Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAnorektické otčenáše
Autor
Zlý_wětry_vod_řeky
ve skutečnosti jsi hubenější než si myslíš, blízká slečno.. jsi tak hubená že by ses mohla schovat za vlastním sebevědomím a tam se v klidu utřást zimou.. ležel jsem na chodbě úplně nahý až v daleké cordobě najali na mě vrahy a všechny dlahy co jsem si před zrcadlem vsunul pod víčka mým sádlem a ošklivostí plnila se rakvička, zcela bez cukru Hello darkness, my old friend; I\'ve come to talk with you again. Because a vision softly creeping Left its seeds while I was sleeping, And the vision that was planted in my brain Still remains within the sound of silence. In restless dreams I walked alone, Narrow streets of cobblestone. \'Neath the halo of a street lamp, I turned my collar to the cold and damp When my eyes were stabbed by the flash of a neon light That split the night, and touched the sound of silence. And in the naked light I saw Ten thousand people, maybe more. People talking without speaking, People hearing without listening, People writing songs that voices never shared. And no one dared disturb the sound of silence. \"Fools,\" said I, \"You do not know Silence like a cancer grows. Hear my words that I might teach you, Take my arms that I might lead you.\" But my words like silent raindrops fell, And echoed in the wells of silence. And the people bowed and prayed To the neon god they made. And the sign flashed out its warning, In the words that it was forming. And the sign said, \"The words of the prophets are written on the subway walls And tenement halls, and whispered in the sounds of silence.\" -Simon and Garfunkel;The Suund Of Silence;The Graduate(1986)
Poplivali mi prsa a kosa místo holubice, vypustili mi nad hlavu
do očí vepsali mi hřích a studenou kávu,
smích a pero co pávu vytrhli z ocasu za krásu
dřív než ho rozřezali do polévky, kterou nutili mi jíst
bratr Zlomysl vyházel ptáčata z hnízd
křik a tupé rány
přeříkány
anorektické otčenáše
schovány poslední zbytky kaše ,
poslední žaludeční křeče otráveny vůlí
najíme se mříží a napijem se smůly
snad nás to trochu sblíží s noční vůní deště
ještě;ještě;ještě;
bratr Zlomysl prodává za plotem opeřená tělíčka v peřínách sklenička
vlastně jako by prodával Tebe, polámaná, mylně nechtěná
a v labuť proměna, ležela vždy tak blízko, v mysli dny Ti zkysly
nevědíc slečno ,šla jste pro ni celým světem zatopených dolů
pánem bolů noční hlídač, jemuž slova se pletou s fernetem a cigaretou
vnutil Ti tu trochu ošklivé stránky lásky, pro slzy i otoky do rána splaskly
co pro Ti nočním slizům sama zmůžeš?
pochopím že nenávidíš muže
s pupkem a bez růže v jednání
vyhnáni z ráje, stydíc se za své Těla
Adamova ústa oněměla
a jen Eva, než jí kosti zdaní
prožije své
křižování