Jednoho dne

Však to znáte..

Dešťová kapička
padá si do moře,
kočičí tlapička
změní ji směr.
Ležím s mojí milou
jenom tak v oboře,
hledíme do sebe,
co jsem to chtěl?

Hovory dochází,
O čem zas sním?
Co nás to provází?
Nuda to není...
Ptám se tě polibkem,
mohl bych? Smím?
Kdyz odpovíš dotykem,
všechno se změní.

Nejsou to kouzla
a nejsou to čáry.
Kam tlapka jí sklouzla?
Ne do sudu s vínem!
Tam daleko v oboře,
kdosi se válí,
a kočička na oře,
krotí ho klínem.

Těch polibků hordy a
doteků fůry.
Sto andělů z Torby,
S to vzdorovat nelze.
Pak výbuch, extáze,
a kočička z hůry.
Jsou zbytečné fráze:
je nám teď blaze.

Ona ta kapička,
nebyla dešťová.
Ta kočičí tlapička,
nestihla změnu.
Nějak to dopadne,
rozhodne příroda.
Snad porodní babička,
nemá zas směnu.

---