Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMěsíční květy
07. 01. 2001
4
0
1957
Autor
Arri
Proč odcházíš tiše po špičkách
v noci, když vedle tebe spím?
Bereš si boty a svůj plášť,
tajně doufáš, že tě nespatřím.
Měsíční svit ozáří okna rám,
stříbrné konvalinky svou vůní zvou.
Pro tvou lásku k ženě umírám,
sedím v okně, zář měsíce mně chladí na nohou.
Co je mi smrt, když Nekonečno vnímám...
Slzy kanou nad láskou nepoznanou.
Že o tom vím, ve dne před tebou skrývám,
v noci kvílím pro tvoji ženu mladou.
Zůstává ve vzpomínkách jako anděl bílá...
A já hledám svou budounost - jeptiška či víla..?
Neuveritelne. Snim ci bdim?
Jaka krasa.
Mesicni - a jeste k tomu kvety?
Ach. To je vskutku k nevire.
A hned se mi styska o neco mene, kdyz mi vlastni kvety nekdo takhle krasne ukaze.
Jsou lide, kteri o Mesici prestali jiz psat - rad vsak vidim, ze porad nekdo i pres svuj nos tam vzhuru vzhledne, a nevadi mu, ze pritom treba spadne do jamy. Vzdyt z jamy se da vstat, ale vterina Mesicneho nekonecna mohla by nam uniknout.
(Nu, ale abych take po Stribrnackovi neco prizemnosti na Zem priposlal - prvni sloku bych prepsal ci vynechal, trochu mi rusi okveti)