Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Lenčino dobrodružství

02. 03. 2008
0
0
555
Autor
Moniiikaaa

Dobrodružství...

Procházela se po velikém lese. Byl překrásný, stromy šuměli, ptáci pípali. Byla to nádhera. Lenka šla pořád dál a dál, ale nevěděla kam. Šla bosky a v pyžamu po lese. Najednou se zastavila, jelikož uslyšela nějaký hlásek. Dívčí hlásek. Otočila se a před sebou uviděla krásnou malou postavičku. Vypadala....vypadala jako víla. Její růžové šaty se třpytily zlatem. Křidla měla také růžové a její bonďaté vlásky vlály do tváře. Krásně se usmívala na malou Lenku. Kdo jsi? Zeptala se 10tiletá Lenka. Jsem Víla Růžička a žiji tady s přáteli v lese. Kdo jsou tvoji přátelé? Zeptala se Lenka. Víla se jenom pousmála a její křídla se vzésla do vzduchu a za pár mžiků byla pryč. Lenka se za vílou rozběhla po lese. Utíkala houštím až doběhla a kraj lesa. U kraje lesa je vždy louka, nebo pole ale tentokrát tam nebyla louka, ani pole. Byla tam překrásná skála s čistým modrým potůčkem, který tekl po skále. Tráva se tu zelenala, na které rostly krásné modré květinky. Lenka se skrčila a utrhla jeden z květů. Přičichla si k němu. Cítila vůni. Nádhernou vůni. Květ pustila na zem a šla po zelenající se trávě. Vypadalo to tam jako v pohádce. Byla to ohromující krásná příroda. Koukla se na nebe, kde létali ptáci a nebe bylo krásně modré. Lenka šla dále, až došla ke skále. Rukou šáhla po modrém potůčku. Byl tak čistý a vůbec, byl tak krásně modrý. Najednou se z její růžový pyžámko proměnilo v třpytící se šat. Blýskali se a byli modré, jako ten pramen. Z jejích rozcuchaných vlasů se proměnily krásné blonďaté vlasy které šahali až po lopatku. Vypadala jako princezna v kráslovství. Koukla se na holé nožky a hned se jí na nich objěvili žluté střevíčky. Lenka se žačala smát a začala se točit se svžmi šatami dokola. Byla to nádhera! Najednou uslyšela tichý smích. Zastavila se a ptala se: Je tu někdo? Jsi to ty vílo Růženko? Nikdo neodpovídal. Až po chvilce se z lesa vynořily krásné víly. Mezi ně patřila i víla Růženka. Po chvilce se Lenka vzbudila ze sna. Koukla se na sebe, ale už něměla třpytící se šaty, ani ne krásné blonďaté šaty, ani dokonce neměla žluté střevíce. Měla jen růžové pyžámko. Vstala z postele a večír si říkala, jaký to byl ale krásný sen.
Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru