Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se..doba již dávno ztracená..
Autor
Zlý_wětry_vod_řeky
..velmi volný překlad pro lucinku.. (..zpočátku mi předloha připadala trochu pitomoučká, ale pak mě to nějak chytlo..) Eleanor Farjeon: It was long ago I'll tell you, shall I, something I remember? Something that still means a great deal to me It was long ago. A dusty road in summer I remember, A mountain, and an old house, and a tree That stood, you know Behind the house. And old woman I remember In red shawl with a grey cat on her knee Humming under a tree She seemed the oldest thing I can remember, But then perhaps I was not more than three It was long ago. I dragged along the dusty road, and I remember How the old woman looked over the fence at me And seemed to know How it felt to be three, and called out, I remember „Do you like bilberries and cream for tea?“ I went under the tree And while she hummed, and the cat purred, I remember How she filled a saucer with berries and cream for me So long ago. Such berries and such cream as I remember I never had seen before, and I never see Today, you know. And that is almost all I can remember, The house, the mountain, the grey cat on her knee Her red shawl, and the tree And the taste of the berries, the feel of the sun I remember, And the smell of everything that used to me So long ago. Till the heat on the road outside again I remember, And how the long dusty road seemed to have for me No end, you know. This is the farthest thing I can remember It won’t mean much to you. It does to me Then I grew up, you see.
řeknu Ti -smím-li -něco málo, co zůstalo mi v mysli
a stále to pro mě mnoho znamená..
ta doba je již ale stejně dávno ztracená.
řeknu Ti o létě na prašné cestě v mojí mysli
o hoře, o starém domě a o platanovém listoví
jak stojí tam, jak se zelená
za domem sedí stařena, tam v mojí mysli
klimbá pod červeným šátkem a na klíně jí kočka spí
sladká to dřímota tam pod zeleným listovím
je nejspíš tou nejstarší v celé mojí širé mysli
mohly mi být tehdy tak tři, přesně Vám to nepovím..
ta doba je totiž už dávno ztracená.
plahočím se tou prašnou cestou v mojí mysli
a stařenka se skrz plot dívá přímo na mě, já to vím
a jsem bezbranná a chycená.
„Nechtěla bys –malá- borůvky se smetanou nebo třeba cukroví?“
a tak jsem vešla přímo pod stín toho zeleného listoví
a pak naplnila omáčník borůvkami a talíř cukrovím
v době, co je již dávno ztracená.
takové borůvky a smetanu jako ty v mojí mysli,
už asi nejspíš nikde nikdy nikdo nepojí
dnes, kdy každá chuť je takřka bez jména
a to je už asi úplně všechno, co uvízlo v mojí mysli
ta hora, starým dům, kočka co po klínech tiše spí
červený šátek a ono platanové listoví
chuť borůvek a žár letního slunce, jak pálí v mojí mysli
a všechno ostatní , dlící v mém podvědomí
už od té doby, doby co je dávno ztracená.
¨
a teplý vzduch, jak tetelí se za plotem v mojí mysli
nad silnicí, o jejímž konci se už nikdy nic nedovím
ani jako malá, ani jako stařena.
tohle je ten nejvzdálenější mys mojí mysli
nebude Vás zajímat, ač pro mě tolik znamená
já vyrostla jsem.. nevidíš? ale zůstala jsem ztracená