Sportem ke zdraví?...No jistě... :-)

Zkuste to někdy taky :-)

Dívám se na hodinky.Je právě 23.00.Pomalu se oblékám a jdu ven.Proč? No přece sportovat. V tuhle hodinu? Ta je pro běhání nejlepší. Vyrážím. Všude okolo je tma a nepříjemné chladno. Moje tělo je ztuhlé a ospalé.Jen těžko se srovnává s tím,co s ním teď provádím. 500 metrů … Nohy tupě dusají nerovnou silnici.Snažím se pravidelně dýchat.Pocity - –nic moc! 2000 metrů … Kolem probíhá toulavý pes a zuřivě štěká.Zřejmě mne považuje za vetřelce. Pocity – o malinko lepší,neboť tělo si zvyká. 3000 metrů … Krize pominula,nesnesitelný chlad se stává příjemným.Nechávám myšlenky volně plynout. Pocity – nádherné. 4000 metrů … Pozoruji události v dálce před sebou.Vidím světla pouličních lamp ve vedlejší vesnici. Pocity – v pohodě. 5000 metrů … Potkávám pár lidí,kteří jdou z odpolední směny. Cítím jejich udivené pohledy,ale běžím dál. Pocity – na hranici pohody a nepohody. 6000 metrů … Začíná tuhý boj s podvědomím. Já: „Už nemůžu,kašlu na to,to stačí!“ Podvědomí: „Ne,nestačí ještě alespoň kousek!“ Pocity – začíná mi být na nic. 6300 metrů … Abych přemohl nepříjemné pocity,snažím se v dálce fixovat hvězdy pohledem unavených očí. Proti mně jede automobil a jeho světla mě prudce oslňují. „Bože!Jak nenávidím ta světla!Který blbec?!“ Naštěstí to přepnul na tlumené. Opakovaný boj s podvědomím. Já: „Fakt na to seru!“ Podvědomí: „Na to zapomeň!!! Makej! Ty zdechlino jedna!!!“ Já: „!!!!!“ Podvědomí: „Ještě aspoň těch 200 metrů….“ Pocity – krize. 6500 metrů … Ustávám v běhu.Chvíli se potácím po cestě sem a tam,jako po flámu.Ale i to pomalu přechází. Podvědomí: „Tak jak se cítíte,pane,po 6500 metrech?“ Já: „Ale jo,jde to.“ Pocity – velká úleva. Čas: 23.40 hod. Uléhám do vany plné příjemně teplé vody. Nechávám myšlenky volně plynout…. Pocity – příjemná úleva. Usínám …. Probudí mě nepříjemná zima.Voda ve vaně je téměř chladná!Sakra blbá věc! Čas: 2.30 hod. Jdu konečně spát. Pozítří to zkusím zase.Ale bez té studené vody!

---