Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Předpříběh

24. 03. 2005
13
0
4052
Autor
Don´t_worry

Nikdy jsem neuměla malovat. Možná jsou to jen slova, která bych chtěla nechat pokračovat. necháme se uvidět

Na začátku něčeho se přede mnou otvíral výhled. Dvojsmyslně lyrický. Pootevřená vrata, do kterých se každý mohl vrhnout. Po okrajích v příkopech si majestátně stály stromy; v korunách jim halekali zpěváci. Doplňovali se v dobách tak, že jsem si je nedovolila spočítat na druhy. Bylo mi teskno. Barva meruněk zahalila nebesa a paprsky střílela do tváří, které se snažily seč mohly ukrýt se před ostatními. Co mi je po nich?

Stiskl mi ruku. Procházela jsem se v předminulém hovoru a ani teplo nevnímala.

„Vždycky jsem si přál psát básně,“ povídal Kontra a já se mu uculovala do ucha.

„Básně?“ Ozvala jsem se po delší době, co ticho vystlané vatou tlačilo. Jen poslední slovo utkvělo mi v hlavě.

„Povídá se o nich všechno možné. Jako inženýr jsem suchar. Intro, chtěl jsem být s tebou, protože předminule jsme se rozloučili … a byli si nepřítomni navzájem.

„Definitivní tečka?“ Zatrnulo mi ve slabinách.

„Nechtěla jsem to brát tak vážně. Dívej, na obloze je první hvězda. – Už ne,“ sklopila jsem hraně oči, jak mají kočky naučeno. Měla jsem za lubem příst a mňoukat. Fantazie si se mnou pohrávala, posunovala jsem děj, zatímco Kontra pozoroval vrcholení podvečera, co se pomalu skloubí s nocí. Na kolenou jsem měla položený lístek, začala jsem ho brát na vědomí až tehdy, kdy jsem si uvědomila, že tmou neuvidím na obsah.

Zapomněla jsem na všechny obavy, které jsem měla v sobě uspořádány podle abecedního pořádku. Ztratily se v mlžném oparu.  V mém strachu byl rozchod umocněn negativním pocitem; ten se však rozplynul.

„Proč si říkáme přezdívkami?“

„Máme vůbec nějaká jména?“

„Neodpovídej otázkou, nemám to rád.“

„Dobře. Už od narození jsem Intro. Matka mi tak říkávala, když mě hladila po vlasech před spaním, oslovovala mě takhle i paní prodavačka, která se znala s mou rodinou. Říkáš mi tak i ty. Je to asi mé jméno …, které jiné bych mohla mít?“

Smutně se na mě usmál. Jakoby mi něco chybělo.

„Ale klidně budu Marie,“ navrhla jsem jednoduché řešení.

„Hm, možná. Co když jsme bez jména jen proto, že můžeme být abstraktní?“

„A pro koho, prosím tě? Leda tak sami pro sebe. – Nemudrcuj.“

 

Chtěl mě unést noci. Že prý tma nesluší očím. Nevím, jak bych vám tuhle slabost omluvila. Oblaka byla dávno potřísněna krví, ale nikoho nebolel pohled na ně. Ačkoli se krev rozlévala velmi rychle, nikdo nechtěl uskočit. Dům před námi a taky prozatímní cíl cesty rozdělil se na dvě poloviny; hrál si s ním podvečerní stín.

Otevřel dveře jako pravý elegán a nechal mě vkročit do neznáma. Poté se projevil jako někdo, kdo si dokáže se svými gesty protiřečit. Opustil mě, byť jen na chvilku. Podal mi bačkůrky a žádný úsměv se v nich neschovával, abychom si rozuměli. Naopak – uvnitř bylo prázdno. Zaplnila jsem je chodidly.

 

„Nechci si povídat.“

 

„Zlobíš se?“

„Ne, jen jsem čekal, že o mně budeš chtít něco vědět. Takhle si přijdu opravdu jako nějaké kolečko namalované na zdi. Akvarelem, ale pořád kolečko, které je nenaplněno. Pod obrysy si může každý představovat co chce.“

„Budu ti dělat druhé kolečko.“

„A zítra půjdeme do těch příkopů sbírat pet-láhve? Zamňoukej mi,“ pošeptal mi do ucha až se zježily všechny chloupky po těle.

„Nemňoukám na povel.“

 

Na začátku něčeho je vždy první krok dost nejistý. Protože na začátku si myslíme, že by měly věci následovat ve svém předpřipraveném sledu, který nevidíme. A poté si je osaháváme a říkáme jim tak stupidními jmény jako je osud nebo náhoda.

Nefilosofuj, když jsi jen přezdívka z neskutečna.


pozorovatel
06. 05. 2005
Dát tip
no, víc ukočírovat fantazii, držet se aspoň trochu stále země, popsat neskutečné věrohodně, ovládnout (se), nevim, vidim příliš rozletu moc dobrá povídka, která si mě neuvázala

Nebuď vztahovačnej, StvNe, protože: Podal mi bačkůrky a žádný úsměv se v nich neschovával, abychom si rozuměli. O tvých nemluvím; nedám na ně dopustit. Pšm.

StvN
30. 03. 2005
Dát tip
Už jsem myslel.

StvN
29. 03. 2005
Dát tip
Nechci bejt vztahovačnej, Intro, ale ty bačkůrky nikdy nebyly prázdné.

Craerassy
28. 03. 2005
Dát tip
je jako první dotek...ochutnávání...kroky dobré i nakřivo...hlas, který napovídá zevnitř....mně se ten konec hrozně moc líbí...je jako něco, co neumím pojmenovat...jen pocit...něco uvnitř, co ospravedlňuje a zároveň touží vést naše kroky... *

Perchta
28. 03. 2005
Dát tip
*

jo gut... t+a

Díky všem - za čtení. Avi nerozešlu, otravovat budu jindy. Brosqičko, dík, že jsi to neshodila ze stolu jednou větou. Vážím si.

Barman
27. 03. 2005
Dát tip
Je to každopádně zajimavé, snad jen ten konec je tam jaksi navíc, zato větičky máš poskládané na jedničku. 1*

Markel
27. 03. 2005
Dát tip
Moc se mi líbila, ten konec bych nemusela, tak jak je, o těch pet lahvích taky ne, to nemňoukání na povel bych tam nechala a pak bych uvedla, že ten mužský protějšekco by řekl tu poslední větu, tím bych já skončila - jen můj skromný názor -jinak fakt superiózní!! -- T**

Netrhejte mi konec, vážení! :) Předpříběhem jsem zamýšlela naťuknout a Příběhem dokončit. Takže i když se vám konec nelíbí, má své místo. Teda: prozatím jsem ztratila chuť jakkoli na to navázet, ale nechávám si otevřená dvířka, ... co kdyby. Markel, díky za to, že mi ukazuješ svůj pohed. Ale já jsem strašně línej tvor a většinou zpětně neopravuju ..., i když je to možná špatně, kdo ví. Díky moc.

StvN
26. 03. 2005
Dát tip
Výborný. Nemůžu si pomoct. Neuvěřitelně lehkej styl. Tohle už nesnese srovnání s písmákem.

Něco tak krásného by na pokračování být nemuselo dá se totiž číst pořád dokola a pořád líbí tipkuju

Brosqička
26. 03. 2005
Dát tip
Myslím, že tenhle příběh nejde posoudit jednou větou. Nemůže se říct líbí - nelíbí -konec. Je to zvláštní, takový snový, člověk není svázán nějakým dějem.. některé výrazy jsou úžasné: Barva meruněk zahalila nebesa a paprsky střílela do tváří.. Podal mi bačkůrky a žádný úsměv se v nich neschovával, abychom si rozuměli. Není to dílo, kterému by se dal tip, protože tady nejde srovnávat styl ani děj, je to dílo, které se vymyká běžnému vnímání a zároveň do něj zapadá.. Ale tak zvláštně mě nadchlo, děkuju..

nic konstruktivního k tomu asi napsat nedokážu...spíš než děj se mi líbí to kolem...jako krásně namalovanej obrázek něčeho nijak zvlášť zajímavého...závěr mi taky moc nesedí

cínový_vojáčku, já tu žádnou konstruktivní kritiku nijak příliš nevyžaduji; jak bych to okecala ... příběh se skládá z několika střípků a jestliže se zrovna tenhle oddíl jmenuje Předpříběh, nevím, nakolik se toho dá očekávat ...díky moc

Díky vám za čtení, dámy a pánové. :) Necháme si to na jindy.

_Psyché_
24. 03. 2005
Dát tip
snad jen popřát ať to dopadne ... dejme tomu šťastně... pěkná lyrická próza, příliš osobní na kritiku, resp. neni co kritizovat

Myslím, že nakonec spáchají nějaký zločin a pak se zabijí. Osudově, jak jinak. Při hudbě z rádia. A až naposled vyřknou nějaké to slůvko, co by mělo nakousnout ... další etapu - a to posmrtnou, bude moderátor konstatovat nějakou banální záležitost, která s tím bude úzce propojena ... atakdále; blabla. Příliš osobní na kritiku? Já nevím, osobně bych autorce vytkla urputnost. Možná i žalostnou výřečnost. Což pak může dělat "obrázek", ale ´dejme tomu´, že na malém prostoru se to pak dá okomentovat opravdu jako lyrický. Také bych jí vytkla moralizování. Snažila se psát za všechny, to mi většinou va. Ale šlo mi o pocit. A začátek. Díky. glassy, díky

_Psyché_
24. 03. 2005
Dát tip
měla sem za to, že píšeš o sobě a nechtěla sem se tě nijak dotknout, protože zamilované pomilované reagujou vždycky až moc..:-) kdybych mohla vytknout, tak poslední větu, která je amatérská a jaksi navíc z jiného hlediska mě to taktéž nevzalo

Psáno v ich-formě, ale za Intro. Zamilovaná jsem, díky za optání. Pokusím se načíst věci, jak to končívá u profesionálů. A ještě jednou díky za všechny ostatní hlediska. :) Ahoj.

Jak jsem se dočetla, tak čtenáři mají i s koncem velký prostor a i problémy. úsměv Ale můj prvotní záměr byl příběh na pokračování. Co tím chtěl autor říci? Díky, Michaelo, za čtení.

hovno_z_labuťe + TIP

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru