Stopy - 1

Vše,co se Vám zdá být tajemné a nepravděpodobné,
se může za určitých okolností stát skutečností.

STOPY - 1 Kapitán Jakoubek seděl celý zdrcený ve své kanceláři,hlavu v dlaních a přemýšlel,co komu udělal tak hrozného,že na něj spadlo tohle břemeno. „Jéžiši na nebi,co jsem komu udělal! Vždyť to není možné!“ Vzal do ruky lejstro,které mu doručila pošta a znovu pročítal ten neuvěřitelný rozkaz: Kapitánu Jaroslavu Jakoubkovi. Vzhledem k tomu,že ve vašem regionu dochází poslední dobou k mnoha nevyřešeným případům a vaši podřízení tvrdí že jde vesměs o paranormální jevy,bylo rozhodnuto že k vašemu útvaru bude přidělen pan Martin Janský,který se zabývá paranormálními jevy.Přestože je civilista,je nutné abyste mu vyšli ve všem vstříc. podepsán Ministr Vnitra Kapitán Jakoubek švihl lestrem o stůl. „Tak oni mi tu poslali jakéhosi Foxe Muldera!Co si myslí,že tu máme akta X,nebo co! Ale ať si mně někdo nepřeje,jestli se mu tady něco stane,civilistovi jednomu zasranýmu!“ „Daneš!“ „Ano,pane kapitáne“ „Přiveďte mi toho Janského!“ Desátník Daneš vyšel na chodbu,aby zavolal Janského.Docela chápal náladu svého nadřízeného. Jako policista věděl,že mít civilistu na starosti a ještě jej nechat kecat do vyšetřování,není nic příjemného. Martin Janský seděl včekárně a přemýšlel,jak ho přijmou.Nedělal si iluze,že to půjde tak hladce. Byl na to upozorněn,že kapitán Jakoubek je sice férový chlap,ale je také pěkné hovado,co se týká kázně v útvaru a o jeho vztazích k civilním pracovníkům kolovaly legendy.Ne,nešikanoval je,ale byl jako golem,co se týkalo jejich názorů a nápadů.Vždy je zamítl.Říkával vždycky: „žádný civilista mi do práce kecat nebude! Nanejvýš nám tady může vařit kafe!!“ „Pan Janský?“ Martin se probral ze stavu zamyšlení. „Pojďte,prosím,za mnou.“ Vešli do kanceláře.Kapitán Jakoubek si musel zapálit,aby se trochu uklidnil.Věděl,že to nebude jen tak ledajaký pohovor.Kdyby na něj vyjel,ten kluk by si na něj mohl postěžovat samotnému ministrovi a to by vůbec nebylo dobré.Jenže na druhou stranu,jak s ním má jednat o tak absurdních věcech.Jakési paranormální jevy.Taková blbost! „Můžeš odejít,Pavle.“ Pavel Daneš se až polekal nad tímto oslovením,protože kapitán nikdy nikomu netykal a nikoho nejmenoval křestním jménem,alespoň ne ve službě.Měl takový pocit,že se něco děje. „Ano,pane.“ A rychle vypadl z kanceláře. „Takže vy jste pan Janský! Věk třicet let,obor – parapsychologie a paranormální jevy.Napsal jste prý nejlepší seminární práci na téma – časoprostorová analýza a meziprostorové jevy,jestli to říkám správně.“ Martin kývl na souhlas.Chtěl něco dodat,ale pak si to rozmyslel. „Podívejte,byl jste sem poslán,abyste zkoumal nějaké jevy,nebo něco podobného.Já to beru,ale nejprve trochu reality.Mám nastarosti víc policejních sborů.Mám na povel Hostýnské Vrchy a Beskydské Vrchy.V této oblasti je spousta chalup na samotě a jedna chatová oblast vedle druhé. Máme tolik krádeží,že nás z toho může trefit šlak! Máme tady spoustu jiných závažných trestných činů,takže jsme vytížení nadoraz! A teď mi vysvětlete jenom takovou maličkost,jako je to,že bychom na vás ještě měli dávat pozor! Rád bych teď znal váš názor,ale hlavně chci slyšet konkrétní případy,kvůli kterým jste sem nastoupil!“ Kapitán Jakoubek zapálil druhou cigaretu od zbytku první a doutnající zbytek zamáčkl do popelníku. Martin chvíli přemýšlel a zdálo by se,že se jen nepřítomně dívá z okna. „Víte,řeknu vám alespoň několik případů,které mi připadají velmi zvláštní.“ Mluvil tiše,ale z jeho slov byla cítit autorita. „Případ 1131,školní výlet,čtyřicet dětí se vydalo do lesa sbírat listy do svých herbářů,aby si šplhlo u profesora přírodopisu.Za dvě hodiny,kdy byl sraz u autobusu,se jedna dvojice dětí nevrátila. Nepomohla žádná pátrací akce.Vrtulníky prohledaly lesy v okruhu asi třiceti kilometrů speciálními přístroji,reagujícími na infračervené záření.Kdyby ty děti byly i po smrti,jejich těla by ještě pár hodin vyzařovala toto záření,i kdyby je někdo zahrabal.V okruhu čtyřiceti kilometrů bylo zastaveno během dvaceti minut po nahlášení každé osobní a nákladní auto.Taktéž byli vyslechnuti všichni lidé,kteří byli v tu dobu v lese.Nasazení policejní psi sledovali stopu až k místu,které se nazývá - U čertovy studánky – a pár metrů před tímto místem odmítali jít dál.Stopy zde končily.Výsledek se rovnal absolutní nule!“ Kapitán Jakoubek pokýval rezignovaně hlavou. „Vypadá to,že jste ťal do živého.Byla to jedna z nejrozsáhlejších akcí.Díky ní jsme vyřešili několik dalších případů,ale to hlavní se nám nepodařilo zjistit. To máte tak,tohle je kraj pasekářů a ti starší si ještě potrpí na různé pověry.Když jsme se ptali na to místo – U čertovy studánky – staré tetinky se hrůzou v očích jenom pokřižovaly a že tam straší,a tak podobně.My jsme to tam prohledali,ale bez výsledně.“ Chtěl ještě pokračovat,ale nemohl.Nemohl se tomuto mladíkovi zpovídat ze svých pocitů.Tehdy,na tom místě – U čertovy studánky – pocítil najednou kolem sebe mrazivý chlad a obrovský pocit hrůzy. Psi,kteří leželi přivázaní opodál ke stromu tiše kňučeli a jejich srst byla zježená.Petr Matýsek,kterýje má na starosti,se nechal slyšet,že něco podobného u psů nezažil a to bylo co říct,protože byl hodně roků psovodem u pohraničářů.Nikomu se nic nedařilo.Jak se později všichni shodli,bylo to velmi divné místo.Dlouho mu to vrtalo hlavou,než si uvědomil další zarážející věc.Všude kolem dokola byl slyšet zpěv ptáků,jakmile však přišli k tomu místu,bylo zde hrobové ticho! „Další případ – 1970 – bylo parné léto,známý místní ožrala,který byl známý tím,že v noci,když šel domů z hospody,řval na celou vesnici,prostě jednou nedorazil domů.Už ho nikdo nikdy neviděl. Jeho kumpáni,kteří šli kus cesty za ním ho ještě zahlédli,jak se potácí do jakési mlhy a to bylo všechno.Opět absolutní nula,stopy na jednom místě končily. Případ 2070.Mladý podnikatel si vyjel patrně na houby,zaparkoval své Audi,bohatě vybavené,na místě nazývaném – Na červenéj hlině – a od té doby ho nikdo nespatřil.Spousta houbařů a místních chatařů si vzpomněla, že to auto zahlédli,ale mladíka nikdo v lese nepotkal.Další otazník.Kdyby se jednalo o vraždu,nebo únos,pachatelé by nenechali žádné stopy,tím méně bohatě vybavený automobil. Kuriózní na tom všem je,že onen mladík,patrně v roztržitosti,zapomněl tento automobil zamknout. Případ 2681 je velmi zvláštní.Jeden místní chatař si postavil poblíž svého stavení malý srub.Musel zkácet pár stromů.Aby to mohl provést,sehnal si povolení na místním úřadě.Když byl srub hotov,pozval na oslavu pár přátel.Když přijel za čtrnáct dní znovu na chatu,po srubu nebylo ani památky,navíc stromy,které původně pokácel,rostly vesele dál na svém původním místě.Nebýt jeho přátel, kteří to potvrdili a videozáznamu z oslavy, policie by se tím asi nezabývala.Zbytečná námaha.Opět se nic nezjistilo.Majitel využil situace a chatu za výhodnou cenu chatu prodal.“ „No,Martine,to vypadá jako pomsta lesů lidem za to,co na nich za ta léta provedli,ne?“ „Myslím,že by to tak mohlo vypadat.Říká vám něco prolínání časoprostorových dimenzí?“ „Jo,něco jsem už o tom slyšel.“Kapitán ale lhal.Slyšel akorát tak kulové.Nechtěl však vypadat jako blbec. Martin to na něm okamžitě poznal,nedal ale na sobě nic znát.Nechtěl také hned první den získat pověst člověka,který si naštve kapitána. Začal tedy oklikou. „Pak tedy jistě víte,že ve světě je podobných případů spousta.A téměř všechny mají společnou tyhle body: Zmizení beze stopy, pokles teploty v okolí posledních stop na místě činu,téměř žádný výskyt zvěře na těchto místech,pocit strachu z neznámého u přítomných osob.“ Kapitán pozorně naslouchal a docela jej to začalo zajímat. Martin se napil ze sklenice s minerálkou a pokračoval. „Předpokládá se,že vedle našeho vesmíru ještě existuje mnoho dalších,takzvaně paralelních vesmírů.Občas se stane,že se části těchto vesmírů za určitých podmínek a okolností prolínají.V těchto místech nastávají časoprostorové trhliny.Předpokládá se,že bytosti,které se zrovna v tuhle dobu v tomhle místě ocitnou,jsou prostě z našeho světa vytaženy a přeneseny do jiného světa.Nebo se prostě ocitnou v meziprostoru a za několik let,za určitých podmínek,se ocitnou zpět aniž by cokoliv zpozorovaly.Je zde předpoklad,že zrovna tady,někde v téhle oblasti,kde se tyhle případy staly,se jedna tahle,říkejme tomu třeba brána do jiného světa,nachází.“ Kapitán Jakoubek si začal uvědomovat,že to všechno do sebe celkem zapadá.Připomělo mu to některé filmy,na které musel chodit se svým vnukem do kina.Ale ani ve snu ho nenapadlo,že se něco podobného může stát ve skutečnosti. „Zatracený ministr Jarošek!“Pomyslel si vztekle. „Taky si mohl se mnou předem promluvit.Jako bychom se tolik let neznali!“ Podíval se na Martina.“Takže prozatím budete teda patřit do našeho týmu.Hlavní zásady: Neprovokujte chlapy v týmu,cokoliv by se vám nezdálo,předem ohlašte a domluvíme podle toho postup, a pane Jánský,hlavně tady netrpíme lidi typu Rambo a spol.Neexistuje, abyste něco dělal na vlastní pěst.“ Martin kývl na souhlas a vzal si svoje věci. „Běžte tady hned vedle za naší sekretářkou,ona s vámi sepíše pár věcí a pak vás představím našemu týmu.“ Martin vešel do dveří kanceláře.Za stolem seděla dáma středního věku,která měla „sakra fajn figuru“,jak se o ní chlapi občas obdivně vyjadřovali. „Tak vás tady vítám,pane Janský.A posaďte se u nás.“ Po hodinové proceduře,kdy byl do slova a do písmene proprán do detailů,se konečně ocitl na chodbě.Dagmar Ondrášková,tak se totiž ona půvabná dáma jmenuje,z něj totiž svým přirozeným ženským šarmem vytahovala nenuceně jednu informaci za druhou. Ne že by byl takový zajíc,ale před ní se skoro klepal nervozitou a uhýbal očima kam se dalo. Když se na něj usmála,ztrácel málem půdu pod nohama. Z vedlejších dveří nakoukl Kapitán Jakoubek. „No,vidím,že formality máte za sebou.Takže pojďte za mnou,kluci na nás čekají ve společenské místnosti.“S těmito slovy kráčel po schodech do přízemí a Martin za ním.Věděl, že přijetí ze strany těchto „kluků“ bude velmi těžké,ale musí se to zvládnout.Pro dobro věci. ------Pokračování příště : - ) ------

---