Život na ostří nože - vysvětlení a poděkování.

Předem tohoto neobvyklého článečku bych Vám rád objasnil,proč tohle vůbec píšu.Proč jsem se dal na psaní takových příběhů a neumělých básniček? Za svůj život jsem zažil hodně příběhů,které neskončily happyendem.Nemyslím jenom osobně,ale také příběhy kamarádů,kamarádek,známých a jejich známých.Když občas sleduji TV a vidím seriály,které nám vyprávějí,jak snadné všechno v životě je,jak funguje jenom láska a peníze,když vidím ty zatracené manekýny jak se pořád předvádějí,přepínám okamžitě na soukromý kanál ( video :-))Netvrdím,že všechno v životě je špatné,jenom si myslím,že hodně věcí se začíná zlehčovat.Každý známe chvíle,kdy padáme na držku do prachu ponížení,posměchu, bolesti a zahanbení. A sotva se vzchopíme,následuje další pád…. A znovu….. A znovu…… Jen si to přiznejme,Drazí Písmáci. Když jsem se dostal na tuhle stránku a přečetl pár věcí,zjistil jsem, že nejsem sám kdo má nějaké trable. (Samozřejmě jsem to věděl i předtím :-) ) Rozhodl jsem se taky přispět občas se svou troškou do mlýna.Kromě nějakých chabých pokusů na téma sci-fi mě napadlo napsat něco ze života.Ať už z mého,nebo někoho jiného.Je to pokus navnadit Vás k zamyšlení nad podstatou života.V žádném případě to nemá být ubrečená zpověď typu: “Hele,co se mi stalo! Že mi pofoukáte bolístku?!” :-))))) To teda vůbec ne! Ke každému příběhu mám nějaký zvláštní vztah. Tady jej předkládám pouze k zamyšlení.Kdyby někomu z Vás moje psaní vadilo,dejte to,prosím, otevřeně najevo. Co se týká básní?Tak ty v píšu,když jsem zrovna v nějakém rozpoložení.Tady je fakt,že je to většinou hodně osobní.Znáte to.Takové chvilkové deprese. A nebo taky euforické radosti. A nyní zvláštní poděkování: MILÁ KAČKO, Děkuji za Tvou starost a ochotu mi pomoci.Zkoušel jsem Ti něco napsat do schránky,ale vyhlásilo mi to chybu.Tady je můj mail: daimon.terr@post.cz Ten příběh se stal mému kamarádovi.Možná bys ráda znala konec.Ironií osudu nezemřel na rakovinu,ale na podchlazení.Šel se jednou v zimě projít do lesa.Bylo asi –10 stupňů.Už se nevrátil.Když jsme ho našli,seděl opřený o starou lípu,jako by spal.Byl už bohužel mrtvý. On se však usmíval.Jako by mu paní Zima chtěla tu cestu do země stínů co nejvíce usnadnit. Myslím si,že je to určitě lepší,než ležet ve špitále s vypadanými vlasy po chemoterapii a umírat v bolestech,tlumených dávkami morfia! Moje máma pracovala šest let jako zdravotní sestra na onkologii.Občas jsem tam za ní chodil.Jsou chvíle,na které se opravdu nedá zapomenout.Vůbec jsem se nedivil,když se nechala přeložit na jinou práci. Co se týká Tvých zkušeností,jistě jsi taky prošla peklem bolesti a utrpení.Zkus mi napsat na mail. Budu Ti vděčný. MILÝ HONZÍKU, Co se stalo Tvé sestře,je velmi smutné.Hlavně v jejím věku.Mám takový pocit,že ji až příliš brzy potkala krutá realita života.Doufám,že to alespoň trochu přebolí,ale je fakt,že vzpomínky zůstanou. Je to jako vypálený cejch,kterého se asi nezbaví. Cítím s ní.Cítím taky s ostatními pacienty nejenom v Motole.Hlavně dětmi.Tak moc by chtěly žít a přesto osud určil jinak. MILÝ SLÁVKU, Tobě bych rád poděkoval především za všechny pochvaly,kterými provázíš všechny rádoby výtvory. Podněcují mě k dalšímu psaní. Co se týká přímo Tebe,vyrozuměl jsem z Tvých básní, že jsi malinko jiný. (Promiň,jestli se pletu.) Procházíš denně krizí,kterou si my ostatní dokážeme jen těžko představit.Musíš brát život takový,jaký je,i když je to “sakra zkurvený život.”V tom svém trápení jsi našel cestičku – všechen žal dáváš do svých básní. Je fakt že jsou velmi,velmi dobré.A bohužel,kruté, pravdivé a smutné.Rád bych Ti připomněl staré přísloví: I když jsme každý jiný,přece jsme všichni ze stejné hlíny! Nezapomeň,že podle nauky Jing a Jang musí být smutek a radost v rovnováze.Takže pokud prožíváš peklo na zemi,pevně věřím,že jednoho dne pro Tebe začne i ráj na zemi. Co se týká Tvého posledního ohlasu na mou báseň: Nemusíš se bát.Kdybych to hodlal zabalit,jednak by to byla blbost,a taky bych to udělal už dávno.Příležitostí bylo hodně.Básně,které píšu,vyjadřují můj momentální stav, který je sice velmi intenzivní,ale mám určitou hranici,kterou nehodlám překročit. Takže se neboj. MILÝ STVOŘITELI PÍSMÁKA: Jsem Ti vděčný za tuhle stránku a taky za to,že nám všem umožňuješ,abychom do ní přispívali. Jistě s tím máš i nemálo starostí ,které musíš řešit ve svém volném čase.Stojíme však pevně za Tebou. Zkus se,prosím,někdy podívat na ten pokec.Nějak mi to pořád nejde.Možná jsem na to prostě nemehlo. Jinak přeju hodně pevné nervy s námi se všemi.

---