělo až brečet dojetím.

Patrik promluvil první. „Soni, jak poznám, že někoho miluju?“ Dál díval zastřeně před sebe.

„Miluješ?“ odkašlala si a nakřáplým hlasem pokračovala. „Třeba když cítíš, že onu osobu znáš už celý život a možná ještě dýl, a když ti i pouhý okamžik s ní dává zapomenout na jakékoliv starosti…“ Přisedla si blíž a pozorovala ho z profilu.

„A když ti přijde krásná jako sám anděl. Když není okamžik, kdy bys nezatoužil po jejím dotyku, byť letmém…“ natáhla roztřesenou ruku, dělilo ji jen pár centimetrů. Otočil se k ní a leknutím ucukla.

Jeho pohled se vrátil zpět do reality. Pomalu přikývl.

„Máš naprostou pravdu“ řekl pevně. „Dneska jí to musím říct, miluju ji!“ vyskočil na nohy a chvatně se hnal zpět za zvuky hudby. Ani se neotočil na Soňu, která dál nevěřícně seděla na kopci a zoufale se dívala na světélkující hvězdy.


Markel
09. 03. 2005
Dát tip
Líbilo moc - T

pettik
03. 03. 2005
Dát tip
Už jsem od tebe četla lepší věci, trochu mě to zklamalo. Ale je to milý:)

Slušná růžová knihovnička.

Alojs
15. 02. 2005
Dát tip
Konec jsem čekal, ale je to pěkně napsaný... Taky mám jednu kamarádku, s kterou jsem si hrával na pískovišti a s kterou mi to nevyšlo. Poprvé (ldyž jsem byl hloupý) jsem odmítl já ji, podruhé (když jsem zmoudřel) ona mě... Tip za dobře nalajnovaný popis.

pomíjivá
15. 02. 2005
Dát tip
hezké

wazzup
15. 02. 2005
Dát tip
Alojs, jo to se stává, taky to znám z vlastní zkušenosti:) dík

Vaud
15. 02. 2005
Dát tip
Dobrá! TIP* Trochu jsem se bál, že to bude na zábavu až moc sladký, ale je to fajn.

fungus2
15. 02. 2005
Dát tip
Líbilo**

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru